Dějiny naší země nejsou pouze plné „přizdisráčství“ a pochlebování. Byli tu i tací, kteří se rozhodli vzbouřit proti útlaku a odmítli totalitu. Ovšem nečekejte silná slova obroditelů, ani nacionalistická klišé. Protože někdy se hrdina zrodí ze stínů a beznaděje. Někdy může dokonce přiskákat na pérových botách. A s utlačiteli si to vyříká po svém, pěstmi a kopy. Že žádný takový hrdina v Česku nebyl? Velký omyl. Byl jím Pérák, postava protektorátní Prahy, která všudypřítomným nacistům pěkně zatápěla. Svůj hold se Pérákovi rozhodli vzdát i režisér Pavel Soukup ml. a producent Jakub Košťál. Natočili krátký film, jehož předpremiéra proběhla v lednu 2013 v kině Atlas.
 |
Kdo byl podle vás Pérák?
Pavel: Já jsem ten, kdo na Péráka vždycky věřit bude. Je totiž pro mě snazší myslet si, že byl, než že nebyl a dělá to můj život hezčím. Představuju si ho jako reálnou bytost. Skutečného hrdinu, který si svůj oblek vyrobil na koleni z dostupných prostředků. Jeho akrobatické schopnosti stejně jako vůli nosit tu nesnesitelnou masku, ve které se nedá dýchat, považuji za otázkou cviku.
Takže podle tebe Pérák smyšlená bytost není?
Pavel: Něco, co bylo ve své době šířeno tak masivním způsobem jako Pérák, od základu smyšlené být prostě nemůže. Dokazují to i výpovědi svědků, kteří Péráka viděli, jak ho například pronásleduje Wehrmacht. Je to jako UFO… Vidělo to takové množství lidí, a přesto chybí důkaz. A co kruhy v obilí, hm?
A co kdybych ti řekl, že podle mě byl Pérák šílenec, který pronásledoval a přepadal nejen nacisty, ale všechny, a hrdinu z něj udělala až antipropaganda?
Pavel: Tohle je spíš otázka dramatizace, protože tolik informací o Pérákovi zase nemáme. O konkrétních činech Péráka se jen vypráví, přičemž převládají ty kladné a ty záporné jsou z velké části odhalené. To byl například případ jednoho zahradníka, který se převlékal za Péráka a přepadal ženy.
Takže Pérák je pro tebe zkrátka hrdina?
Pavel: Ne. V mém podání JE to anti-hrdina. Alespoň ze začátku to byl prostě exhibicionista a vandal, provokující nácky, ovšem ne s cílem kohokoli fyzicky chránit nebo zachraňovat. Nejlepší připodobnění nalézám ve street-artistech, protože Pérák maloval své nápisy na vyvýšených místech a tím nacistům komplikoval odstranění. Rozhodně si nepředstavuju Péráka, jak někde neohroženě zachraňuje malou holčičku z hořícího domu, zapáleného zlými nacisty.
Jakub: Já ho nevnímám ani jako reálnou postavu, ani jako superhrdinu. Pro mě je Pérák něco, co si lidi vymysleli, protože se báli nacistů. Někde na pomezí přízraku a davové histerie.
V čem se s Pérákem ztotožňujete?
Pavel: Z vyprávění vyplývá, že jeho nejsilnější vlastností byla nepolapitelnost. Někde se objevil, způsobil paniku a pak zase utekl. To je mi celkem podobný – do něčeho vstoupit, pořádně to tam rozeštvat a odskákat.
Takže Pérák jako typický český superhrdina. Když je někde problém, tak může rychle odskočit, kam vítr tam plášť?
Pavel: Obecně hodnocení český superhrdina je povrchní a laciné. Tak snadné to není. Slovo superhrdina by Péráka škatulkovalo do pop-artu. Pérák není postava vzniklá na papíře s komerčním úmyslem.
Jakub: Při tvorbě scénáře nás napadlo, že Pérák mohl být i Němec. Měli jsme i další nápady, třeba Pérák jako válečný invalida, který přišel o nohy, a proto má ty pružiny.
Pérák v Praze. Pérák v jižních Čechách. Pérák v Liberci. Pérak viděn na dalších místech protektorátu. Mohlo podle vás být víc Péráků?
Jakub: Já si myslím, že ne.
Přesto, nemohl třeba původní Pérák inspirovat někoho dalšího?
Pavel: Podle mě je dobrá analogie ve V jako Vendeta. Když v Praze začne nějaký týpek skákat a nacisti se ho bojí, tak to určitě zafunguje i v jiných městech. Pak třeba stačí, aby někdo zahlédl zahalenou postavu se šátkem na střeše a hned ji má za Péráka.
Proč jste se vlastně rozhodli Péráka zfilmovat?
Pavel: Pérák je unikátní. Zaprvé je to jeden z nejmodernějších českých mýtů. Zadruhé, Pérák skáče v divadle, existují o něm dokumenty a publikace, ale jen jeden film, a to animáč Jiřího Trnky. Pokusů o Péráka na filmovém plátně bylo mnoho. Je to trošku prokleté téma a pro nás to byla velká výzva.
Jakub: Samotný scénář vznikal přes rok, přičemž jsme neustále dostávali další informace. Například, že někdo sehnal peníze na celovečerního Péráka – to nebylo moc povzbudivé.
Co se během natáčení nejvíc „podělalo“?
Jakub: Tak třeba dva dny před natáčením jsme zjistili, že nemáme kameru. Den před natáčením exteriéru jsme vůbec nevěděli, jak tam zavedem elektřinu. Nebo na natáčení interiérů nepřišel herec.
Pavel: Já jsem po dotočení zjistil, že rozuzlení příběhu nefunguje a musel jsem ho udělat jasnější. To se zase nelíbilo Milanovi, scénáristovi. Nakonec jsme to nějak zkombinovali a šli zlatou střední cestou.
Jaké poselství nese krátký film Pérák?
Pavel: Já bych byl nejraději, aby si divák odnesl právě informaci o Pérákovi. A to podle mě není málo, protože tento stále přežívající mýtus, ať už reálný, či ne, stylizovaně ilustruje hrdinství té doby.
Co dál s Pérákem? Celovečerní film?
Pavel: Námět už máme a scénář na celovečerní film vzniká. Problém je, že nejsme jediní, kdo má na to zálusk, pak je tady samozřejmě otázka zkušeností a financí.
Já bych vám samozřejmě přál, aby to vyšlo. Úplně na závěr: Kdybyste měli vyjádřit Péráka jednou větou, jak by zněla?
Jakub: Pavel je pro mě Pérák.
Pavel: Pérák mi dopomohl k důležitému uvědomění: Chci dělat hrané filmy.
Zajímavý rozhovor. Kde bude Pérák k vidění?
Kdysi dávno jsem zachytil v médiích letmou zmínku, že si nějaký příživa zaregistroval Péráka jako ochrannou známku. Má to nějakou souvislost s tímto filmem?