Raymond E. Feist vládl knižnímu trhu pěkných pár let. Bývaly doby, kdy neměl konkurenci a jeho jméno bylo zárukou té nejvyšší kvality. Publikuje už od roku 1982 a do dnešního dne má na kontě přes třicet románů, z toho minimálně dvě trilogie (Sága Trhlinové války a Sága o Impériu) se nesmazatelně zapsaly do dějin světové fantasy. Jak si však vede v porovnání se současnou konkurencí?
Archiv autora: Wojta Běhounek
Juraj Červenák: Mŕtvy na pekelnom vrchu
Slovenský knižní bestsellerista už nějakou dobu tíhne k historickým románům. Spojuje tak své dva koníčky – zájem o historii a literaturu. Jenže když svým fanouškům předložil první dobrodružství kapitána Báthoryho, setkal se s rozporuplnými reakcemi. Čtenáři totiž chtěli více fantastiky a méně historie, čemuž následně vyhověl v dalších dvou pokračováních. Teď to ovšem zkouší znovu a jde do toho naplno – s historickou detektivkou, kde o fantastiku nezakopnete ani náhodou.
Joe Abercrombie: Rudá země
Jsou dny, kdy máte pocit, že se dá začít znovu. Že minulost lze nechat za sebou a vykročit směle k novým zítřkům, které budou lepší než všechno, v čem jste se až dosud brodili. Že jde stát se jiným člověkem. Pak jsou ale dny, kdy se minulost vrátí, natrhne vám anál palcátem a ještě se vydělá do dutiny ústní. Život je holt peklo na kolečkách.
Warren Ellis: Soustrojí smrti
Je dobré občas jako čtenář navštívit i jiný žánr než jen ten fantaskní. To potvrzují i spisovatelé, když si občas odskočí do celoplošně prodejnějšího mainstreamu, aby si v něm ulevili od všech těch divokých fantasmagorií, které jim běží hlavou. Řemeslo je hned jednoduší, když vaši hrdinové nemusí zachraňovat celý svět, ale stačí, když vyřeší prostou vraždu. Nejinak je tomu i v případě Warrena Ellise.
Steven Erikson: Potoky krve
Kanadský spisovatel Steven Erikson proslul svou sérií Malazská kniha Padlých. Ta i v subžánru dark fantasy patří k těm ultradepresivním, již by se všichni optimisté měli vyhnout obloukem. Jak sám autor říká, temnou atmosféru svých románů vždy okořenil jednou či dvěma postavami, které přebíjely osudovou beznadějnost svébytným humorem. Ovšem ne dle očekávání humorem cynickým, ale často naopak připomínajícím humor takřka wodehouseovský. A tak vznikla i dvojice nekromantů Bauchelain a Korbal Špičák, kterým je věnována povídková sbírka Potoky krve.
Joe Abercrombie: Hrdinové
Po dlouhém čekání se konečně Rudá země objevila na knižních pultech a nedočkaví čtenáři se do ní netrpělivě zakousli. Reakce na ní jsou však rozporuplné a co je ještě překvapivější, vyvstává podobná nespokojenost i s Hrdiny, předchozím Abercrombieho románem. A to bolí, protože osobně jej považuji za skvost, kterých je ve fantasy žánru pomálu. Proč? Zkusím to alespoň trochu nastínit.
Jo Nesbø: Doktor Proktor
Norský spisovatel Jo Nesbø patří mezi současnou špičku evropského thrilleru, přičemž jeho série s detektivem Harrym Holem bez problémů předčí i tvrdou konkurenci zaoceánské produkce. A jak je u spisovatelských hvězd občas zvykem, dřív nebo později usoudí, že přišel čas odpočinout si od literatury pro dospělé a vyprávět tentokrát něco dětem. Tak vznikla humoristická série volně propojených románů Doktor Proktor.
Mikukáš Podprocký: Divočina
Bonanza. Skutečné město snů a nekonečných možností. Postavené lidmi pro lidi. Ti jej stavěli celé generace, vrstvili na sebe poschodí na poschodí, obydlí na obydlí, ulici na ulici, a neustále tak vylepšovali jedinečnou obří kolonii. Nové čtvrti překryly ty starší, které po čase zpustly. Jsou zde soustředěny veškeré zdroje, stejně jako veškerý život. Bezvadně fungující kolos, soběstačný, všeprodukující a všekonzumující. Megaměsto znamenající svět.
Joe R. Lansdale: Břeh temné vody
Texasan Joe R. Lansdale je ze strany českých nakladatelů jedním z nejvíce opomíjených autorů, přestože má tento mistr moderního hororu na svém kontě pěknou řádku cen a s odkazy na jeho dílo se střetnete v nejednom teoretickém článku. Pravdou je, že hororu u nás pšenka prostě nekvete. O to větší překvapení je, že se nakladatelství Brána zčista jasna pustilo do jednoho z jeho thrillerů. Fantastiky zde sice není, ani co by se za nehet vešlo, ale i tak Pán Bůh žehnej za ty dary!
James Rollins, Rebecca Cantrell: Krvavé evangelium
Podobně jako v nedávném čase moje recenzentská nemesis jásala nad románem Stephena Kinga Tommyknockeři, dá se nad posledním románem Jamese Rollinse plesat podobně. Tentokrát se totiž zbavil veškerých zábran a napsal čistou urban fantasy. A nacpal do ní vše, co mu přišlo pod ruku. Upíři? Samozřejmost. Nacisté? Jasná věc. Rasputin? Nesmí chybět. Čachtická paní? Jakoby se stalo!