Modely pro scifisty #45: Letadla v řadě Agent JFK (2)

Britský dvojmístný stíhací letoun Bristol F.2B Fighter, zvaný prostě Bristol Fighter, nebo krátce Biff, neměl mezi letci nejlepší pověst. Neprávem – jednalo se totiž o zdaleka nejúspěšnější dvojsedadlovku první světové války, který vydržela ve službě u RFC, později RAF, ještě dlouho po válce. Poslední kusy byly vyřazeny ze služby až v roce 1932.

Původní požadavek z r. 1916 zněl na „dvojmístný průzkumný stroj, schopný se ubránit nepřátelským stíhačkám“, zamýšlený jako náhrada za nepříliš výkonné a tudíž zranitelné letouny B.E.2. Konstruktér Frank Barnwell vytvořil stroj s charakteristickým průběžným dolním křídlem, poháněný řadovým motorem Rolls-Royce Falkon I. o výkonu 190 k, vyzbrojený dvěma kulomety; jeden byl umístěn mezi bloky motoru a střílel dopředu otvorem v přední masce, druhý pohyblivý kulomet ovládal střelec sedící za pilotem. Zalétání v září r. 1916 proběhlo bez vážnějších problémů a nový stroj vykazoval dokonce vyšší výkony, než jaké požadovalo zadání. Výsledkem byla plnokrevná stíhačka.

Na frontu se nové letouny dostaly na jaře roku 1917. První bojové nasazení však dopadlo neslavně. Skupina šesti Bristolů se nad Arrasem setkala s pěti Albatrosy od Jasta 11. V nastalém boji byly čtyři Bristoly sestřeleny a další těžce poškozeny. Britští piloti uplatňovali taktiku obvyklou pro průzkumné a bombardovací letouny, kdy skupina letěla v sevřené formaci a veškerá tíha obrany proti nepřátelským stíhačkám spočívala na střelcích – pozorovatelích. Byl to důsledek fatálního nepochopení kvalit nového stroje a není divu, že podobně dopadly i další mise.

Mělo to několik důsledků. Pověst o střetnutí se rychle rozšířila mezi letci na obou stranách. Němečtí letci po přistání hlásili, že nový anglický letoun nepředstavuje hrozbu a od začátku jej podceňovali. Britské velení pod dojmem ztrát uznalo, že je třeba změnit taktiku a Biffy konečně začaly být používány jako plnokrevná stíhačka pro manévrový boj. Teprve teď se naplno projevily jejich kvality. Ač velký a poměrně těžký, byl Bristol Fighter obratný a především disponoval přebytkem výkonu a dostatečnou strukturální pevností. Brzy si vydobyl pověst respektovaného protivníka a mezi posádkami doznal značné obliby. Nejúspěšnější osádkou se stal kanadský pilot Andrew Edward McKeever, DSO, MC & Bar, DFC & Bar s osobním skóre 31 nepřátelských strojů, jeho pozorovatel Leslie Archibald Powell, MC & Bar sestřelil 19 strojů protivníka.

Kapitán J.C.Bigglesworth na Biffu nikdy nelétal, proto měl tendenci jej podceňovat; přidělení tohoto typu dvojici Vega – Kovář v bigglesovské realitě byl ovšem od plukovníka Raymonda geniální tah. Správně předpokládal, že dvojice návštěvníků z jiného světa bude sehraná a jestliže byl Vega pilot od přírody, Kovářovo střelecké mistrovství bylo pověstné. S Vegou za kniplem a JFK na místě střelce se jejich společné skóre vyšplhalo na 12 německých strojů během prvního týdne. Jejich Biff byl zbarven trochu netradičně; namísto khaki na horních a bočních plochách byl celý v šedomodré barvě, s výrazným červeným pruhem na bocích trupu. Motor pak byl šedý a spodní plochy v barvě lakovaného plátna, jak bylo obvyklé. Kromě britských výsostných znaků letoun nenesl žádné další označení.

Model Bristol Fighteru existuje v obou hlavních měřítkách. V měř. 1:72 je na výběr letitá stavebnice firmy Airfix ze 60. let; kvalita zpracování odpovídá době vzniku, sestavení je jednoduché a nezáludné. Tato vykopávka se spolu s dalšími v poslední době znovu objevila v reedici na pultech modelářských obchodů.
Druhou možností je short-run od ruské firmy Roden. Za cenu jen o málo vyšší je k dispozici kvalitní model s řadou drobných detailů, včetně kompletního motoru RR Falkon, který lze postavit odkrytý. Stavebnice rovněž obsahuje dva typy kulometů a dvě vrtule – dvojlistou a čtyřlistou. Stavbu provází problémy typické pro technologii short-run, navíc v ruském podání. Ačkoliv jsou jednotlivé díly vylisovány poměrně čistě, je třeba je vydolovat z masivních nálitků, což u drobných křehkých dílů není vždy jednoduché. Pozor je třeba si dát při usazování horního křídla, protože každá vzpěra je zvlášť a je tedy nutné použít nějaký přípravek pro dodržení správné geometrie. Velkou slabinou stavebnice jsou obtisky. Poměrně velký aršík obsahuje dva typy výsostných znaků a označení pro několik strojů, nicméně kvalita za mnoho nestojí. O obtiscích od Rodenů se říká, že jsou buď tuhé jak prkno, nebo se rozsypou. Obtisky v mojí stavebnici byly jak prkno a navíc se rozsypaly. Příliš nepomohlo ani použité změkčovacích vodiček. Možným řešením je celý aršík přestříknout bezbarvým lakem, obtisky nalepit rozředěným disperzním lepidlem a co nejdříve zafixovat lakem.

V královském měřítku je k dispozici vynikající stavebnice od firmy Eduard, a to jak v edici víkend, tak „plná“verze obsahující leptané díly.

Více informací o Biffu viz např. http://cs.wikipedia.org/…_F.2_Fighter 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

Zanechat odpověď