Glumík

Nefláká se tu někde Herr Gotrek Gurnisson ? Rád bych s ním hodil řeč na téma “Čím se musí ožrat trolobijce,aby zprostředkoval prodej jaderné pumy střední ráže kdejakému dračisku ?”

*zejvím se na židli na zahradě*”Ludvíku? Sakra kde ten rozmachanej Král Slunce je? Ludvíku?!”*Ludvík se přiřítí s anglickou soupravou na čaj*”No to je dost! Trvátí to jak kdybys připravoval samovar!”*rozčiluju se*”Konečně. Nyní Vám mohu zodpovědět všechny Vaše otázky, vše co si budete přát se Vám splní. Podívejte se támhle na Janka z Lucemburska, má vlastní bitevní pole už několik set let. Johanka z Arku si povídá se svými zjeveními, Menelaos se bitkaří s Paridem o Helenu, Petr Veliký si stavý lodě a Chekevara támhle kousek dál revoltuje. Mají co si přejí. Ptejte se já odpovím.”*úsměv nelze popsat…*

Na čaj o páté sou zváni všichni, ale musíte umřít.

Pravda je, že jen tak od někoho jinýho než od Lill bych si něco takovýho líbit nenechal. Kdo čte Cestu dobrodruhů ví prečo. No nejspíš ještě od Scary, ale inak nevim, nevim. Ju a tohom psa si vyprošuju, taková urážka za projev náklonnosti. :-))

Pln blaženosti se od Lill chvíli nechám žumrat za ušima, ale nakonec neodolám a otočím se na záda. Jojo nechat škrábat na břiše, toť nejvyšší blaženost.

Povídka? Paráda. Klidně si ještě pár dní počkám, třeba do pondělka.

*spokojeně se přitulí k Vlkovi a přemýšlí, jak mu říct, že konečně dopsala tu povídku, co tak šíleně dlouho slibuje, ale netuší, kdy se dostane k tomu, aby ji přepsala. Respektive to ví – v pátek. Jenže na ten den taky vychází dokončení&odeslání kapitoly mangy a učení na biologii a naprogramování 6 programů v Packalu a…*

*z křišťálové koule náhle vyšlehne blesk, skřetice padá mrtvá k zemi a jde na čaj s námi*

Jé Ještěrčička, zlatíčko šupinatý, se tu objevila.
Hm, ten hotýlek je vskutku elegantní, ale něco mi tu chybí. “Co taková prostorná nora pro vlčka, Arkwen?”
“Tvé přání je mi rozkazem, Vlčku.” prohodí s ďábelským úsměvem.
“Vskutku praudu díž.” prohodím po prohlídce. Prostorna jeskyńka nemá chybičky, ale… Modrý plamínek v očích hostitelky mě znervózní, něco tu nehraje.
“Dá se umřít podruhý?” ptám se v duchu cestou zpátky ke svým milovaným ďoučatům a marně se snažím zahnat neklid.

Arkwen alias Smrt. Můžu taky přijít na čaj ? Jsem radioaktivní jenom trošku (btw: může být duch radioaktivní lebky taky radioaktivní ?) HZHH

Zamyšleně podrbe Vlka za uchem poté, co vzdala marnou snahu vysypat si černý písek z boty. “Co myslíš, nezabloudili? Zajímalo by mě, co jim tak dlouho trvá…”

“Jak se tady ve vzduchu vzala?”, pomyslím si ještě, než v mých vnitřnostech zmizí Arkwenin světelný meč… Trefila se přesně, energetický zdroj v mém těle se rozletí a jeho kousky trhají vše ostatní… pancéřované tělo padá na řízení… že se Raider pádem na zem promění v ohnivou kouli, už nevnímám… jdu k Arkwen na ten čaj.

Co kdybychom si dali čaj u Smrtě na zahrádce za domem? Když je Arkwen jakási příbuzná Smrtě (nebo Smrtky? – ne to je blbost) mohla by nám takové příjemné posezení domluvit.

Není nadto si před smrtí důkladně zalítat, napadne mě když letím střemhlav dolů z pětimílové výšky, kam mě vynes výbuch. Jen by to umírání nemuselo tak bolet.

Jé hele Lill, doběhnu ji a společně odcházíme do černého západu slunce Smrťovy říše.

*zdáli sleduje radioaktivní mrak stoupající v místech bývalého divadla* “Tak jsem to zase nestihl, všechnu srandu si užili beze mne.” Během deseti minutek doráží Raider do centra výbuchu, ale nikde není vidět ani živáčka… akorát na obzoru se ztrácí v dáli cosi ve vzduchu… že by opět náš dráček?

Herhot,nebýt už nebožtík,tak by mě to snad zabilo…HZHH

Sakra, tak to vypadá, že jsem přišla o to nejzajímavější… “Gargu, tamhle dole jsou mí kamarádi, ale vypadají poněkud nervozně…” Nechci se zbytečně míchat do nepříjemností tak si jen tak tiše hledám svoji sekerku a pakuju se k odchodu.