Povídání o Worldconu 2005

Tento článek je tak trochu experiment. S Martinem Šustem jsme se při rozhodování, kdo z nás napíše reportáž z letošního Worldconu, domluvili, že to zkusíme formou vzájemného rozhovoru. Co z toho vzešlo si teď můžete přečíst sami. Doufáme, že se nám podařil obraz celosvětového setkání fanoušků SFFH předat čtenářům.

OJ: Pro mě byl letošní Worldcon (WC) v Glasgowě první velká zahraniční scifistická akce. Ty jsi už měl nějaké předchozí zkušenosti se zahraničními cony?

MŠ: Ne, jsem na tom úplně stejně. Do zahraničí jsem zatím moc necestoval, což hodlám radikálně změnit, a nejde jen o cony. Ale slyšel jsem, že tys měl celkem dobrodružnou cestu, jak ses vlastně dostal na WC?

OJ: Začal jsem pobytem v londýnské nemocnici, pokračoval u portugalské mafie, až jsem se přes bloumání po Anglii a spaní pod mostem dostal na ty nejlepší worldconí párty v Hiltonu. Pro mě to byla opravdu pestrá dovolená plná tvrdé práce, hladovění a stresu a na WC pak byla největší pohoda. Tebe jsem ale na chodbách kongresového centra často vídal po boku Toma Jirkovského a mám pocit, že pro vás dva byl WC výhradně pracovní akcí.

MŠ: Jak se to vezme, možná to tak vypadalo na první pohled, ale i tak jsem si to stihl užít, navštívil řadu zajímavých přednášek, nevynechal hlavní body programu a hlavně se setkal s řadou lidí, které jsem znal buď jen z e-mailu, nebo jen z doslechu. Má práce je naštěstí i můj koníček, takže bych to takhle nepopsal.
To, žes byl v nemocnici, jsem zaslechl, ale co ta mafie?

OJ: Mně žádné vydavatelství narozdíl od tebe cestu do Glasgow, pobyt v hotelích a vstupné za více než 100 liber opravdu neproplatí. Proto je dobré mít kontakty v podsvětí.

MŠ: Tak pozor, Laser mi sice pobyt, vstup a tak dále proplatil, ale já mu to z platu zase vrátím, takže žádný strachy…

OJ: Jak se vůbec realita WC minula s tvým očekáváním? Alespoň já jsem čekal spoustu věcí trochu jinak.

MŠ: Od Worldconu jsem čekal hlavně osobní setkání se známými autory, shon a spoustu prodávaných knih a různých fantasy věciček, spoustu přednášek a pořadů a nějakou tu párty. V tomto ohledu jsem odjížděl spokojen a rozhodně jsem byl z celé akce nadšen. Cítím z tebe tak trochu zklamání, v čem přesně Worldcon nesplnil tvá očekávání?

OJ: Ne, rozhodně nelze mluvit o zklamání. Jenom mi chyběly ty stovky obtloustlých Američanů v přiléhavých superhrdinských kostýmech, kteří ale podle všeho jezdí jen na specializované akce, na nichž také bývá mnohem více návštěvníků než na Worldconu, jenž je přeci jenom tematicky velmi obecný a je určený hlavně lidem, kteří se zajímají o celé žánry a ne jenom o pár televizních seriálů nebo mainstreamových komiksů. A ty obchody… to ti přišlo dostačující?

MŠ: No vzhledem k tomu, že ceny byly pro našince dost hustý, tak dostačující. Rozhodně. Stejně tam byla spousta věcí, které bych si koupil, ale nemohl si je dovolit. Na druhou stranu, vzal jsem si na pár obchodů kontakt a přes internet to hodlám časem dohonit. Triček a podobných srandiček není nikdy dost a občas jsem tam zahlédl super věcičky.
Koupil sis tam něco?

