PRVŃÁCI 16: ROZHOVOR S ELAINE A VINCENTEM LÓRE

V šestnáctých Prvňácích jsme se podívali na autorský debut dvojice Elaine a Vincent Lóre s názvem Počátek v konci. I tentokrát jsme autory trochu vyzpovídali – a protože je Počátek v konci kniha poněkud nezvyklá, byli jsme zvědavi na jejich odpovědi.

Na počátku celého rozhovoru se, prosím, našim čtenářům oba stručně představte.

Vincent: Od mala mě táhlo psaní scénářů k filmům. Absolvoval jsem střední školu obor kamenosochař, a po jejím dokončení jsem veškerý volný čas věnoval tréninku na filmového kaskadéra. Pak jsem poznal Ellie a moje cesta se vrátila zpět ke tvorbě příběhů. Tentokrát poprvé společných.

Elaine: Většina lidí mě vnímá spíše jako výtvarnici, takže mě znají z pohledu mých abstraktních obrazů. Myslím, že knihu, jakou je Počátek v konci, ode mě nikdo nečekal …

Vaše kniha Počátek v konci vznikala poměrně dlouhou dobu. Můžete nám přiblížit proces jejího vzniku a říct něco málo o komunikaci s vašimi čtenáři při přípravě?

Elaine: Náš facebookový život, tedy život Počátku v konci, vznikl v lednu 2017 na popud šéfredaktorky našeho nakladatelství. Chtěla tak dostat do podvědomí budoucích čtenářů neznámé autory. Což se, myslím, povedlo. Stránky jsem z velké části vedla já, a samozřejmě jsme nějaké vlastní peníze investovali, aby se střípky z knihy dostaly mezi co největší počet potencionálních čtenářů, ale z větší části kniha žila vlastním životem, především sdílením mezi lidmi a do různých skupin o literatuře. Vše tak bylo pouze v našich rukách, nakladatelství nemělo s tímto projektem, kromě prvotní myšlenky, nic společného. O nějaké profi propagaci tedy nemůže být ani řeč.

Jak jste se cítili, když po letech příprav a nadějí přišla zpráva, že vaše kniha bude opravdu vydána?

Vincent: Bylo to asi jiné než u většiny ostatních. Když jsme podepisovali smlouvu, tak jsem se vzápětí rozhodl, že celý rukopis spálíme a napíšeme ho znovu a jinak. Řekl jsem si totiž, že když konečně přišla ta šance, musíme nabídnout něco aktuálního a ne několik let starý rukopis. Nejtěžší ale bylo říct Ellie, že sice máme nakladatelství, ale nemáme rukopis.

Existovalo něco jako prvotní myšlenka, která podnítila vznik celé knihy?

Vincent: Myšlenku, že něco napíšeme, jsem dostal na noční směně, a pak trvalo nejméně dva další měsíce přesvědčit Ellie, že to nebude ztráta času. Nakonec se ukázalo, že nás společná tvorba naplňuje, a proto nikdy o ztrátu času nemůže jít.

Jaký příběh jste vlastně svým čtenářům chtěli nabídnout, co mělo být hlavním lákadlem? Vyvíjela se vaše vize od prvotního záměru?

Vincent: Čtenářům jsme chtěli ukázat příběh, který bude jiný, bude originální, bude je překvapovat a nenechá je lehce spát, bude po nich vyžadovat zapojení a přemýšlení. Nakonec se ukázalo (hlavně podle recenzí), že každý vnímá příběh úplně jinak, podle svých možností. Tenhle fakt mě teď na knize baví asi nejvíc.

Uplést vyprávění z osudů několika navzájem provázaných postav je poměrně obtížná záležitost. Proč jste se rozhodli zrovna pro tento vypravěčský postup? A jak složité bylo doladit veškeré návaznosti?

Elaine: Myslím si, že takto psaných knih je na trhu opravdu málo, a já sama mám odlišné věci ráda. Člověka tento styl psaní nutí mnohem více přemýšlet, domýšlet si nevyřčené. Vžijete se do příběhu, můžete s postavami dýchat.

Složitost návazností řešil hlavně Vin a myslím, že to zvládl skvěle.

Příběhem nás provází dvě hlavní postavy – mužská (Christopher) a ženská (Eileen). Psal každý z vás part „své“ postavy, nebo to bylo úplně jinak?

Vincent: Psaní naší knihy neslo určité prvky tvorby filmu. Já jsem nejprve vypracoval námět a pak kompletní literární scénář, který je jednou z fází vývoje filmu. Takže ode mě byly pevně dané situace, do kterých se naše postavy dostanu, a jejich řešení. Ellie při psaní samozřejmě zapracovávala ženský element do postav hlouběji, než jak bych já kdy byl schopný. Rozhodně nebylo psaní rozdělené na to, že Ellie napíše Eileen a já Christophera.

Psaní ve dvojici. Jaké vidíte výhody a nevýhody tohoto tvůrčího přístupu?

Vincent: Hlavní výhodou je zábava a radost ze společné tvorby a okamžité společné řešení problémů, ať už s příběhem nebo formou psaní. Upřímnost při hodnocení výkonu protějškem je také bonusem a zároveň onou nevýhodou.

Vaše první kniha je „venku“. Sledujete reakce čtenářů a recenze?

Vincent: Reakce čtenářů nás samozřejmě velice zajímají. Na začátku bylo nadšení z vřelého přijetí čtenářů. Vzápětí přišla ledová sprcha v podobě naprosto jednostranně negativních recenzí a teď si užíváme až nelogickou vyváženost mezi pozitivním a negativním názorem. Tenhle fakt mě asi nepřestane překvapovat, ale lidé si právě díky tomu knihu pořizují. Chtějí vědět, jak na tom budou.

Možná trochu drzá otázka: je něco, co byste v současnosti Počátku v konci změnili?

Vincent: Kniha je přesně taková, jaká má být, a pro mě to potvrzují hlavně reakce lidí, kdy je jedna polovina nadšená ze zážitku a ta druhá by knihu nejraději rituálně spálila. Jak vlastně může vzniknout taková rozdílnost

Když se podíváte do své literární budoucnosti, co vidíte?

Vincent: Já jsem megaloman a od toho se odvíjí i naše cíle. Zároveň ale nerad odhaluji karty, takže můžu jen říct, že druhá kniha už má hotový hrubý scénář a rozhodně nebude naší poslední.

Mohou se s vámi čtenáři někde potkat, prohodit pár slov nebo ulovit autogram?

Elaine: Určitě se ničemu z toho nevyhýbáme, ale v současnosti bude takové setkání spíše dílem náhody.

Děkuji za odpovědi a jménem redakce přeji mnoho zdaru v další tvorbě!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď