Příběhy ze světa prachmistrů: Návrat ve velkém stylu

Není tomu zase tak dávno od doby, kdy nakladatelství Talpress vydalo poslední díl trilogie Prachmistři Briana McClellana. Tato série vyvolala mezi čtenáři oprávněnou vlnu zájmu – vždyť kdo by pohrdl kvalitní fantasy knihou s propracovanými postavami, promyšleným světem a především dávkou originality dodávající ději tu správnou šťávu? A nyní se, provázeni velkým očekáváním, oblíbení hrdinové vrací v nových příbězích!

Příběhy ze světa prachmistrů přicházejí zhruba rok od vydání první trilogie (jen pro pořádek si zopakujme, že byla tvořena knihami Příslib krve, Krvavé tažení a Podzimní republika). Novinková kniha je „doplňkem“ původní trilogie – dala by se sice číst samostatně, ale požitek by byl v takovém případě stěží poloviční. Brian McClellan se protentokrát rozhodl namísto uceleného románu sepsat několik kratších příběhů, tedy přesněji pět povídek tvořících soubor nazvaný Ve stínu maršála a čtyři samostatné novely. V anglickém originále spatřily tyto příběhy světlo světa mezi roky 2013 a 2016.

Každý z textů má na počátku uvedeno kdy se odehrává, aby bylo jasné jeho zasazení vůči původní sérii. Naprostá většina je datována do doby před událostmi Příslibu krve, což znamená návrat ke kořenům a možnost odhalit mnohé podstatné detaily.

Nejprve si přibližme osoby prachmistrů samotných. Jedná se o druh mágů, kteří využívají ke svým kouzlům střelný prach. S ním dělají doslova psí kusy; dokáží ho vycítit a zapálit na dálku, díky vdechnutí tohoto černého prášku se jim zbystří smysly a zvýší rychlost vysoko nad úroveň běžného člověka, a mnozí dokáží vystřelit na obrovskou vzdálenost i bez prachu na pánvičce a navíc korigovat dráhu kulky během letu.

Kromě originální prachové magie jsou silnou stránkou McClellanova opusu především postavy. Dobrou zprávou je, že velká část hrdinů známých z původní trilogie se vrací, aby sehrála svoji roli i v Příbězích ze světa prachmistrů. Jako červená nit se napříč všemi povídkami i novelami táhne přítomnost Tamáse, přičemž má tento muž v různých textech různou hodnost (podle toho, kdy se děj odehrává). Dále se setkáme také s jeho synem Tanielem, prachmistrou Vlorou nebo vyšetřovatelem Adamatem, a to není rozhodně kompletní výčet.

Obecně vzato mají postavy obrovské charisma, takže si velmi snadno získají čtenářovo srdce. Sympatické je, že i přesto, že jsou nepopiratelně kladnými hrdiny, nebojí se si sem tam vypomoct nějakým nečestným trikem – účel zkrátka světí prostředky a přežití je důležitější než potřeba neztratit čest v boji. I podvádět se však dá s grácií, a v očích čtenářů tím hrdinové spíše stoupnou než aby jim to jakkoliv uškodilo.

 

Na délce záleží

McClellanovy texty mají jednu velmi specifickou vlastnost – čím jsou delší, tím jsou lepší. Nejde jen o čtivost, která roste s délkou; jedná se především o způsob stavby příběhu. Autor má smysl pro detail a specifický postup vyprávění charakteristický pomalejším rozjezdem, a tak vždy chvíli trvá, než si připraví půdu a vše náležitě rozehraje. Nevsází se na žádné překvapivé či šokující pointy; příběh prostě plyne a vyústění je logické, pozvolné a mnohdy předvídatelné. Síla tkví především v již zmiňovaných postavách, poutavé zápletce a precizním vypravěčským uměním. Nekoná se žádná velká epika, nýbrž stručné, věcné a úderné líčení dokonale vystihující situaci.

Ve světle tohoto specifika je bohužel pětice obsažených povídek pouhými jednohubkami. Pravda, velmi příjemnými a chutnými jednohubkami, ale text, který se pozvolna rozjede, a když už konečně nabere ty správné obrátky, skončí, zkrátka příliš neuspokojí. Pravým králem této knihy jsou díky tomu novely, kde má autor větší prostor rozvinout příběh. Na druhou stranu je třeba říci, že každý z obsažených textů má svůj nepopiratelný smysl a náboj. Rozvíjí totiž svět obsažený v trilogii, mnohé věci vysvětluje, objasňuje či doplňuje a přidává chybějící a mnohdy poměrně podstatné střípky do mozaiky.

Za nejzdařilejší kus považuji novelu Vražda v hotelu Kinnen. Ústřední roli sehraje vyšetřovatel Adamat (který patřil k mým favoritům už v průběhu předchozích knih). Detektivní nádech povídky ústící v bestiální akční řežbu, zajímavá odhalení a především zásadní přínos v kontextu celé série; tyto atributy staví Vraždu na vrchol pomyslné zábavnosti. Tím ovšem rozhodně nechci tvrdit, že ostatní texty by měly být jen do počtu – je jen na čtenáři, zda preferuje čirou akci, intrikaření a politické hrátky nebo hájení vlastní cti, neboť všeho se mu dostane měrou vrchovatou.

Troufnu si říct, že v české verzi překonaly Příběhy ze světa prachmistrů jeden z nejzrádnějších momentů, totiž změnu překladatele, beze ztráty kytičky. Původní jména i terminologie, to vše je přesně tak, jak jsme byli zvyklí.

Pokud jste přečetli původní prachmistrovskou trilogii s chutí, není nad čím váhat. Užijete si jeden každý text. Pokud jste milovníky fantasy s příchutí originality a hrdinství, doporučuji sáhnout nejprve po původní trilogii. U McClellana totiž platí, že čím delší text, tím více dokáže na čtenáře zapůsobit. Příběhy ze světa prachmistrů JSOU skvělé, ale velkou část výsledného dojmu tvoří znalost obsažených postav.

 

Brian McClellan: Příběhy ze světa prachmistrů
Vydal: Talpress, 2017
Překlad: Ondřej Kronich
Obálka: Tibor Paštrnák
Počet stran: 496
Cena: 369 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

4 komentáře

  1. Prachmistři jsou výborní, přešel jsem na ně po dočtení Malazu (respektive hlavní řady, ostatní romány čtu samozřejmě dál) a autor má velký potencionál. Talpress navíc neváhá a již letos nám naservíruje první díl McClellanovy trilogie Gods of Blood and Powder, s názvem Sins of Empire. Přitom je to novinka, druhý díl v USA ještě ani nevyšel. Má se to odehrávat deset let po první trilogii.

  2. Ondrouš: To je syn Symetrály a Potenciometru.
    (jsem se upsal, zřejmě jsem měl v kondiciogramu kritický den…)

Zanechat odpověď