Míla Linc uvádí: Jak to bylo s CoronaConem

Možná mě znáte. Jsem ten člověk, co pořád píše o tom, jak jsou knihovny super a že knihovny tu nejsou jenom kvůli knížkám. Míla Linc. Pokud jste to jméno nikdy neslyšeli, nevadí to. Můj vnitřní hlas si totiž myslí, že stejně není o co stát. A teď vám i prozradí, jak to před tím měsícem bylo.

První polovina března. Hovoří vnitřní hlas autora: „Tak co, jakou další ptákovinu si vymyslíš?“

„Ehm, já?“

„Kdo jinej. Jsi nahranej, co? Knihovny ti zavřeli. Všechno ti zavřeli. Nikde se neuplatníš. Vyhodí tě z práce, skončíš na dlažbě a nebudeš mít peníze ani na Starobrno, natož na normální pivo.“

„Cože? Nebude na pivo? To ani náhodou!“

„Tak co uděláš, blbečku?“

„Však já to zvládnu. Uvidíš!“

Aby výše uvedený rozhovor nebyl příliš dada, dodejme ještě pár informací.

Zmíněný autor, kterého jeho skrytá identinta takto peskuje, pracuje v Městské knihovně v Praze. Jeho prací je, jeho vlastními slovy, „vymýšlet píč**inky, které pak ostatní musí dělat“. V praxi připravuje kulturní i vzdělávací akce, zážitkové aktivity, vymýšlí nové služby a vůbec pracuje na tom, aby knihovna byla nejenom půjčovnou knížek ve stylu fastfoodů („tumáš knihu a vypadni“), ale i místem setkávání („neboj se, buď tu s námi, máme tu spoustu zajímavých věcí, a jestli chceš, vem si k tomu i knihu, rádi ti jí půjčíme, a ještě doporučíme, co dalšího by se ti mohlo líbit“).  Do tohoto nastavení vstupuje strašlivý netvor Korony a uzavírá knihovny. Ne však mysl člověka vyšinutého natolik, že každé své ráno zahajuje motivační řečí Bruce Willise z Posledního skauta a navíc je schopen sepsat takovýhle blábol.

Vracíme se tedy v čase na konec předchozího rozhovoru, v němž zbývá už jen jediná replika: „Uděláme online con!“

Zdravíme věrné diváky CoronaConu!

Knihovna není panna

A není ani stará panna, aby bylo jasno. Cony jsou v knihovnách už dost dlouho stabilní součástí programů. Před čtrnácti lety se poprvé konal v Praze CONiáš, který se nakonec ustálil a třetí zářijový týden pravidelně obšťastňuje nejen pražské fantazáky. Pořádali jsme hromadu menších conů, miniconů i mikroconů. Z knihovny v Dobříši vzešel celostátní BookCon, který běží na několika knihovnách zároveň.

V současnoti se ale řada aktivit začíná přesouvat do online prostředí – a to i v rámci naší knihovny, když si dovolím malou velkou reklamu. Posílili jsme nákup a distribuci elektronických knih, zveřejnili online některé přednášky nebo autorská čtení. A tak pokud umíme offline cony, proč to nezkusit online? S drzým čelem vpřed!

CoronaCon byl okamžitý nápad. 13. března se z nařízení vlády uzavírají všechny knihovny, o tři dny později je omezen volný pohyb osob a zavírají se kromě potravin snad všechny obchody. Apokalypsa! Jsou rušeny všechny akce, nouzový stav posílá k věčnému spánku letošní ročník Starconu, Domesticonu, zrušen je nakonec i festival Blavicon. Fanoušci scifi a fantasy se najednou ocitají na suchu. Chceme do toho vstoupit, dokud je vše ještě živé – a tak na přípravu máme necelý týden. 

A jdeme na to!

Oslovujeme některé spisovatele (a už tehdy se ukazuje moje megalomanství, protože některé si nechávám „až na druhé kolo“, abych si nevyplýtval hned všechny hvězdy najednou). Videa vznikají v polních podmínkách (většina autorů to točí na mobil, někteří z nich úplně poprvé). Já se učím, jak se vlastně dělá živé vysílání na Facebooku a jsem z toho víc nervózní než když jsem poprvé šel do živého vysílání v celostátní televizi.

