Satan přichází

6.6.2006, velmi lákavé datum pro všechny vyznavače okultismu. A zřejmě noční můra Richarda Donnera, který mohl tušit, že vyloženě marketingového datumu někdo ďábelsky využije. Jelikož Hollywoodem přechází vlna remaků, klasický horor The Omen z roku 1976 zaútočil v nové verzi na novou generaci diváků a režisérovi původního filmu přidělal na čele o nějakou tu vrásku navíc. Letošní The Omen je hezkým protipólem Friedkinova Vymítače ďábla

Diváci ani kritici nejsou s vlnou remaků příliš spřízněni, všem totiž dochází, že je pouze výsledkem nouze o původní scénáře. Pro představu snad stačí vzpomenout propadáky Mlha, Na lince je vrah nebo lokální americký škvár An American Haunting. Do zástupu bezinvenčních režisérů se může hrdě zařadit i John Moore. Někteří debutujíci režiséři sice překvapí (jmenujme třeba Zacka Snydera), ovšem Moore naplnil očekávání.

Režisér nepřináší nic invenčního, co by znovuzrození ďábla jakkoli obohatilo. Právě naopak, ještě se uchyluje k doslovnému převyprávění původního snímku. Na scénáři, který byl prostě jenom vytáhnut ze skříně, oprášen a okopírován pro nový filmový štáb, se kladně nepodepsal ani David Seltzer. Respektive nehaňme nevinného, David Seltzer je autorem původního scénáře a je uváděn i jako autor remaku. Peníze obdržel za tu samou práci dvakrát, akorát nyní nenapsal ani čárku navíc. Což není jen důkaz Seltzerova podnikavého ducha, ale hlavně kreativní impotence Johna Moorea.

Co Moore malému pekelníčkovi přinesl, je typická příchuť amerického popcornu. Když jsem spatřil některé mordy, se kterými se během snímku „skamarádí“ vedlejší postavy, nepřipouštěl jsem si, že by mohlo jít o plagiát Nezvratného osudu. Když se jedna z nich pochlubí fotkami věštícími, jak můžou jednotlivé osoby zemřít, neubránil jsem se „dojetí“. Potom už vás nevzruší ani finále jako vystřižené z Rychle a zběsile. I po krvi lačnící FX gorily byly jenom irelevantním bonbonem.

Zčásti byl film točen v Praze, takže si diváci mohou všimnout kostela sv. Ludmily, Národního divadla nebo Paláce kultury. Jsou ovšem pouze kulisou pro po sobě jdoucí scény bez jakékoli dynamiky. Vezmeme-li v potaz, že jde o horor (když přimhouříme obě oči, možná i mysteriózní thriller), čekali bychom pořádnou gradaci. A co myslíte, měl ji tam Moore? No neměl! A neměl ji tam ani při scéně na hřbitově. Všechna atmosféra Moorovi uniká nebo se ještě vaří tam dole. Mnohem více pobaví i Exorcista II (ačkoli to není zrovna povedený snímek). Během prvních patnácti minut nabízí tolik, co Satan za celou stopáž.

Aby té špíny na Mooreovu zablácenou kravatu nebylo málo, zmiňme i dějové díry jako je rozvášněný sněm kardinálů v čele s papežem (Bohumil Švarc), který agresivně italsky blábolí o konci světa, ale jinak nehne zadkem. Holt Arnie to svého času dokázal satanášům natřít.

V hlavních rolích, coby rodiče Damiena, se představili Liev Schreiber (Hitler: Vzestup zla, Vřískot…) a Julia Stiles (Bournův mýtus, Úsměv Mony Lisy…). Ti ani způli nedoběhli výkon svých předchůdců, Gregoryho Pecka a Lee Remick. Schreiber se snaží, auto šoféruje jako čtvrtá inkarnace Schumachera, ale rozpolcenost mu prostě nejde. Julii Stiles nikdo neuvěří, že může být matkou. Že vypadá na vlas stejně při poradu i po šesti letech, přisuzuji zázračné kosmetice s vůní síry. Průběh jejího pomalého, ale jistého, zbláznění je příliš střízlivý. A malý satánek v podaní Seamusa Daveyho-Fitzpatricka? Šestileté dítě zřejmě nedokáže pochopit svou roli. Absolutně žádný cit, slabá mimika. Mělo by být dáno patřičně najevo, že jde o Satanova potomka, malý Damien ovšem vůbec nepůsobí lstivě, ďábelsky ani okultisticky. Způsobem vraždění a oblečkem je spíš podobný Chuckymu. Ani ty kruhy pod očima, kterými chtěla gothic maskérka zvýraznit ďábelský původ, nepomohly. Nejlepší práci odvedla Mia Farrowová (Rosemary má děťátko, filmy Woodyho Allena…), která dala své roli vše, co potřebovala pro vývoj i dramatický zvrat. V pozitivním světle se blýskl i frustrovaný, koktající a třesoucí se Pete Postlethwaite v roli kněze, kterému záleží na osudu Damienových rodičů a posléze i celého světa.

Zbytečný film, ještě otřesnější remake. Kromě své šestkové kampaně se nepochlubí ničím zvláštním. Příznivcům původního přicházejícího satana tenhle film nedoporučuju ještě víc, než divákům nezasaženým Donnerovým originálem. Jediné, co je na něm pekelné, je stopáž, která obě zmíněné skupiny pořádně popálí.