PRVŇÁCI 11: Michal Březina – Měsíční deník

Jedenáctým prvňákem v pořadí se stal Michal Březina. Nutno říct, že odvaha mu nechybí, protože se do našeho projektu podporujícího začínající autory přihlásil zcela sám. A rovnou předesíláme, že Měsíční deník nás velmi příjemně překvapil.

Chcete se podívat na Měsíc a zpátky, při tom si zacestovat časem a ožrat se s nefalšovaným anglickým gentlemanem? Není nic snazšího! Lístky na tuhle báječnou cestu plnou zážitků seženete u Michala Březiny – a mají formu knihy s všeříkajícím názvem Měsíční deník.

Milovat nebo nenávidět

A začneme rovnou slovem do pranice. Měsíční deník je poměrně specifickým dílem. Ačkoliv je to ve své podstatě čistokrevná sci-fi, už jen zpracování formou krátkých zápisků namísto konzistentního textu některé potenciální čtenáře odradí. Jiným zase nesedne Březinův spisovatelský styl prošpikovaný hovorovou češtinou, a kamenem úrazu může být i svérázný humor, který osciluje od puberťáckých výlevů přes prznění angličtiny až k sofistikovaným vtípkům a vkusnému situačnímu humoru. Troufnu si říct, že je to přesně prototyp knihy, která rozdělí čtenáře na dva nesmiřitelné tábory: jedni ji budou k smrti milovat, druzí jí budou v lepším případě pohrdat. Dobře, byli jste varováni.

Tahle kniha nemá ve svém názvu slovo deník jen tak pro nic za nic. Je totiž sepsána formou krátkých deníkových zápisků zaznamenaných hlavním hrdinou; každý zápis má své datum, aby měl čtenář představu v jakých časových rozestupech se jednotlivé události odehrávají. Vzhledem k ději je to vlastně ideální řešení, protože jednolitý text by obsahoval příliš mnoho hluchých míst a stránkově neúnosně nabobtnal. Takhle dostane čtenář pouze esenci nabitou akcí a událostmi. Ačkoliv se zpočátku tato zkratkovitost zdála spíše jako způsob, jak poněkud vidlácky obejít jemné finesy spisovatelského řemesla, v pokročilejší fázi knihy se ukazuje, že má svůj význam a je v tomto případě ospravedlnitelná.

A už v tom lítáme

Ačkoliv byste to třeba nečekali, Měsíční deník není jednoduchou akční hříčkou. Začátek příběhu o tom, kterak si Marcel Šebesta kdesi v nepříliš daleké budoucnosti sbalí svých pět švestek a odcestuje rozhrkanou vesmírnou kocábkou za prací v dolech na Měsíci, přísliby zrovna nepřekypuje. Jenže vše se velmi rychle zvrhne, a pak už to jde ráz na ráz: setkání s mimozemšťany, objev anglického gentlemana s báječným létajícím strojem, návrat na Zemi s překvápkem… Zkrátka, příběh tam je, a mnohem rafinovanější, než byste u podobně laděné knihy čekali. Jasně, žádné vedlejší příběhové linky, komplikace ani výrazné dějové zvraty (abychom byli fér – těch menších pár najdete) nečekejte, on i rozsah cca 170 stran moc prostoru vymýšlet si nedává.

Jednotlivé příhody jsou vždy vyprávěny z pohledu hlavního hrdiny; to jen pro úplnost, protože u deníkových záznamů by bylo vážně divné, kdyby tomu bylo jinak.

Navíc se Březina vyznává, byť trochu nesměle a parodicky, ze své lásky k dílu H. G. Wellse (o tom nám ale možná poví více v rozhovoru). Odkazy na tvorbu tohoto klasika světové sci-fi jsou rozesety téměř v celé knize. Teď se možná začínáte děsit, že pokud nemáte Wellse načteného, nemá cenu Měsíční deník ani otevírat, ale slovy klasika: „Nepropadejte panice!“. Knihu si užijete i bez toho; budete možná ochuzeni o několik narážek, ale i tak máte šanci si četbu vychutnat. Navíc si v mezičase můžete doplnit knihovničku a poté se k Měsíčnímu deníku vrátit ještě jednou.

