U Helmy a Pláště

“Mawirovo pozdravení vám všem. Slyšela jsem něco o tom, že tady mají dobrou medovinu. Ráda bych věděla, co je na tom pravdy,” řekla Viviana, která do této krčmy vlezla poprvé a vlastně náhodou. No, ale když už tu je, tak se trochu napije, to dá rozum.

Do hospody vstoupil tajemný muž zahalený v černém plášti. Zamířil do kouta k prázdnému stolu a začal kouřit dýmku.

Zatracení drowové, pomyslel jsem si, dívaje se přitom na Drizzta. Seběhl jsem dolů do sklepa, podívat se co se děje. Únályë harna Aratloss?(nejsi zraněný) zeptal jsem se, Aratloss se usmál a zakroutil hlavou. “Auta, mapuvalmës amba(pojď, vezmeme ho nahoru). Aratloss vstal a kopancem zvedl i drowa. Drow nakonec pochopil, že chceme aby šel nahoru. Nahoře leželo bezhlavé tělo druhého drowa, a to ho dost vylekalo. Drizzt se ho začal vyptávat drowštinou, ale on neodpovídal. “to nemá cenu” řekl Drizzt…

(teď si trochu počtete (celá strana A4), sorry :))

“Lonwénien nám má určitě co říct, ale…slyšíte?”

Zničehonic se otevřely dvěře a dovnitř vrazil nějaký elf s taseným, zkrvaveným mečem v ruce. “Poslouchejte mě!” promluvil obecnou řečí s jasným elfským přízvukem. “Kousek odsud jsme já a má družina bojovali s několika drowy, kteří vyšli ze střeženého vchodu do Podtemna. Sice jsme většinu z nich zabili, ale několik jich pravděpodobně prošlo. Proto prosím, dejte si poz..” nedořekl to, protože se jeho oči zastavily na mě. Když si všiml že jsem drow, okamžitě pozvedl meč, zakřičel Fírë cotumon Eldaron! {smrt nepříteli Elfů!}, snažil jsem se ho zastavit a křičel jsem na něho že jsem přítel, ale stejně než se stačil rozběhnout, tak otevřenými dveřmi proletěl šíp a zabodl se elfovi do zad. Na chvíli nastalo ticho.

Do místnosti klidně vešli 3 drowové. 2 se tvářili vážně ale jeden z nich, který stál uprostřed se tvářil spokojeně. Měli na sobě tmavé kroužkové zbroje, přes které měli šedé pláště. Ti dva, kteří stáli na krajích měli v jedné ruce dlouhé meče a v druhé vrhací nůž. Jejich pravděpodobný vůdce držel v ruce připravenou kuši v které ještě dřímala jedna šipka. Zasmál se, pomalu nás postupně projížděl zrakem a pravil: “Draa darthiir, rivvil, hargluk lueth..” {dva elfi, člověk, trpaslík a..} zatímco mluvil, tak jsem si nenápadně připravoval svůj sithyrr (Drowská malá kuš, která se dá lehce schovat do rukávu. Normálně tuto zbraň nepoužívám, ale nedávno jsem si ji vzal od jednoho temného elfa, který se již po tomto světě neprochází a napadlo mě, že by se mohla hodit); ostatní se taky opatrně chystali k obraně, ale ti dva hlídači si jejich pohyby hlídali…”lueth…ILYTHIIRI!” {a … drow!} řekl překvapeně a svou kuš namířil na mě. Začal si mě více prohlížet: “Dos phuul Drizzt! {ty jsi Drizzt!} Drizzt hmmmm.. Drizzt” převaloval si mé jméno na jazyku a jakoby nad něčím uvažoval.

