Fórum ‚Archiv‚ nepřijímá nové témata ani odpovědi.
-
Příspěvky
-
scaraLetěla jsem dlouho v bezvědomí. Ta obrněná jiskryštící potvora má ale ránu! Letěla jsem daleko… a dopadla na jakýsi dvorek před maličkým bílým kostelem. Nad hlavou mi cosi přeletělo, bylo to jak stín. Určo mám otřes mozku a halucinace. Pak vedle mě přistál Gargoyle. Usmála jsem se.
“Můj milý sympatický příteli, byl bys tak laskav a odnesl mě zpět do divadla-bojiště, odkud jsem byla ranou ozbrojeného desperáta vystřelena až sem? Budeš-li chtít, seznámím tě s několika příjemnými tvory…” a hodila jsem pohled prosícího neviňátka.
Tak letím zpět. Doufám, že zábava ještě není u konce.
kraghGwyn: Z toho si nič nerob,já jsem musel boltersgunem odstřelit půlku divadla,než si mě ráčili všimnout…
Arkwen: thnx 🙂
kraghChvíli zpitoměle koukám na hromadu střeliva která rotuje na místě ve vzduchu před mým nosem,přičemž si zapomenu hlídat záda.Proto když koutkem oka zahlídnu něco mezi nasr-zlobenou elficí a Darthem Vaderem jak mi vráží mezi lopatky jakýsi svítící klacek,je už pozdě. Jauvajs !!! Ani nestačím pronést něco předsmrtně smysluplného a už si to frčím světelným tunelem na jehož konci atd.atd.,však to znáte-zkrátka opouštím bitevní pole coby duch,jsemť zkrátka mrtev…
PassaGwyn: Hele, gwynovatět je oficiální termín od té doby, co jsi v Červaslíkovi odletěl s hláškou Mě to tu nebaví do Valinoru.
GwynČlověk tu chvíli není a už ho tady urážejí, pche…Jako když ste tak chytří co sem tu měl psát dyž si mě nikdo nevšímal,????
Arkwen*vrátí se zpátky a našije lebkounovi světelnej meč ze zadu mezi lopatky*”Chcípni potvoro a dej už pokoj!”
kraghMimo hru: Tím jemně naznačuju,že nejsem proti ukončení,pokud již nechce nikdo pokračovat-stačí mě jednou větou sejmout…
kraghU všech démonů Chaosu-já zase žiju,ale jen napůl.Kde jest,ó Smrti ostenTvůj…Smrtko,Smrtičko ?…xakru,Smrťáku,nemám rád polovičatou práci-buď mě oživ,nebo dodělej…
ruwA mě to zrovinka počalo bavit… Nu což…
Arkwen*No moment já se dobrovolně zastřelila a svedla to na Gwyna, to že mě Skřetice uzdravila je věc druhá, já chtěla konečně umřít a dát pokoj*
Melonar— mimo hru: Tady se to hrálo vždycky na nesmrtelnost. Jako animáky ^_^
Lillith***On si to totiž nikdo nechce nechat líbit… vlastní smrt. Co si budeme namlouvat, já taky ne. 🙂 Ale kdybychom umírali, když máme, zabralo by to asi pět příspěvků, víc ne. 😉 A co se zábavy týče, tyhle věci se asi nedají udržet moc dlouho v chodu, tedy ve formě, která by všechny bavila. (Vezměte si třeba mě, radši jsem přeložila tři kapitoly Kenbuna, než abych vymýšlela, co sem napsat… BTW, Move along od All-American Rejects je báječná pracovní písnička. IMHO.)***
blue.sun—- mimo hru —- tady jsou nesmrtelní v podstatě všichni, když to tak vezmu… kragha si napůl oživí, Melonar je nezničitelnej… no my ostatní taky.
Arkwen*Smrt vtělena v mou úžasnou osobu se vypaří a nechá je svému osudu*
mimo:Skřeti, negwynovatíš já už to říkala taky, když Melonara zabiju, tak ať doprčic chcípne a neotravuje, pořádn je nesmrtelnej nic mu nevadí a furt něco.
blue.sunSkřetice mi zase sedí v pancéřáku a dožaduje se odvozu kamsi pryč… Spouštím motory a bleskově mizíme v dáli. Během hodiny jsme v cíli, Skřetice vyskakuje a děkuje mi, já otáčím Raider a vracím se do divadla… třeba mi tam ještě někoho nechali.
Passa—— mimo hru: Už mě to neba, lidi. Vím, že gwynovatím, leč prostě neba. Berte to tak, že jsem se vypařila zpátky do Mlžných hor. Skřetici nadále v bitvě jako postavu nepoužívejte. OK?
blue.sunZavřu se ve své létající hračce, aby ke mně nemohli… Bez Smrtě jsou lidi nesmrtelní, leč já nejsem člověk… Asi by to chtělo rychle vzlétnout a pryč…
blue.sun*praští Raiderem přímo doprostřed davu, vlčeti na ocas.*
Arkwen“Hehehehhehhehehe, teď uslyšíte hlas Smrti a její vůli poznáte ještě dřív”.*řeknu skřípavým hlasem………*
ruwmimo hru – Ou kej, Skříťo?
Lill: Tu poslední větičku si neber osobně. Jen jsem si nemoh nerejpnout. 🙂
ruwZatímco držím kragha pod kontrolou sleduji Smrtě jak pomalu látá jeho nit života. Fajn pomalu ožívá, jenže příliš pomalu.
Smrťova lebka odlétá v dál a kragh zůstává oživen napůl. Taková živá zombie.
“Paráda! zavyju si radostí.
“Tohle je ještě lepší trest než z tebe udělat krvavou louži.” spokojeně kraghovi oznámím.
“Měj se, musím zjistit, co je s jistou osůbkou.
“Lill, kam jsi mi zmizelá?”
“Ach ta láska”, povzdechnu si pro sebe.
LillithKoutkem oka pozoruje, jak Arkwen začínají modře zářit oči, zatímco si plně vychutnává pohled na Vlka, jak rasí Kragha, který je sice nevinný, ale to jí vůbec nevadí. Ruw není zrovna rytíř v zářícím brnění, ale stejně je to hezký pocit. Schová katanu zpátky do pochvy, protože má pocit, že se to ke křehké krásce, která potřebuje ochraňovat, zrovna moc nehodí.
Arkwen“Tetičko!”*rozbrčím se a zároveň naseru(opět), když ustal vítr, prach z mojí tety se vrátil ke mě a..*:”hehehe ehm ble eeeeeeeeghefeifgisoew…”.*trochu mi nalítal do pusy, svět je najednou úplně jinej a zvláštní…..*
Passa—– mimo hru: Doufám jen, že si uvědomujete, že kulky sice nedopadly, ale niť přeseknuta byla, takže z kragha je buďto duch nebo zombie, může si vybrat.
ElaineKonečně nějaká kultura…
MelonarKdyž se pozornost přenese k chudáku Kraghovi, nenápadně se zvednu. Arkwen mě sice polechtala mečem na žebrech, ale už jsem zažil horší zranění. Ještě že není příliš důkladná, hrát mrtvého se občas vyplatí. Rozhlédnu se po bojišti a začnu se plížit ke své oběti. Když jde o někoho takhle silného, bude lepší zaútočit podle, zezadu.
V zápalu boje si nikdo ani nevšimne, když se za Smrťem vynoří moje silueta se svým starým bouracím kladivem v rukou. První rána dopadne ze strany na kostrounovu lebku, která s uspokojivým křupnutím odlítne. Rychle mu podtrhnu nohy a přišlápnu ho k zemi.
“Tak kamaráde. Konečně na tebe došlo. Tvoje hlavá se vydala prozkoumávat bližší okolí. Neboj, ani na tu nezapomenu. Pěkně se ti o ní postarám.” prohazuju směrem ke zmítajícímu se tělíčku, zatímco mu kladivem drtím kostěné prsty na bílý prášek.
