Všichni půjdem do háje.. pardon, do ráje

Máme tu další pochmurný příběh o tom, jak svět zaplavily hory nemrtvých. Koho kousnou, ten je ztracen, a brzy se přidá do jejich řad.
V tomhle nehostinném světě jen těžko budete hledat klidné místo., a když už se vám to náhodou povede…
Prostě taková ta postapo klasika.

Martin Štefko přikráčel se svojí novinkou Mrtví kráčí po zemi – Život v ráji (dále jen MKZ). Ta je prequelem k autorově prvotině s názvem Mrtví kráčí po zemi, ale i přes jasně dané chronologické pořadí děje knih autor sám doporučuje začít druhým dílem. Jak již název sám napovídá, děj se odehrává v Americe zamořené nemrtvými a hlavním hrdinou je Kovboj. Tedy, ne že by šlo o skutečného kovboje; tenhle chlapík jen vyznává kovbojský styl včetně koltů proklatě nízko u pasu.

Bijte na poplach

Přiznám se, že od prvních stran se mi v hlavě rozezněly varovné sirény. Martin Štefko se totiž rozhodl vydat vlastní knihu ve vlastním nakladatelství Golden Dog, což je v mnoha případech neklamná známka průšvihu. Další alarm spojený s lehkou mrtvicí se rozezněl v momentě dočtení úvodní básně na samém počátku knihy. Verše jako ráj – maj nebo prožívám – zazívám patří k těm lepším; a zcela nepokrytě říkám, že pro útlocitnější povahu bude nejjistějším řešením úvodní chvilku poezie přeskočit úplně.

Na druhou stranu – kresbu obálky, která po výtvarné stránce nevypadá zle, zadal autor výtvarnici a nemaloval se s ní sám na koleni, a využil také služeb korektorky, která odvedla dobrou práci.

Do čtení sem se pouštěl trochu nesvůj a bez větších očekávání…

Příjemná jízda

Nejprve zkusím zhodnotit celkový dojem, poté se vrhnu na pitvání v detailech.  Dovolím si využít příměru: kniha působí jako cesta na výlet vozem staršího data výroby. Cíl je jasný od prvních chvil a jde jen o to, jakou cestou se k němu doberete a zda vás řidič bude chtít něčím překvapit. Tu to hrkne, skřípne, vrzne či mírně zadrhne, ale pokud se smíříte s faktem, že nejedete nařachlým sporťákem, pak si rozhodně tuhle jízdu můžete užít. A přesně tak působí i MKZ. Pokud nečekáte žádnou extratřídu typu Kopřivy či Kotlety, můžete být příjemně překvapeni a potěšeni. I mě Martin Štefko přesvědčil, že úvodní nedůvěra byla víceméně zbytečná.

Příběh je ve své podstatě jednoduchý – Kovboj najde uprostřed světa zamořeného pochodujícími „mozkožrouty“ ráj na zemi – opevněnou osadu, která oplývá hojností a blahobytem. Pravda, už jen souběh okolností, za kterých se tak stane, působí trochu nepravděpodobně, ale proč by ne.

V osadě žije spokojeně několik párů vedených nabušeným předákem, který udržuje vše v chodu a harmonii. Kovboj tak musí akceptovat několik jednoduchých pravidel, aby nenarušoval chod všedního dne. Ale protože Kovboj je egoista, cynik, macho a rejpal v jedné osobě, má od samého počátku pocit, že tady něco pořádně smrdí. Také začne poměrně rychle pracovat na porušování některých zásad osady, zejména co se zákazu prznění cizích žen týče. Ze záhadných důvodů v jeho přítomnosti nezůstane jedno dívčí oko a rozkrok suché…

Na půli cesty

MKZ mohla být dobrá kniha. Zásadní problém je v tom, že autor jako by netušil, kterým směrem se vlastně chce vydat.

Hlavní postava působí rozporuplně: chvílemi se chová jako uťáplý trouba, aby o několik vět později vybalila své ego v plné parádě a začala být ředitelem zeměkoule. Je jasné, že podobný typ musí trousit hlášky – občas se pobavíte, občas je to slabší, každopádně na pár úsměvů to stačí. Při čtení sem měl pocit, že hláškování je podmíněno autorovou náladou při psaní, protože distribuce fórků a ironie je dost nerovnoměrná. Nutno říct, že čím víc se bude děj knihy blížit ke konci, tím víc bude Kovbojovo chování uvěřitelné a konzistentní.

Žánrově by se u knihy s podobným názvem dal očekávat horor, splatterpunk nebo zkrátka jen dobrodružný příběh. A hle, ono namísto toho lehce nefunkční komorní drama. Většina děje se odehrává v osadě, kde je Kovboj pro většinu osob nevítaným vetřelcem. Jenže aby tenhle koncept fungoval, chybí hutnější atmosféra, bez které je to zkrátka „jen vyprávění“ namísto dramatu. Autor si dává hoodně načas s tím, než se něco doopravdy začne dít – a opět je třeba konstatovat, že konec je vážně dobrý, vztahy mezi postavami gradují, a najednou je tam i ona doposud chybějící atmosféra, byť o něco řidší než by se slušelo. A když už je řeč o konci – Štefko vystrčil drápky a přizval do hry pořádnou hordu nemrtvých, které se hlavní hrdina (i díky svému cíli sejmout deset tisíc zombáků) rozhodne zabít podruhé. Výsledkem je scéna, ve které autor ukázal, že akční styl mu sedí a má v něm potřebný nadhled i dynamiku. Celkově si troufnu tvrdit, že potenciál MKZ má, jen si možná chtělo celý příběh předem lépe promyslet a naplánovat.

Za zmínku rozhodně stojí i sexuální scény. Štefko se v nich vyřádil, rozhodně nemá strach z explicitních a velmi detailních popisů, a vše funguje na výbornou. Pravda, nečekejte žádnou nudnou klasiku, spíše naopak – pán je totiž fajnšmekr! Jenže i tady je háček. U postavy jako Kovboj by člověk čekal, že si prostě užije, odvalí se a zapálí pomyslné cigárko. A on se namísto toho stará o potřeby ženy. Tomu prostě neuvěříte.

Po stránce stylistické vlastně není moc co vytknout. Text až na drobné výjimky klouže a odsýpá, žádná větší narušení nebo nedodělky se nekonají, i když stále jsou místy vidět známky nevypsanosti a trochu strnulejší pasáže.

MKZ není zas tak špatná knížka, čte se dobře, a má několik překvapujících momentů a velmi dobré finále. Jenže než se k němu prokoušete, čeká vás spousta myšlenkových nedotažeností a děr, které by se daly snadno vyspravit. Na druhou stranu úvodní obavy z průšvihu byly zbytečné. Pokud u čtení vypnete mozek a nebudete příliš přemýšlet, mají Mrtví kráčí po zemi – Život v ráji co nabídnout. Náročnější čtenáři stejně po knize už kvůli ilustraci na obálce nesáhnou, takže vlastně win – win situace.

Martin Štefko: Mrtví kráčí po zemi – Źivot v ráji

Vydal: Golden Dog, 2017

Obálka: Tereza Šedová

Počet stran: 248

Cena: 250 korun

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď