Náročná fantasy četba

Ale žes mi připomenula, že bych si měl sehnat v pořadí čtvrou Vlčici, odpouštím ti 🙂

zrovny tedy knížky z Pevnosti byly (hlavně) ze začátku hodně dobré. Ale Rečkovou a Wetemaou si to pokazili:)

zrovna jsem se chystala napsala o Simonovi Greenovi, je to strašný, ale zároveň tak dobře napsaný, že se mu nedá odolat:)

u Rečkové mi dokonalí hrdinové nevadili, ale spíš jsem měla pocit, že píše asi tak jako jsem já ve třinácti psala své nesmělé první pokusy. (… i když s tím ti hrdinové možná souvisí HZHH)

rean: dík za seznam, některé jsem neznala…
Od Rečkové jsem četla dvě knížky – no, byla to taková limonádička. 🙂 Sice čtivé, ale dokonalým mužům jsem na chuť nepřišla 😀

passa: Neomillnerová… to jsou ty upířiny, ne? Asi jsem něco četla, ale neulpělo to. Spíš mám poslední dobou “hype aversion”:http://tvtropes.org/pmwiki/pmwiki.php/Main/HypeAversion, jak jí vychází mraky.

Ale proti gustu žádný dišputát, každého baví něco jiného. Což je taky taková moje soukromá definice “konzumní četba” vs. “kvalitní četba”: Konzumní je to, co mě baví – třeba i když vím, že je to patetické, slaďárna nebo napsané jak slohovka z osmé třídy. Kvalitní je to, co se mi nemusí vyloženě líbit, ale má to nějakou přidanou kvalitu oproti konzumní – např. práci s jazykem, originální svět, výborně napsané postavy, nebo třeba filosofický podtext. Můj příklad: konzumní je Simon R. Green (který mě baví, ale píše dost hrozně), kvalitní Guy Gavriel Kay (který umí dokonale obšlahnout kulturu, postavit příběh, vytvořit epickou ságu – ale já jeho styl nesnáším)

A to je, myslím, taky odpověď pro kragha 😉

mně obvykle hrdinky knih dost vaděj……….z principu……..

že by se vám nelíbili ti dokonalí mužští hrdinoví, milé dámy? 😀

od Rečkové mám ráda povídky, knihu jsem si půjčila jednu a podobně jako ostatní s ní švihla asi za tři kapitoly…………..

ad Rečková: já s ní mám stejnou zkušenost a to jsem se snažila a takhle jsem odložila tři různé knihy od ní… Ale vím, že jsou lidi, kteří ji zbožňují…

A přiznávám se, že jsem nelovila kvalitu, ale spíš co mě napadlo ze známých jmen. Ano Neomillnerku mám ráda, ale je pravda, že pořád se číst nedá:)

netrestejte Vránu za něco za co nemůže:)
Ona česká tvorba je docela obsáhlá a dost záleží na tom, co člověk preferuje za styl.
Když vylovím něco z hlavy (a nebude to jen fantasy, ale i sci-fi), tak Červenák, Žamboch, Kulhánek, Neomillnerová, Šlechta, Zandl, Žemlička (i když tam se asi vyvedla jen první Vlčice), řekněme Fabian, nebo třeba Řečková, kterou osobně z duše nenávidím a nechápu, kdo to může číst:)

Jednoduchá. Musíš najít dost lidí, kteří ti budou přísahat na to, že je to super, a vyhnout se těm, kteří to budou zatracovat jako pitomost.

Hahahhaha, kvalitní českou fantasy? To už ti můžu rovnou doporučit sebe:-D

Ne já vážně nemám škatulkování rád a doteď jsem třeba nepochopil, jaký je rozdíl mezi hip hopem a rapem.
Číst mohu pomalu jakýkoliv žánry od klasiky až po fantasy. A pokud mám chuť např. na něco ve stylu Nádraží Perdido, tak se jednoduše ptám jestli by mi někdo nedoporučil něco podobného a ne aby mi doporučil městskou fantasy.

🙂 to je hezkej přístup

Třeba Warhammer je docela vyvážená směs fantasy a sci-fi. Jsou tam již zmínění démoni, ale i hodně vyspělá technolgie. Mě osobně to do sci-fi sedí hlavně proto, že je to jakoby náš svět za několik tisíc let (doufám, že nekecám) a taky proto, že k tomu existuje “fantasy” odboba, což je “normální” Warhammer .
Ono občas to škatulkování není úplně jednoduché, třeba já osobně bych knihy typu stmívání řadila do dětské literatury (což ostatně v práci dělám hzhh), ale třeba takovou True blood, které je na to samé brdo, ale je tam hromada sexu a krve, už tam taky úplně nesedí…

Stmívání je spíš tragédie 🙂