Karak 2: Vskutku důstojný pokračovatel legendární hry

Karak byl v mnoha rodinách hrou, kterou hráli ruku v ruce dospělí s dětmi. Jenže děti odrostly a nabízí se otázka, co hrát dál. Karak s číslovkou dvě je jasnou odpovědí, protože bude vyhovovat právě oněm odrostlejším dětem, a rodiče bude bavit o mnoho více než jeho předchůdce!

Když se řekne Karak, má mnoho hráčů jasno: to je hra, kterou hrajeme s dětmi. Zároveň však většinou hráči dodávají, že hra je dost o náhodě a že po několika partiích se vcelku únavně opakuje. Petr Mikša a Roman Hladík, tvůrci hry, si určitě museli lámat hlavu s tím, jak dát dohromady nástupce téhle legendární rodinné hry. A určitě nic nezkazíme když v samém úvodu prozradíme, že to zvládli na výbornou!

Nově má mapa podobu vzájemně přiléhajících hexagonů

Hrdinové, z kobek ven!

Myšlenka druhého Karaku je jednoduchá – drak je mrtev, v hradu Karak už není do čeho píchnout. Tak nezbývá než vrátit se na povrch – a co čert nechtěl, na hrdiny tam čeká Temný generál a jeho armády. Aby se hrdinům lépe cestovalo, dostali staří známí z jedničky od vínku jezdecké zvíře a hurá do boje. Žádné příšery se nám tu roztahovat nebudou!

Je třeba zmínit, že Karak 2 je mnohem komplexnější než jeho předchůdce. Pravidla (v krabici česky, slovensky a polsky) sice mají dvanáct stran, ale ve své podstatě nejsou příliš složitá. A pokud se ptáte, jestli to náhodou není jen vylepšený první díl, pak odpověď zní: ani náhodou! Je to dočista jiná hra, i když některé prvky budou hráčům důvěrně známé.

Dvojka je takovou „light“ budovatelskou strategií. Na počátku vás opět čeká výběr hrdiny – a každý z nich má také nějaké ty specifické vlastnosti. I karta hrdiny vypadá skoro stejně jako u jedničky, jen políčko se symbolem klíče nahrazuje symbol amuletu.

Krajina se změnila ze čtverečků na mnohem větší šestiúhelníky, ze kterých vytváří hráč postupným spojováním mapu. A podobně jako v předchozí hře vždy losuje z pytlíku nepřátele, se kterými bude o dobytí příslušného pole soupeřit. Rozhodujícím kritériem jsou tentokrát Kameny duše, které nahradily poklady. Kdo jich má na konci hry nejvíc, vítězí.

Poznámka na okraj: oproti téměř nekonečným chodbám hradu vám bude nejspíš při prvních pár hrách připadat výsledná mapa poněkud malá, ale je to jen o zvyk.

Nebuď střevo, sbírej dřevo!

Novinkou je, že krajiny obsahují jeden až dva ze tří typů zdrojů – dřevo, kámen nebo jídlo. Každá ze surovin má své žetony – někdo by mohl namítnout, že možná až příliš malé, ale svému účelu poslouží a jsou barevně odlišené. Je na místě pochválit i vydavatele, který u hry evidentně přemýšlel a dal jí do vínku příjemný insert, takže na hru samotnou pohodlně vytáhnete zásobník se surovinami, který je oddělený a po dohrání vše přehledně poskládáte zpět do krabice. Opravdu uživatelsky komfortní řešení!

Jako první je při dobývání mapy třeba postavit město, ve kterém máte předdefinované budovy. Následně záleží už jen na hráči do čeho své zdroje investuje. Je například možné ke stávajícím dvěma akcím přidat svému hrdinovi ještě jednu navíc stavbou stájí nebo postavit portál, který umožní přemístit se na předem vybrané objevené pole mapy a ušetřit tak pohyb a obcházení propastí, které mnohdy tvoří okraje jednotlivých dílů. K boji pak poslouží prapory pro zvýšení slávy (určuje počet podpůrných jednotek) nebo místa, kde můžete rekrutovat armádu – ale o tom později.

Během zkušebních her jsme měli pocit, že kámen je poněkud nedostatkový – a protože si může hráč vybrat, kde postaví své město/základnu, bylo sousedství s dílem s kameny povětšinou jasnou volbou.

Sympatické je, že díly krajiny se rovnají tak, že ve sloupci jsou dva druhy (stupně) krajin, přičemž krajinu druhého stupně střeží sice vždy naráz dvě armády nestvůr, které je třeba porazit, ale zároveň poskytují mnohem více zdrojů. Ve své podstatě hra předpokládá, že hráč dosáhne určité fáze vývoje a dvě armády už nebudou nepřekonatelnou překážkou, což se při hraní potvrdilo.

Nepřátelé se opět ukrývají v tematickém pytlíku a v popředí sám Temný generál, hlavní arcipadouch celé hry

Generál a jeho hordy

Stavět můžete jako vzteklí, ale to, co se na konci hry počítá, jsou Kameny, které získáte ze zabitých nepřátel. I tady nabízí hra dva druhy bodované dle síly poraženého nepřítele.

Co se nepřátel samotných týká, pořád je jejich volba dost náhodná. Ale! U silnějších nepřátel už není váš hrdina odkázán na to, že bude házet do zblbnutí, dokud mu kostky nebudou přát. Karak 2 totiž nabízí možnost kromě základního hrdiny (reprezentovaného velkou kostkou) najmout i další jednotky – a dokonce tři druhy. Jejich počet je limitován silou příšer, které dokáže hrdina porazit. Získáváte body slávy a jejich počet rovná se počtu pomocných jednotek. Bude chvilku trvat než si osvojíte co z koho padá, ale z potvor nižší úrovně mohou vypadnout zbraně s bonusem do útoku (+1 a +2) nebo jednorázové útočné kouzlo či kouzlo umožňující krást ostatním hrdinům suroviny. Že se na útok hází kostkou jste asi pochopili, že je zde možnost, že hrdina zasáhne, ale zároveň je zraněn ovšem tušit nemůžete.

Na konci vašeho snažení stojí Temný generál a jeho strážci, jejichž síla je modifikována podle počtu hráčů. Tady bych měl snad jedinou výtku k provedení hry – generál a jeho pohůnci příliš nedrží ve stojánku ve vzpřímené poloze, ale s tím si hráči stejně nakonec s trochou trpělivosti poradí. Mimochodem – Generál se objeví pokud hráč vylosuje „jeho“ díl krajiny. A protože se jedná o krajinu druhého stupně, je garantované, že to nebude v příliš brzké fázi hry (na rozdíl do draka, který mohl vletět na dobrodruhy klidně hned jako první).

Zmínku musíme věnovat i „pomocným silám“ – ve městech je možné postavit místa, na kterých lze (opět za zdroje) najímat vojáky. Ty jsou symbolizováni extra kostkami, přičemž každý ze tří typů je trochu jiný. Balanc hry pomáhá držet fakt, že pokud při hodu kostkou pomocné jednotky padne lebka, odložíte kostku zpět „mimo hru“ a o jednotku přijdete. Takže nezbývá než si pořídit novou. Potěšující myšlenka, která dává hře zase o něco epičtější rozměr.

Ten umí to a ten zas ono

Tak, základní části hry máme pěkně pohromadě. Pravidla jsou přehledná a během dvou her budete plně zabydleni. U nás byla snad jediná otázka – pokud hráč svede boj s příšerou, dostává zranění po prohře (jako tomu bylo u jedničky), nebo jen na základě kostek?

Objevování krajiny je snadné, stavění také a celá hra je ve své podstatě dost intuitivní. Mnozí hráči by určitě ocenili nějakou přehledovou kartu co vlastně ve svém tahu mohou provádět, ale je to o zvyku. Opravdu za dvě tři hry budete hrát plynule a bez tápání.

Takhle vypadá vnitřek krabice – insert umožňuje vše po dohrání pohodlně srovnat i potřebný komfort během hry

A to nejlepší jsme si nechali nakonec. Karak 2 má sice podíl náhody, ale je mnohem komplexnější hrou. Na základě toho, jakého hrdinu si vylosujete, budete postupovat. Někteří hrdinové mají extra kostky pro boj, někteří jsou stavitelé a potřebují méně surovin a jiní zase objevitelé, takže si mohou vybírat nepřítele nebo krajinu, kterou odhalí. Je tedy jen na hráči, zda dá svému hrdinovi více akcí, silnější armádu (jak již bylo řečeno, síla je dána silou poražených nepřátel, která určuje takzvanou slávu), zda bude porážet slabší jednotky nebo vytříská Kameny duše ze silnějších či si troufne přímo na Generála. K vítězství vede více cest a je na každém z hráčů kterou se vydá.

Taktiku do hry přidávají i amulety, které vypadnou po přemožení určitého typu příšer. Ty umožňují zvýšit příjem surovin vytěžených na jednotlivých hexagonech, posílit armádu nebo zvýšit slávu či přidat akci… Amulety mohou ve hře výrazně pomoc

Pořád to není na žádné super velké přemýšlení a taktizování, on doporučený věk hráčů 10+ mluví za vše. Ale přece jen nelze hrát mechanicky, pořád stejně, protože náhoda už je spíše doplňkem, nikoliv určujícím prvkem celé hry. A přesně proto Karak 2 vydrží dlouho, neohraje se po několika partiích a nevkrade se pocit, že je to pořád to samé.

Karak 2 se hraje svižně i ve více hráčích (4-5), tedy pokud netápete v pravidlech. V duchu dílu prvního hraje každý z hráčů především za sebe, žádnou velkou kooperaci nečekejte, ale třeba se nějaké interakce ještě dočkáme v rozšíření podobě jako u předchůdce.

Karak 2 navazuje na jedničku, přesto je to úplně jiná hra. Ale mechaniky pochopíte (i díky přehledným pravidlům) rychle, času zabere podobně jako jeho předchůdce, provedení je téměř perfektní a potěší i insert, který je součástí základní krabice. Osobně bych uvítal trochu variabilnější kresby na žetonech nepřátel, ale to už je projev ryzího hnidopišství. Ale tvůrčí tým zvládl nelehký úkol a troufnu si říct, že Karak 2 je přesně tím dalším krokem, který v hraní uděláte pokud děti přerostou jedničku.

Po počátečních obavách jak se podaří naložit s legendou, přichází potlesk, protože tohle se náramně povedlo – jak tvůrcům, tak i výrobci hry, firmě Albi!

Karak 2