U hlavy mantichory – to by byl úžasný název pro restauraci, že? A – čistě teoreticky – když už máme tu hlavu, nedal by se třeba nějak zužitkovat i zbytek těla? Tak přesně na tuhle otázku vám dokáží odpovědět pouze dvě bytosti: trpasličí kuchař Fnayir Kovostisk a jeho společník, Larik Akved. Račte vstoupit, nová, netradiční restaurace právě otevírá své brány!
Jakub Hoza je mistrem brakové řezničiny. Jenže U hlavy mantichory je úplně jiný šálek kávy. Kdo ví jak to tohohle autora napadlo zasurfovat si na módní literární vlně feel-good fantasy, ale jedno je jisté: tohle se opravdu povedlo. Pojďme tedy téhle knize trochu nahlédnout pod pokličku.
Navařeno!
Alren Sedmikvítek je tak trochu smolař. Žije v malém zapadákově u lesa, nepatří k místní smetánce a holky na něj zrovna neletí. Tedy, ne že by jich bylo v okolí nějak moc, ale i tak… Za to se na něj lepí místní tyran, jenže s ním fyzický kontakt Alren vážně nevyhledává.
Fnayir a pan Akved jsou… dobře, řekněme že kuchaři s nadměrně vyvinutou schopností porcování, však vy už asi tušíte kam tím míříme. Matoucí je, že tihle dva přijeli, aby si otevřeli restauraci. Nevadí jim, že by měla stát na mýtině v lese hemžícím se příšerami. Dokonce i s duchem jednoho z předchozích majitelů v domě budoucí restaurace se tak nějak počítá. Jen menu ještě není úplně dořešené.
Tihle dva vezmou Alrena pod svá ochranná křídla. On zná místní a ví, za kým zajít, oni zase mají značné znalosti v oblasti sebeobrany a kuchařiny. A pak už přichází jedno netradiční dobrodružství za druhým.
A kdesi daleko od ploten a hrnců si líže rány parta hrdinů…
Jde to i bez krve
Jakub Hoza si vytvořil tak trochu vlastní žánrovou škatulku. Jenže tentokrát se to obejde víceméně bez akce, nebo jen umírněné a náznakové. Hoza nechává vyniknout zcela jiné přednosti, které v jeho masakrálních příbězích doposud jen trpělivě číhaly v pozadí. Ano, smysle pro humor, upřeně zíráme na tebe! Jen tentokrát dostaneš mnohem víc prostoru, protože nejsi upozaďován proudy krve.
U hlavy mantichory je velice hravý příběh. Autor vypráví s lehkostí, nadhledem, ale zároveň poutavě. Rekonstrukce, otevření restaurace, boj s kritiky i nevěřícími Tomáši, to vše proložené nápady, které vás opravdu budou bavit. Budete koukat, co vše se dá udělat s trochou netradičního zelí nebo jak vyrobit chladničku!
Druhou sakra silnou zbraní je Hozův nekonvenční humor. Občas je jemný a sofistikovaný, ale k provozování restaurace samozřejmě patří i hrubší hospodský humor. S citem a v rozumných dávkách tohle koření chutná přímo božsky – U hlavy mantichory přinutí k úsměvu i zapšklé suchary (ověřeno samotným autorem recenze!).
Některé pointy odhadnete předem, jiné vás potěší či lehce překvapí. Hoza je nadaný vypravěč, který má cit pro tok děje: neomylně pozná, kdy přidat a lehce přitlačit a kdy si může dovolit se trochu zvolnit a rozpovídat se. V doslovu knihy také odhaluje, že inspiraci čerpal z hraní Dungeons & Dragons nebo z larpu, což se odrazí zejména v některých obskurních postavách. Po svém se vypořádal autor i se jmény postav a nechybí ani obvyklé popkulturní narážky. A opět je zřetelný typický rys „Hozovek“ – je zřejmé, že autor se při psaní skvěle baví a chce bavit i čtenáře. Ta energie a nadšení jsou v mnoha pasážích doslova nakažlivé!
Za nás není třeba dalších komentářů. Tenhle kulinářský výlet se zkrátka povedl a je plný humoru a neuvěřitelných situací. A prý je to teprve první chod, tedy, pardon – díl. Rádi si počkáme na další položku v menu.
Jakub Hoza: U hlavy mantichory
Vydal: Mystery Press, 2026
Obálka: Ondřej Hrdina
Počet stran: 368
Cena: 429 Kč
