Iustus (1 a 2) – Moudrý Martin

Na trh letos dorazila další dvoudílná „jafffovina“. Martin Moudrý alias Jafff přes zuřivé znechucení svých odpůrců rozšířil počet vydaných titulů o dvoudílný (jak jinak než akční) román Iustus.

Iustus 1
Iustus 2

Anděl smrti Loki se dostane do nemilosti Mocností – po několika neautorizovaných „nastoleních pořádku“ je odstraněn, ale těsně před eliminací své speciální schopnosti předá Martinovi, tuctovému zaměstnanci jedné severomoravské firmy. Proč zrovna jemu? Frustraci stavem světa měli evidentně totožnou.

Martin s překvapením odhaluje nově nabyté speciální schopnosti (setkání s Lokim nevnímal jako realitu). Radar na násilnosti, schopnost „udělat pořádek“ (bohužel nemá háček, ale pořádný hák) a dokonale funkční křídla generovaná v případě potřeby. To vše Martina postupně transformuje ve fenomén, zvaný Iustus. Nejprve dosti drsně nastoluje spravedlnost v tuzemsku, se zdokonalováním rychle rozšiřuje působnost i přes hranice. Jednou ale narazí kosa na kámen – do děje dočasně vstupují zájmy velmoci, které Iustus a jeho neřízené páchání spravedlnosti silně leží v žaludku. Následně se do hry vracejí jiné sféry – Mocnosti, nebe i peklo….

Martin Moudrý je zase o kousek dál. Ano, tato obehraná věta stále platí v plném rozsahu, byť jeho odpůrci jsou jiného názoru a kvalita jeho textu je i v tomto případě dosti nevyrovnaná.

V prvním dílu akční scény v kulhánkovském stylu i kvalitě střídají pasáže nezáživné filozofie, shrnující na běžné novinářské úrovni naši současnost. Možná poněkud překvapí téměř realisticky podané scény, ve kterých se hrdina seznamuje se svými speciálními schopnostmi a učí se je používat. Solidně je podaná i scéna, ve které je Martin jat a vězněn. Únik na začátku druhého dílu je křečovitou akční fraškou, která bohužel nenadchne – zejména po vynikajících akčních scénách v první části. Navíc se příběh vzápětí zvrhne ve čtyřprocentní romanci, což je sice z hlediska kritiky zajímavé a osvěžující, ale řadě autorových skalních přívrženců to způsobilo těžkou újmu a posílilo jeho odpůrce. Dále se děj nese ve spisovatelově oblíbeném tematickém rámci střetu nebe – peklo, který musí nějak vyřešit našinec, a celý příběh uzavírá scéna jak z hollywoodského dojáku.

Jak je naznačeno výše, kvalita textu silně připomíná sinusoidu, kde vysoce kvalitní pasáže střídá průměr či hluboký podprůměr. Výsledek je možná šeď, ale rozhodně ne stoprocentní nuda. Ano, na trhu je, ryze teoreticky, mnoho lepších věcí. Vycházejí ale velmi zřídka a příznivci akčních šíleností musí také na něčem přežívat. Osudem Martina Moudrého je poskytovat této skupině konzumentů jejich „dávky pro přežití“, které se v době nouze zdají být vyhládlým božskou manou, ale v čase „biftečků“ jsou znechuceně odhozeny coby nepoživatelný blaf.

Zatím poslední román Martina Moudrého tedy nejspíš zamíří ke sběratelům a vyznavačům tohoto specifického literárního subžánru, ostatní se o případné koupi musí rozhodnout sami.

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

7 komentářů

  1. Žádná chvála bez připomínek??? Tak to se nemělo stát. Moudrý teď zas spustí tu svojí písničku o recenzentech a toluenu. Ach jo.

  2. Taky by mě zajímalo.
    obdivuji recenzenta, že druhý díl dočetl, je to nadlidský výkon. autorovi bych vřele doporučil, aby nepsal tak dlouhé romány, nápadů je tam totiž max. na jeden díl. nakonec, ten první díl docela šel, ten druhý to zazdil. jako i u jiných jeho výtvorech. furt stejná chyba.

  3. Dojmy z Iusus 2
    Proti gustu žádný dišputát, ale vzhledem ke “kvalitě” knihy je recenze až neuvěřitelně pozitivní. Moudrého mám přečteného celého, první díl Iusta jsem dokonce bez problémů přečetl i podruhé, abych si osvěžil děj, ale po přečtení druhého dílu musím konstatovat, že větší slátaninu jsem v životě (nebo alespoň hodně dlouho) nečetl. Po dlouhé době mně je líto peněz vyhozených za toto dílo, ze kterého se mně chce hrůzou řvát.