Tohle je obvyklé, téměř každý temný elf, kterého potkám mě zná, ale já ho ne. Uctívači Lloth nemají rádi zrádce, zběhlíky a snaží se je všemi možnostmi zabít. Co je taky horší než nepřítel, který se stal z vašeho (relativního) přítele, spojence? “Dos orn el!” {zemřeš}, řekl a chystal se stisknout spoušť kuše.” “Usmál jsem se a pravil: “Usstan xuat talinth ji.” {myslím že ne}. Vůdce stiskl spoušť a šíp si začal prorážet vzduchem cestu ke mě. Já byl ale připraven; švihl jsem dýkou, kterou jsem měl v pravé ruce a odklonil dráhu letu šípu, který se neškodně zabodl do stolu kousek ode mě. To ale nebylo všechno, téměř ve stejné chvíli jsem napřáhl svou levou ruku a jemně stiskl citlivou spoušť své sithyrr. Tentokrát šípka zasáhla svůj cíl, a drowský vůdce se skácel k zemi s šípkou hluboko v oku.

Současná situace: hostinec; u barového stolu strnule stojí hostinský, který sice celou dobu co jsem tady, byl někde pryč, ale objevil se zrovna, když je v nebezpečí jeho život (smolař); Lonwénien vypadá jako že se soustřeďuje; Arathloss má ruku na svém meči; Orophin bleskově vytahuje šíp ze svého toulce a Thrór má svou sekeru již připravenou. První z drowů vrhl po Arathlossovi svou dýku a vykročil vpřed, druhý trochu zpanikařil, upustil dýku, chytil svůj meč oběma rukama a rozběhl se proti Thrórovi.

mezitím jsem se objevila na pohřebišti tohoto města,podle mého očekávání(přemisťovadlo).Mrtvolu jsem pomocí kouzla zdvihla a přemístila do kremační místnosti:).Vyšla jsem z hřbitova,který byl tichý do rušnější části města.Přešla jsem do klidnější uličky,zavřela jsem oči,”bílý záblesk”a už jsem byla zpátky v hostinci U Helmy a Pláště…

Odhodila jsem luk a pomalu jsem se k němu přibližovala,Orophin s napjatým lukem šel za mnou,kdyby náhodou:).Zjistila jsem ,že je opravdu mrtvý,sáhla jsem do kapsy na prsou a opravdu tam byl ukradený předmět,kvůli kterému byl stíhán Orophinem ,byl to náhrdelník Galadrim,chytila jsem mrtvolu do náručí a najednou všechny oslepila bílá záře a trošku je odhodila pár kroků zpět,záře ustala a po mrtvole a mě zbyl jen vzácný kouzelný náhrdelník,zmizeli jsme.Všechny to vylekalo.Aratloss se rozběhl k místu kde jsem držela mrtvolu,”Kde je?Kam zmizela?Co se jí stalo?”ptal se viděšeně…

“Proc na me Orophin tak civi…to nema na starosti lepsi veci…” znervozoval me Orophinuv pohled. “Vzdyt jsem prece mocny, jen klid, on a zabit te…HAHAHA” smal jsem se ve svych myslenkach. “Tak Orophine…co te sem privadi??? Vim, ze mi rozumis…” zeptal jsem se Orophina, ten stale sedel vedle Lonwenien a ani se nepohnul. “Na neco jsem se te ptal!!!” zacal jsem vyhruzne…vstal jsem a sundal svou kapi…”Ty me neposlouchas!!! Vybral sis svou smrt…”

“Trochu se tu zhoršila atmosféra nemyslíte?” pronesl jsem k ostatním.

“Mohli byste byt chvili sticha prestat stemi zbytecnymi rozhovory. Dokud nekdo nevytahne dyky a magii tak tu bude klid.” rozkricel jsem se na celou krcmu: “A to bych vam ani neradil!” Uz me prestavala bolet hlava. Asi ten lektvar zabira. Prisedl jsem si na misto, kde jsem predtim drimal a shodil jsem na zem vino. “Dneska uz pit nebudu!” zamumlal jsem. “Bylo nacase!” rekla mi Lonwenien. Pohledl jsem na drowa, s ktereho jsem mel husi kuzi, a poseptal jsem mu do ucha: “Davej si bacha, mohlo by se ti neco stat!” On se jen zamracil a pochopil, ze by nemel vyvolavat rozruch.

“Hmm…nikdo neni bez viny…moje odpoved zni…pouze ty, kteri maji pro me nejakou cenu a nejsou mymi prateli. Moji pratele jsou v bezpeci, pokud budete mymi prateli…z elfky citim velikou silu. Otrokari atd. jsou pro me velmi cenni, ale vyberu si radsi neco podobneho jako je ona…” odpovedel jsem na otazku a zahalil se jeste vice do stinu. “Mas duvod zemrit???” zeptal jsem se Drizzta.

“Tak…” otocil jsem se na drowa “ty jsi zadal, aby jsme se predstavili…” sundal jsem svou lesklou cernou kapi. “Proc ses neukazal driv???” zeptala se Lonwenien, kdyz pohledla do me tvare. Uvidela tvar slicneho, hrdeho a vzneseneho elfa. “To je minulost…chtel jsem vam ukazat mou starou tvar…” rychle jsem si zakryl znovu tvar…”Chcete videt mou pravou nynejsi tvar???” zeptal jsem se vsech, ti pokyvli. Pomalu jsem si sundal kapi…Ukazala se ma prava tvar…”sem Eruvëo, jsem mag, ktery se zameril na nekromancii. Bohuzel jsem skazil jedno z kouzel a bez cizi pomoci uz nebudu jako driv. Dnes, abych zil musim zabijet. Vysavam zivotni silu vsemu zivemu…Jeste par tisic let a budu jako driv. Ziskam velikou moc, ale ted…Uz se snazim vylecit pres 2000 let, je mi 2150. Mam si presednout???” zeptal jsem se…

Od té doby, co jsi byl naposledy střízlivý tu přibylo pár navštěvníků..včetně mě. Jestli se ještě pořád necítíš dobře, tak tu mám jednu lahvičku, která by ti mohla pomoct. Normálně je to proti jedům, ale je to dobré i na kocovinu.

“Mimochodem”,rozhlédl jsem se po ostatních,”jmenuji se Drizzt Do´Urden a pocházím ze světa Zapomenutých Říší. Asi jste se lekli že jsem drow, bát se ale nemusíte, nemám žádne nekalé úmysly, spíše naopak. Cestuji a pomáhám lidem (a jiným rasám) v různých nesnázích a snažím se vymýtit zlo z mého světa. To že jsem drow dělá občas problémy v komunikaci s jinými lidmi. Můžu teď něco slyšet o vás?”

trochu jsem zneklidněla a prudce jsem vstala.”Ma?Rusco?”bedlivě jsem prohlížela lidi v hospodě.”Ai!Tárë sin i nyérë (lau)úresta!(tak to ti žel nepomohu)”Mallo túles?(odkud přišel?)”zeptala jsem se ve snaze pomoci příteli.”Rómen!Marta!(z východu!Je pronásledovaný osudem!)poté jsme spolu chvíly rozmlouvali o jeho prpblému,a po jisté době my dal do ruky nádherný stříbrný prsten se zvláštním znakem či symbolem nějaké země a s zářícím kamenem,poté poklekl a řekl :”Heri!Vanesselyë silë calimavë!(Má paní!tvá krása jasně září!) Símen ëa sina Corma!(zde je ten prsten!)”Hanta!”poděkovala jsem mu a pozvala jsem ho ke stolu k ostatním,pokud příliš nespěchá.Chtěl odpovědět na mou výzvu,pohlédl na elfy a trpaslíka a překvapeně upřel zrak na jednoho z elfů…

Vzbudil jsem se…”kdo mi zasedl moje misto??? Ktery…”zarval jsem na nej a on me prerusil…”Nech toho priteli, muzes si sednout tam kam chces, ja se podvolim tve vuli.” “Nejak se mi nelibi, vic nez tam ten druhy…” poseptal aratloss Lonwenien¨. Jeji pokyvnuti hlavou potvrdilo Aratlossovi obavy…