Fórum ‚Obecné diskuze‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
Viviana867 – a škraloupy! Blééééééé!!! Jinak se pamatuji, jak jsm se ve školce učili jíst příborem a já jsem nakonec sknčila tak, že jsem měla nůž i vidličku v jedné ruce a docela pohodově se mi s tím jedlo. Ovšem když mě přistihla paní učitelka, tak to s ní málem seklo.
PS: byl někdo z vás na Fénixconu?
Passa866 – další specialitkou naší školky bylo pomazánkové máslo s nasekanou pažitkou. Nechápala jsem tenkrát, proč bych měla jíst trávu, když nejsem králík. Taky bílá káva – znáte to, melta plus mlíko – taktéž nesnáším doteď.
Taylor: Jo hoho, takovéhle kolování jídla znám z gymplu, kam jsem chodila – jídelna neměla kuchyň a jídlo se k nám dováželo ze sousedního gymplu, někdy ve třetím járu jsme zjistili zajímavou věc – co bylo na Horáckého v pondělí, bylo na Slovaňáku v úterý atd… takže my celej gympl jedli v podstatě den starý jídlo, nevím ovšem co dělali v pondělí, jeslti schovávali to Horácké páteční. A eintopf nám dělali pravidelně v pátek z polívek – všechny nedojedky se slily a byla páteční polívka. V ní člověk moh najít plavat pospolu rýži s kouskama zelí, brambor a nudlí. ňaminka!:-)))))))))
Taylor865 – No moje další vzpomínka ze školky: koprová omáčka. Od školky jsem se ji poprvé odhodlala ochutnat až ve třinácti a zjistila jsem, že když ji dělá máma, docela ujde.
Ale – škvarkovou pomazánku taky nesnáším a to jsme ji ve školce ani nemívali. zato jsme často mívali ten blivajz eintopf, jestli to znáte, to jak se zbytky z celýho týdne – co kdo nedojed – naházelo do jednoho hrnce, trochu se to povařilo a pak se to předložilo nevinným škvrňatům jako hami.
a taky bývalo zvykem – včera segedínský guláš – dneska zelňačka, nebo na oběd rybí filety – na snídani rybí pomazánka atd… :O)))
Passa864 – Taylor: Vás – podpláceli – bonbónama????? Týýý vado!! To nás akorát seřvaly, ať už okamžitě spíme, a chodily mezi náma jak gestapačky a kontrolovaly, jestli nemáme náhodou otevřené oči. Ze školky mám svý nejhorší životní zážitky, fakt. Třeba pravidelně každej tejden byla na svačinku škvarková pomazánka. Nesnáším ji doteď a vždycky u mě seděly dvě, ne jedna, a nepustily mě od stolu dokud jsme to celé nesežvejkala a nepolkla. Dovedete si představit, krmit děcka škvarkovou pomazánkou?? Dnešní kuchařky ve školkách by se asi zděsily.
Taylor863 – Haha, to já ve školce spala asi dvakrát nebo třikrát a mám z toho následky na celej život.
Nebudu si stěžovat na to, že nám učitelky slibovaly, že když usnem, skřítek nám dá pod polštář bonbón a já, když se jednou vzbudila, viděla jsem, jak tam ty bonbóny dávaj ty učitelky!!! Tak to mi zničilo dětský iluze.
mnohem horší bylo, když jsem se zase vzbudila a viděla jsem učitelku, jak si LEPÍ NEHTY. Tenkrát jsem ještě nevěděla, že to byly umělý a pak jsem tejden přemýšlela, jak si mohla sundat nehet, natřít si to maso lepidlem a znova tam ten nehet přilepit!!! To mě fakt šokovalo, sice jsem se to pokoušela doma po ní zopakovat, ale… dneska jsem ráda, že taťka kleště schovával :o)
Passa862 – no, s pracovní dobou 6:00 – 14:30 mám skvělé zkušenosti, ta se přiházívá, pracuješ-li ve směnném provozu (většinou mizerně zaplacená dřina – prodavačky, pekárny, manuální páce u pásu apod.). Dobré na brigádu, pro praktický život nepoužitelné:-)) Shelie: Haha, za mých školkových let se chodilo buď po-o nebo po-spa, a my, co jsme museli zůstávat po-spa, jsme strašně záviděli těm, co si je rodiče vyvedávali hned po-o:-)))) Z čehož lze lehce vyvodit že v naší školce nebylo o co stát:-)) Docela závidím neteři, že se těší, když může ve školce zůstat ještě po-spa. Mindë: A v krutých budovatelských letech bývaly ještě týdenní školky – tam matky odložily děti v pondělí ráno a vyzvedly si je v pátek večer… pěkné psycho!!
Mindë861 – shelie: jé vítej zpátky, už jsem si říkala, co je s tebou, že ses tu už dlouho neukázala, a ty si klidně jdeš odpočívat do nemocnice :-)) no ale doufám, že to nebylo nic vážného.
no školky jsou od 6.00-16.00, existují sice i celodenní školky, ale u nás žádná taková není. A skoro všude-většinou je teď už prac.doba do 16.00 nebo do 17.00, málokterý podnik, firma má prac. dobu do 14.00.
shelie860 – pane jo clovek si jde na 3 dny polezet do nemocnice a zatim tu ma milion novych prispevku – ale jsem rada ze jste se tu zatim nijak neflakali 🙂
Mindë: jaktoze je skolka jen dopoledne? Za mych skolkovych let byla teda i odpoledne!!!
Lorandel859 – Jak se máte všecí? Dlouho jsem tu nebyl…
Passa858 – Mindë: No to koukám. Jsem si myslela kdovíjak vražedná skřetice nejsu a on mě zatím překonává kdejaký čtyřletý sourozenec:-)) Asi jsme měly se sestro vážně trochu nestandartní vztah, když jsme se nevraždily na potkání:-))
Mindë857 – Arya, Taylor: teda ještě, že jste to ve zdraví přežily, až mi z toho přeběhl mráz po zádech, když jsem si to představila.
Taylor: neboj, zatím ne. Ten můj lumpík je zatím takový andílek, i když někdy i s růžky 🙂
Skrlvk: no vidíš, je to přesně naopak: naši sourozenci jsou pro nás smrtící hrozba :-), ale zato takový skřet-skřetice se k nám chová přátelsky a mírumilovně :-)))
Taylor856 – když mi bylo možná tak dvanáct, rvali jsme se s bráchou (tenkrát to bylo ze srandy) tak, že jsme se mlátili ze všech sil polštářema, on mi hodil polštář na hlavu, když jsem zrovna bylo v poloze ležmo a pak ho napadlo, že si může svoje vítězství pojistit už nadobro, tak se rozběhl a na ten polštář (pod nímž byla moje hlava) skočil. Lidi, musím se vám přiznat, že tak krásné hvězdné nebe jsem už pak nikdy neviděla. I když… doufám, že už nikdy neuvidím :o)
Na druhou stranu, brácha měl radost, že vyhrál.
Doufám, Mindë, že po těhle příspěvcích si to druhý dítě nerozmyslíš :o)
Passa855 – teda zírám, jak málo chybělo a s nikým z vás bych si tady nepopovídala, poněvadž vás sourozenci mohli probodnout, upálit nebo sežrat:-)))))
Arya854 – Ségra je teď v příšerným období (je jí šestnáct) a tak to u nás doma vypadá spíš jako na bitevním poli :). Já mám nejlepší zážitky z doby, kdy jsem ještě nechodila do školy. Bylo mi tehdy asi šest a ségře čtyři a rozhodli jsme se, že budeme hrát docela neškodnou hru na obchod. Já jsem byla houska a ona si mě měla koupit, ale asi nechtěla zbytečně utrácet, tak se rozhodla, že housku sní rovnou v krámě. Asi si dovedete představit jak to dopadlo – naklonila se nade mě a zahryzla se mi do zad. Mám tam jizvu dodneška a jí tehdy za to nikdo ani nevynadal 🙁
Mindë853 – Skrlvk: no to máš teda pravdu. Já jsem měla naštěstí celé těhotenství i porod v pohodě. Ale někdy probíhá všechno normálně, všechno je o.k., a pak něco zaviní doktroři.
Ale na jeden zážetek s brácho jsem si vzpoměla-co mi proved (bylo toho samozřejmě víc :-)) Máte chuť na dobře propečenou zimní bundu? :o)))tady je recept: musíte mít bráchu nebo segru, která nechce ráno vstávat do školy: Nakonec vstal o půl osme, když jsem zrovna já byla na odchodu, to se mu samozřejmě nelíbilo, aby odešel z domu poslední (já jsem byla ta, kdo měl zamknout, jsem starší :-)) Většinou mi schovával klíče nebo tašku, aby mě zdržel. No a tentokrát mi vzal bundu, a strčil ji do elekt. trouby a zapnul. Jenže bunda už se mírně připekla…a bráška měl pak vystaráno…:-)))
Passa852 – víte jak já lituju svoji již teď patnáctiletou neteř, že zůstala jedináček? O tolik srandy přišla… a u druhé neteře hrozí pomale to samé, už je jí pět a brácha se švagrovou se furt k ičemu nemají, na druhé straně se není čemu divit, to švagrové martyrium s hledáním práce po mateřské jsem už popisovala a navíc těhotenství nebylo zrovna zážitkem, který by si ráda zopakovala (v Bohunické nemocnici strávila bezmále dva měsíce před porodem, prokrmovaná hořkou solí, kvůli předčasnejm kontrakcím)… jak to ti naši rodičové dělali, že měli tři a více dětí? :-)))))
Mindë851 – No tak já teď nevím co bych tu napsala, protože takové zážitky jako vy nemám :-))jako, že by mě bombardoval nějaký malý kluk, nebo že bych zachraňovala bráchu. On byl sice pěknej ptáček a lítal z průšvihu do průšvihu, a já jsem se mu snažila pomoct, když byl v tom pěkně namočený, ale většinou se to vždycky provalilo, tak jsem s ním aspoň cítila. Jo taky jsme, když šlo o něco vážného, drželi za jeden provaz 🙂
Taylor850 – hurááá, jubilejní číslo!
Ovšem jak to tak čtu, Viv, možná bys měla ty svoje žážitky sepsat, Bridget Jonesová se před tebou může jít zahrabat, byl by to světovej bestseler :o)
Ještě jsem chtěla říct, že ti malí hajzlící jsou nejhorší, protože člověk jim to nemůže pořádně oplatit, hlavně proto, že většinou zdrhaj pekelně rychle. Chytit takový malý děcko, to někdy může být jednodušší nahánět po obýváku uprchlého pískomila (to se jednou stalo mýmu bratranci, chudák krysa nakonec zalezla pod skříň, vegetovala tam dva dny a nakonec jsme ji vycucli vysavačem :o)
Viviana849 – jo, dítka jsou čím dál tím oprsklejší. Asi před rokem jsem si šla po ulici a najednou mě trefila sněhové koule do hlavy. Ohlédla jsem se a malý blonďáček s andělskou tvářičkou se mi chechtal. Jenže já neměla náladu, tak jsem po něm skočila, chytla jsem ho pod krkem a zasyčela jsem na něj pár výhružek poněkud mlhavého charakteru. Kulil oči a tak mi ho přišlo líto, pustila jsem ho a jdu dál a v tom prásk! Hvězdičky před očima, málem jsem sebou sekla. Ten parchant po měl hodil kusem ledu. Nutno uznat, že trefu měl dokonalou. Naštvala jsem se a zase jsem se ho pokusia chytit, běžela jsem za ním a už už jsem ho držela, natáhla jsem se… No, skončila jsem v takové té nahnědlé sněhové břečce u okraje silnice, natažená na břiše před asi dvaceti lidmi, kteří tam čekali na autobus :-0 Jo, nemám být takový nevrlý morous… :-))
Taylor848 – no tak to máš pěkný zážitky, to já mám nejdrsnější, když jsem byla v šestý třídě, brácha ve druhý, byl to chudák vždycky outsider, a když jsem se ho zastala před jeho kámošema druhákama, když ho krmili bahnem a sněhem, ti skrčci nakrmili i mě. No, na druhou stranu jich na mě byly “miliony”, zkuste se ubránit hordě malejch hajzlíků :o)
