Jedi Knight II: Jedi Outcast

Hvězdné války jsou velkým pojmem nejen na poli stříbrného plátna, ale dokázaly se prosadit i v herní oblasti. Každý fanoušek počítačových her určitě alespoň slyšel o fenomenální 3D akční FPS Dark Forces a jejím pokračování Jedi Knight: Dark Forces II. Po slavném Jedi Knightovi se zrodilo ještě pokračování v podobě velmi kvalitního datadisku s názvem Mysteries of the Sith.

Po zákeřné smrti svého otce, záchraně Valley of Jedi a porážce záporného Jereca, se Kyle Katarn vydává na ještě tvrdší cestu. Kyle začne mít problémy s temnou stránkou své duše a vše vyvrcholí zavržením svého nádherně modrého meče. Nebojte se, Kylův dobrý přítel Luke Skywalker mu pomůže získat zpátky nejen jeho schopnosti, ale i mnohem důležitější meč. Příběh vám záměrně nechci prozrazovat, protože bych musel zmínit některá důležitá fakta, která by vás mohla zklamat.

Neříká se mi to snadno, ale nejproblematičtější složkou celé hry je design úrovní, a proto začnu celou recenzi právě jím. Několik úvodních misí na mne působilo dojmem, jakoby je navrhl člověk, který žádnou FPS nikdy ani neviděl. Často budete zmateně pobíhat po rozlehlých mapách a hledat téměř neviditelná tlačítka, která navíc od těch ostatních (a že jich je požehnaně) nejsou nijak odlišena. Zkrátka si představte, že se ocitnete v místnosti plné stovek svítících diod, tlačítek a panelů, z nichž jsou aktivní pouze 4 prvky. Nádhera, že? Tím to ale teprve začíná. Tlačítka, přepínače a zkrátka veškeré prvky jsou pouze 2D textury, žádné poctivé 3D objekty vystupující z palubních desek a přístrojů. Rozlehlost a zejména minimální nápaditost úvodních levelů by vás mohla snadno odradit. Doporučuji vám, abyste důkladně prozkoumávali veškeré neobvyklé jevy a snažte se dostávat na těžko přístupná místa, jelikož právě většinou znamenají další postup ve hře. Ačkoliv to nezní příliš logicky, některé situace nevyřešíte pomocí logiky, ale spíš náhodou nebo zoufalým krokem – sebevraždu nemám na mysli.

Velký třesk nastává v okamžiku, kdy se setkáte s božským Lukem Skywalkerem, který vám poradí, jak můžete zpátky získat svůj světelný meč. Vynechám některé nepodstatné detaily, které by vám stejně k ničemu nebyly a rovnou vysypu, že získání meče nebude nic snadného ani pro zkušenější hráče FPS. Nečeká vás žádná zkouška ohněm nebo procházka uličkou smrti, ale potrápíte především svou drobet ospalou mysl. Budete muset projít rafinovaným bludištěm plným pastiček a drobných úkolů, ale hlavně obnovíte magické schopnosti rytířů řádu Jedi. Úroveň plná nástrah a pastí svým stylem sice trochu připomíná Tomb Raidera, ale i přesto myslím, že si užijete spoustu legrace. Mohl bych vám klidně prozradit, jakým způsobem lze meč získat, ale přece bych nebyl tak necitlivý, abych vám zbytečně kazil zábavu. Velmi zajímavá je místnost, ve které je meč uložen. Ze všech stran jste obklopení skálou a existuje jen jeden způsob, jak se dostat ven. Nesnažte se zbytečně násilným způsobem dostat ven, je to nemožné. Zkuste chvíli uvažovat a určitě na to přijdete.

Jakmile budete držet svůj meč, hra se začne výrazným způsobem měnit. Z původní nezajímavé hry se stane zábavná a propracovaná Star Wars orgie. Design úrovní je už není tak nudný, nepřátelé mají z vašeho fosforově modrého kamaráda velký respekt a zabíjení je rázem mnohem větší zábava. Ale zpět k designu. Zatímco v úvodních fázích hry se pohybujete převážně v uzavřených prostorách kosmických lodí a vesmírných mega-komplexů, v následných úrovních se stále častěji budete objevovat na rozlehlých otevřených úrovních, budete bránit vaše území před nájezdy, ke konci se projdete působivými bažinami, abyste pomohli ochránit zbylé trosky Jedi Akademie.

Přestože se hra opírala o populární Star Wars, v některých momentech jsem si připadal jako v jiném světě. Kdyby zde nebyly imperátorské jednotky ve stylově bílých “chráničích”, ani bych nepoznal, že jde o nějaké Star Wars. Výjimkou je zajímavá, ale docela obtížná mise, kterou procházíte s pomocí ocelového monstra – pochopitelně vypůjčeného od imperátorských nácků. I když tento stroj je velice silný a několika střelami rozpráší jakoukoliv skupinku početných nepřátel, z jeho pomalé chůze a nemotorného pohybu budete mít často úzkostné stavy.

Jedi Knight II: Jedi Outcast je sice tradiční FPS (obsahující i možnost kdykoliv přepnout do 3rd pohledu), ale v žádném případě není určená akčním nováčkům. Dokonce bych se nedivil, kdyby se v některých obzvláště podivných situacích zasekli i náruživí hráči. Obtížnost je trochu uměle zvyšována malým počtem med-kitů, což citelně pocítíte až do chvíle úplné regenerace vašich magických schopností. Nepřátelé nejsou úplně nejhloupější, i když o nějaké pokročilé A.I. můžete jen snít. Značná početní převaha a terénní překážky jsou atributy, které nízké IQ bohatě vyvažují. Problémy budou také s nepřátelskými střelami, které způsobují velmi silná zranění. Zkuste někoho střelit laserovou pistolí a uvidíte, jaký bude výsledek. Ale i s těmito problémy se Kyle Kataran vyrovná ve chvíli, kdy získá zpátky svůj meč, ale o tom se za chvíli zmíním podrobněji. Pojďme se raději podívat na podrobný výčet všech tzv. Jedi Mind Tricks, o nichž jsme si asi všichni slibovali skutečně mnoho…

Magické schopnosti

Push
Jedna z mých oblíbených schopností, která posouvá předměty, dokáže způsobit prasknutí skla, odsunutí bedny na vzdálenost několika metrů (podle toho, jak jste vytrénovaní). Nejzábavnější ale je posouvat/odhazovat nepřátele tak dlouho, dokud nespadnou z nějakého mostu. Nejenže ušetříte náboje, ale zároveň se dobře pobavíte. Tuto milou funkci můžete totiž použít i na větší počet vojáků.

Pull
Obdobná funkce jako Push, ovšem s přesně opačným významem – předměty přitahujete k sobě. Opět se nabízí rozkošné přitahování vojáčků nebo přisouvání beden.

Heal
Velice důležitá schopnost, která obnovuje život našemu hrdinovi. Pochopitelně, když jste úplně mrví, ani tato dovednost vás nezachrání, ale stačí aspoň kousek zdraví a během chvilky jste opět schopni zabíjet.

Grip
Velice oblíbený trik Darth Vadera, který tak trochu patří mezi temnou Jedi, ale to nikomu vadit nebude. Provedení všichni dobře známe – stačí pár sekund a nebohý voják třepe nožičkami půl metru nad zemí. Možná budete trochu zklamáni, jelikož tímto kouzlem nikoho nezabijete, pouze ho dočasně ochromíte. Ale už za ten chvilkový pocit absolutní převahy to stojí, ne? Grip nelze použít na víc postav zároveň.

Lightening
A máme tu další temnou schopnost, neméně zajímavou a zároveň jednu z nejsilnějších. Blesk je nejen velmi působivý, ale patří mezi opravdu mocné zbraně Jedi. Zcela jistě je využijete v soubojích s ostatními rytíři..

Mind Tricks
Tato schopnost by se dala volně přeložit jako dočasná ztráta soudnosti, nebo chcete-li, absolutní demence ve váš prospěch. Jednotky se totiž budou po krátkou dobu chovat, jako vaši spojenci, což oceníte…….ne, to vám neprozradím:)

Force Speed
Velice efektní zrychlení vašeho běhu. Efekt sice poměrně dost připomíná zpomalení z Maxe Payna, ale to je jen drobná vada na kráse. Pokud se přepnete do 3rd pohledu, uvidíte, že se pohybujete skutečně velmi rychle.

Force Jump
Speciální vylepšený skok se objevil již v prvním díle, ale doznal jistých změn. Rozdíl je v tom, že nepatří mezi základní schopnosti, a nemusíte jej tedy volat žádnou klávesou – jde o pasivní schopnost. Funguje automaticky po stisknutí klávesy pro skok, je ovšem závislý na vaší Jedi – energii, tj. v momentně, kdy jí budete mít málo, nevyskočíte skoro vůbec.

Nejzajímavější zbraně:

Bryar Pistol
Základní zbraň, která je sice docela přesná a má dokonce sekundární mód, ale to je také vše, čím je zajímavá.

E-11 Blaster Rifle
Zbraň imperátorských jednotek. Je velmi přesná a v sekundárním módu relativně silná, ale nepřesná.

Destructive Electro-Magnetic Pulse 2 Gun
Zcela jistě nejpovinnější zbraň, která ve hře je. Velice silná energetická zbraň, která se hodí na destrukci velkých robotů.

Tenloss Disruptor Rifle
Celkem schopná sniperská puška, která se vám bude často hodit. Navíc je k ní dostatek nábojů.

Bowcaster
Elektronická kuše, která střílí buď jednotlivé, nebo znásobené střely. V začátcích je užitečná, ale v pozdějších fázích je k ničemu.

Light saber
Jedna z nejsilnějších zbraní ve hře. Dokáže sama odrážet nepřátelské střely kromě střel z Disruptor Rifle. Meč můžete používat jako bumerang, který spolehlivě trefí svůj cíl.

Nechci zde popisovat všechny zbraně, protože potom byste hru ani nemuseli hrát. Ještě připomenu, že narazíte na granáty nášlapné a nástěnné miny – ty jsou zde podle mne úplně zbytečně, možná je využijete v multiplayeru.

Jedi Knight II používá, dle autorů, značně modifikovaný Quake3: Team Arena engine. O tom asi nemá cenu polemizovat, protože Quake3 engine se prozradí již při spuštění typickou konzolí. Když jsem před pár měsíci viděl obrázky z JKII, nevěřil jsem, že něco tak dokonalého by mohlo být postaveno na Q3:TA engine. Přes nesporné kvality toho enginu, mezi které patří vynikající kompatibilita, rychlost a slušná výstupní kvalita, nelze opomenout obvyklé problémy s nekvalitními texturami. Dle tvůrců by měly být objekty potaženy texturami o rozlišení 512×512 bodů, ale je to pravda? Ve skutečnosti je to složitější. Zatímco některé textury (skály, světla) vypadají velmi přesvědčivě a působivě, textury na stěnách a podlahách jsou většinou nepříjemně rozmazané. Tyto neduhy byly patrné již u RTCW a MOH: AA, ale zdaleka nebyly tak výrazné. Přikláním se k Serious Samovi, který používá vlastní engine, a myslím si, že textury, které používá v současnosti, nemají přemožitele. Potenciálním následníkem by mohl být až vzdálený Doom 3 nebo doufejme v brzo dokončený No One Lives Forever II. Textury postav vypadají mnohem lépe a směle bych je zařadil vedle špičkových modelů z MOH. Imperiální jednotky jsou tvořeny několika tisíci polygony, a když si je podrobně prohlédnete, určitě se mnou budete souhlasit, že vypadají úchvatně. Zejména pak tváře Jedi jsou velice detailní a zachycují jemné tváře sympatických bojovníků. V Jedi Knightovi II pochopitelně nespatříte tolik rozdílných jednotek jako v konkurenčních titulech, což fanoušci SW jistě chápou. Nejpočetnější skupiny tvoří bílí Stormtroopři, dále potkáme černé rytíře Jedi v efektních kápích, speciální Jedie (jsou geneticky upravení, silnější a černí, připomínají predátora), objeví se i staří známí Granové – granátníci z minulého dílu. Vaši spojenci, které mnohdy tvoří samotní Jediové v čele s božským Skywalkerem, vyhlížejí také skvěle. Zejména Jediové mají různě zbarvené světelné meče (fialové, žluté, zelené – Luke). Nepřátelští, zlí a temní Jediové mají meče červené, takže nebudete mít s jejich identifikací žádné problémy. Q3A engine velice věrně zobrazuje veškeré statické objekty (trubky, schodiště, mosty, koše). Každého SW fanouška potěší, když aspoň na chvíli nakoukne na “zaparkovaného” Tie Fightera nebo se pokochá pohledem na X-Wing. Špičkovým zpracováním prošla také obří robotická monstra připomínající kovovou verzi dávno vyhynulého Phororacose (asi 3 metrový pták – předchůdce pštrosa). Měl jsem ohromnou radost, když jsem se po dlouhých misích konečně ocitl v jeho nitru. Musím se přiznat, že řízení takového obra není nic snadného, ale ten pocit, když můžete drtit bezbranné Stormtroopry, je prostě úžasný. Největší, ale také HW nejnáročnější grafickou lahůdkou jsou bažiny, do kterých se dostanete ke konci hry. Představte si zataženou šedivou oblohu, ze které padají proudy kapek na bažinatou půdu. Prostředí připomíná Jurský Park – všude rostou palmy, lišejníky a různé druhy trav. Jen ta druhohorní fauna tu poněkud chybí. Byla nahrazena temnými, černými a řádně zmutovanými Jedai, kteří jsou vytrvalejší a silnější než obyčejní Jediové v barevných kápích. Z extrémně tuhých vypadávají speciální zelené oblázky, které vylepšují vaše schopnosti….. nevím sice, jak moc, ale v každém případě je sbírejte. Bohužel, bažinaté grafické orgie jsou hardwarově velice náročné a oproti jiným částem hry dochází k obrovskému poklesu frame-rate. Netvrdím, že chyba je jednoznačně ve hře, jelikož mám značně zastaralou grafickou kartu (GeForce), a předpokládám, že na kartách Radeon 8500, GeForce 3 by bylo všechno v pořádku.

