Jedenáct týdnů jsme žili v napětí, jaký bude následující díl a nyní máme na rok utrum. Desátý díl hry o trůny byl odvysílán a v každém z diváků zůstane rozpačitý pocit, zda to bylo důstojné rozloučení se Západozemím, či nikoliv.

Problém s nadprůměrnými díly v sérii je ten, že pokud nejsou poslední, ostatní vedle nich budou vypadat uboze. Devátý díl čtvrté řady Hry o trůny s názvem Strážci Zdi takový na(ne)štěstí není, i když, jak se to vezme.

Jen těžko lze psát o osmé epizodě čtvrté řady Hry o trůny, nic nevyzradit a přesto vyjádřit své nadšení z právě prožitého zážitku. Brutální, to je to slovo. Byl to vpravdě brutální zážitek plný nezapomenutých, dechberoucích scén. Je až s podivem, s jakou lehkostí a elegancí byl tento díl, nazvaný Hora a zmije, natočený.

Znáte to, občas někdo uklouzne. Uklouznou tvůrci seriálu, uklouznou vězni, kteří tak nalehnou na meč Gregora Clegana, což je rozpůlí vedví a nehody se stávají i jinak v bezpečí žijící šlechtě. Hlavně, když jim někdo pomůže ze dveří. Nový díl se autorům povedl.

Přiznejme si to. Píseň ledu a ohně je dlouhá a do seriálu se nevejde všechno. Šestý díl čtvrté řady Hry o trůny s názvem Zákony bohů a lidí je však, co se obsahu týče, poměrně velmi slabý.

Vikingové připluli na televizní obrazovky již podruhé. S sebou opět přitáhli zbraně, krev, syrovost scén leč také neodbytný zápach rybiny. Divák bude svědkem mnoha bitev, ale jen některé si vydobudou místo v jeho srdci.

Při sledování pátého dílu divák opět nebude věřit vlastním očím při pohledu na syrovou pravdu, která mu scénáristé právě naservírovali. Ukrojili totiž hodně z dluhu vůči čtenářům a spoustu věcí vysvětlili.

Dočkali jsme se. Opět padají hlavy, opět nás autoři překvapí a opět ďábelský autor G. R. R. Martin ukazuje, jak nemá rád své postavy. Respektive čtenáře/diváka, který si je stihne oblíbit. Čtvrtá série Hry o trůny už měsíc běží v televizi a je na co koukat.