Také jste si mysleli, že tsunami je způsobeno tektonickými pohyby litosférických desek na mořském dně? Kdepak, to se jen drak, uvězněný v řetězech, snaží osvobodit! Přezdívku „drak“ mimochodem přisoudili tchaj-wanští pověrčiví rybáři hadovité rybě, která svým vzácným výskytem na hladině údajně signalizuje blížící se zemětřesení…
Je to jen pár dní, co jsem zažila skutečný ordál. Nešlo o nic závažného, jen o vítězství v bardské soutěži na spolkovém potlachu. A přesto: v souboji na meče zasáhl boží súd vyšší mocí a přinesl vítězství necvičenému druidovi, který po většinu souboje před nepřítelem rafinovaně uhýbal za strom, dokud drakobijci na orosené trávě při mocném máchnutí mečem nepodjely nohy… Nasmáli jsme se, jen co je pravda, a já tam za svitu ohně a před děsivou tváří Zubogovou, vysekanou do totemu naivním umělcem, začala přemýšlet, zda je možné, aby nás v životě potkalo něco, co zatím rozjitřovalo spíše jen naši fantazii.
Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?
Číst tuto knihu je tak trochu jako vstoupit do světa za zrcadlem, všechno se zdá absurdní, ale možná ne o nic víc než naše každodenní realita. Hrabošů, kteří hrabou především pod sebe, podobných lidem ne jen podle jména, je totiž v každém světě víc než dost…
Po díle zahraniční autorky jsem sahala trochu s obavami, protože se o současné překladové literatuře často tvrdí, že je samý brak. V tomto případě však výjimka potvrzuje pravidlo, kdy spojení spisovatelského umu, vhodného vzdělání autorky a poctivého edičního úsilí může vyústit v kvalitní výsledek. Věnujme mu tedy zaslouženou pozornost.
Když jsem brala tuto knihu do ruky, zajímalo mě, zda vydat prvotinu teprve šestnáctileté česko-italské autorky je skvělým marketingovým tahem, nebo editorskou sebevraždou. A možná, že ani jedno. Prostě jen stačí snít, psát, mít úžasné příbuzné a potkat Michala Davida.
Varování: toto není epická fantasy, na jakou jsme od Anny Šochové zvyklí! Je otázkou, zda je to vůbec fantasy, i když pár typických rekvizit žánru by se zde našlo. Autorka nás tentokrát zavede do téměř tuctového prostředí středoškolského srazu, na kterém se neděje nic zvláštního.