Kočka myši nenechá – stejně jako Josefína nepřestane mluvit policii do řemesla

Kde se pivo vaří, tam se dobře… vraždí? Minimálně pro pivovar v malém městečku Brod toto upravené rčení bohužel platí. A stejně tak platí, že když se v Brodu vraždí, je u toho místní slečna Marplová křížená se Sherlockem Holmesem – Josefína Divíšková. A taky policie; i když ta většinou jen jako kompars.

Kočka myši nenechá je již čtvrtým knižním (k tomu je ovšem třeba připočítat ještě dvě ryze e-bookové novely) případem Josefíny Divíškové. A Marie Rejfová se díl od dílu lepší! První dva díly byly spíše roztomilou maloměstskou vyprávěnkou s detektivním podtextem zaměřenou na kupu veselých příhod, zatímco díl třetí s názvem Kdo maže, ten jede už byl plnohodnotnou promyšlenou detektivkou se vším, co k žánru patří. A čtvrtý díl je bez přehánění ještě lepší!

Josefína Marplo… – pardon, Divíšková

Jako první je vhodné představit hlavní hrdinku, kolem které se každý z případů motá. Josefína „má to nejhorší“ z žen počínajícího středního věku: chlapa v nedohlednu a navrch je povoláním učitelka, i když původně „jen“ malířka. Kromě toho je enormně zvídavá a nebojí se ptát přestože to není mnohdy právě vhodné. A ještě jednu špatnou nálepku Josefína dostala: kde se tato dáma pohybuje, tam se poslední dobou vraždí.

Josefína žije v domě se sestrou, která je dost od rány a snaží se celou rodinu srovnat pěkně do latě, což se jí ale moc nedaří. Mezi lidmi v městečku má pověst podivínky, protože se nebojí ani nějakého toho půllitru či skleničky a na morálním kreditu jí nepřidává ani její milostný život. Občas je vidět se svým učitelským kolegou Jakubem Stehlíkem, ale mnohem víc ji srdce táhne ke komisaři Tvrdíkovi, který je ovšem k její smůle zadaný (byť nepříliš šťastně). Z logiky věci vyplývá, že když se Josefína motá kolem Tvrdíka, kecá mu s chutí do řemesla – a mnohdy je úspěšnější než její profesionální kolega. Poté, co se Josefína přistěhuje z Prahy k sestře do Brodu, se můžou místní maloměstské tamtamy přetrhnout, protože je rozhodně o čem drbat.

Navíc měla Josefína velmi moudrou babičku: moudra této noblesní dámy se neustále prolínají Josefíniným životem a vrací se železnou pravidelností, aby vykouzlila úsměv na tvářích čtenářů.

Cesta z maloměsta

Marie Rejfová vyprofilovala pro čtenáře zajímavou hrdinku a připravila pro ni živnou maloměstskou půdu. Autorce sice chvíli trvalo vybalancovat množství humorných scén a maloměstských eskapád oproti detektivní složce, postupem času našla půdu pod nohama a v předchozí knize i novele dostupné pouze jako e-book Kdo má za ušima už nabízí detektivku, kterou si fandové žánru užijí na plné pecky.

Ale konec chození kolem horké kaše, protože v Brodu už se zase vraždí. A tentokrát přímo v místním pivovaru! Kromě očekávaných podezřelých se k případu přimotá také jeden řádně naštvaný zubař, Josefíny syn se svým kamarádem… A bůhví, kdo se do celé věci ještě přimotá. Samozřejmě nemůže chybět ani policejní vyšetřovací tým včetně komisaře Tvrdíka.

Během vyšetřování dost nečekaně vyplave na povrch mnohem více souvislostí, než by se na první pohled zdálo. Rejfová se během předchozích knih autorky řádně vypsala, a ke čtenářově spokojenosti posunuje děj, předkládá falešné stopy a umně mlží kolem vraha. Zároveň však nachází prostor pro další svérázné postavy a humorné scénky, které však nepůsobí prvoplánově, ale dobře zapadají do děje.

Výsledkem je, že Kočka myši nenechá působí v konečném důsledku jako detektivka v odlehčeném tónu a s propracovanou zápletkou. Josefína tentokrát není tou zoufalkou toužící po chlapovi, ale racionálně a uvěřitelně působící ženou, což je výrazná změna. Člověk by řekl, že si to „všechno konečně sedlo“.

To jste vědět neměli

Sympatické je i zpracování postav. Většina podezřelých má nějaké tajemství, které se objeví až v průběhu vyšetřování. Často dotyčného značně posune v žebříčku podezřelých, ať již nahoru nebo dolů.

Do panoptika ztřeštěných hrdinů se přidává i Josefíny syn – vysokoškolák, flákač a seladon, se svým technicky založeným přítelem. Orloj rotujících figurek se rozroste i o zaměstnance pivovaru a několik pracovníků pohostinství; jen Jakub Stehlík tentokrát chybí. Rejfová se naučila s postavami pracovat tak, aby se zvládly vyprofilovat, byly uvěřitelné – a zároveň je občas nutí dělat trhlé věci, které však působí nenásilně a zapadají do vzorců chování. Díky tomu může manipulovat se čtenářem a předkládat mu falešné stopy; v danou chvíli vždy jasně víte kdo byl pachatelem, aby následné vyšetřování ukázalo, že i tentokrát s největší pravděpodobností ostrouháte.

Obecně vzato – případy Josefíny Divíškové konečně dostávají ty správné grády a Marie Rejfová srší nápady, humorem a především nečekanými (ale logickými) zvraty. Jestliže v předchozím případu bravurně zvládla variaci na „záhadu zamčeného pokoje“, tentokrát už servíruje opravdu plnokrevnou klasickou detektivku, u které se budete při čtení minimálně zeširoka usmívat.

PS: A abychom nezapomněli – i tentokrát vypadá grafická úprava knihy opravdu skvěle a myší motivy Josefíně sluší!

Marie Rejfová: Kočka myši nenechá

Vydal: Mystery Press, 2020

Obálka: Daniel Špaček

Počet stran: 256

 Cena: 329 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď