Jedná se totiž o drsnou akční střílečku/mlátičku z pohledu třetí soby. Jak název napovídá, hlavní roli zde budou hrát vesmírní ultramariňáci. Konkrétně kapitán Titus, jehož role se ujme hráč. Příběh, jak už to u podobných počinů bývá, není příliš složitý a rozhodně nikomu nezamotá hlavu. Vše začíná orskou invazí na lidskou planetu, kam se vydáváte vy, právě kvůli tomu, abyste orkům zaťali tipec. Časem však zjistíte, že na planetě se nachází mocná zbraň, kterou stvořila inkvizice a která by se mohla velice hodit. Bohužel se všechno trochu zvrtne a vy budete muset čelit posluhovačům Chaosu.

Co se týká samotného hraní, nečekejte, že byste si nějak namáhali mozkové buňky. Vše je jenom o střílení a sekání. Avšak zbraně, i když jich bohužel není tolik, jsou dobře vyváženy a určitě si mezi nimi najdete svoje oblíbence. Pro mě to byl nablízko skvělý rotomeč, s kterým se porcují orkové i démoni jedna radost. Na dálku jsou na výběr různé boltery, sniperky, plasmové i pulsní pušky. Velké zpestření hratelnosti přináší jetpack, který by si zasloužil ve hře asi trochu více využití, než je mu dáno. Ovládání i bojový systém není nijak složitý, a i přesto, že působí trochu konzolovitě, bych ho hodnotil kladně. Trochu zamrzí, že hra je striktně lineární, nečekejte tedy žádné volné pobíhání okolo, ale spíše procházku úzkými koridory s občasným zpestřením v podobě nějakého nádvoří či něčeho podobného.

Protivníci, mající někdy trochu problém s AI, na vás budou nabíhat po desítkách na přesně daném místě, takže se jedná v podstatě o stálou rutinu „tady to vysekej a běž dál“. A pořád dokola. Naštěstí jsou checkpointy docela dobrým způsobem vyřešeny, takže se nebudete muset moc často vracet. Protivníků, stejně jako zbraní, není příliš mnoho, ale to zase až tak nevadí, protože při tom všem střílení a sekaní stejně moc nevnímáte, koho že to zrovna tím svým rotomečem rubete po hlavě. Trochu vyvstává otázka, jestli se všechno to střílení a sekání nakonec nestává příliš stereotypní. Bohužel krátká herní doba to nedovolí. Což je na jednu stranu dobře, ale na druhou stranu je možná přece jenom osm hodin zábavy, což je v dnešní době považováno za průměr, trochu málo.

Zdraví je vyřešeno zvláštním způsobem. Nezískáváte ho totiž z žádných lékárniček, nýbrž dorážením omráčených nepřátel. Tento systém je poměrně zábavný, protože každá zbraň i nepřítel má vlastní dorážecí úder. Munici do zbraní získáváte klasicky z bedýnek povalujících se okolo. Za zmínku rozhodně stojí ještě další herní prvek, a to zuřivost, která se plní při každém úspěšném úderu, při nabití a použití se pak zvýší poškození působené zbraněmi nablízko a začne se doplňovat zdraví, při použití palné zbraně se zpomalí čas.

Graficky je hra povedená. Nejedná se o špičku v tomto oboru, ale rozhodně se je na co koukat. Časté výbuchy, postavy a nakonec i okolní svět, i když časem trochu stereotypní, dává hráči dost možností ke kochání.

Hru má na svědomí kanadské studio Relic Entertainment, jenž mělo dosud zkušenosti především se strategiemi, například i sérií Dawn of War, také ze světa Warhammeru. Konec Space Marine je dost otevřený, může se tedy stát, že se dočkáme druhého dílu.

Ačkoliv hra jako taková určitě díru do světa neudělá a má určité nedostatky, mezi něž patří i krátká herní doba singleplayeru (hra obsahuje i multiplayer, jenž nabízí dva mody), troufám si tvrdit, že pro některé hráče, a především pro fanoušky Warhammeru se jedná o velice zajímavou volbu. Obsahuje totiž vše, co bychom od podobné hry čekali. Nedá se jí ani vyčítat zmíněná lineárnost, která je dosyta nahrazena akčností. Jedním slovem je to prostě maso. Zábavné maso.