OJ: Osobně na merchandising nejsem. Snažil jsem se tam ale najít nějaké zajímavé knížky a popravdě, hledat na tom obřím blešáku něco konkrétního bylo pro mě téměř nemožné. Nakonec jsem si koupil “Use of Weapons” od Iaina M. Bankse, jenž mi tam vzápětí vtělil věnování. Pak se mi také podařilo vyhrabat úplnou novinku od Alana Moora a tím jsem vyčerpal rozpočet. Zato takový Honza Vaněk si toho tam ve slevách nakupoval plné tašky.
Dost nakupování, na WC jsou také jako na každém jiném conu přednášky. Výběr v programu byl velmi slušný. Jak sis vybíral, na které se podíváš?

MŠ: Vzhledem k tomu, že ve většině případů nešlo o přednášky, ale o diskuzní panely na dané téma, kdy se k věci vyjadřovala skupina více či méně zaujatých hostů, vybíral jsem důsledně podle jmen a teprve poté podle témat. Takže, pokud se sešla zajímavá skupina přednášejících s neméně zajímavým tématem, většinou jsem neodolal a i přes občasné neporozumění díky mé nedokonalé angličtině jsem si většinu pořadů užil. Tys měl ale v průběhu Worldconu na přednášky poměrně tvrdé připomínky, jak to vidíš s odstupem?

OJ: Právě panelové diskuze byly dost nevyrovnané úrovně a vzhledem k tomu, že tvořily většinu programu, není divu, že jsem byl naštvaný třeba proto, že jsem kvůli něčemu ne tak úžasnému musel vstávat už v 10 ráno! Často jsem měl pocit, že si témata diskuzí vymysleli pořadatelé a připsali k nim jména několika celebrit, které pak měly na dané téma cokoliv pronést. Je to opravdu určené spíše pro fanoušky jednotlivých osobností, aby se mohli podívat na “toho svého autora”, jak otvírá pusu a “něco” z ní vypouští. Ale třeba na precizně připravené přednášky “o něčem”, jaké vídáme na českých conech, jsem za celých těch pět dnů na WC nenarazil. Někdy se poštěstilo a odnesl jsem si z programu spoustu zážitků (informacemi bych to nenazýval), a někdy maximálně osezenej zadek. Třeba pojmout hodinovou přednášku o drogách ve sci-fi tak, že se tři lidi škrábou za uchem a tahají
nejméně ze včerejší fusekle, v kterýchže knížkách vlastně vůbec nějaké drogy potkali, tak to mi moc zabavné nepřišlo. Na druhou stranu, vidět škrábat se za uchem Steph Swainstonovou není úplně k zahození.

MŠ: Samozřejmě, pokud jde o informační obsah, tak se to nedá s připravenou přednáškou srovnat. Ale právě ta bezprostřednost mě lákala a přišla mi osvěžující a přínosná. A když se sešlo pár lidí, co o daném tématu měli co říct, pak to bylo dost dobré. Tak třeba panel o moderní space opeře byl vynikající a mě potěšilo, že tam padla řada věcí, které potvrzují některé myšlenky z mých článků v časopise Pevnost. Osobně nejsem moc na připravené přednášky, ty si můžeš leckdy přečíst i poté. Naopak, nepřipravené přednášky tě mohou překvapit, příjemně i nepříjemně, uznávám. Například na posledním Parconu jsem měl dva pořady. Jeden byl hodinu po mém přijezdu, byl jsem unavený a něco jsem blekotal, katastrofa. Druhý den jsem měl další pořad a tam jsem byl odpočatý a jen tak z fleku jsem pokecal s hosty a přišlo mi to fajn…

OJ: Tak to tě maminka určitě pochválila…

MŠ: Jo, mamka je na mě pyšná, to se musí nechat. Ach jo, zase jsem se rozmluvil o sobě. Je to hnusný zlozvyk, snažím se toho nechat. Neznáš nějaký druh náplasti nebo tak?

OJ: Najdi si holku, Martine, to je správná náplast na všechno.

MŠ: Já mám holku a jsem s ní hrozně šťastnej. Ale máš pravdu, ta mě z toho určitě vyléčí.

OJ: Zpátky k WC. Hmm, vtipná zkratka, co? To zní jako: přijít, vykonat(scifistickou) potřebu, spláchnout (alkoholem) a zavřít dveře dřív než unikne moc smradu.

MŠ: Jo, ty jsi vůbec dost vtipný a umíš sám sebe i pochválit. Hele, k tomu alkoholu, tys měl na visačce celou řadu nálepek z hotelových párty, jak jsi dopadl, jak to tam vypadalo, prostě pár historek ze zákulisí alkoholových dýchánků by neuškodilo…

OJ: Každý večer byly oficiální párty v Hiltonu. Různé státy, kluby nebo konkurenční cony přinesly spoustu jídla a pití a rázem bylo v hotelu narváno jak jistě nikdy předtím. Přesně si dovedu představit to smrtelné zděšení v očích normálních hostů, kteří se dívají z okna svého pokoje dolů před hotel, kam sváží jeden doubledecker za druhým stovky prapodivných individuí, která se pak hlava nehlava valí do jejich, do té doby poklidného, luxusního útočiště. Netřeba zdůrazňovat, že nejpopulárnější a nejpřelidněnější byly severské párty, protože Švédové a Norové chlastaj jako dánové a Dánové jako Švédové a Norové dohromady. Přesto bylo v některých dnech dost těžké na párty sehnat kvalitní pití a jídlo, což vždy málem obrečela skoro celá naše patnáctičlenná výprava bodrých Čechů a Slováků. Tebe jsem ale na žádné párty neviděl, neříkej, že sis je nechal ujít? Nebo ses dostal na nějakou privátní párty, kam noha smrtelníka nemá právo vstoupit a kde se to hemží největšími osobnostmi a polonahými divami roznášejícími afrodisiakální pochoutky až z hor daleké Kitáje?

MŠ: Jo, měl jsem to štěstí a dostal jsem se na soukromou party vydavatelství Orion, kde se teda chlastalo a jedlo taky víc než slušně a navíc to tam byla samá osobnost žánru: Je to dobrý pocit tlačit se v jedné frontě na jídlo třeba s Pratchettem a potom si u skleničky pokecat s Bearem, Reynoldsem, P. F. Hamiltonem, Grimwoodem atd. Bylo znát, kam se podějí všechny celebrity po skončení svých pořadů a proč nejsou vidět mezi námi, obyčejnými návštěvníky, častěji. Jinak, připadáš si jako na jiný planetě, když kolem tebe postávají všechny ty hvězdy a s žádnou z nich není problém hodit řeč. Jen je škoda, že druhou párty, kam jsme byli pozvaní, tu od Toru, jsme prošvihli kvůli stejnému termínu. Nenaštvalo by tě to? No, spravil jsem si chuť na grilování, které pořádal můj český kámoš na kampusu, kde jsem u něj pár dní bydlel…

OJ: Známé osobnosti se naštěstí zdržovaly v době přednášek i na veřejných místech, byla také spousta podpisovek a kaféklačů, takže nebyl problém potkat téměř kohokoliv a prohodit s ním pár slov. Ale na delší povídání to není. Ale s Keplíkem jsme si vytipovali pár osobností, které by nebylo marné pozvat na nějaký český con a ukázat jim, co je to české pi… památky.

MŠ: Také jsme prohodili pár slov na téma možného příjezdu do České Republiky. Každý z oslovených byl tou možností celkem nadšen, ale až na to přijde, teprve se ukáže, kde končí slušnost a začíná opravdový zájem.