Téma není stanoveno, jen maximální délka do patnácti minut. Není čas na hrdinství. V šibeničním termínu dostáváme videa do ruky a v šibeničním termínu je připravujeme k publikaci. Cílem je videa zveřejnit v události na Facebooku a doplnit online programem, který má jeden jediný cíl – navodit atmosféru klasického conu. Aspoň trošku. Nutno přiznat, že jsme nebyli první (v sobotu před naším CoronaConem proběhl herní online con PandemiCon). Ale to byl herní con, že jo, takže jsme pořád nejlepší.

Celé to trvalo jen pár hodin. Měli jsme devět přednášejících – a to včetně zahraničních hostů. Kromě Slovenska i z Ukrajiny.

A protože můj vnitřní hlas byl dost hlasitej – „je to blbost, nikde o tom moc nemluv, nepovede se to a bude to trapný“ – dost mě děsilo, jak se na to ostatní těšili. Dokonce o nás psali i v tištěných novinách, kde o nás vyšel článek asi na půl stránky. Sledovanost něco kolem tisícovky – nejsledovanější video má teď hodně přes dva tisíce – nám udělalo velkou radost. Tak moc velkou, že druhý CoronaCon na sebe nenechal dlouho čekat.

Podruhé do stejné řeky

Když se přísná pravidla začala rozvolňovat, stanovili jsme termín druhého CoronaConu – abychom stihli dobu, kdy lidi ještě musí být doma a nemohou nikam chodit. Nakonec termín padl na pátek 24. 4. Ukázalo se, že to bylo na poslední chvíli, protože den předtím vláda změnila nařízení a knihovny se místo červnového termínu měly otevřít hned následující pondělí a na pátek zrušila zákaz shromažďování osob. Druhý CoronaCon tak proběhl za minutu dvanáct.

Oproti prvnímu ročníku jsme museli být lepší (improvizace nám prošla napoprvé, na podruhé už by to nebylo to ono). Zvýšili jsme počet doprovodných programů, a hlavně se rozhodli část programu udělat online a přímo z knihovny. Někdo tak přišel přímo za námi, s někým jsme si naživo povídali na dálku. A část přednášejících nám namluvila své příspěvky s předstihem.

Chtěli jsme být i víc mezinárodní, bohužel to moc nevyšlo (část spřátelených autorů neměla nakonec čas nebo měla jiné povinnosti, u některých zase zasáhly koronavirové události a tak), takže jsme nakonec měli jen jednoho zahraničního hosta, Jeffa VanderMeera, kterého nám dohodil Martin Šust (už se někde psalo, jak je úžasný? Jestli ne, tak to píšeme teď!) Povedlo se získat i přední hvězdy české fantastiky a na závěr nabídli i živý koncert folkové kapely Fiannan („Bylo to skvělý, už měsíc jsme nehráli, takže i imaginární a neviditelní diváci jsou hrozně super!“).

Jasně, to že děláte con online není důvod neužít si cosplay

Není to až moc písmenek na takovou blbost?

Tak abychom to uzavřeli. Sehnali jsme pár videí a pustili je na internet a děláme z toho velkou vědu…

Vnitřní hlas: „Neshazuj se tak!“

Tak abychom to uzavřeli. Udělali jsme dva skvělý online cony a dokázali jsme, že i když je knihovna zavřená, má pořád smysl.

Vnitřní hlas: „To už je lepší!“

No, a proto máme v plánu i další věci. Velké věci. Nekonečně dokonalé věci!

Vnitřní hlas: „Zas to nepřeháněj.“

No, a proto máme v plánu i další věci. Naučili jsme se totiž novou věc a přestaly pro nás existovat hranice.

 

A to nejdůležitější na závěr:

Videa z prvního CoronaConu najdete ZDE

https://www.facebook.com/watch/Conias.knihovna/264796167898123/

 

A z druhého pak ZDE

 

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď