Další týden utekl jako voda a léto tlouklo na dveře vedrem, při kterém by člověka ven vyhnala jen studená dvanáctka (pivo, vy zvrhlíci!). A teď je to ještě horší, protože je docela zima a do toho ještě trošku prší. No, každopádně počasí je pes, ale já ne, a tak jsem se pro vás podíval rovnou na dva komiksy. V rychlosti si povíme, jaké jsou.
China Miéville. U nás jméno velice známé. Nádraží Perdido, Jizva, Král Krysa, Unlundun, Ambasadov a další. Jedna kniha lepší než druhá. Jeho díla se vyznačují nekonečnou fantazií a inovativními nápady někdy až za hranicí chápání. A konečně jsme se dočkali toho, že napsal komiks, který je shodou okolností součástí nové vlny Dvaapadesátky. Dial H.
Přijdu domů. Otevřu dveře pokoje a utahanej z práce odhodím batoh do kouta, knihu na stůl a letmo zkontroluju, jestli není doma přítelkyně. No, jedna láska sice je v práci, ale mám tu druhou. Otočím se ke knihovně číslo 1. Po tváři se rozlije úsměv a prsty pohladí hřbety paperbacků a pevných vazeb. Lehce přejedu vystouplá písmena na hřbetě tvrdé vazby Supermana. Ustoupím a s dobrým pocitem se koukám na svoji komiksovou sbírku. Myšlenky odletí do minulosti. Jak to vlastně začalo?
Steve Rogers se v prvním omnibusu od BB/artu vyrovnával s velkou osobní krizí a objevil starého přítele a kolegu Buckyho. Konec ovšem zůstal tak otevřený, jak jen mohl, a nás momentálně čeká jediné: musíme zjistit, co se stane dál.
A to se to do nás hustí pořád horem dolem! Tenhle hrdina, tamten hrdina. Ale nepřijde vám, že se často náhodou na něco zapomíná? Není to jen sólová kariéra, která něco znamená, a proto se podíváme na jednu novou a velice zajímavou a vtipnou týmovku.
Stín, Muž stínů anebo prostě Shadow. To je postava, která se objevila poprvé roku 1930 v rádiovém seriálu a následně i knižních a komiksových zpracování. A nyní konečně dostává i nový kabát, protože pekelně dlouho o téhle zábavné postavě nebylo ani vidu ani slechu.
První jarní měsíc je dávno pryč a pořádné aprílový počasí už začalo, ale duben je zatím spíše měsícem konců. Pojďme se tedy ohlédnout za tím, co nás opouští.
Kdysi dávno se na Zemi zrodila legenda vesmírných sborů Green Lantern. Jmenoval se Hal Jordan a stal se největším Lanternem v historii. Překonal žlutou bariéru svého prstenu a učil ostatní, jak na to. Byl legendou celého vesmíru, dokud se vše nezvrtlo. Ve spravedlivém rozhořčení ho posedl Pralax, který pak takřka vyhubil celý sbor, dokud nebyl zastaven a zabit. Poté se stal duchem odplaty Spectrem. A nyní je zpátky jako člověk. A také jako Green Lantern.
Tak už se to odpálilo! Největší událost letošního roku ze stáje vydavatelství Marvel vyrukovala ve velkém. Scénář prvního čísla napsal Brian Michael Bendis a my se na něj podíváme trochu blíže.
Dva bojovníci stáli proti sobě a beze slov se měřili pohledy. Dokonalé ticho přerušil čas od času zvuk dopadajícího listu. Bez jakéhokoliv varování pak oba po nekonečně dlouhé době vytáhli katany a rozeběhli se proti sobě. Svist tasených čepelí zněl jako burácení hromu, stejně tak dvojice bleskurychlých seků. Zastavili se zády k sobě. Vteřiny utíkaly a na zem stekl pramínek krve. Zůstal stát jen jeden. Jeho uši vlály ve větru… cože? Uši??? Přesně tak, je tu nový Usagi Yojimbo!