Sranda musí bejt!

Je třeba ocenit, jak se autor vypořádal se skloubením literární klasiky a typicky če(cháčkov)ského stylu humoru. Hlavní hrdina Marcel Šebesta by klidně mohl být některým ze strejců mudrujícím nad pivním půllitrem s letáčkem SPD v zadní kapse kalhot. Namísto toho je to poctivý dříč z roku 2081, který nepodlehl celosvětové pandemii flákačství a lenosti, a práce mu nesmrdí. Taky byl v cizinecké legii, ale o Angličana tam bohužel nezavadil, což se ukáže jako hrubý nedostatek.

Už od prvních řádků příběhu je jasné, že celá kniha je psána s obrovskou nadsázkou, humorem, trochou cynismu s příměsí nezbytného chlapáctví a notnou dávkou buranství. Text má díky tomu osobitý ráz, a kromě toho toto ladění vypovídá mnohé o hlavním hrdinovi. Autor se přesně v ryze českém duchu trefuje do mnoha ožehavých témat, přičemž se nebojí ani občasných vulgarit a politicky nekorektních hlášek. Abychom ho trochu kopírovali: Marcel Šebesta se mnohdy chová jako ignorantské hovado, ale pokud nejste zapšklými intelektuály a přistoupíte na tuto autorovu hru, budete se bavit vskutku královsky.

Škála humoru je opravdu široká – od pubertálního „ten člověk mě trochu sr*l, tak sem mu jí prostě flákl“ přes vtípky jemného, neřku-li intelektuální ražení po situační komiku. Samostatnou kapitolu tvoří hrátky s jazykem (ale no tak!), protože jak již bylo řečeno, Marcel anglicky neumí ani žbleptnout a na cestě s mužem hovořícím lámanou češtinou prošpikovanou anglickými slovy tak dochází k mnoha lingvistickým nedorozuměním. Pravda, abyste si tyto legrácky užili, je třeba alespoň základní znalost angličtiny a trocha trpělivosti, protože některá slovíčka přepsaná do české transkripce jsou docela záludná, ale tento druh humoru velmi dobře zapadá do trendu nastoleného od úvodu knihy.

A ještě jednu věc bychom neměli opomenout. Michal Březina je nekorunovaným králem přirovnání. Velmi často narazíte v textu na nějaké to jako (ve smyslu tvářil se jako… nebo vypadal jako…). Autor sáhl do svého bezedného pytlíčku a sype z něj jedno přirovnání za druhým, přičemž se neopakuje a mnohdy příjemně překvapí svým ostrovtipem.

K duchu textu skvěle ladí i vnitřní barevné ilustrace Adama „Butche“ Kubíka, které působí trochu „šišatě“ přesně jako chování hlavního hrdiny.

Hop, a jsme u závěru, a to doslova a do písmene. Řeč totiž bude ještě o závěru knihy, Ten je oproti s nadsázkou a lehkostí pojatému zbytku textu trochu tužší a sušší. Autor se snažil zakončit příběh myšlenkami a pointou, což se podařilo, ale na úkor vyváženosti. To rozhodně nemá být výčitka, spíše jen konstatování a upozornění na výraznější změnu v charakteru textu.

Měsíční deník má být především zábavou, byť mnohdy odporující upjatým společenským normám. Ale rozhodně ne zábavou jednoduchou nebo bezmyšlenkovitou. Pod povrchem se totiž ukrývá vcelku soudržný a překvapivě propracovaný příběh inspirovaný navíc dílem jednoho z klasiků světové sci-fi. Vyznění textu je ryze české. Pár vtípků se vám zaryje do paměti a některá přirovnání si zaručeně osvojíte. Jde čistě o to, zda vám autorův styl humoru sedne.

Michal Březina. Měsíční deník

Vydalo: CPress, 2016

Obálka: Adam „Butch“ Kubík

Počet stran: 168

Cena: 199 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď