Modely pro scifisty #39: Prapředek x-wingu ještě jednou…

V minulém díle popsal Střelec okolnosti vzniku stíhačky IS a stavbu modelu druhého prototypu IS-2. Firma A-model vyrábí obě verze, první i druhý prototyp a proto si dovolím krátké srovnání.

Technické detaily předlohy ponechám stranou, neb je Střelec popsal dost obšírně, a soustředím se na samotné modely. Letouny IS-1 a IS-2 se na pohled lišily především pohonnou jednotkou a tvarem ocasních ploch. Firma A-model toho využila a základ obou modelů je tentýž. Obsahem stavebnice jsou tři rámečky ze světlešedého plastiku a jeden čirý s výliskem větrného štítku. Dva rámečky, obsahující křídla a trup, jsou u obou stavebnic stejné, třetí pak obsahuje výlisek ocasní partie a motoru.

Stavba motorové části u IS-1 je záležitostí pro masochisty. Model sice obsahuje maketu motoru, kdy tělo s válci je doplněno několika díly táhel a výfuků. Prakticky všechny je třeba nejdřív „vytesat“ z nálitků materiálu, jak už je u technologie short run zvykem. Práce je to náročná a zbytečná, protože po sestavení motorového krytu není dovnitř prakticky vidět. Optimální je se motorem vůbec nezabývat a otvory v čelní části krytu zevnitř zaslepit – není to úplně od věci, u předlohy předpokládám existenci žaluzií regulujících přístup vzduchu k motoru, jak bylo v té době u sovětských konstrukcí obvyklé.
Tím ovšem boj nekončí. Samotný motorový kryt obsahuje po svém obvodu devět oválných otvorů pro výfukové potrubí; podle návodu má být každý otvor zevnitř uzavřen jakýmsi špuntem s naznačeným výfukem. Je na modeláři, zda použije díly ze stavebnice, nebo je nahradí trubičkami odpovídajícího průměru; problémem však zůstávají samotné otvory. Většina jich je opět částečně nebo zcela zalita materiálem, takže je třeba je nejprve zprůchodnit. Při odvrtání pochopitelně vezme původně oválný tvar za své. Dobrá zpráva: na hotovém modelu to prakticky není poznat.

Zbytek stavby probíhá bez větších problémů, myšleno vzhledem k technologii short run. Interiér obsahuje díly vnitřní konstrukce, před usazením je nutné trochu zeslabit stěny trupu. Každopádně si modelář užije tmelení, jak při napojení ocasní části na trup, tak na přechod centroplánu a křídel. O nutnosti tmelit napojení motoru na trup jsem se už zmínil. Celkově ale stavba probíhá bez větších záludností.

Zbarvení IS-1 je o něco pestřejší. Horní, boční a odpovídající část dolních plochy jsou zelené, ostatní spodní plochy modré, stejně jako u IS-2. První prototyp nesl navíc červený vrtulový kužel a žlutou příď, ze které vybíhal zužující se žlutý pruh až k ocasním plochám. Rudé hvězdy na šesti pozicích – na křídlech a z boku na trupu. Zde ovšem nastává problém. Jelikož žlutý pruh zasahuje do „skládací části“, v přistávací dvouplošné konfiguraci vede jednak uvnitř šachty, do které zapadne část spodního křídla s podvozkem, druhak přes střední část spodní plochy, která v jednoplošné kombinaci tvoří bok letounu. Obtiskový arch obsahuje jak kompletní pruh pro model v letové konfiguraci, tak pruh patřičně rozkouskovaný. Obtisky jsou ovšem samostatnou kapitolou. Firma A model je opět pojala jako univerzální, kdy tentýž aršík přikládá k oběma verzím. Jsou sice dokonale matné, nicméně podkladová barva lehce prosvítá; po nastříknutí přídě žlutou (odstín Humrol 24) je žlutý pruh o poznání tmavší. Obtisky příliš nedrží, po použití změkčovací vody Mr. Mark Softer od Gunze se na některých místech zkrabatily; dokonalému přilnutí by možná pomohlo použití lesklé barvy nebo jemné vyleštění povrchu (týká se stříkaných matných Humbrolek, Agamy se můžou chovat jinak). Po zkušenostech s aplikací obtisků doporučuji dát si tu práci, pruh namaskovat a nastříknout; výsledný efekt bude mnohem lepší a v konečném důsledku nebude o moc pracnější.

K povrchové úpravě nátěru jsem použil „plnič“ Mr. Surfacer 1000 od Ganze, na spodní plochy světle německou modrou Humbrol 65, na horní pak zelenou humbrol 86. Návod sice radí použít Ruskou zelenou Humbrol 114, tu už ale (spolu s ruskou modrou) firma Humbrol nevyrábí.
Mimochodem: použití „německé“ modré není úplně špatně – v roce 1940, po podepsání paktu Molotov-Ribbentrop obdržel SSSR dodávky německého materiálu, mj. i barev; pokud byly barvy domácí provenience, je dnes prakticky nemožné určit přesný odstín; sovětský průmysl měl obecně jiné starosti a občas stvořil neuvěřitelné věci, takže se odstíny téže barvy mohly lišit série od série.
V případě zbarvení IS-1 se navíc objevily určité pochybnosti. Z dostupných fotografií je zřejmé pouze to, že pruh na trupu má světlejší odstín než hvězdy. Pravděpodobně byl žlutý, mohl být ale i bílý. Některé zdroje uvádějí, že celý stroj nebyl zelený, ale modrý. Vrtulový kužel mohl být červený, ale i zelený či modrý. Tak si vyberte…

Postavený model IS-1 ze všeho nejvíce připomíná vylepšenou verzi Polikarpova I-153 Čajka. Celkově je vhodný spíše pro modeláře, kteří chtějí mít ve sbírce zajímavý prototyp, který v naší bublině reality prokazatelně létal. Ti, kteří dávají přednost „whatif realitě“, spíše sáhnou po modelu IS-2, jehož stavba je nejen o něco jednodušší , ale který díky mohutnému motoru vyhlíží výrazně bojovněji.

Více údajů o programu IS (pro ruštinu ovládající čtenáře): http://www.airwar.ru/enc/fww2/is1.html

Závěrem děkuji Střelcovi za nezištné poskytnutí modelu IS-1 (během stavby jsem pochopil proč) a v konečném důsledku za vyhecování zájmu o ruské prototypy…

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď