Fórum ‚Obecné diskuze‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Viviana925 – Ahóóóój, a hezké svátky, odpočinek a tak… :-)))
Passa924 – mě do knížky vždycky nalezou akorát rezaví mravenci:-)) jo a lidi, tímto s e svámi loučím až do devátého ledna, jedu z koleje domů, doma jsme offline a pokud se nestavím na domovské fakultě, tak se k rychlému netu nedostanu. Takže hezké svátky, pěkného Silva a papa!
Lorandel924 – Skrlvk: To my mu říkáme Neseremed turbo :))
Viviana923 – mě se běžně stávalo, že jsem šla s knížkou ven a když jsem se pak vrátila domů, bylo mezi listy zalisováno hmyzu jako v nějakém prapodivném živočišném herbáři… A přitom jsem si toho při čtení vůbec nevšimla.
Taylor922 – když jsme je měli na zahradě my, tak lovili vosy a ještě takový divný housenky velký asi jako oni sami. No a někdy se stávalo, že tu housenku neunesli, tak s ní mrskli o zem. Je to krásnej pocit, když sedíte v klídku venku v houpací síti, jste zažraní do knížky a najednou vám za krk spadne zakuklená třícentimetrová potvora :o)))
Viviana921 – Omlouvám se, překlep 🙂 Ale pořád lepší než stroj času, který tu fungoval v několika místnostech. Ten příspěvky odesílal do budoucnosti…
Passa920 – Viv: hele, nevracej nás do minulosti:-))) jojo, sršeň, když letí, to je zvuk, který jí právem vysložil přezdívku messerschmidt:-))
Viviana919 – ha, sakra, to jsem se o stovku sekla, že… No, omlouvám se ;-p
Viviana818 – viděla jsem v létě sršní přepadení. To si tak letí motýlek, třepetá se ve slunečních paprscích a užívá se života, když najednou bzukot jako od motorové pily a chňap, sršeň veliká jako můj palec motýla chytla seshora. Chvíli se spolu potáceli ve vzduchu, pak ale sršeň motýla strhla na kamennou cestičku. Chvíli spolu bojvali, motýl se snažil vyrvat a uletět, ale už měl stejně potrhaná křídla. Nakonec mu sršeň odkousla hlavu. A místo aby u motýlka dál seděla a hodovala, začala se s ním zvedat do vzduchu. Letěla jako hodně přetížený vrtulník, ale letěla a odnášela si kořist neznámo kam. Tak asi takhle…
Passa917 – u nás na zahradě je vždycky v létě plno vos, člověk si nemůže na verandě ani sníst rajče, aj do chaty to lítá. Pokud se třeba jen sluním, tak jsem v klidu, přiletí, nic na mě nenajde a odletí,ale jednou mě dožrala, vozila jsme štěrk na cestičku v kolečkách a u toho se člověk pořádně zpotí, a to bylo na vosy jak magnet. Před vosami mám metodu zdrhací, vím, že umím rychleji utíkat než ona lítat. Ale tzv. messeršmiti, sršáni, ty jsme měli na zahradě tak dvakrát, vždycky proletí odněkud někam a nás si naštěstí nevšímaj, protože taková potvora mě bodnout blíž ke krku, tak už mě nikam ani vozit nemusej.
Taylor916 – ale stejně ještě nemáte na moji bábi. Jednou jsme měli na zahradě taky sršně, nechali jsme je tam, protože prej jsou chránění bla bla bla… ale byli celkem v pohodě, nechávali nás na pokoji. Jedinej, kdo je nesnášel byla babka, no a když jeden lezl po zahradní stolku, rozplácla ho HOLOU RUKOU. A pak ještě na chudáka nadávala, že jí píchl. :o)))
Mindë915 – no my jsme ho taky všichni obdivovali, nikdo tam nechtěl vlézt. Sršni vlastně hned nezaútočí, jsou v klidu pokud nejsou nějak rozdráždění. Všechny ty mrtvolky jsme pozametali, a ten úl-hnízdo jsme sundali z trámu – šlo to dost těško a pak jsme si rozdělali ohýnek a spálili to, to byla radost vidět to hořet :-))
Vathiel Lotse914 Mindë: Obdivuju tvého bráchu, já bych tam s tím biolitem nevlezla…bála bych se že si to ty mrchy hned namíří na mě.. Co jste pak s těma mrtvolkama udělali?
Mindë913 – já se taky nekamarádím s včelama, vosama, pavoukama a tak…A k té morbidnosti…co tahle brutálně povraždit celé hnízdo sršňů. My jsme si taky jednou tak hověli na chatě, otevřené okno, a už pár dní jsme pozorovali, že nám do chaty pořád lítají sršne, prostě, že je jich nějak moc – někde blízko (máme chatu hned u lesa) musí být jejich hnízdo. Jenže když jsme ho nakonec našli, nebylo v lese, ale přímo u nás v chatě na půdě. Když tam můj brácha opatrně vylezl, málem spadl se žebříku – jak se lekl. Našel tam celý úl-líheň…brr, když jsem to pak taky viděla, je to teda hnusný pohled. Jenže co teď s nima, přece nemůžeme chovat na půdě sršně že? Až nám pak soused poradil,který měl taky jednou sršně, prostě je vystříkat biolitem (proti hmyzu). Tak jsme nakoupili asi 5 nebo 6 sprejů. Můj brácha (jediný odvážlivec), patřičně vyzbrojený to tam prostě vystříkal a rychle přirazil poklop od půdy. To jste měli pak slyšet ten rachot, jak to tam bzučelo, a asi po půl hodině bylo ticho, tak to udělal ještě asi 2X. A pak už bylo definitivně po nich, to byl masakr…ještě dvě noci se mi pak o tom zdálo 🙂
Viviana912 – smrt vosám!… No, nebo alespoň deportaci na nějaké hodně odlehlé místo. Jednou me jich na letním táboře poštípalo celé hejno, asi dvacet ďobanců, a vůbec se nestyděly, že mají přesilu. Já naštěstí alergická nejsem, takže jsem to přežila s pouhým přiložením cibulových plátků na ďobance, ale mít alergii…
Passa911 – shelie: No tak bacha, včelu bych vyšoupla, protože není apriori útočná a dá se sní celkem manipulovat – a navíc je užitečná (miluju med). O žádném užitku vosy ale nevím, zato vím, že bodnout mě, tak mě vezou do nemocnice na kalciovku, navíc je to potvora agresivní, takže to mlátím na potkání.
shelie910 – Arya – to je hnus. Ja jednou celej den nemluvila s kamoskou protoze ve tride na parapete brutalne umlatila vcelu (nebo vosu) svoji papucou – byla jsem na ni tehdy vazne desne nastvana protoze ji mohla klidne jen vysoupnout z okna…
Taylor909 – to jste teda pěkně morbidní, já bych takovou velkou potvoru nezabila – jsou potom po nich dost hnusný fleky, blbě se sundávaj hlavně z bílejch stěn :o))
Passa908 – Arya: Tak to bych tě chtěla vidět, co bys dělala, kdyby se ti stalo to co mě jednou: Byli jsme v Jeseníkách na horské chatě a já seděla v podkroví, psala jsme si deník a měla jsme otevřené okno do nádherného letního dne. Najednou cítím divný pocit… jako by mě vstávaly vlasy na hlavě… mechanicky jsme zvedla ruku, abych se poškrábala, ale ouha! pod prsty jsme nahmátla něco, co ma mou hlavu rozhodne nepatřilo. S patřičným zaječením jsem to smetla z hlavy na koberec a koukám – zelený luční koník (cca 8 cm dlouhý, nádherný exemplář). Koukali jsme na sebe a já podnikla dobře míněný pokus ukázat mu, kde je okno, aby odešel, kudy přišel. Jenže koník má malej mozeček a nechápal, že… Takže jsem popadla pantofli a rozmázla koníka na několik kousků, ty sebou sice neškubaly, ale zato jsme je potom sbírala po celém pokoji.
Viviana907 – Arya – takže to bylo saranče sabotér?
Arya906 – Já odjakživa nemám ráda veškerej hmyz – pavouky, brouky, masařky, vosy, … Dost nepříjemná věc se mi stala tyhle prázdniny. Byly jsme s kamarádkou na brigádě a seděly jsme v kanceláři mý mámy a ta tam měla uložený nějaký kompoty. A když jsme tam jednou ráno přišly, sedělo na nich strašně velký zelený saranče. Kamarádka je na tom s hmyzem asi podobně jako já, takže jsme vůbec nevěděly co máme dělat. Naštěstí k nám do kanceláře zabloudil mámin kolega opravovat počítače a my jsme ho hned poprosily, aby s tím sarančetem něco udělal. Chlap vzal lopatičku a já jsem myslela, že to saranče nabere a třeba vyhodí z okna, ale on se nad nim sklonil a několikrát do něj praštil tou lopatkou pak ho nabral a ty zbytky vyhodil do koše a to saranče s sebou škubalo a škubalo i v tom koši … No, pak jsme o tom s kamarádkou mluvily celý dopoledne a ten den jsme už vůbec nic neudělaly 🙂
Viviana905 – Lorandel – myslíš k jídlu?
shelie904 – pavouci jsou jeste v pohode ale mysi a netopyri z toho mam panickou hruzu… Jedne me kamosce se stalo ze ji netopyr vletel do pokoje a zalitl ji za supliky a ona chtela ten uplne spodni vytahnout aby mohl vylitnout ven ale prejela mu hlavu…. fuuuuj! Kdyby se neco takovyho stalo v mym pokoji tak uz tam v zivote nevlezu!!!
Lorandel903 – Mě pavouci nevaděj. Dokonce je mám rád…
Passa902 – takže téma se nám přesunulo na morbidnosti, jo? No, s pavouky mám zajímavé zkušenosti, od dob, kdy oblíbenou zábavou party kluků na základce bylo strkat mrtvé johany (znáte to, také ty záchodové pavouky) lidem do nehlídané svačiny – mezi chleby, do vdolku a tak. Pohled na nevědoucího spolužáka, jak mu z koutku úst koukají ty dlouhé tenké nohy, nezapomenu. Jinak ale Taylor s Tahiri mají pravdu – červ koneckonců není nic jiného než stejná hladká svalovina jaká je třeba ve šnecích, a šneci se ve Francii běžně jedí. Nebo ústřice, totéž. Na nějaké vejšce u nás dělali tak cca před týdnem pokus, dávali studentům ochutnat orestované cvrčky namáčené v karamelu (čínská specialita) a studenti se shodli, že je to vlastně docela chutné – když si člověk odmyslí toho cvrčka. Dofám jen, že to netestovali v rámci nějaké nové strategie, co se jídelníčku v Menzách týče….:-))
Taylor901 – třeba jí to připadalo jako nějaká cizokrajná specialita, nebo možná jí přišlo zatěžko odolat takovému kusu čerstvého masa, navíc hezky umytého dešťovou vodou :o))) Ale pak ji stejně přejelo auto :o))
S tím hadem – krmení hada jsem naštěstí naživo neviděla, stačilo mi to v televizi, ale viděla jsem, jak si kočka hraje s myší, jak ji vždycky chytne, přežvýkne, vyplivne, chvilku nahání, ukousne nohu, vyplivne, poseká drápkama, rozpárá bříško a přinese před dveře abysme ji pochválili, taky to není zrovna příjemnej zážitek.
Mindë900 – ha, takže kdo má 900…bude mít i 1000 :-)))
no chudáček pavouček, ale co, když jste té kočce nedali nažrat, tak se něčím živit musí :o))) Já jsem jednou viděla, jak had do sebe souká živou myš. No to bylo na mě moc, jak se ta chudinka ještě kroutila, ale od té doby vím, co znamená, když někdo řekne: “Je to jak krmení hada.”
Taylor899 – Nééé, pavouky nééé! Díky, Tahiri, myslím, že se ani půjdu vyzvracet.
Ale to mi připomnělo – to mi bylo možná tak 10 let, v létě, v noci byl děsnej slejvák. My jsme měli na zahradě nějakej kbelík, do kterýho samozřejmě napršelo, a ráno jsme tam našli utopenýho pavouka. Asi to byla nějaká uprchlá tarantule, protože byl velkej asi jako moje dlaň, hnědej a chlupatej a úplně klidně si poplavával v té vodě. Já nevím, co to tenkrát se mnou bylo, že jsem hned s vřeštěním nezdrhla, ale vzala jsem klacek a s bráchou jsme ho vytáhli ven. Byl pěkně splihlej, připomínalo mi to kus hadru. Tak jsme ho dali na sluníčko, aby se kluk nohatej usušil, ale vtom přišla naše kočka a normálně ho sežrala, jakoby to byl řízek vepřového. Na to v životě nezapomenu, jak do sebe soukala ty deseticentimetrový nohy a tvářila se, jakoby to byla ta největší možná pochoutka.
Tahiri898 – V Africe a Asii jsou červi pochoutka. A netušíte, jak rozkošne se dá vycucnout pavouk o velokisti pěsti. Srk!!!
Taylor897 – někde jsem četla, že červi jsou potrava budoucnosti – takže Skrlvk, ty jsi předběhla svou dobu ;o)
