Znáte rčení: „Host do domu, bůh do domu.“? Tak pak určitě víte, že jsou návštěvy, pro které to v žádném případě neplatí. A jedné takové se dočká i odlehlý sirotčinec
Philip Fracassi je autorem, který se do srdcí i dalších vnitřních orgánů čtenářů zapsal svými knihami plnými děsu. A nejinak tomu je i v knize Sirotčinec v údolí – opět má „něco“, čím k sobě milovníky hororu doslova připoutá.
Klasika, která nezklame
Námět knihy bych se nebál označit jako vysoce funkční klasiku. Vše se totiž odehrává v odlehlém sirotčinci. Jedním ze svěřenců je i Petr, s jehož tragickým osudem se čtenáři seznámí na samém počátku knihy. Střih – přeneseme se o pár let vpřed, když je Petr již „mazákem“, jedním ze starších chovanců, který má u části chlapců respekt a navíc slušně našlápnuto ke kněžské kariéře.
Fracassi seznamuje čtenáře s drsným prostředím a jeho přísným režimem, na který dohlíží několik kněží. Postupně poznáváte poměry, ve kterých chlapci žijí, vztahy mezi nimi, a to především z očí Petra. Autor si ovšem v mnoha případech vypomůže i perspektivou z pohledu jiných osob. Jedné noci do uzavřené komunity přichází nečekaná návštěva – zraněný muž v doprovodu šerifa. A tahle návštěva změní dosud zaběhnuté pořádky.
Jinými slovy. Opuštěný dům plný lidí, ve kterém se stane něco zlého. Ideální kulisa pro horor.
Z minima maximum
Z relativně tuctových kulis ovšem dokáže autor vytáhnout dokonale děsuplný zážitek. První složkou jsou obyvatelé sirotčince. Fracassi prokresluje jejich charaktery, takže jsou postavy uvěřitelné, a to podtrhuje děs, který jejich chování mnohdy budí. Těží z různorodosti jednotlivých členů osazenstva, z naivity mladých i mnohdy neradostných osudů postav bez rozdílu věku. Pohrává si s jejich strachy z minulosti i tužbami a ambicemi většiny osazenstva, a ukazuje, jak snadné je jim podlehnout.
Druhou složkou je atmosféra: od počátku čtenářům autor brnká na nervy, napíná a naznačuje. Tušíte, že něco zlého přijde, a vlastně si už přejete, aby to opravdu přišlo, protože atmosféra houstne a vy pořád nejspíš stále netušíte, o co přesně tady jde. Tuhle hru zkrátka Fracassi sehrál skvěle.
A třetí, asi nejpodstatnější složka: autorův vypravěčský styl, díky kterému je Sirotčinec v údolí dokonale sugestivní knihou. Ano, sugestivní je přesně tím slovem, které celou knihu definuje! Fracassi si sice nelibuje v násilí, ale když už na něj dojde, umí vystřihnou scény, které se do čtenáře zakousnou. Jenže v jeho podání působí jaksi samozřejmě, jako bod, do kterého se postupným vývojem dostala situace. O to horší je, že násilí se mnohdy přímo dotýká mladých chlapců, čímž získává na působivosti.
Vše pro čtenáře
A faktor čtvrtý: překlad Jakuba Němečka. Podobně jako u dalších Gnómovek nezbývá než smeknout, protože je zkrátka vymazlený. Slovní zásoba, dynamika textu – vše sedí.
Na konci knihy navíc najdete rozhovor se samotným autorem. Mimo jiné se v něm dozvíte, že Sirotčinec v údolí měl být původně filmovým scénářem, a přesně to z něj cítíte. Jednotlivé scény je snadné si vizualizovat a je to přesně ten typ textu, který by jako film fungoval.
A aby měli čtenáři dokonalý servis, nabízí Gnóm v rámci Edice Horla Sirotčinec hned ve dvou provedeních: jako klasický paperback a jako limitovanou edici v pevné vazbě. Kromě vazby se obě knihy liší i kresbou na obálce.
Sirotčinec v údolí ukazuje výhody malých nakladatelů: sám si vyberete příběh, kterému věříte, a věnujete péči překladu, korekturám i konečnému zpracování knihy. Čtenář tak dostává na stůl lahůdku a ví, že v případě Gnómu je vysoká kvalita standard.
Philip Fracassi: Sirotčinec v údolí
Vydal: GNÓM, Praha 2024
Překlad: Jakub Němeček
Obálka: Igor Krstič
Počet stran: 384
Cena: 380 Kč / limitovaná edice 800 Kč
