Zrcadlový tanec – Bujold Lois McMaster

Neuplynulo ani mnoho vody a už se do mých nedočkavých rukou dostala další kniha od mé oblíbené autorky, popisující dobrodružství vesmírného žoldnéře Milese Vorkosigana. Zrcadlový tanec navazuje na minulý díl Bratři ve zbrani, neboť se v něm opět setkáme s Milesovým klonovaným dvojčetem Markem.

Bujold Lois McMaster - Zrcadlový tanecMark se už sice Milese nesnaží zabít, což je určitě pokrok, ale stále trpí komplexy méněcennosti a marně se snaží najít si svou vlastní identitu a místo ve společnosti. Zatímco si nic netušící Miles užívá zasloužené volno, Mark se vydává za něj a s jednou lodí z žoldněřské flotily se vypraví na planetu Jackson vyřídit si staré účty se svými stvořiteli, kteří ho naklonovali.

Veden ušlechtilými pohnutkami se dopustí opravdu velké nepředloženosti a podnikne bojový výsadek s účelem zachránit klony, určené pro transplantaci mozku. Akce se však nedaří a žoldnéři i s Markem jsou obklíčeni vojáky klanu, kterému klony patří. Naštěstí přichází Miles, aby je zachránil. To se sice podaří, zbytky žoldnéřů i s Markem a klony opouštějí planetu (byť trochu ve spěchu), ale Miles při ní… zahyne! To by nebylo tak hrozné, v budoucnosti ještě smrt nemusí nutně znamenat konec hry. Milesova mrtvola je tedy uložena do kryogenického boxu, protože šance na oživení je vysoká. Bohužel, kryobox se v bojové vřavě ztratí a pátrání je bezúspěšné… Nastává souboj s časem, a navíc je zájemců o Milese mnoho, většinou však ze strany těch, kteří ho nemají zrovna v lásce. Být oživen proto, aby byl umučen, pak opět oživen, opět umučen, atd.  není zrovna lákavá vyhlídka a životní perspektiva. A jacksoniánské klany jsou v tomto ohledu opravdu velice vynalézavé. Čas letí a naděje ubývá, a nakonec nezbývá, než aby si Mark opět zahrál na Milese v roli velitele Dendarijských žoldnéřů a pátral po svém bratrovi přímo v jámě lvové, na Jacksonu.

O Zrcadlovém tanci se dá říci v podstatě totéž, co o předešlých románech z cyklu o Milesi Vorkosiganovi. Je to výborná space opera s bohatým dějem, propracovanou zápletkou a živými, kvalitně napsanými dialogy, tentokrát ještě okořeněná o propracovanou psychologii Marka Vorkosigana a jeho hledání sama sebe.

Nápad se ztrátou kryogenického boxu je prostě skvělý a pokud by byl zpracovaný jako povídka, asi by opět (po kolikáté už?) aspiroval na ty nejprestižnější ocenění.

Tentokrát bych ale měl i menší výtku. Už na první pohled je kniha o hodně rozsáhlejší než ty předchozí, má přes 600 stran. Po akčním začátku knihy však následuje nezáživnější část, závěr už je naštěstí opět v obvyklém svižném duchu. Jen doufám, že Bujoldová nechytila tzv. “pratchettův syndrom rostoucí délky.” Tohoto neduhu je totiž velmi těžké se zbavit. Prostě, myslím si, že kniha mohla být klidně kratší a akčnější, neboť to je to, co očekávám od space opery. Abyste mi rozuměli, rozhodně jde stále o nadprůměr, ale jsem tak zmlsaný, že si nějaké to rýpnutí nemohu odpustit. S rozsahem knihy je spojena ještě další nepříjemná věc, a to je cena 289 korun. To je opravdu DOST hodně. Asi se už brzy dočkáme okamžiku, kdy bude cena běžného paperbacku atakovat magickou hranici 300 korun. Vím sice, že se nedá nic jiného dělat, ale stále ještě mě to irituje a děsí. Nakonec asi opravdu skončíme tak, že i úspěšné knihy se bude vydávat jen několik set kusů a ze sci-fi se stane přepychové zboží, z něhož se bude platit daň z luxusu. Dost však bylo pesimismu. Dobrá zpráva je to, že Talpress nasadil slušné tempo a dalšího románu o Milesi Vorkosiganovi bychom se mohli dočkat snad už do vánoc.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Mě se ta knížka hodně,hodně líbila… Víc než předchozí Bratři ve zbrani. Ta hrozná délka mi tak nevadí, když se to dobře čte .))) ale je pravda, že víc než přes těch cca 600 už by možná bylo trochu moc.btw: zdá se mi to, nebo fakt vydává Talpress ty díly na přeskáčku? aspoň v tiráži tomu ty data copyrightu odpovídaj….

  2. Myslím, že se ti to nezdá. Ale nevím proč to tak Talpress dělá. Hlavně, že ty knihy vycházejí, a to v docela rozumných časových intervalech:-)

  3. Na přeskáčku
    Pokud vím, jako jediná “mimo pořadí” vyšla Cetaganda, a to proto, aby se dodržela vnitřní chronologie cyklu, tj. Milesův věk v jednotlivých příbězích.

  4. délka
    Já myslím,že autorka měla smlouvu na určitý počet knih se stanovenou délkou(Všimněte si že všechny díly až po Bratry ve zbrani měly stejnou délku).Ta teď vypršela nebo má novou,takže se může více rozepsat.

Zveřejnit odpověď