Tak co, vy suchozemský krysy, máte chuť na si nad sklenkou rumu poslechnout historku o postrachu všech moří, třinácti děsivých pirátských lodích? Nebo radši jako Tim Catcher zažít tohle všechno na vlastní kůži? Posádko, ke knihám – vyplouváme!
Fantastických knih s pirátskou a námořní tematikou v našich končinách mnoho nevychází – co naplat, jsme zarytí suchozemci. Třináct vlajek čtenáře na moře vezme, a to pod pomyslnou vlajkou s lebkou a zkříženými hnáty. Brázdit moře na pirátské plachetnici má své kouzlo (ale i temnou stránku) – ostatně, o tom vám bude vyprávět Tim, ústřední postava příběhu.
Hladina plná vln a vlnek
Tim je sirotek, který měl pocit, že útěkem k námořnictvu si polepší. Co na tom, že mu ještě nebylo patnáct let. Moře otevírá svoji náruč a Tim se seznamuje se životem na lodi. A také se smrtí, to poté, co je „jeho“ loď napadena piráty. Ti projednou udělají výjimku a vezmou zajatce. Další pár rukou se občas hodí, a Tim se svojí vizáží blonďatého andílka vzbudí soucit u protřelého piráta Jacka. Pravda, Jack není o moc starší, ale má léta zkušeností, a tak se stane Timovým průvodcem a mentorem.
Začíná příběh o třinácti pirátských lodích, o nichž se zpívají v krčmách písně, a každý z námořníků doufá, že jsou jen pouhou legendou. Jenže nejsou, jak se nemnozí přesvědčili na vlastní kůži. Tohle společenství má dokonce své zákonitosti – jednou za čas se celá třináctka sjede, aby si rozdělila rovným dílem naloupenou kořist.
Z tohohle popisu by se mohlo zdát, že se bude jednat o snad až romantickou bajku o rovnosti, volnosti a pirátství. Díkybohu, není to tak. Ačkoliv Třináct vlajek vzniklo už v raném věku autorky odpovídajícím zhruba věku hlavního hrdiny, byla tahle kniha vydána a dopsána s odstupem, který znamená pro její vyznění zásadní rozdíl. Gina Agatha Renotière totiž získala zkušenosti z námořní plavby, a tak proškrtala všechny ty věci, které by v reálu nemohly fungovat. Otázkou je, nakolik to běžný čtenář ocení. Ale oproti konkurenci tohle rozhodně není ten silně zidealizovaný pohled na piráty, byť v některých scénách ještě stopy trochy té naivity a snahy o změkčení najdete.
Spravedlnost pro všechny
Od prvních stran zapůsobí na čtenáře styl vyprávění: Třináct vlajek je příjemné a vyvážené čtení. Autorka se nepouští do přehnaných popisů, nepotřebuje se chlubit svými znalostmi. Nechává příběh plynout, občas si nějaký ten malebný obraz neodpustí, a na druhou stranu ukazuje i drsné piráty jako lidi, ne jen jako krvelačné mašiny na zabíjení.
Ale i oni chtějí svá práva a možnosti, a někteří z nich začínají remcat proti zaběhlým pořádkům. Kritickým hlasem je i Jack. Jenže Velký kapitán odpor nesnese a dokáže trestat. A šance, že by mladíček s prořízlou pusou dokázal změnit zaběhnuté pořádky, se téměř blíží nule. Ale zkusit se to musí, ne?
Děj nikterak nežene kupředu, autorka si dala trochu času vystavět jeho pozadí a reálie. Možná, že nejde úplně do hloubky, ale kostra s několika detaily navíc je precizní a funkční. Po klidnějším začátku pak přijde zrychlení, dějové zvraty, momenty, které otočí celé dosavadní dění. Tahle zpočátku docela předvídatelně vypadající pirátská historka sice nešokuje, ale rozhodně není předvídatelná a nabízí zajímavé zápletky.
Zmínit musíme i několik prvků fantastiky. K moři a lodím neodmyslitelně patří například mořské panny, ale i další pověry. A ačkoliv se s těmito prvky hodně šetří, jsou příjemným zpestřením děje a něčím, s čím se příliš často ve fantastice nesetkáte.
Posádko, na palubu!
A co by to bylo za pirátskou loď bez posádky? Postav je v téhle knize sice „jako na orloji“, ale ústřední hrdinové Tim a Jack dostávají spoustu prostoru. Čtenář tak má šanci se s nimi rychle sžít a vybrat si svého oblíbence. Tim je stále ještě trochu vyjukaný, ale postupně získává v každodenním životě na palubě jistotu a začíná vidět v tohle způsobu života svoji budoucnost. Musí se však srovnat i s odvrácenou stranou – loupení a vraždění nejsou něco, na co by si nevinná skorodětská duše zvykla snadno. Jack je zase prostořeký a má už leccos za sebou, a i když se snaží občas být drsňák, v jádru je dobrá duše. Ale i on s sebou nese tajemství, která dřív nebo později musí vybublat na povrch.
Ale jak bylo řečeno – postav je v knize opravdu hodně, a na to, že Třináct vlajek je autorčina prvotina, je dokázala ukočírovat s bravurou. Plést se vám rozhodně nebudou, občas pomůže i přezdívka (protože co by byl pirát bez přezdívky?) a každý má svoji pozici, což ocení zejména ošlehaní mořští vlci; my ostatní jen tušíme, že tohle není jen tak vycucané z prstu.
Plavba prvním dílem Třinácti vlajek je u konce – a byl to zážitek. Příjemně plynoucí dobrodružný příběh bez zbytečného přikrášlování, byť se záměrným nádechem lehké romantiky s vůní moří, potěší stylem vyprávění i svým vyzněním. A my si jdeme koupit dalekohled, abychom mohli vyhlížet další díl.
PS: Tu poslední větu neberte vážně, ta je tam jen proto, že dobře zní. Celá trilogie už je dovydaná a uzavřená, takže nic vyhlížet nemusíme.
Gina Agatha Renotière: Třináct vlajek
Vydal: Mare-Czech, 2025
Počet stran: 202
Cena: 313 Kč
