U Helmy a Pláště

omlouvám se, ale trochu se mi to protáhlo :-)} “To by mi moc svědomí nezatížilo” odpověděl jsem s úsměvem na tváři Thrórovi (už mám sundanou kápi, takže mi dobře viděl do tváře). “Ták, ještě poslední uzel a bude to” pravil Aratloss když uvazoval posledního z lapků k jeho koni. Všechny kumpány jsem si teď znovu prohlídl. Už vůbec nevypadali tak sebejistě jako předtím. Spíše naopak, nervózně se rozhlíželi kolem a jeden z nich už měl dokonce na kalhotech mezi nohama “mokrý” kruh. Teda NE že bych mu tam sahal, nebo se schválně díval, ale když jsem ho přenášel na koně, tak mě na to upozornil typický pach lidských …chc…čů…mmm…éé. Prostě se pochcal. No nic, od toho raději pryč. Všiml jsem si, že koním dost vadí váha svých pánů, která se značně zvýšila díky jejich kamenných nohou. Radši to odstraníme, ale nejdříve se ještě trochu pobavíme na účet těchto narušitelů. “Neměli bychom je zbavit těch kamenných nohou? Koním to nedělá moc dobře a stejně jsou svázaní.” “To je pravda” řekl Thrór, “ale jak?”. Pohlédl jsem na zajatce a vážným hlasem pravil “Tak jim ty nohy odseknem, to je dobré řešení ne?”. Všichni co byli venku na mě pohlédli jako na blázna. “Mám u sebe prášek z bylin, které zastaví krev. (to nebyla pravda – mám sice u sebe léky, které dokáží dobře zastavit krvácení, ale ne tak velkých ran, jako je u odseknuté nohy) Co vy na to?” Byl jsem k vetřelcům otočen zády, takže neviděli mé mrknutí na ostatní. Všichni to pochopili, jen Orophin měl pořád stejný nechápavý výraz ve tváři (má trochu smůlu, že tlumočnice Lonwénien před chvíli odešla. Kdyžtak mu to pak přeložím.). “To je dobrý nápad!” pravil Aratloss. “Thrór tasil svou sekeru a s úšklebkem řekl: “Já to zařídím, kdo bude první?”. To už bylo na tyhle chlapy dost, začali se na koních vrtět a prosit o pomoc. Thrór vykročil k lapkům a každým krokem se zvyšovalo jejich žadonění o milost. Když byl Thrór jen asi dva kroky od nejbližšího z nich, tak se napřáhl a švihl… Sekera se zaryla do země vedle koně, ten jen trochu povyskočil, ale to bylo vše co se stalo. Na chvíli nastalo ticho, ale poté se všichni (kromě lapků ovšem) začali smát. Když se smích jakžtakž utišil (vyrušil i několik lidí uvnitř hostince, které přinutil vyjít ven a podívat se, co se děje), tak jsem řekl: “No tak je ale té zátěže na nohou zbavíme ne? Kdyžtak vymyslíme jiný trest. Ulthare pojď je zbavit těch šutr-bot. Ulthare!” všichni se rozhlédli kolem sebe; venku nestál. “Asi je uvnitř”, řekl jeden z vesničanů. “To je možné, tak se jdi podívat” odpověděl jsem mu. “Nebudu poslouchat žádného praš …” začal vesničan, ale než to dopověděl tak si všiml mého kamenného pohledu nedovolujícího odpor a radši se vydal hledat Ulthara. Thrór mezitím čistil svou sekeru, Aratloss ironicky utišoval zajatce a Orophin seděl na lavičce, která stála vedle stájí a prohlížel si vzdálený les, který byl směrem kam odešla Lonwénien. Vesničan vyšel z hostince a promluvil k Aratlossovi (dělal že mě nevidí): “Uvnitř není”. “Cože? Co teď?” řekl Aratloss rozhlížejíce se po nás okolo stojících {dobrá věta co? :-)}.

Orophine zacni :-))

Drizzt: moje řeč

Už mě nebaví dohadovat se s nějakým podělaným, ožralým, vykastrovaným trPAJZLEM, který si ani nemůže utřít prdel aniž by si nachcal do ruk. NE-BA-VÍ. PS:Nezajímá mě pajzlova odpověď – mimochodem..podělals tu to…táhni

“Mam napad” pronesl jsem: “privazem je na jejich kone a poslem je tam odkud prijeli, myslim ze dlouho trvat nez se tu zas ukazou ze Drizzte?” Ten jenom prikyvl. Vytahli jsme je ven pred hospodu, zavolali jsme na chlapce at privede jejich kone. Drizzt nekde pod lavici vystrachal provaz. “Pevne je uvazte aby nam z kone neupadli. Jeste by se jim mohlo neco stat” Pronesl Thror s usmevem.

