Již deset let uplynulo od vydání prvního dílu mistbornské trilogie, na níž Brandon Sanderson navázal trilogií druhou, která pomalu ale jistě dospěla ke svému konci. Nebo ne?

„Meč u pasu, ale válečník to není. Krev v žilách, srdce bušící, ale smrtelník to není. Kožený korzet, krajky sametové, ale kurtizána to není, jasný pane. Je to Nix. podivný kříženec nekromanta a licha, nezodpovědný spratek a cynická holka, s níž se osud nemazlil.“ Přesně takto začíná anotace Noční labutě z pera debutující autorky Zuzany Hartmanové.

Konečně! Trvalo to dva roky, nakonec se ale čekání vyplatilo a dočkali jsme se překladu druhého spin-offu ze světa Mistbornů. Brandon Sanderson se vrátil, aby naservíroval svižný příběh se sympatickými hrdiny.

Po více jak osmi stech let se znovu otevřou průchody mezi světy a Zemi zasáhne neobvyklá bouře, která uvrhne lidstvo na tisíc a jeden den do doby Podivna. Do světa lidí opět zavítají džinové, kteří začnou rozsévat zkázu a hrůzu. Naštěstí ale stále existuje naděje na záchranu. Salman Rushdie ve svém románu Dva roky, osm měsíců a osmadvacet nocí rozehrává tradiční boj mezi dobrem a zlem. Kdo ale vyhraje tentokrát?

Přibližně před rokem na pulty českých knihkupectví zavítal první díl Milkweedského triptychu, Hořká setba, z pera Iana Tregillise, v němž se čtenáři ocitli v alternativní historii druhé světové války. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat a nakladatelství Argo vydalo Nejstudenější válku, druhý díl trilogie, ve kterém spisovatel zavítal do období studené války.

Po více jak šestnácti stech hustě popsaných stran dospěl příběh Živých lodí do svého konce. Osobně chovám výraznou nedůvěru v ženské spisovatelky (v případě žánru fantasy to platí dvojnásob), naštěstí však existují výjimky. A jedna z nich se jmenuje Robin Hobb, jejíž Živé lodě dokazují, že i představitelka něžného pohlaví může přivést na svět kvalitní a čtivé dílo v žánru fantasy.