U Helmy a Pláště

Situace se vyvíjela docela slibně. Elf na pavoukovi řádil jak šílenec a já se mohla potrhat smíchy, jenže… Kolem prolétla ohnivá koule a zasáhla královnu. Naštvala se, kupodivu. Snad jí bylo v plamenech trošku horko… Kolem začaly zvonit zbraně. Krasavec za mými zády vystřelil šíp a zasáhnul královnino oko. Já se přichystala na obranu svého křehkého těla s mačetou v ruce… snad mi k něčemu bude.

Čekám co mi ta královna odpoví. Pak od ní zaslechnu něco jako: “To elfátko vypadá chutně. Něco sladkýho už se tu dlouho neobjevilo. Neškodila by menší svačinka.” Tasím oba svý meče a připravím se na boj. Vtom sem nějakou postranní chodbou vtrhne jeden meší pavouka a za nim Aratloss, kterej povídá něco o “soudku” a “dobrym pití.” Pak když zahlídne královnu tak se zarazí, protře si oči a vykřikne: “Konečně. Už sem myslel že žádný víno nenajdu. A takovejhle sud…” Nedořekne a s nadčením se vrhne na naprosto zmatenou královnu. Já se zarazim v pohybu, místo mečů si vezmu luk a pozoruju co se bude dít.

“To piti chutna jak voda, cim to muze byt,” zmitam se dal na soudku a cucham ke staremu dzbanu. “Taky tak chutna, no voda je taky dobra, hyja soudku, pojedem se projet,” nastvany pavouk se vrha do maleho vychodu.

Zděšeně zírám na Aratlosse, jak dává opilosti stále nové rozměry. Pavouk-soudek začíná vrčet hlubokým, hrdelním hlasem. Zmocní se mne neodbytný pocit, že brzy dojde k něčemu opravdu ošklivému. Sednu si kousek stranou a vytáhnu popkorn.

Ohlídnu se tam kam se Tahiri koukla a pousměju se. Ten pavouček je poměrně velkej. Rozpětí nohou 😉 měl tak 5 metrů. Už sem viděl i větší. Oslovim královnu jejím jazykem: “Zdravím tě, paní. Jsem zde s několika přáteli, přičemž jeden nebo dva z nich jsou trochu mimo. Mohla bys prosím říct svým dětem, aby si jich nevšímaly?” Mezitím se kouknu na prchající Tahiri. Než stihla zahnout ke schodům, tak slyšela asi půlku rozhovoru. Aspoň si má s čim lámat hlavu. A ten měšec byl hezkej 😉

Nenávidím pavouky. Myslím, že se radši půjdu schovat do nějaké rakve.

Rozhlížím se kolem a v duchu se musím smát téhle partičce. “Dám si víno.” prohodím do prostoru a jdu omrknout ty pavouky. Jako zákusek by nemuseli být špatní… a já jako ještěrka si na nich smlsnu.

“Kurna to je pavucin, uhni ty velka chlupata noho,” kopnu do ni a jdu dal. “Smrdi to tu jak v pavouci lihni. Mate tady nejake piti?! HALO! Je tu nekdo?!”

“A občas se tu pije i krev,” sladce se usměji a vrhacím nožem vyrazím žonglujícímu Greyovi užvaněnou hlavu a přišpendlím ji ke stěně. Bullseye!

“Všechno od vitriolu a prošlýho arseniku až po dobrý vínečko.”

Tady je docela sranda. pomyslim si a začnu si pohazovat s lebkou, na kterou se snažila dosáhnout nějaká ruka. Má smůlu. Pak vezmu i nadávající hlavu a začínám se žonglovánim. mezitim se rozhlížim po třetí hlavě.
K Aratlossovi řeknu “To víš, dobrej hospodskej se dneska fakt už moc často nenajde. Všichni nalejvaj pod míru, sou líný, snaží se každýho ošidit atd. Co zkusit nejdřív ukázat peníze – mohli by bejt ochotnější.”

“Co si to špidlatý ucho myslí, že dělá s mým bratrancem z třetího kolene?” Zajímá se můj karetní společník.
Podrobím situaci zkoumavému pohledu. “Vypadá to, že ho učí servírovat… eh, doufám, že to zelené je jen hodně staré víno…” dodám nejistě.
“Hm… Víš, že to byl on, kdo mě otrávil?”
“Ne, vážně…?”
Ozval se čvachtavý zvuk a k nám se dokutálela hnijící hlava, jíž z očního důlku čouhal hrot šípu. Nezdálo se, že ji to nějak rušilo. “Zkus stříbro, Tahiri,” navrhnu pandě, která se na ukecanou hlavu sápala s vražedným výrazem.

Při další hře se kouknu Lilith do karet a pošeptám tak aby to slyšela jenom ona “Pozor na obvaz na jeho pravý ruce. A jinak hezkej trik.” Mezitím se Aratloss snaží donutit jednoho kosťouna, aby ho obsluhoval. A docela se mu to daří 😉

“Zjevně hodně. Co ho tu zavřít než vystřízliví?”

Rozrazim dvere, teda ehm, pote co nesli vykopnout jsem je otevrel klikou. Vysel stuchly zapach “A to je ta spravna hospoda, a sakra je tu nejaka tma, asi maji poledni prestavku.” Vrhnu se do tmy. “Sakra ja myslel, ze tu budou zidle ale je tu jen dlouhy kameny stul, hmm nu co spokojim, postojim. HOSTINSKY!!”