OJ: Mimochodem, potkali jsme tam pár lidí, kteří byli na chotěbořském Euroconu v roce 2002 a hrozně si tu naši akci pochvalovali. Snad to Vaška Pravdu potěší, že v zahraničí má jako promotér dobré jméno. Na jeho Euroconu byl mj. G.R.R. Martin, který se na WC ukázal jako nejotevřenější celebrita. Pro něho vůbec nebyl problém zajít na veřejné párty a bavit se s fanoušky. Stejně tak jsem tam viděl třeba Iana McDonalda (letos nominovaného na Huga), jak se po půlnoci prochází davy fanoušků ve svém skotském kiltu. Holt domácí. Co vůbec říkáš na předávání a výsledky ceny Hugo? Já byl mile překvapený obojím!

MŠ: Předávání se mi moc líbilo, bylo vtipné a profesionálně odvedené – na hodně slušné úrovni jak po stránce technické, tak organizační, klobouk dolů. Jinak výsledky? Super, víš sám, že pokud jde o filmy, tak jsem byl naprosto spokojen, a pokud jde o literární kategorie, vítězství Susanne Clarkové se dalo očekávat. Mám od ní slíbený rozhovor, jen co bude tady trochu známější a její román vyjde i v překladu. Charlieho Strosse mám rád, budeme jeho knihy dělat v Laseru a cenu si navíc skutečně zaslouží. A u Kelly Linkové jsem skákal radostí, protože tou dobou jsem už měl povídku domluvenou pro Ikarii, kde se objeví v listopadu. Prostě paráda. Co z Worldconu sis odnesl jako největší zážitek?

OJ: Jeslti chceš tenhle rozhovor skončit ještě dneska, budeš se muset obejít bez konkrétní odpovědi. WC pro mě byla spousta vynikajících zážitků a akcí, viděl jsem spoustu věcí a zjistil, jak to vlastně funguje v zahraničí. Něco se mnou nehlo, ale spousta věcí mne překvapila. Je věčná škoda, že Worldcony jsou povětšinou v Americe nebo v Japonsku, jinak bych na ně jistě zavítal častěji než jednou za deset let. Minulý evropský WC byl totiž v roce 1995 také v Glasgow. Prý byl trochu větší a jinší, ale ani tenhle nepůsobil jako malý a nijaký. Ze čtyř a půl tisíce návštěvníků byla jistě spokojená většina. Že jsem nebyl spokojený se všemi body programu, že jsem na blešáku nenašel nic vymazlenýho, že mi nedala Anne McCaffreyová, to přece nevadí… hlavní je to setkávání a komunikování s lidmi, které opravdu běžně nevídáš, a nemluvím vůbec jenom o známých osobnostech.

MŠ: Jo, to rozhodně podepíšu ve všech bodech. Až na tu Anne McCaffrey, ta už je na mě moc stará a stejně bych neměl zájem…

OJ: Já myslel, že mi nedala autogram!

MŠ: …Byl to zážitek, jeden za druhým. A to nemluvím o tom, že jsem ve Skotsku a Anglii zůstal dalších deset dní a viděl celý ten kus země, procestoval ho křížem krážem a pokud jde o Skotsko, tak ta země je prostě nádherná.

OJ: Měl by sis zase nalepit tu svoji náplast, Martine.

MŠ: Jasně, už mi zase moc chybí.

OJ: Hele, na tomhle serveru mám poslední slovo já.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Heh
    Mno, kluci, vidim, ze jste se tam pobavili. Ale jinak, Nakore, jak to bylo s tou mafii?????

  2. jo je to celkem veselý, tohle by jste mohlí dělat častěji.Jinak na kolik tak akcička zhruba přišla?, že bych si za deset let našetřil. 🙂

  3. Jo, fakt jsem hodně potěšen :-). Tak to abych naplánoval nejmíň další Eurocon, ne? :-)). Takový Worldcon v Top hotelu Praha taky není úplně zcestná myšlenka. Jen mi dejte čas :-))).

Zanechat odpověď