Leoš Kyša aka František Kotleta je v české (a dávno už nejen fantastické) literatuře silná karta. A když se rozhodne spojit své editorské síly s Jakubem Ćwiekem, podobně známou postavou polské literární scény, lze očekávat opravdu zajímavé věci. Výsledek? pořádně macatá povídková sbírka, ve které řádí ti nejlepší autoři z obou stran česko-polské hranice.
Že povídkové sbírky čtenáře netáhnou? Kdepak, tenhle mýtus už je dávno zbořený, a pokud ne, tak Poslední výstřel je knihou, která k jeho zboření může výrazně pomoc. A když ne mýty tak kniha boří (a to doslova) hranice, v tomhle případě česko-polské. Na čtenáře čeká sedmnáct povídek, deset českých a sedm polských, a je opravdu z čeho vybírat!
Vyber ty nejlepší
Oba editoři si dali jednoduché zadání: vyber a ukecej k napsání povídky ty nejlepší autory, co znáš. Výsledkem jsou dva bloky povídek – český a polský. Protřepat, ale nemíchat, prosím.
Po přečtení vám tohle dělení bude dávat mnohem větší smysl než při pouhém projíždění obsahu. Vtip je totiž ve formulaci vyber ty nejlepší. Zatímco Kyša má své kořeny především ve fantastice, Ćwiek se během svého spisovatelského vývoje dostal od fantastiky mnohem víc k detektivce, a tomu odpovídá i výsledný výběr autorů a tudíž i mix povídek.
Všichni autoři navíc dostali pouze stručné zadání: poslední výstřel. Nic víc, nic méně. Bylo tedy pouze na nich, kam je jejich invence a fantazie dovede. A právě tahle tvůrčí volnost činí povídky různorodé a přidává plusové body, protože odpadá onen pocit, že se autor snažil napasovat nějakou svojí ideu do škatulky zadané editorem.
A ač je výsledek opravdu různorodý, funguje naprosto skvěle. Pokud bylo účelem nabídnout „druhé straně“ reprezentativní povídky autorů, o jejichž tvorbě zatím měli jen mlhavou nebo vůbec žádnou představu, pak dostanou čtenáři opravdu chutnou bonboniéru hrající mnoha chutěmi.
Průvodce českou fantastikou
Nejprve se pustíme do českého bloku povídek. Nad výběrem oslovených autorů nelze než uznale pokývat hlavou – ačkoliv má každý své literární favority, určitě se shodneme, že tenhle výběr se blíží tomu nejlepšímu, co v našich fantastických luzích a hájích běhá. Matadoři – Petr Heteša, Ondřej Neff, Jan Kotouč, Roman Bureš, Kristýna Sněgoňová, Jakub Mařík a sám František Kotleta, jsou doplněni překvapivými jmény – Luci Ortega, Veronika Fiedlerová a především Tomáš Němec, u kterého je záhadou, jak ho Kyša dokázal ukecat, protože píše jen sporadicky.
Petr Heteša jako „otvírák“ celé knihy funguje naprosto dokonale. Jeho noirovka s pro autora typickými ingrediencemi v podobě alkoholu, cigaret, města Baltimore a krásných žen, které jsou tak trochu (hodně) mrchy, vzbuzuje přesně ten pocit, který název Poslední výstřel navozuje. To, že zachycuje takový běžný den člena drogového kartelu a je napsaná s lehkostí a úžasně čtivě, je jen třešnička na dortu, která čtenáře povzbudí k dalšímu čtení.
A těch typických povídek je v antologii mnohem víc – Kristýna Sněgoňová vezme čtenáře do postapokalyptického světa s městy na pilířích známého z trilogie začínající knihou Město v oblacích, byť mu dá lehký nádech Divokého západu. Roman Bureš zase otevře okno, nebo spíš poklop, do pekelného světa ďáblů a démonů, ve kterém lidé slouží jako jídlo, pohon a spousta dalších věcí. Inferium je zkrátka nápadité a Burešovu stylu vyprávění povídkový formát sedí. A Jan Kotouč zamířil do světa Centrálního impéria a jeho mezidruhový střet trochu připomíná svým nadhledem legendární MASH, včetně svérázného humoru a přemítání o válce.