  4. iustus
    to som tu jedniná komuJafff učaroval???už mám naozaj prečítaných stovky kníh, a moudrý je pre mňa naozaj veľmi príjemným spestrením – po toľkom hľadaní knihy ktorá ma opäť nakopne.Iustus mi dal všetko čo som chcela mať. musím uznať, že tam boli slabšie pasaáže,ale tie dokonalo pasovali do deja. myslím že Jafff je skvelí spisovateľ a každá jeho kniha je lepšia a lepšia(veľmi, VEĽMI sa mi páči ten pohľad do jeho hlavy…) a peňazí teda rozhodne neľutejem!(mám všetky Jafffove knihy)

  5. Iustus
    Iustus je jedna z nejhorších knih, jakou jsem kdy četla! Je to slátanina po všech stránkách. Akční scény jsou buď přemrštěné nebo nedotažené, asi podle toho jestli si autor zrovna šlehnul crack a pustil si k psaní hongkongský akční film 5. kategorie, který trochu poevropštil, nebo v dobré vůli začal cosi dolovat ze své “bojovnické” fantazie, ale slova mu došla téměř dřív než stačil pořádně začít, takže odstavec zakončil “těla jsem zmasakroval, že jsem se raději díval jinam a byl jsme z toho tak unaven, že jak jsem se dostal do postele, si vážně nepamatuji,” nebo nějakým podobným blábolem, kterým končí skoro každý odstavec. Jako šermířka sice vím, že dobrý a kvalitní boj netrvá ani minutu, ale na vystoupení pro publikum taky sázíme půlhodinové akční scény…
    A těch odstavců, respektive oddělených bloků je tam tolik, že o nějaké logické kontinuální fluiditě se nedá ani hovořit.
    A Loki, anděl smrti, v jinak křesťanstvím (ale dost povrchním a všemi klišé protknutém) prosyceném pseudopříběhu? Pan Moudrý nejen že neumí psát, ale je to patrně i břídil, který míchá jablka a hrušky. Divím se, že mu tam nepoletoval Šiva a nějací ti japonští kami. Možná i godzilla by se vešla.
    Autorovi bych poradila, aby začal trochu ovládat svou grafománii a neroztahoval příběhy na trojnásobek nutných (a plně dostačujících) stran, aby, když už kopíruje mistra Kulhánka to buď dělal dobře nebo vůbec ne a aby si šel zašukat a vzal si k tomu alespoň 40 metrů provazu na nějaký poctivý úvaz, alespoň jedny dutky a robertka a tubu lubrikačního gelu. A kdyby měl náhodou problémy s erekcí, může si vzít k ruce nějakou knihu od slečny Neomillnerové, ta alespoň ty své BDSM scény drží v náležité atmosféře, o které Moudrý sice mluví, ale zatím o ní asi jen snil.
    Ale jedno panu Moudrému nemohu upřít: hlášky má občas vtipné.

  6. Já osobně si nestěžuji. Po dlouhé jsem se dostala ke knížce s nějakou pořádnou akcí a stálo to za to.
    Pravda, první díl je lepší. Hrdina se se svými nově nabytými schopnostmi vypořádává celkem vtipně, hlášky jsou super. Akční scény jsou možná nedotažené (chvílemi jsem nevěděla, která bije), ale jako celek mi to nevadí. Po přečtení jsem byla nadšená, knížku jsem zhltla za šest hodin.
    Druhý díl je trošku, em, jiný. Tak třeba ta zastřelená nahá ženská, to si myslím bylo zbytečné. Akce trochu zmatená, pravda. Jak se do toho začli plést démoni a andělé a problémy se vršily, tak sem si řekla, že s tím snad fláknu. Neflákla. Přece jenom akční literatura je nedostatkové zboží, tak co bych si stěžovala.
    A jakápak romance, prosimvás? Je tam sotva popsaný nějaký ten polibek a občas zmíněné slovo milý. Kdyby tam místo kluka byla ženská, tak si ještě někteří budou stěžovat, že chudák ženská dostala málo prostoru. Takhle je ten kluk aspoň užitečný (i když otravný), a alespoň to trochu narušilo zvyk, že každý hrdina musí mít po boku ukňouranou, otravnou, polonahou prsatici.

Zveřejnit odpověď