Sin City: Film, pro který bychom nevraždili

Je noc. Horká a hříšná. V temných, zakouřených uličkách Basin City seženete všechno, po čem vaše marnotratné srdce baží. Sex. Chlast. Hazard. Musíte však být připraveni platit – a doufat, že cena nebude příliš vysoká. Jinak se i vaše kosti přidají k základům, na nichž město hříchu stojí.

sin-city-a-dame-to-kill-for-image-1

První Sin City v režii Roberta Rodrigueze a Franka Millera, autora kultovní komiksové série, (a jedné scény pod taktovkou Quentina Tarantina) se stalo prakticky legendou. Film byl průkopníkem v oblasti digitálních triků, navíc představoval jedinečnou symbiózu dvou médií – kinematografie a komiksu. Nikoliv v tom smyslu, že by před ním nevznikaly adaptace komiksů, žádná z nich však komiks napřepisovala takhle napřímo – s důrazem na detailní převedení jednotlivých obrazů.

Mnohem větší věhlas si však dozajista zasloužil vkladem Franka Millera – jeho příběhů. První Sin City slepilo kratší a středně dlouhé příběhy Millerovy série (u nás je naleznete v knihách Drsné sbohem, Velká tučná zabíjačka a Ten žlutej parchant), přičemž vytvořilo koláž plnou sympaticky přepálených charakterů, dialogů, akce, erotiky či explicitních brutalit. Koláž, balancující na hraně pocty a parodie filmového žánru noir, který vycházel z americké drsné školy detektivní literatury a hned několika kinematografických směrů, kupříkladu německého expresionismu.

Po prvním Sin City následovalo deset let pauzy, prokládané četnými Rodriguezovými sliby o další návštěvě města hříchu. Deset let trvalo, než na autobusovém jízdním řádu multikin opět přibyla zastávka „Sin City“.

Podtitul druhého filmu: Ženská, pro kterou bych vraždil, dával jasně tušit, který z komiksových příběhů Franka Millera bude stát v centru dění. Dwight se zamiloval do nesprávné ženy. Ava je ztělesněným příkladem anděla s démonem v těle, je čarodějnicí, sirénou, jejímž největším koníčkem je manipulování muži a největší motivací touha po „víc!“ Dwight si je její zkaženosti dobře vědom, ale volání chtíče, pomocí něhož si jej Ava omotává kolem prstů, přemoci nedokáže. Tudíž musí platit.

Na hlavní příběh je nalepena trojice menších povídek, z nichž jednu mohou znát i čtenáři série – Jenom další sobotní noc, s krvavým rozvzpomínáváním drsňáka Marva. Ty zbylé pak byly vytvořeny speciálně pro tento film. V první se seznámíme s velice talentovaným pokerovým hráčem Johnnym. Jenomže talent je něco příliš čistého na tohle město. V té druhé se sladká striptérka Nancy stává po smrti svého strážce Hartigana nefalšovaným andělem pomsty.

A to je všechno. Jeden dlouhý příběh a tři kratší. Navíc, zrovna posledně zmiňovaný, Nancyn, působí bez debat jako zbytečná, nastavovaná kaše, Jenom další sobotní noc pak měla zůstat jen na stránkách komiksu. To je v podstatě největším negativem druhého Sin City v porovnání s předchozí částí, kde bylo děje v součtu více, navíc se jednotlivé linie rychleji a obratněji prolínaly a vypravěči se střídali v tempu ďábelského čardáše, což filmu dodávalo povedenou dynamiku. Při sledování druhého dílu se však nejednou přistihnete, že se nudíte – a to přestože je o dvacet minut kratší než jeho předchůdce. Dokonce i hlavní příběh je očesán o některé motivy knihy, a přitom působí mírně nataženě.

Sin City znovu potkáte sympatické charaktery – Marva (Mickey Rourke), Dwighta (tentokráte Josh Brolin) či chladnokrevnou bohyni smrti Miho (Jamie Chung). Či Avu. Pravda, ta tolik sympatická není, ale nemilosrdně perfektní poprsí Evy Green, kterým se tentokrát rozhodně nešetří, stejně představuje největší pozitivum snímku.

Většině postav však chybí jakýkoliv náznak psychologie. Ne, že by byl první díl módní přehlídkou plnohodnotných charakterů, ten druhý je však v porovnání s ním mnohem plošší a papírovější. Bohužel se to týká i postav, které byly zábavné v předchozím díle (především Nancy), zatímco druhé Sin City je nezastihlo v nejlepší formě, a tak balancují na hraně otravnosti.

Přesto si troufám tvrdit, že většině fanoušků prvního Sin City se i Ženská, pro kterou bych vraždil bude líbit. Pravděpodobně sami pocítí kvalitativní propad, ale bavit se budou. Stejně tak rozhodně, jako jsem si jistý, že z tohohle filmu se kult nestane.

60 %
  • Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil
  • žánr: přepálená noirová komiksovka
  • fakta: USA 2014 / 103 min. / titulky
  • Distributor a foto: A-Company CZ

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. Vizuál
    Připadne mi, že největší slabinou filmu je vizuál. U prvního dílu byl vizuál prostě rozhýbaný komiks. U druhého dílu je to prostě černobílý film s mnohem menší snahou přiblížit se komiksu.
    Jestli si toho tvůrci filmu nevšimli, tak Sin City komiks není černo-bílé reálné prostředí. Je to černo-bílé, velmi stylizované prostředí (nasvícení, úhly, nereálná či nadsazená perspektiva…). A to je kouzlo vizuálu Sic City. Nikoliv, že je to prostě černobílé jako tento film (no dobře, občas i nějaká ta rudá či jiná barva). Černobílých komiksů a filmů tu již spoustu bylo a stejně původní film Sin City přinesl spoustu nového…

  2. Spokojenost
    Já byl spokojen, ačkoli jsem si neduhů zmíněných v recenzi vědom. Ale musím přiznat, že jsem čekal větší obutí O:)

  3. Nechápu negativní nádech recenzí na druhé Sin City. Všechny recenze jen opisují od sebe navzájem, že na rozdíl od diváků se Sin City za těch 9 let (ne 10, pane Horký, zaokrouhlovat není třeba) nikam neposunulo. Ale lidi, JAKÝ vývoj jste proboha tak asi čekali?! Jak vizuál, tak dialogy i monology jsou PŘESNĚ v duchu prvního dílu. Je jasné, že ten druhý cílí PRIMÁRNĚ na fanoušky jedničky (a samozřejmě původního komiksu, z nichž ale každý už díl první viděl). Jestli se za tu dobu ztratil zájem většiny, to je jedna věc. Dvojka skutečně měla přijít o 5, 7 let dříve. Je ale maximálně trapné psát že propad tržeb je úměrný propadu kvality, tedy “Nikdo na to nechodí, protože je to už sračka”. Jestli film minul svou dobu, ano, je to možné, to ale nevypovídá nic o kvalitě filmu jako takového. Ano, na rovinu si můžeme říct, že jednička byla lepší. Ne vizuálem, ten navazuje tak, že by jsme nepozmali, jestli dvojka vznikla rok, nebo až devět poté (což je asi jedna z věcí, co mnohým leží v žaludku, přitom je míjí fakt, že tady prostě už nebylo co vylepšovat) ale jednoduše tím, že jednička měla 2 výborné příběhy, jeden nadprůměrný, a jednu povídkovou jednohubku. Dvojka má jeden výborný příběh, dva kratší nadprůměrné a jednu povídkovou jednohubku. Mnohým vadí ten příběh týkající se Nancy. Mě vadí, že nemá víc prostoru. Ano, nemá vliv na příběh hlavní, titulní, ale dokončuje jednu z linií z jedničky a tím pádem není zbytečný, jen moc jednoduchý, nedotažený. Zbytečný je spíše ten o karetním hráči, který nenavazuje na nic, jediný jeho cíl je potvrdit že ten senátor Roark je fakt zlý (překvápko), což je fakt který má asi podpořit vendetu Nancy, jinak tento karetní příběh vyšumí tak něják do ztracena. Bylo by jistě lepší, kdyby místo toho dostal Roark větší prostor v příběhu Nancy, jehož stopáž by tak zaplnila polovinu filmové stopáže, a mohla by se tudíž vymyslet košatější zápletka než “vtrhnu do domu muže co mi zničil život a zabiju ho”. Na rozdíl od karetní story se v této části vyskytuje dost známých a tudíž divácky vděčných postav, které by větší prostor jistě dokázaly patřičně využít. Především Bruce Willis, který sice potěší, ale má tak málo prostoru že je zbytečný. Dát jeho postavě (či její vzpomínce) víc filmového času, byly by opodstatněnější plakáty které lákají právě na něj (upřímně je mi líto diváků, kteří půjdou do kina na “film s Brucem Willisem”). Tohle byla ta větší ze dvou výtek, co k filmu mám. Ta druhá se týká změn v hereckém ansáblu. Manute byl pochopitelný, a náhradník M. C. Duncana (pokoj jemu i Brittany Murphy, kteří se natáčení bohužel nedožili) mi překvapivě sedl. Ale mrzí mě přeobsazení Miho, Devon Aoki z jedničky byla perfektní. Jamie Chung je sice typově přesná a možná ještě podobnější Miho z komiksu, ale když se v pidiroličkách vrátí zmiňovaný Bruce Willis, Rosario Dawson nebo Jaime King, absence Devon Aoki nebo Michaela Madsena jako Boba tím bije do očí. Co bylo jasné hned, to byla změna představitele Dwighta, jelikož ten je tady před plastickou operací obličeje. Josh Brolin mi ale na roli moc nesedí. Nevím čím to, Dwightovi v komiksu jsem fandil, ale v podání Brolina je mi tak nějak nesympatický, přitom averzí k herci netrpím. A tím veškeré zápory končí. Ano, vypadá to že jich bylo hodně, ale ne, ony byly jen více rozepsány. Vše ostatní už bylo perfektní. Většina herců super, vizuál samozřejmě taky, k příběhům už jsem se vyjádřil. Byl to bezvadný návrat většiny starých známých, na který jsem tak dlouho trpělivě čekal a nakonec se dočkal. Tedy jsem věděl PŘESNĚ na co se těším a PŘESNĚ to jsem i dostal. Očekávat nějákou změnu, vylepšení, upgrade pro další dekádu mohl jen ten, komu nebylo jasné že tím by se ze Sin City už stalo něco jiného, co už by nebylo TÍM Sin City. TO by bylo zklamání. Ale výsledek čekání, který se k nám konečně dostal, tím avizovaným zklamáním není. Nosného děje sice obsahuje méně a postrádá ten moment překvapení, ale pokud účelem bylo připomenout díl první a dát nám, byť o něco slabší, přídavek toho co máme rádi, pak byl účel splněn. První Sin City je pro mě film neokoukatelný, koukám se na něj tak třikrát do roka a dosud mě neomrzel. Prostě srdcovka, skoro taková jako komiks. A jsem přesvědčen, že od teď si budu pokaždé pouštět oba filmy naráz. Jestliže díl první by u mě měl 95%, tak – poněvadž navzdory mému zasvěcenému komentáři nejsem nekritický zaslepenec a uctívač Sin City – díl druhý by dostal poctivých 75%. Míň ani ránu. Víc jen kdybych ztratil soudnost a nebyl objektivní. A jestli za dalších 9 let bude trojka (což vzhledem k neuspokojivým tržbám nevypadá nadějně, ale věřil bych tomu že Rodriguez s Millerem by byli schopni zafinancovat si to z vlastní kapsy, navíc kromě Dwighta, Miho a Manuta (zase) by nemuseli nahánět další herce z filmů předchozích, poněvadž kromě nich ve zbylých nezfilmovaných knihách Rodinný hodnoty a Pekelná jízda/Do srdce temnoty žádné známé postavy nejsou) můžou se mnou tvůrci počítat, rád si počkám. Podtitul bude znít “Modroočka” a kromě dvou dlouhých příběhů tam budou ještě ty tři kraťasy, které se téhle modrooké antihrdinky (jež je jednou z hlavních postav Pekelné jízdy/Do srdce temnoty) tématicky týkají (najdete v knize Chlast, děvky a bouchačky). To by byl, a třeba i jednou bude, parádní film a zakončení povídkové trilogie! Snad se nás pár, co jsme na dvojce byli a byli bychom ochotni jít i na trojku, dočká…

Zveřejnit odpověď