Absurdárium: Pseudo-Město; Wilson, D. Harlan

Surrealistický spisovatel Harlan D. Wilson (šéfredaktor surrealistického a irrelaistického magazínu The Dream People) napsal několik krátkých příběhů, odehrávajících se ve smyšlené a ireální metropoli, Pseudo-Městě. Autor nejčastěji píše flash fiction (charakterizována jako krátké příběhy o rozsahu 5-5000 znaků), i když má na svém kontě i román. Mezi příznivci undergroundové a alternativní literatury se uvedl sbírkou krátkých příběhů pod názvem Kafka Effekt. Sám autor přiznává, že fikci začal psát po přečtení Kafkových kratších prací, kterého ho inspirovaly k psaní podivných a potemnělých příběhů, ale mezi inspirační zdroje řadí i Williama S. Burroughse a v mnohem větší míře je ovlivněn i kinematografií. Tvůrci jako Sam Peckinpah, Sam Raimi, Stanley Kubrick či David Lunch mají své pevné místo ve Wilsonově zvrácené mysli. Hlavním důvodem k psaní je nuda. Tenhle motiv, který se dost často objevuje v jeho pracích, ochotně a především zábavně karikuje.

Pseudo-Město začíná vysvětlením vzniku města, jehož název odkazuje na kožní chorobu ,,pseudofolliculitis barbae“, kdy se chlupy (na tváři) začínají kroutit a růst dovnitř, čímž způsobují iritující svědění a zápaly. Obyvatelé města jsou taky často označování jako kožní váčky (follicles). Pestrobarevná mozaika příběhů spojená svou excentrickou vnitřní logikou nemá za cíl uvést čtenáře do fiktivního světa a nabídnout mu příběhy po vzoru urban fantasy. Spisovatel jakousi parodií tohoto žánru vytváří pokřivenou verzi naší reality. Náhled na svět prostřednictvím nespočtu křivých zrcadel, jenž tvoří burlesku současné společnosti. Pseudo-Město je směskou hororu, surrealismu, fantasy, magického realismu, sci-fi, absurdismu, ale i výše zmíněných filmových tvůrců. Extrémní násilí po vzoru filmů Peckinpaha není ničím výjimečným. Když někdo spáchá sebevraždu, je vzkříšen jenom proto, aby trpěl po celý zbytek druhého života.

Celá sbírka je epickou alegorií na současný život, i samotné zasazení do místa, které vzniklo zanícením chlupu, reflektuje autorův pocit nespokojenosti, znechucení běžným a nudným životem. Lék vidí v absurdním úniku, k němuž vyzývá i čtenáře s podobnými pocity. Inspirace surrealismem, hlavně snová logika, vkládá Wilsonovi do rukou mocnou zbraň – hrátky a experimenty se slovíčky. Začínal s psaním poezie. Jeho básně nezaznamenaly valný úspěch, tak si komplex z mládí kompenzuje maskováním poezie za spekulativní a transgresivní fikci. Stejně tak množstvím metafor, jež jsou neskutečně zábavné. Kapitalistický mechanismus je demonstrován v povídce Galanterie, kde je zosobněn jako monstrum požírající a zároveň i vylučující klobouky. Zábavná hra se slovíčky a karikatura pěněžního systému jsou důsledkem měny v Pseudo-Městě, vlasů z panenky (založeno na podobnosti slova dollar a dollhair). Krom všudypřítomného absurdismu a ireálnosti je autorovým neustálým společníkem humor, často připomínající skeče slavné partičky Monty Python. Nádherným příkladem je příběh Ten další chodec, který vypráví o muži napodobujícím slepici. Skvělou ukázkou osobního bizarního smyslu pro humor je vynikající a nejzábavnější povídka parodující komiksové hrdiny v satiře na konzumní společnost s názvem Borgeois Man.

Příznivci netradičných, extrémně netradičných a zábavných, příběhů si přijdou na své. Spisovatel je přední osobnost absurdistického hnutí (několik sbírek s mikropovídkami tohoto hnutí se dá sehnat i zdarma na internetu). Sociální karikatura a satira sestrojená z neortodoxnějších součástek: ireálna, snové logiky a surrealistického smyslu pro humor, jsou parametry i definice Pseudo-Města. Vítaná a zábavná změna i na poli alternativní literatury.

Web nakladatele, kde si můžete knihu zakoupit.