Chmurný Válečník očima jeho překladatele – Romana Tilcera

Při čtení Chmurného Válečníka nás několikrát napadlo, jaké to asi muselo být tuhle knihu překládat. A protože je naše redakce zvídavá, rozhodli jsme se poprosit o rozhovor samotného překladatele – Romana Tilcera. On byl totiž Chmurný Válečník tak trochu i “jeho” projekt, ale o tom už si přečtěte raději sami!

Když vyměníte lva za sovu aneb Lehké fantazijno podruhé

Celý příběh začal na Startovači, kde čtenáři dostali možnost podpořit první díl projektu Lehké fantazijno – knihu s názvem Žena se lvem. Zkušené editorky zaručující kvalitu, slibná jména autorek povídek plus zajímavé bonusy k tomu – tak kdo by se divil, že se vydání knihy zafinancovalo? A vzhledem k tomu, že Žena se lvem sklidila nadšené kritiky a v roce vydání (2016) neunikla ani zrakům členů Akademie SFFH, nenechal na sebe druhý díl, v jehož titulu vyměnila žena lva za sovu, dlouho čekat.

Jak jsem prvně LARPoval

Tak nakonec i na mě došlo a zahrál jsem si svůj první, nefalšovaný LARP. Tedy tu odnož popkultury, o které jsem samozřejmě věděl, ale raději se od ní držel v uctivé vzdálenosti. Myslel jsem si, že tohle pro mě prostě není. A taky, že ti lidé, co se kolem LARPů točí, jsou trochu divní. Takoví divnolidé.

Psát se člověk naučí jedině psaním, tvrdí spisovatelka Jana Rečková

Kdo by neznal Janu Rečkovou? Autorku, která už vydala přes dvacet románů a přes stovku povídek v žánrech sci-fi, fantasy i hororu. Nenajdete periodikum či zásadnější antologii, kde by se neobjevilo její jméno. Nosí titul Lady fantasy, je držitelkou několika Mloků a Ikarů i nominací na cenu Akademie SFFH.V době, kdy vstoupila do světa literární fantastiky, se v něm tolik ženskými autorkami nehemžilo jako dnes, a působila tak trochu jako zjevení, nad kterým mnozí žasli. A přitom ona sama se vyznačuje až přehnanou skromností a sebekritikou.

1 2