Zuzana Hartmanová debutovala v roce 2017 první knihou volného Accadského cyklu Noční labuť. Do stejného světa se vrátila o dva roky později v románu Perutě noci. Nyní se na Accadský kontinent vrací znovu, tentokrát však nikoliv mezi nekromanty, ale na Pláně rozkládající se na úpatí Tauřích hor.
Každý, kdo zná pověst o Théseovi, ví, že Mínótauros (řecky Μινώταυρος), neboli Minotaurus, byl podle řecké mytologie bestie s lidským tělem a býčí hlavou. Narodil se ze spojení bílého býka a krétské královny Pásifaé a její manžel, král Mínós, jej nechal zavřít do krétského labyrintu. Opusťme však řeckou mytologii a vraťme se na Accadské Pláně. Ty totiž obývají Minotauří kmeny. Podobnost jejich válečníků a šamanek s výše uvedenou bestií však končí pohledem do zrcadla. Minotauři žijící v kmenovém svazu na úpatí Tauřích hor jsou sice rohatí a chlupatí, ale na rozdíl od bájné krétské bestie oplývají nejen silou, ale jsou také stateční, čestní a pravdomluvní. Všechny spojuje víra v boha Taura a bohyni Tyrinae, jenž jim darovali nejen dar nikdy nepropůjčit svá ústa lži, ale především Kodex – soubor pravidel, kterými je třeba se řídit. Obyvatelé Plání tak připomínají ortodoxní židy křížené s dávnými obyvateli řecké Sparty.
„Jestli chceš, aby tě na Pláních brali vážně, budeš jim to muset dokázat. My minotauři jsme hodně paličatí, ale ceníme si odhodlání, oddanosti a cti.“ (str. 48)
Hartmanová v Kostech pod mechem vypráví příběh o životě minotauřího válečníka Nerghana. Autorka knihu rozdělila do deseti kapitol, které ovšem neposkládala chronologicky, a tak i čtenář řídící se datací v záhlaví jednotlivých kapitol může mít problém se orientovat v tom, v jakém pořadí se jednotlivé události stali. To je však jediná vada na kráse celé knihy. Jinak jde o epický dobrodružný příběh plný velkých gest, skvělých soubojů, zrady, spiknutí a patosu. Protože jestli jsou Minotauři v něčem lepší než v boji, tak je to právě lpění na své cti a mravních zásadách.
První kapitola Kostí pod mechem připomíná klasický příběh o mistru a učedníkovi. Při jejím čtení jsem si vzpomněl na western Opravdová kuráž. Druhá část knihy nás seznámí s Nerghanovou cestou mezi minotauří válečníky. To je klasický hrdinský příběh v duchu nejlepších knih Davida Gemmela. Závěrečná část chvílemi připomíná film Spartakus a chvílemi Statečné srdce. Hartmanová není jen zdatnou vypravěčkou, ale vybudovala také originální svět s vlastní funkční mytologií. Autorka je ovšem silná nejen ve vykreslení minotauří kultury, ale i v popisech soubojů. K zvýšení autenticity také pomáhají texty šamanských písní a úryvků z Kodexu jež uvozují jednotlivé kapitoly.
Nechci v žádném případě tvrdit, že v Hartmanové máme druhého Tolkiena, ale rozhodně se nebojím říct, že jsou Kosti pod mechem nejlepší domácí hrdinskou fantasy od ukončení Delavské trilogie Míši Merglové. A je fuk, že její hrdinové mají na hlavě rohy a humoru asi tolik co pan Spock.
„Po všem, co mi otec o minotaurech vyprávěl, jsem čekal něco jiného. Něco víc. Myslel jsem, že budeš jako hrdina z příběhů.“ „Hrdinové z příběhů končí mrtví.“ (str. 330)
Přesto, že se Nerghanův příběh v knize uzavírá, je jasné, že všechny hrdinské písně ještě nebyly vyzpívány – a já doufám, že se Zuzana Hartmanová mezi minotaury vrátí. Ostatně dodatky, které si autorka připravila na stránce s bonusovými materiály, to jasně naznačují.
Zuzana Hartmanová: Kosti pod mechem
Vydal: Host, 2024
Obálka: Veronika Šišková
Počet stran: 351
Cena: 399 Kč