“Víš, poslední dobou mě tvoje přítomnost tady dost štvala. Znáš to. Bohužel nevim, jak tě zabít, tak se prostě spokojím s tím, že tě tak trochu, řekněme, rozpráším. Přece jen, bez rukou se kosou mává špatně.” to už se přesunuji k hrudníku. Když sem se svojí prácí spokojen, přinesu si lebku a provedu stejný proces i s ní. Ze Smrtě teď zbývá už pouze hromádka kostěné drtě.
Zamumlám pár vět ve staroslověnštině a jako na povel se zvedne silný vítr. Za chvíli už je kostěný prach roznesen do všech světových stran. Spokojeně si nahodím bourací kladivo na rameno a ohlídnu se, jak to vypadá s Kraghem.
ruwTen lebkoun Von si dovolil šáhnout na moji Lištičku, na moji m i l o v a n o u Lištičku. Tož to jsi přesrál.
S neidenrtifikovatelným skřekem se rozreběhnu k tý odulý lebce. Tohle si někdo odskáče. Možná jěště před pěti minutami jsme byli přátelé, ale teď.
Podraz.
Smrť rožlapuju kraghovi hodiny a přetíná mu nit života. Plechovkáč na něj několikrát vystřelí z kanonů.
Čas se zastavil.
“Ten měl bejt můj.” namítnu Smrťovi s pláčem na krajíčku.
“A?”
“Věděl bych o nový zánovní kose Mounfield.”
“Když mi ho vrátíš k životu.” dodám.
Smrť se usměje (HOHOHO).
“Takže dohodnuto?” opětuji usměv a podám kostlivcin tlapku.
Kulky zastavený jen pár milimetrů od kraghovi lebky spadnou na zem.
“Díky moc a vrhnu se na stále vyděšenýho kragha.
“Myslíš, že máš důvod mi bejt vděčnej,” zasyčím mu do ucha, “ale set sakra se pleteš. Ještě mě budeš za mou záchranu proklínat.”
Arkwen“Hodiny”*bleskne mi hlavou*”Teta!!!!! Ještě ne! Má tu práci!”*šlape na kraghovi hodiny života*”Já ti koupim novou!!!! TëtR(ja) nedelaj éto!!!!……*
blue.sunZakroužím nad troskami divadla… kragh se sápe po své přilbě, ale je už pro něj příliš pozdě… Skláním příď Raideru a stisknu spoušť… čtveřice těžkých kanonů v přídi vychrlí dávku střel, které postupně putují po kraghově brnění až k hlavě… Smrť se nemýlil…
PassaZe svého místa stranou pozoruju dění na bojišti a vůbec se mi to nechce líbit. Kragh má na můj názor trochu MOC odolné brnění! Obávám se, že ani výzbroj Raidera by s tím nic neprovedla. V rozpacích se rozhlédnu a najednou skoro zkamením. K bojišti se nevzrušeným krome blíží temná vysoká postava… jako bych ji viděla a neviděla zároveň. V krku mi vyschne.
TA KOSA MI BYLA DRAHÁ.
Postava v kápi vytahuje z kapsy malé přesýpací hodiny s ikonkou zeleně svítící lebky. Odkudsi z budoucnosti ke mě dolehne ozvěna současné salvy ze všech čtyřech kulometů Raidera… fascinovaně pozoruji, jak se úzkým hrdlem hodin sypou poslední zrnka písku. Kragh znejistí…
Smrť s nedefinovatelným úšklebkem na neviditelné tváři sleduje, jak na hromádku dopadlo poslední zrnko. Upustí hodiny na zem a nevšímavě je rozšlápne. Pak přistoupí ke kraghovi, který stojí zmrazený strachy.
MOHU TĚ POŽÁDAT O MALOU ASISTENCI? Pronese Smrť jakoby sám k sobě. Ze záhybů jeho pláště vykoukne krysí kostřička a podává mu malou kosu…
DÍKY.
Smrť vezme do prstů drobounkou kosu Krysího Smrtě a jedním mávnutím přetíná kraghovu modře svítící niť života….
