Podstatou člověka, všeho lidského, a člověku příbuzných bytostí je s t r a c h. Ze strachu se skládá lidská duše. Ze strachu pramení většina lidských reakcí, lidských činností, lidského myšlení. Kdyby tomu tak nebylo, neexistoval bych já, ani mně podobní, kteří jsme z lidského strachu vznikli a z lidského strachu a zloby žijeme. Říkají nám Netvoři Chaosu. Já jsem ale jediný svého druhu, neboť zloba bytosti, která mne stvořila byla nesmírná.

(Znalost děje předchozí povídky “Rozcestí” sice není nezbytná, ale je nanejvýš vhodná)                                 Aj Vletavo, če mútiši vodu,                                če mútiši vodu striebropěnů ?                                Za tě lútá rozvlájaše búra                                sesypavši tuču……

“Vážená rado, vážení členové!” V hale v jednom ze samorostlých domků sedělo několik druidů v kruhu kolem kulatého stolu se zasmušilými výrazy ve tváři. Fregenal stál v čele a mluvil, přičemž se točil vlevo a vpravo, aby jeho řeč slyšeli všichni přítomní.
“S radostí oznamuji, že ztráta zakázaných knih byla objasněna. Našel jsem viníka, který za celou krádeží stojí. Zde ji máme…”

K obloze se zvedaly oblaka dýmu ze strážních ohňů. Pod nimi se rozkládala nerovná krajina, plná skal a kopců, m