“Co s nima???” zeptal jsem se ostatnich. “ZABIJTE JE!!!” zarval z opacne strany hospody nejaky trpaslik. “kdo jsi…tebe neznam a tebe jsem se neptal.” otocil jsem se k nemu. On pomalu vstal a pristoupil ke mne. “Zabijem je…jsou to spinavci…dam vam za to penize.” nabidl nam. “Jak se opovazujes…” aratlossovu namitku prerusil drizzt. “Mel by sis zase sednout zpatky, nebo se ti muze neco stat.” rekl mu s ledovym klidem…

Ja zrovinka vysel z WC kdyz jsem vydel ja se ten obr na ne valil s polu s jeho kumpany a vytasenymi zbranemi “STUJTE!!!” zarval jsem na ty chlapky a oni se zastavili, podivali se na me a rozbeli se zase na me pratele. Ale Villy Potměchuť svou zbran a rozbehl se na me. Zvedl jsem ruky a zacal jimi machat kolem sebe mumlal sem si potichu zaklinadla.”KAMEN!!!” zakricel sem. Villy Potměchuť se najednou zastavil i s jeho kumpany divali se na me videsene.Drizzt, Orophin se zacali smat kdyz videli ze nepratelum zkamenely nohy, jen Thrór se na me dival tak nejak proc mu kazim bitvu. “Vyborne Ulthare myslim ze je boj ukonce” rikala Lonwénien vsichni hoste najednou stichli a divali se na ty zlodeje a host, ktery byl okraden Villym prisel k Villymu vzal si od svuj vacek s penezi. Za chvili vysel ze sklepa hostinsky a pta se”co se tu kruci zase deje???”, “uz nic” rekl nastvany Thrór. “Villy a jeho banda tu okradali tve hosty. Uz jsme se chysltalyje zastavit, kdyz je tady Ulthar zastavil.” Lonwénien zacala vypravet celou prihodu. “Diky vam, vidim ze jste opravdu cestni a chranite mou hospodu i me hosty. Ale co ted s nimi udelame???” “Ja bych je zabil.” Zacal Thrór. Aratloss: “Ale, ale Thróre ty bys hned vsechny zabijel.” “To zalezi na tobe” odpovedel jsem hostinskemu. “Ja mam napad” prohlasil Drizzt…

“hmmm, tak to je pochoutka, mlask, teď to ještě nečím zapít, Hej hostinský přines mi medovinu!. Hej hostinský!!!!, neslyší mě, zajdu si tam sám.” Když je tady tolik zvědavých lidí, mohl bych toho využít. Mají zbytečně moc peněz…

Taky jsem nechtěl jíst. Rozhlídl jsem se na ostatní, nikdo nejedl až na Potměchutě. Větší prase než je ten Potměchuť jsem ještě neviděl, žere to jako zvíře, co si o sobě myslí? Kousky jeho jídla spadly do mého talíře.”Hautalyës Villy, turalyë”(Přestaň s tím Villy, ovládej se). Villy se podíval kdo to mluví, usmál se na mě a jedl dál. “Sinat úharya mailë!”(Tohle nemá cenu!) Vstal jsem a šel za Drizztem a Aratlossem…

Podival jsem se kolem. Hospoda byla uz precpana vsemoznyma typkama. Drowove pritahli pozornost. Hospodsky uz uklizel mrtvoly a ja jsem rekl: “Proc tu ti drowove vlastne sou. Nikdy se tu neobjevili.” Hostinsky zacal nosit nejake jidlo. Nemel jsem hlad, sel jsem k oknu a pozoroval jestli jeste nejaky zvedavec neprijde.

“Co je to za hnus?, takovou krev jsem jakživ neviděl, tohle už pít nebudu, ztratil jsem chuť”

“Vždyť to byl jen drow!, nevím co všichni děláte. Takoví si zaslouží umřít už od narození!” odplivl jsem si, “zrovna pár takovejch jsem viděl jak přepadávají hospodu U skákavého poníka, od tamtut jsem taky přišel.

(teda ale dnes už toho bylo dost pánové…)

“no,nevím..”odmlčel se drizzt.Já jsem vstala a chytila jsem drowa za ruku a vzala ho do jiného pokoje,Thrór šel za námi,”Thróre,nech nás o samotě,něco už s ním udělám..””Ala,nenecham tě s nim samotného..”pohledla jsem na něj a usmála se,”Ale,snad si nemyslíš,že ho nezvládnu…!jdi už!”Drow seděl na posteli a já se pomalu blížila jistým krokem k němu,chtěla jsem ho uvézt do stavu,kdy mi poví vše co budu chtít vědět….

“Co udelame s tim drowem?” zeptal jsem se vsech u stolu a pak pohledl do rohu kde se svijel svazany drow. “Zabijem ho!” prohlasil Thror. “Mohli bysme z nej dostat informace ne?” vykrikl Orophin aby zachranil dalsi krveproliti. “Stejne nam nic nerekne a jednoho drowa tu mame. ALe mas pravdu zabijet ho nemusime.” rekl jsem a sel k lezicimu drowovi. “Kdyz nam nic nereknes, tak bych mohl rict Throrovi aby to s tebou vyridil.” rekl jsem mu a pohledl s usmevem na Throra, ktery hnedka pochopil, ze bude hrat toho zleho. Potom jsem znovu pohledl na drowa, ktery se jen usklib. “Throre je to na tobe. Ja na to nemam nervy.” prohlasil jsem a sel si znovu sednout ke stolu. “Ale ty by si nam mohl rict co tu delas ne?” rekla Lonwenien Drizztovi