Velkou grafickou lahůdkou je světelný meč. Když pominu, jak nádherně vypadá a jak vzrušující zvuk vydává, musím se zmínit i o dalších grafických zajímavostech. Grafici si dali na zpracování “síly” meče opravdu záležet. Pokud se pohybujete blízko stěn, meč sám vykresluje do zdi krásné žhavé stopy, které bohužel po chvíli mizí. I přes tento zajímavý a rozhodně dost nečekaný prvek jsem narazil na jeden drobný problém. Pokud máte vytažený meč a pohybujete se v blízkosti nějaké postavy, mám teď na mysli postavy spojenecké, meč jimi vesele proplouvá, aniž by jim způsoboval jakékoliv viditelné poškození. Je to samozřejmě nesmysl, protože stačí se světelné čepele jen dotknout a máte o prstík méně – Luke při známém souboji s Darth Vaderem přišel (jen dočasně) o celou ruku (tedy o dlaň a část zápěstí). Ve hře ovšem nebudete mít možnost regenerace amputovaných končetin, takže pokud o nějakou organickou část přijdete, hra končí. Zajímavé je, že pokud mečem ohrožujete roboty (R2D2), skřípou, prskají a lítají z nich proudy jisker. Zkrátka se vám snaží říci, že je nemáte mrzačit, jejich elektronickému žvatlání ale stejně nikdo nerozumí. Pochopitelně není problém je zničit jediným máchnutím meče. Vaše temné ego se nijak výrazně nezvětší. Robotů je dost a vašich kladných vlastností jakbysmet. No…..ale zase to nepřehánějte.