Passa847 – to jsme se tu ale pěkně rozkecala:-)
Passa846 – spíš, jak se mi zdá, jsem ji celej život před průšvihama spíš zachraňovala, než abych ji do nich namáčela. Ten nejvážnější se udál asi tehdy, když jsme se jako malé holky vracely dom z odpoledne stráveného v parku u našeho domu, sestra jako vždycky ostentativně dvacet metrů přede mnou, aby si náhodou kolemjdoucí nemysleli, že ji hlídá starší sestra – a jak zašla za roh, najednou slyším vřísknutí, doběhnu tam bez dechu a vidím chlapa, jak drží sestru pod krkem a táhne ji do otevřenejch dveří auta přistaveného u chodníku. Normálně únos za bílého dne, na protější straně ulice si lidi ničeho nevšímali… a mě snad deset dvanáct let… ale kupodivu stačilo to, chlap si uvědomil že jsme dvě a sestru pustil, naskočil do auta a odjel. To byl asi tak největší šok, co jsem kdy se sestrou zažila, a sestra se pak nadále držela u mě, přinejmenším do doby, než se jí zahojilo těch pět fleků na krku, jak ji ten chlap táhnul. Pak jí otrnulo a začala zase praktikovat známý styl chůze “já vepředu, ochranka dvacet metrů za mnou”:-))))))
Passa845 – jak říkám, nikdy jsme se se sestrou nemydlily jenom pro ten fakt se zmydlit, ale přesto pár úrazů na svědomí jedna druhé máme – když nám mamka řekla, ať zavřeme dveře od pokoje, pač byl průvan, my hodné dcerunky se rozběhly, která to udělá první, já už držela kliku, nicméně mladší a divočejší sestřička nelenila a hupsla mi za krk, aby mě od té kliky odervala – což se jí povedlo, strhla mě na zeď a rozbila mi hlavu:-) Ovšem nutno přiznat, že já jsme sestře nikdy vědomě nechtěla nabančit nebo ji něčím trefit – asi jsem výjimka, ale mamka mě odmalička vedla k tomu, že ji musím opatrovat a hlídat a starat se o ni (zpívávala jsme jí písničky, vozila jsme ji v kočárku a tak) – takže když jsme si ji takhle rozmazlila, pozdější snaha ustanovit právo staršího vyzněla krutě naprázdno:-)))
Viviana844 – bratříček toho svého citlivého člověka nejspíš drží někde v temnici. Měla bych ho žalovat za porušování lidských práv 🙂
Taylor846 – každej má v sobě ukrytýho citlivého člověka – i když někteří hóóódně hluboko :o)
Viviana845 – jo, přežíváme a tužíme se. Přece jen, čtyři děti… ale máme se rádi, někde ve skrytu duše i můj skejťácko – raperský bratr ukrývá se já citlivého hocha… No, tak to asi ne.
Taylor844 – Na druhou stranu faktem je, že drsnýho prostředí nevzejde žádná citlivka co si od všech nechá nasr** na hlavu a jak to tak čtu, u vás musí být umění vůbec se dospělosti dožít :o)))
Viviana843 – u nás jsme všihni tak nějak vražední. Ale nejhůř je na tom kupodivu moje mladší sestra. Kdysi bratrovi provokatérovi zapíchal inkoustovku do nohy a zlomila ji, takže mu ji museli vyříznout i s kusem masa. Jindy po něm hodila lžičku a rozbila mu hlavu. O atacích květináčem, hřebenem, nebo štětci od temper nemluvě.
Taylor842 – Někdy bych vám přála být u toho, jak s bráchou “předstíráme” vražedně šílenství sobě navzájem 🙂
Viviana841 – jo, dětičky, o těch dá povídat pořád. Takové malé velké téma.
