V redakci jsme dostali možnost přečíst si vznikající knihu Za hranicí stvořitelů. Ta aktuálně bojuje o přízeň čtenářů v kampani na Pointě, a její anotace nás zaujala. Takže vám nabízíme takové malé preview.
Viktor byl obyčejný muž, kterého semlel každodenní život. Tak moc si přál od všeho utéct – a když dostal možnost nechat se na tři roky zmrazit, příliš dlouho neváhal. Jenže to si měl dobře rozmyslet – budoucnost mu totiž nedá možnost utíkat.
Debut Milana Nováka s názvem Za hranicí stvořitelů láká čtenáře na zajímavou ústřední postavu. Mnoho z nás se v ní najde – Viktor je totiž obyčejný muž, učitel. Šedé dny mu pomalu ubíhají a on, utahaný, znechucený, za něj odmítá převzít odpovědnost. A najednou je tu šance na únik – kryospánek by mohl být ideálním řešení téhle zdánlivě bezvýchodné situace.
Muž beze cti
Viktor je hrdina, do kterého nebude pro spoustu čtenářů příliš obtížné se vcítit. Tedy jen do určitého bodu děje, protože když se máte na tři roky nechat zmrazit, nejspíš to nezvládnete bez jediného slova svým bližním či dokonce bez jediné emoce. Tady může sympatie rychle skončit, protože takhle bezohledné chování bude pro většinu čtenářů přes čáru.
Ale budiž, pojďme dál. Stane se totiž, že kryospánek nebude trvat slíbené tři roky, ale mnohem, mnohem déle. Viktor se probouzí v hluboké budoucnosti, a postupně zjišťuje, jak aktuálně vypadá rozložení společnosti a jak současný život funguje.
Pomyslná druhá část knihy nabízí zajímavou vizi: lidstvo je kontrolováno (i když ne ovládáno, zdánlivá iluze svobody tu existuje) mocnou a téměř vševědoucí umělou inteligencí, a jako podřízenou, otrockou rasu má antropoidy, tvory nadané nízkou inteligencí podobné opicím. Viktor v téhle společnosti získá nečekanou funkci. Jeho myšlení je totiž otevřeno starým pořádkům, nezkorumpováno současným děním, a tak k porobené rase cítí sympatie – sám totiž také nikam nepatří a ze strany pokusných subjektů je přijat vřeleji než od sterilních lidí.
Velké a nadčasové
Za hranící stvořitelů nabízí mnoho zajímavých námětů k přemýšlení, ať už jde o náš každodenní život nebo hranici svobody, která je mnohdy velmi tenká. Budete přemýšlet, zda je podobné uspořádání budoucnosti relevantní a jak se můžou věci vyvinout. Budete přemýšlet o přátelství, rolích a místech v životech, lidskosti a vůli nechat se ovládat. Velice dobře, byť poměrně předvídatelně, je ukázána zejména krutost a lidskost – tady je třeba uznale pokývat hlavou. Zkrátka – mnoho velkých a nadčasových myšlenek, spousta potenciálu. ALE…
Ale velká část toho potenciálu je nevyužitá, bohužel. To, že forma vyprávění je místy trochu neumělá, se dá v prvotině prominout. Vysvětlovací fázi zvládl autor bez větších potíží, ale první věc, která chybí postavám, je hloubka. Pokud chcete čtenáře do příběhu vtáhnout, musíte nabídnout emoce, a Viktorovo rozhodnutí je suché a vyznívá v dané situaci nevěrohodně. Otázkou je, zda bude i budoucnost znát koncept podřízené rasy a otroctví, proti kterému brojíme už v současnosti.
… a konec je (zatím) ve hvězdách
V některých scénách se čtenáři nejspíš vybaví filmová Planeta opic, což ovšem není také výtka, jen náznak toho, v jakému duchu se příběh odvíjí. Takže je jasné, že závěr skončí konfrontací.
A co závěr? Zatím jsme četli jen pracovní verzi příběhu, a popravdě – určitě se dal zvládnout líp. Ale autor dal na (nejen) naše výtky, a zapracuje na něm. A věříme, že těch pár nelogičností se dá poměrně snadno odstranit a že závěr bude silný, dojemný a snad i trochu přemýšlivý – zkrátka takový, jaký si tenhle solidně napsaný příběh zaslouží.
Za hranicí stvořitelů nabízí spoustu zajímavých myšlenek, které mají sílu čtenáře upoutat, a spoustu potenciálu.
Třeba vás tahle kniha zaujme a podpoříte ji.
