Další kniha z cyklu dobrodružství, odehrávajících se ve světě Warhammeru, je zde. A zpět je i trollobijec Gotrek Gurnisson a jeho přítel, šermíř Felix Jaeger.
Není to tak dlouho, co světlo světa spatřila česká verze knihy Ulrikova kladiva. Stejně jako v knize Zabíječ bestií, jejíž recenzi Vám nyní přináším, se děj odehrává v pochmurném světě Warhammeru. Bohužel, autoři se s tématem nepopasovali tak dobře, jako osvědčený William King. Tehdy jsme si mohli pouze povzdechnou a přát si, ať se co nejdříve opět setkáme s trpasličím trollobijcem Gotrekem Gurnissonem a jeho lidským druhem Felixem Jaegerem. Doba čekání je u konce a naši hrdinové jsou v dobré formě opět mezi námi.
Děj Zabíječe bestií začíná tam, kde skončil předchozí díl Zabíječ draků. V něm se Gotrek a Felix, doprovázeni skupinou podobně založených přátel, vylodili z trpasličí vzducholodi Duch Grungniho ve městě Praag. Plavba vzducholodi nebyla ani zdaleka bez nebezpečí, jenže ty se nyní zdají být směšně malicherná ve srovnání s tím, co chystá budoucnost. To, co původně bylo v podstatě soukromým křižáckým tažením proti zlu, se rychle mění v cosi mnohem ošklivějšího. Po dvou stech letech opět svítí ďábelský měsíc chaosu Morrslieb i ve dne a síly temné magie se zvětšují. Z pustin na severu Kislevu se vydává na pochod nespočetná armáda bestií, vedená Arekem, zvaným Srdce démona. Začíná další kolo odvěké války dobra proti zlu a naši hrdinové mají zajištěna ta nejlepší místa, ne v první řadě, ale přímo v první linii! Gotrek a jeho magická sekera totiž představují jedinou věc, jenž může přímo fyzicky ohrozit samotného vůdce armád chaosu.
Ve srovnáni s Ulrikovými kladivy je Zabíječ bestií minimálně o stupeň lepší. Je vidět, že autor má značné zkušenosti – kniha je výborně řemeslně zvládnutá. Napínavý děj postupuje svižně kupředu, kořeněn brilantně popisovanými souboji a bitvami. Těch si čtenář užije opravdu do sytosti, naštěstí je však dost pochmurný příběh místy odlehčen vtípky a zábavnými dialogy mezi postavami. Ovšem, bitvy jsou strašlivě, neskutečně brutální a netečou potoky, ale řeky krve. Ta ani nestačí zaschnout na čepelích zbraní a hrdinové jsou vrháni do dalších, předem ztracených bojů, z nichž mohou vyváznout snad pouze zázrakem. Je však poznat, že autor nebere své hrdiny tak úplně vážně a že se při psaní asi sám dobře baví. A to je moc dobře, protože na podlaze kluzké krví je snadné uklouznout a spadnout až do temného sklepení, kde cení zažloutlé tesáky nejhorší nepřítel čtenáře, jímž je nuda. To ale v případě této knihy jistě nehrozí a ten, kdo ji dočte až do konce, si může být jist, že jeho mysl vyjde z té krvavé lázně osvěžena a zakalena tak, že se může bez obav pustit do dalšího kola onoho duelu, jenž nazýváme skutečným životem.
Kniha je výborná i kdyžsi myslim že že předešlí byli trochu lepčí:)))
Dragonslayer je v češtině nejlepší a proto VRAŤTE překlad Leoně Malčíkové. Pro Gileads blood chci jedině ji. Barbora není špatná, ale asi jí chybí ždibec k pochopení nelogičnosti mužské povahy ve válce. Mě se z celé série líbí nejvíce Skavenslayer od Drahomíry Šmerglové a právě Dragonslayer, takže to asi nebude Williemem Kingem, ale českými překladateli.
Re: Překlady
Pokud by Warhammer dělal jen jeden překladatel (překladatelka), vycházely by tak dva za půl roku. Osobně si ale nemyslím, že překladatelky mají na konečnou kvalitu tak velký vliv – podstatnou část viny/zásluh za případnou nevyrovnanost je opravdu nutné přičíst autorovi. (Myslím, že to mohu prohlásit vcelku zodpovědně, protože jsem kingovky četl v originále dříve než v češtině.)Pokud je někdo z čtenářů schopen stejného srovnání (rozuměj originálu s překladem), rád si poslechnu jeho názor na tento postřeh – koneckonců, jako vydavatele na tom máme eminentní zájem.
Já jsem četl v originále jen Trollslayer, takže nemůžu až zas tak srovnávat, ale použité výrazivo v akčních scénách mi opravdu nejvíce vyhovuje u Dragonslayer ( při předpokladu, že W. King píše stále stejně ). Jinak to neberte jako kritiku, jiným lidem může vyhovovat jiný překlad. Podle mě jsou překlady na DOST dobré úrovni, takže to ani není kritika jako spíše otázka vkusu. S Mírou vlivu na konečnou kvalitu si s Vámi dovolím nesouhlasit. Čeština a angličtina jsou jedny z jazyků s největší slovní zásoubou. V angličtině můžete použít moře slov se stejným významem a když překládáte do češtiny je situace stejná.
Jen teoreticky. Potíž je obvykle v tom, že neexistují ani dvě slova s ÚPLNĚ stejným významem – jazyky se vyvíjely přirozenou cestou a taková redundance by byla plýtváním. Ale to už je opravdu jen na okraj, spíš pro odborníky na překlady, než pro recenzní rubriku. A díky za slova chvály – i my je slyšíme rádi.
Da se ta kniha číst bez toho,abych precet minule dily?
Jasne ze da :). Ale doporucuji si precist i dily ostatni sou fakt COOOL.
Panu Kocianovi
No len aby tu bol co najskor aj Vampireslayer. Inac je kniha fakt desne dobra 🙂 Teda, kedy mozme asi ocakavat Vampireslayera ? Zhruba ??
Odpoveď sám sebe
No, tak si aj odpoviem. Zabíječ upírú je v predaji od začiatku októbra 🙂