Ondřej Neff se prezentuje svým typickým, relativně suchým stylem, Veronika Fiedlerová koketuje se záhrobím a nadpřirozenem a Jakub Mařík ukazuje, že chytře vystavěné příběhy a boj ve vesmíru jsou jeho doménou.
Tomáš Němec coby milovník „starosvětské“ fantasy sice trochu přitvrdil, ale v jádru je hlavní hrdina jeho povídky nemluvný drsňák se sakra velkým mečem a plánem; jak se na pořádnou plnokrevnou fantasy sluší. Lucie Ortega pak přináší příběh o reality show, která je poněkud netypická.
A na samý závěr jsme si nechali Františka Kotletu. Nejen, že celý český blok skutečně uzavírá, ale představil se v opravdu úžasné formě. Jeho povídka o tom, jak se dva kovaní soudruzi důchodového věku snaží zastavit démona, má spád a především humor údernější než rudé kombo srp a kladivo.
Co nato Poláci?
Zatímco české autory budou žánroví čtenáři pravděpodobně znát, u těch polských nejspíš budou pročítat pečlivě medailonky, které jsou před každou z povídek, a divit se, jak jsou ve své zemi úspěšní. Protože ačkoliv chybí ta největší notoricky známá jména (koho by nenapadl Sapkowski, že?), stále máme co do činění s opravdovými esy, a z pohledu čtenáře je příjemné objevovat neznámé autory namísto „profláklých“ jmen.
Polská část je oproti té hlubší, více psychologicky zaměřená. A vůbec celkový dojem je trochu odlišný, protože v ní najdete i nefantastické příběhy. Ostatně, hned první povídka Wojciecha Chmielarze o muži, kterého živí nevěra druhých, ukazuje, že i nefantastické příběhy mají náboj.
Úsměvné je, že se v této části sešly hned dvě povídky s názvem Poslední výstřel. Ta první od Magdaleny Witkiewicz ukazuje, že editoři dali respondentům opravdu volnou ruku co se zpracování tématu týká a že výstřel nemusí být nutně spojený se zbraněmi. A v podobném, byť temnějším duchu, se nese i text Magdy Stachuly, který nás zavede do podzemního krytu. Naopak v lehkém tónu se nese detektivka Grzegorze Brudnika, jejíž hlavní protagonista je slepý, nikoliv však tupý. Przemek Corso zase nabízí ve své povídce poměrně překvapivou pointu, když se novináři rozhovor poněkud zvrhne.
Ale ani tady nechybí „žánrovky“: Grzegorz Dziedzic nabízí výlet do světa zasaženého apokalypsou se vším, co k tomu patří, a závěrečný text Jakuba Ćwieka pak přináší příběh fotografa, který se ocitne v… řekněme poněkud nekomfortní situaci.
I tady se nebojíme říct, že je co objevovat a že úkol a účel ukázat nepříliš známé autory na „druhé straně“ a navnadit na ně českého čtenáře je splněn na výbornou.
Pár slov závěrem
Jako v každé antologii i tady záleží především na čtenářovu vkusu. Povídky jsou vážně různorodé, stejně jako žánry a styl vyprávění jednotlivých autorů. Na druhou stanu zde určitě najdete texty od autorů, u kterých uznáte, že by bylo fajn si od nich přečíst víc (množné číslo je použito záměrně), a přesně v tom tkví kouzlo této antologie.
Férově však musíme přiznat editorům, že dali dohromady skutečně kvalitní kusy, a autorům, že se s vágním zadáním editorů vypořádali opravdu kreativně.
Doufejme, že podobný projekt nebyl poslední a že v hlavách editorů třeba už klíčí Ozvěna posledního výstřelu. I když – tuhle antologii díky její kvalitě a vlastně i nápadu bude těžké ne-li překonat, pak alespoň vyrovnat.
PS: Ano, popis jednotlivých povídek je vcelku vágní. Nechceme prozrazovat příliš ani ovlivňovat názor potenciálního čtenáře, takže jen jemně naťukáváme. Názor nechť si laskavý čtenář udělá sám, a klidně nám ho napište!
František Kotleta, Jakub Ćwiek (editoři): Poslední výstřel
Vydal: Dobrovský, s. r.o. 2026
Překlad: Tadeáš Dohňanský
Obálka: Piotr Sokolowski
Počet stran: 488
Cena: 799 korun
