Boží zboží čili Je to koží

Jen málokdo asi nenašel zalíbení v některé z her, kde se vyrábějí a případně i expedují různé druhy zboží a vy si hrajete na svém ekonomickém písečku víceméně nerušeni ostatními spoluhráči. Alexander Pfister, kterého všichni milujeme za Port Royal, zkusil tyhle velkolepé postupy nacpat do krabičky od sardinek…

Výše podepsaný recenzent je samozřejmě distinguovaný mladý muž, vyjadřující se sakra slušně, ale postihlo jej neštěstí v podobě mladší sestry, která v pubertálním období obohatila jeho slovník o nový výraz: koží. „Koží“ bylo vašemu oblíbenému autorovi vysvětleno jako druhý stupeň od obecně známého pochvalného „boží“. A jelikož slůvko „boží“ je obsaženo v názvu hry, nezbývá mi než se v předběžném hodnocení uchýlit k nespisovnému, leč rýmujícímu se termínu. Proto(že) Boží zboží je koží.

Schizofrenie pracovního nasazení

V roli hospodáře – nebo hospodyně, základní karty jsou oboustranné a oboupohlavní – budete od úsvitu do soumraku zpracovávat různé materiály, vyrábět různé zboží a pečlivě propočítávat, na co máte či nemáte suroviny a čas. To všechno jen prostřednictvím karet – žádné kostky, žádné žetony, žádné figurky; jen karty. To je totiž to fikané řešení, jak nacpat velkou hru do malé škatulky…

Kromě základních karet hospodářů / hospodyň a tovaryšů / čeho vlastně – tovaryšek? tovarkářek? tovarek? – no prostě mimo zmíněné vyjmenované slouží všechny ostatní karty na několik způsobů. Za prvé definují šíři nabídky trhu, když postupným otáčením určujete východ a pak západ slunce. Jakmile nastřádáte čtyři symboly sluníček, den je pomyslně pryč a nikdo už na tržiště nepřihodí ani šušně z nosu.

Pak se karty změní na suroviny a váš maník nebo manka z nich může ledacos vyrobit, podle možností svého hospodářství. A také podle své pracovitosti, potože dělat může pilně nebo liknavě. V prvním případě vyrobí dva kusy zboží, ale potřebuj k tomu všechny náležité suroviny. V tom druhém se nepředře a vyrobí jen jeden kus, ale zase má čas to ožulit a obejde se bez jedné suroviny, která na trhu na potvoru zrovna chybí.

Čímž se karty mění ve svůj třetí aspekt – ve zboží. To je představováno rubem karet a jejich umístěním; pokud hospodář makal zrovna ve mlýně, dáte obrázek bedny na mlýn a máte mouku, dáte-li jej na cihelnu, vypálili jste si cihly, v hostinci jste vyrobili jídlo, v kovárně nástroje, v přádelně plátno, v koželužně koží – totiž kůže, a tak dále. Současně je zboží i penězmi, takže máte-li na ševcovské dílně tři kisny, můžete operovat s 24 mincemi. A to už je zajímavá částka, protože si za ni můžete postavit v podstatě jakoukoliv kartu coby výrobní budovu. A nejde jen o obligátní statky, mlýny, pekárny nebo hutě, ale můžete mít i sklárnu, bednářskou dílnu či vitrážovou manufakturu, a dokonce i různé obchodní kaceláře!

Hvězda gameshow

Nevýhodou je, že coby herní postava nemůžete být všude, a tak vždy makáte jen v jediném z svých výrobních domečků. Jistým řešením jsou tovaryši, ale i ty si můžete najmout maximálně dva a výkonní jako vy stejně nejsou. Takže jen máloco z toho, co si neuděláte sami, je či bude. To je jako v sexu – nebo jako v životě, škrtněte neplatné podle svých zkušeností.

Hra má ještě pár dalších pravidel a vychytávek, ale nejsme tu od toho, abychom opisovali návod. Vám coby čtenářům musí za peníze, které nám neplatíte, stačit, když uvedeme, že samotná hra je příjemně svižná a bez výraznějších nudných prostojů i ve více hráčích, neboť každý ze zúčastněných má v každé chvíli o čem přemýšlet. Navíc hospodářských budov je tu opravdu přehršel a je proto velmi a nadlouho zábavné je zkoušet různě kombinovat.

Objevil se recenzentský názor, že Boží zboží dobře poslouží jako předskokan k hlavní hře večera či dojížděčka na dobu, než si hráče rozeberou taxikáři a/nebo manželky, ale my se domníváme, že ve shodně naladěné skupině může BZ být právě tou ústřední gameshow, doplněnou o nedůležité hříčky typu Zima mrtvých nebo Through the Ages.

O snadné přenositelnosti nemluvě.