Usagi Yojimbo: Návštěva u Kurosawy

V životě máme tři jistoty – smrt, daně a skutečnost, že každá další kniha s králičím róninem Usagim bude zase a znovu příjemným počtením.

Je nakonec skoro jedno, jestli se králíkotvůrce Stan Sakai soustředí na hlavní dějovou linku, nebo nechá ušáka vandrovat feudálním Japonskem, potkávat „lidi“ (jestli se to dá tvrdit o antropomorfních bytůstkách) i nadpřirozené bytosti, tu někde někomu pomoci, tamhle někoho naopak sprovodit ze světa (jen pokud si to zaslouží, samozřejmě), to vše v povídkách kratších i delších. Obojí má něco do sebe – zatímco hlavní příběh hltáte, protože prostě chcete vědět, jak to Usagim dopadne, povídky jsou pak drobné perly, které oné hlavní příběhové niti dodávají šmrnc a lesk. Čtenář vyhraje v každém případě.

I tentokrát dostáváme porci těch perel. Pravda, hlavní děj s lordem Hikijim, Tomoe a dalšími by se už také jednou mohl posunout, ale samurajskému králíkovi na zuby nekoukej.

Tentokrát se Ušák ocitne v příběhu, který vychází ze slavného filmu Akiry Kurosawy, s nímž sdílí Sakaiova série jméno: Yojimbo. Což je ten film, od kterého hned dvakrát Hollywood opisoval (western Pro hrst dolarů v režii Sergia Leoneho a gangsterka Poslední zůstává s Brucem Willisem) – a to jsme jen u těch přiznaných opisů. Usagi přichází do „města zvané Peklo“, které je terorizováno nekonečnou válkou dvou znesvářených gangů – a to by to nebyl náš oblíbený králík, aby se tomu nepodíval na zoubek. Třeba tak, že se sám nechá gangstery najmout. Kdo zná výše uvedené filmy, poměrně dobře tuší, jakým směrem se bude děj vyvíjet, přestože Sakai rozhodně neopisuje do poslední tečky.

Hlavní příběh knihy je rozdělený do dvou větších částí, které protkává trojice menších povídek – Nukekubi, Teru teru bozi a Narukamiho meč. Všechny tři představují v některé z v podstatě už klasických Sakaiových schémat – boj s démony, pomoc čestným samurajům nebo chudým bližním…

Je úžasné sledovat, jak nás má Sakai omotané kolem prstu. Už ani nemusí přinášet nové dějové motivy, stačí, když dál pracuje v tom svém duchu – se skvělou vyvážeností akce, mytologie, hororu, odlehčených not i emocí… Není divu, že tahle série sviští, jako když králík ušima stříhá.

 

Stan Sakai: Usagi Yojimbo 27: Město zvané peklo
Vydal: Crew, 2017
Kresba: Stan Sakai
Počet stran: 216
Cena: 249 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Ve skutečnosti už se Usagi do podobných měst, terorizovaných hned dvěma gangy, které chtějí město jen pro sebe, podíval už asi pětkrát předtím, včetně asi nejpovedenější adaptace Yojimba, kterou Sakai zvládnul, když nechal Gena a Usagiho stát se hlavními šermíři konkurenčních gangů, aby pak každý z nich rozehnal gang soupeře. V této knize tak čtenáři dostávají už jen další recyklát téhož příběhu, který už nepřináší nic nového.
    Co se týká teze, že by už autor mohl posunout hlavní dějovou linii (nebo aspoň ukončit nějakou vedlejší), já bych řekl, že jde v případě tohoto dílu doslova o podraz na čtenářích znalých předchozích dílů. Proč? Protože například Kozla samotáře a jeho dítě jsme s Usagim opustili s tím, že jdou do pekla. Jeden by čekal, že je konečně znovu potkáme ve městě zvaném Peklo, ale ne, po nájemném zabijákovi nebo jeho děcku ani stopa. Ostatně většina vedlejších postav si na tento díl vybrala dovolenou.
    Čtenář tak dostává do rukou hrst vedlejších příběhů, které se už jen vezou na vlně předchozího zájmu, aniž by čtenáři dávaly alespoň nějaké zajímavosti z japonské kultury – ty tam jsou doby, kdy Sakai prostřednictvím králíka seznámil čtenáře například s pěstováním mořských řas nebo stavěním draků a současně s tím mu nabídl zajímavý příběh.
    Pokud máte na polici předchozích 26 dílů, tak si prostě koupíte i ten 27. díl, a o nic jiného ani nejde. Usagi se tak stává jen další nekonečnou sérií, která bude vycházet přesně tak dlouho, dokud si to čtenáři nechají líbit (a oni nechají, protože kupují i daleko větší škváry) a dokud bude Sakai naživu.

Zanechat odpověď