Jen málo se bude dnešní úvodníček otírat o matičku fantastiku, ani zdaleka však nezavadí o vážnou notu. V tuzemských kinech proběhla premiéra druhého dílu Expendables, což mi přijde jako ideální čas zavzpomínat na ty časy, z nichž tento film a jeho předchůdce dnes tolik těží. Na časy hrdinů.
 |
Stallone – Schwarzenegger – Willis – Van Damme, s přimhouřenýma očima by se dal přihodit i Steven Seagal. A mnozí další. Dost možná jste sami zažili nějaké ty hospodské tahanice o to, který z těchto pánů byl v průběhu našeho dětství (no dobrá, žereme je dodnes) tím NEJ, králem akčního filmu.
Pakliže jste rádi hodně výbuchů a střílení, byl tu rakušák Arnold. Van Damme pacifikoval nepřátele poněkud fyzicky náročnějším stylem. Bruce Willis byl snad první, jehož postavy dostávaly na hubu prakticky v celém průběhu filmu, a přesto přes krev v ústech cedily ty nejdrsňáčtější hlášky ve vesmíru a Stallone? Jednoduše Rambo. Dobře, taky Rocky, ale to není akčňárna, ne?
Samozřejmě mě zajímá váš názor, takže se o něj neváhejte podělit v komentářích.
Svou odpověď na jedno z největších dilemat poslední dekády minulého století jsem naznačoval už ve včerejší recenzi právě na Expendables 2. Používání střelných zbraní prostě není košér, nejvíce si vítězství užijete, když jste jej dosáhli vlastními silami. Tedy ano, belgická mlátička Jean-Claude Van Damme, to byl můj idol. Bijásky typu Krvavý sport, Kickboxer, Dvojitý zásah nebo Univerzální voják (ha, přeci jen nějaká fantastika!) dělaly mé dětství mnohem šťastnějším (a dětství mého bratra mnohem… barevnějším).
(Pozn. Na tomto místě by mohla být vložena úvaha na téma „Vliv televizního násilí na zvyšování kriminality.“, anžto však v žádný takový nevěřím, nebude. Co jsem se nasledoval drsňáren a je ze mě vcelku mírumilovný člověk, který ještě nikoho nezabil. Občas to beru jako svůj největší životní úspěch.)
Všechny ty kopy s otočkou, tréninky nad panoramaty měst či divoké exotické přírody, kdy nemohla chybět „stejně-nechci-děti“ roznožka, a jednoduchý způsob, jak sbalit ženskou (často stačí se na ni podívat), způsob, jakým se ve finále vždycky vzchopil, přestože jeho protivník (Čong-li, Tong-po, a kdokoliv další) použil nekalých prostředků, to všechno ve mně dnes zanechává hořkou pachuť nenaplněných ideálů a vzpomínek na bolesti nataženého třísla.
Van Damme je dodnes nostalgií (přestože ve filmu JCVD – které není akčním spektáklem – byl naprosto znamenitý), do čela peletonu akčních hrdinů se mezitím posunul hláškař Willis, také proto, že z výše vyjmenovaných pánů je to snad jediný docela dobrý herec.
No jo, některé věci člověk ocení až později.
A teď vy. Vaším největším akčním hrdinou je:
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
Přečtěte si i další redakční úvodníky, které od 25. 12. 2011 vydáváme každou neděli.
Indiana Jones
John Rambo
Johnny Rambo
Pochopitelně Bruce Willis. 🙂
Pche. Na co kopy? Na to roznožky? Správnej chlap se ožene pěstí a je vymalováno! Jednoznačně Olda Šetrnej.
Že by Tango a (samozřejmě i) Cash? Pauza na kafe s dortem se u nás používá dodnes.
Já bych mezi ty chlapy vklínila Cynthii Rothrock, jestli si ji někdo vybavíte – malá bloncka a pěkné kopy na hlavu 🙂
Indiana Jones i Bruce Willis (pro zmiňované hlášky).
Rozhodně Indiana Jones.
Plukovník Matrix jasně vede….první film s Arniem který jsem viděl ještě za komanče s příšerným voiceoverem. Komando si můžu pustit kdykoliv a baví mně snad ještě víc než tehdy před lety 🙂
Steven Seagal pro jeho elegantní styl mrzačení protivníků. Ten se fakt uměl prát. Stalona jsem tehdy nemusel, toho naopak považuji za největšího borce až nyní, když je vidět, jak je pořád v kondici, třeba zrovna na rozdíl od Segala.
to Ombak Penari
Steven Segal byl před hereckou kariérou agentem tajných služeb, který si dovedl poradit i s Yakuzou, to by bylo, aby nelámal kosti s profesionální elegancí 🙂 Ostatní jsou povětšinou “jen” herci či šampióni sportovních klání…
John Rambo
Tango a Cash + Brus Willis.
to Janina
No, těžko říct, jestli by ve skutečnosti natrhnul pozadí agent tajných služeb šampiónovi sportovních klání (a že bych od Van Damma nechtěl dostat po kebuli) nebo naopak, ale měl jsem na mysli nejen eleganci boje (vždycky jsem preferoval aikido a spol. oproti profláklému karate a judu), ale spíš tu v obecnější rovině, kdy místo mocného kopu upoceného svalovce láme ruce a nohy nagelovaný borec v sáčku a nehne ani brvou. Je to spíš rozdíl ve filmovém pojetí hrdiny, všichni agenti by určitě nebyli dobří akční herci.
Nemá boty
Heroes
Pre mna samozrejme tiez Indy. 1987-NOW 🙂
ALe preco nikto nespomenul Chucka Norrisa? 🙂
Arnold
Este by som si dovolil vratit sa k tomu, ze Willis vie jediny hrat. Predvcerom davali Predatora a musim povedat, ze je to asi najlepsi akcny film vobec.
U Predátora jsem nikdy nepochopila, který z těch dvou má tu “hnusnou držku”:-P
V tom nad tímhle nemá být link. Nevím, proč to z uvozovek a smajlu 😛 naformátovalo link?
to Wolfus
lebo sa kazdy boji brat bozie meno nadarmo 😀
Jako herec Mel Gibson za Smrtonosné zbraně (scéna se sebevrahem), jen velmi těsně následovaný Indiana Jonesem (dodneska upřednostňuju tašku přes rameno před batožinou, s ustupujícími vlasy prohlížím ve výlohách klobouky a o nocích sním o biči), popř. Clintem Eastwoodem coby drsným Harrym. Iniciačním zážitkem bylo ovšem Komando (došla ti pára, Bennete, to je dodnes esence hláškovitosti) a Dvojitý zásah. Kdo mě naopak úplně minul, to je Dolph Lundgren.