Teprve druhá americká stopa na českém trhu od Nathana Ballingruda je hrou na ‚co kdyby‘. Co kdyby se lidé dostali na Mars už na sklonku devatenáctého století? Co kdyby tam založili kolonie? A co kdyby se Země zničehonic odmlčela?
Do začátku Ticha panoval mezi Zemí a Marsem čilý obchodní ruch: z modrozelené matičky proudily na rudého tatíčka nejen zásoby a kolonisté, ale také výletníci; obráceným směrem pak hlavně cizota – podivná marťanská matérie, kterou na Zemi zpracovávali a používali k výrobě válečků do samohybů všeho druhu, od domácích pomocníků až po válečné stroje. Jenže pak se Země odmlčela a nepřišlo už vůbec nic; ani zpráva s vysvětlením, ani zásoby, ani matka hlavní hrdinky, která tam odletěla na poslední návštěvu své matky…
Zvykni si na zklamání
Hlavní postavou příběhu je čtrnáctiletá Anabella a hlavním dojmem z něj protivnost. Cožpak An, ta na ni má ve svém věku tak trochu nárok, ale jak čtenář postupně poznává ostatní postavy, zjišťuje, že by s nimi nechtěl sdílet ani pozemské město, natož pak odloučenou kolonii, kde jste závislí na druhých a nemůžete se jim vyhnout, ani kdybyste chtěli. A to není řeč jen o vyvržencích, co vyloupí bistro, které Anabellin otec vede, ale i o šerifovi neochotném je pronásledovat, o přespříliš si dovolujících hostech, o bezskrupulózních sousedech a konečně o taťkovi samotném, který se nejvíc upírá na váleček se záznamem hlasu manželky, jež lupiči odnesli, aniž by tušili, co na něm doopravdy je.
Nejen kvůli němu se Anabella rozhodne získat zpět to poslední, co jí po matce zbylo, a vyrazí v doprovodu samohybu, jenž do té doby hlavně myl nádobí, na výpravu, o níž nejenže netuší, kam ji zavede, ale ani kam ji vrátí.
‚Zvykni si na zklamání‘ je rada, které se Anabelle záhy dostane a kterou ona celou svou duší a přesvědčením odmítá, mimo jiné i proto, že její plány po poměrně dlouhou dobu zdánlivě vycházejí. Kdokoliv byť i jen o trochu soudnější by záhy pochopil, že ta holka má asi tak milionkrát víc štěstí než rozumu a že se kolem začíná odehrávat něco temného, co prosvěcují pouze zářící zelené oči horníků, kteří příliš dlouho dýchali cizotu, ale An si jde tvrdohlavě pro své a nebere ohledy na nikoho a na nic, včetně sebe.
Odměřený Mars
‚Zvykněte si na zklamání‘ by mohlo znít i doporučení pro čtenáře, kteří na první dobrou rozhodně neobjeví postavu, jíž by automaticky chtěli držet palce. Cizota není románem o hrdinech a protivenstvích, ale o nehrdinech a již zmíněné protivnosti, a záleží na jednom každém z nás, jestli si pustíme někoho z protagonistů pod kůži či dokonce někam poblíž srdce (a když už se tak stane, jestli nebude pro danou postavu pozdě).
Výše zmíněné ovšem nevadí, neboť autorovi se podařilo stvořit nejenom knihu, ale celý Mars tajemný a plný podivností, které osvětluje v přesně odměřených dávkách a kde se cíl fascinujícím způsobem přibližuje i vzdaluje současně. Přímočarý příběh se tu ubírá velmi klikatými stezkami a graduje ve finále, které připravilo název této recenze o jeho druhou polovinu – o zavedený dodatek ‚a zase zpátky‘. Anabella se totiž ‚zpátky‘ nevrátí, už nikdy, a vytvoří tak velmi silný závěr knihy. Silný, jako je ona sama.
Ponor s nadhledem
Cizota je pochmurným příběhem steampunkového sci-fi s příměsí westernu i hororu, se špetkou Poea a Lovecrafta a s celým vagonem Bradburyho, respektive jeho Marťanské kroniky. Přestože má náctiletou hrdinku, není čtením pro její vrstevníky, kteří ještě nerozumějí světu (kterémukoliv) – a příběhy tohoto typu prostě potřebují nadhled, abyste se do nich mohli ponořit.
Události ve druhé polovině knihy sice naberou skoro až nepřirozený spád a logika tím trochu utrpí, ale lze to odpustit v zájmu zkratky, bez níž by svazek byl o něco tlustší a o to méně čtivý. Stejně tak zůstávají některé otázky, aniž by navozovaly dojem nedokončenosti příběhu; čtenář sice necítí potřebu autorovi telefonovat se žádostí o jejich zodpovězení, nicméně doufá, že se k nim tvůrce ještě někdy vrátí…
…protože mnohá tajemství zůstala tajemstvími. Protože Mars podle Ballingruda – jakkoliv nepravděpodobný – je fascinujícím způsobem přitažlivý. Protože je zábavné, jak si jeho protagonisté jdou po krku a jak rychle začne odprýskávat nátěr civilizovanosti, a jak jedna protivná puberťačka zamíchá osudy, ale nikoliv osudem. Protože je dobré připomenout si, že zdaleka ne všechno ve vesmíru máme šanci pochopit, natož bez rizika využít.
A nejspíš NASA asi zase o něco ubude zájemců o cestu na Mars.
Nathan Ballingrud: Cizota
Vydal: Dobrovský s.r.o., 2025
Překlad: Jakub Němeček
Obálka: Igor Krstić
Počet stran: 320
Cena: 399 korun