Popularita Star Wars závisela do značné míry na dvou lidech. Prvním byl neuvěřitelně kreativní režisér, kterému sice pomalu docházejí nápady, ale to nic nemění na faktu, že se zasloužil o jeden z největších sci-fi trháků všech dob. Jeho jméno jistě znáte, jde o George Lucase. Neméně důležitým člověkem je pro Star Wars John Williams, jehož vynikající Imperial March ve mně neustále probouzí příjemné mrazení v zádech. Nedokáži si představit, jak by na mne Hvězdné Války zapůsobily bez špičkové hudby, za kterou dostal John Williams zaslouženého Oscara. Pompézní famfárové trubky se střídaly s tklivými, ale melodickými pasážemi, symbolizujícími lásku, radost, štěstí, ale také smrt. Zatímco hudbě k Jedi Knightovi se věnoval výhradně John Williams, hudbu právě recenzovanému titulu upravoval pro mě neznámý Clint Bajakian za účasti Johna Williamse. Upřímně řečeno, hudba mne docela zklamala. Netuším, kdo je Clint Bajakian, ani jaké jsou jeho hudební schopnosti, či zda vůbec někdy komponoval hudbu pro počítačovou hru, ale jedno vím jistě – není to následník Johna Williamse. Ano, je to překvapivé zjištění, nicméně je to tak. Hudba vám bude připomínat důvěrně známé pasáže ze Star Wars, nosná témata se také tu a tam vynořují, ale hudba není originální a jde spíš o rozšířený a minimálně upravený soundtrack z Jedi Knighta. Navíc dramatické motivy se dost nelogicky plynule prolínají s klidnými melodiemi, které původně patřily úplně jinam. Vzhledem k tomu, že Jedi Knight II se rozkládá pouze na jednom CD, je celkem jasné, že hudba není ve formě audio stop. Datová forma je sice úsporným řešením, ale pro milovníky hudby je velmi přísným omezením. V tomto případě na štěstí nejde o nijak bolestivou událost, jelikož hudba zdaleka není tak kvalitní, jako u Dark Forces II. Zvukové efekty jsou slušné a myslím, že nijak nevybočují z průměrů. Veškeré herní dialogy jsou namluveny naprosto neznámými herci, takže na Marka Hammila jako Luka Skywalkera rovnou zapomeňte.

Jen těžko bychom hledali dnes nějakou 3D akci v níž by důležitou roli nehrála volba multiplayer, a ani Jedi Outcast tuto tradici neporušuje. Hra nabízí celkem sedm herních módů v patnácti mapách, přičemž ovšem některé mapy jsou použitelné jen pro určité módy. V Jedi Outcast si toho všeho užijí i hráči ochuzení o možnost hraní na internetu či přes LAN, jelikož Raven Software si dali tu práci a naprogramovali několik botů. Pravda, jejich umělá inteligence rozhodně nepatří k výkvětu simulace lidského chování na počítači, ale buďme rádi alespoň za to. Pokud bychom zde měli popisovat všechny mapy a módy, natáhla by se recenze již skutečně na nesnesitelnou délku, takže si stručně prolétněme alespoň módy. První z nich se jmenuje Free for All a jde v podstatě o klasický deathmatch. Tento mód je k dispozici rovněž v týmové verzi, která je o poznání zajímavější. Třetí volba nese název Holocron a její hnací motor spočívá v tom, že hráči mohou používat Sílu jen ve formě náhodně rozmístěných bonusů, které jim dovolí daný trik provést pouze jednou. Další dva módy jsou variací na známé Capture the Flag – první z nich je klasickou CTF a druhý je obohacený o ochranu držitele vlajky proti účinkům Síly. Šestý mód je podle mého nejzábavnější a jmenuje se Duel. Jak již název napovídá, jde o souboje dvou hráčů na malém prostoru, a vše je navíc vylepšeno jakýmsi turnajovým systémem, kdy se na vítězi střídají další a další bojovníci. Poslední mód nese název Jedi Master a jeho princip spočívá v jakési “otočené” hře na babu. Jeden z hráčů sebere sětelný meč a ostatní (bez mečů) se jej snaží zabít a meč získat pro sebe. Jak sami vidíte, multiplayer je v Jedi Knight II záležitostí na pár týdnů skvělé zábavy, ovšem až čas prokáže, zda se toto dílko má šanci zařadit k více hraným titulům po síti či na internetu. Design map nicméně není špatný a vzhledem k plánované rozšiřitelnosti hry, se asi nemusíme o budoucnost Jedi Outcast v tomto směru obávat…

Jedi Knight II: Jedi Outcast je slušná FPS, která se sice nezařadí po bok Half-Lifu nebo No One Lives Forever, ale i přesto patří mezi nadprůměrné tituly. Možnost kdykoliv přepínat pohledy mezi 1st a 3rd pohledem je dobrý nápad a rozhodně vám značně usnadní orientaci. Hodně hráčů odradí obtížnost, rozlehlost a zdánlivě složité řešení některých úkolů, nicméně pokud si Jedi Outcast vyzkoušíte a řádně se do něj ponoříte, rozhodně nebudete zklamáni…

Zdroj: GamePort