Již několik let je podzim spojen s vyhlašováním soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera. Tato tradice nakonec zachránila jednu akci, která by nejspíše zmizela z našich kalendářů. A to by byla škoda, protože Minicon má tradici ještě delší než samotní Drakobijci.
Bohužel se Technické muzeum začalo opravovat – to už je taky pár let – a tahle malá akce se musela přesunout jinam. Změna místa jakoby vytrhla i Minicon z kořenů. Po dvou experimentech se zdálo, že je konec. Naštěstí tu byli Drakobijci, sborník vítězných prací z literární soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera, a když už je potřeba je pokřtít, tak proč nespojit příjemné s užitečným. Loni tak proběhl Minicon-Knížkon poprvé pod režií vyhlašovatele soutěže Michaela Bronce a nikoliv Klubu Julese Vernea. Letos se tento pokus opakoval za ukázkové spolupráce Strak na vrbě a KJV.
Již po druhé se hostitelem stala Městská knihovna v Praze a její „Malý sál“ – ten je natolik velký, že může pojmout na 140 lidí. Plno sice nebylo, ale prázdnotou rozhodně netrpěl. Pestrost přednášek nabídla pro každého něco – pro fantazisty přednášku o šermu od Leonida Křížka (včetně vzpomínání, jak to začalo se šermem historickým), pro tradiční scifisty třeba povídání Ondřeje Neffa o nových verneovkách a pro všechny tam byl Honza Kantůrek se Zeměplochou. A ještě něco navíc, ale já na přednášky nikdy moc nebyl – co jste si mohli poslechnout, to zjistíte na nějaké pozvánce, jichž se na internetu povaluje bezpočet.
Ve středu dění pak samozřejmě stáli Drakobijci. I když je otázkou, jestli to opravdu byl střed dění – nicméně protože přibližně polovinu návštěvníků tvořili právě autoři, ilustrátoři, porotci a jiná pakáž, jež se na tvorbě této knihy podílela, tak lze o „středovosti“ seriózně uvažovat.
Drakobijci letos vyšli podesáté. Také překonali i další rekordy – například jde o dosavadní největší špalek od Strak. Letos přišli skutečně všichni autoři. Myslím, že oslava desátých narozenin se docela povedla, chyběl už jen dort se svíčkami a práskající šampaňské.
Kromě křtu Drakobijců X se křtila ještě knížečka Krumpáč a Motyky ze strakovské řady Asterionu.
Nakonec to byla celkem příjemná akce, lidí tak akorát, všichni se měli rádi, každý měl z Drakobijců radost (a zejména ocenění autoři), blízkost bufetu s pitivem i teplým jídlem ocenila velká řada návštěvníků a vůbec se jednalo sice o mini, ale zato fajn akci. Po experimentech s planetáriem a jakýmsi kinem kdesi daleko se tradice Miniconu-Knížkonu vrátila zpět ke své příjemné kvalitě a doufejme, že tam i v letech budoucích setrvá.
