Kniha roku Sardenu – komentáře hlasujících

A je to tady – Kniha roku Sardenu jde do finále. Jako první uvádíme komentáře hlasujících (i náš web měl pár želízek v ohni)…

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

anketa Kniha roku Sardenu má za sebou pátý rok existence. Opět jsme oslovili osobností, o kterých se domníváme, že mají k danému tématu co říci, a redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou. Stejně jako loni a předloni se mohli přihlásit i zájemci z řad čtenářů. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Letos jsme se také rozhodli oslavit páté výročí ankety další prací. Jednak jsme vyhlásili „Knihu roku pětiletky 2015–2019“, jednak jsme výsledky v sobotu 29. února 2020 vyhlásili živě v Praze. K pětiletce v samostatném článku, zde tedy pouze o Knize roku Sardenu 2019.

V anketě se sešlo 53 odpovědí, z nichž jsme sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků žebříčku byly započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2019 poprvé v češtině a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem. Odpovědi ovšem zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když autor takto propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase chápeme, že jen s obtížemi zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Pro ilustraci: kdyby Jaroslav Velinský hlasoval v roce 1997 pro svůj román Dzwille (2D Studio, 1996), odpověď bychom zveřejnili, ale nezapočítali do žebříčku.

Ke komentářům a výsledkům jen drobná ediční poznámka: počítáme vždy první tři tituly. Pokud je některá z nominací neplatná (např. kniha nevyšla v roce 2019), počítáme do žebříčku další platnou položku, pokud respondent nějakou uvedl. Tituly, které se do prvních tří položek nevešly, ve výsledcích uvádíme jako „zmínky“ (neplatí, pokud respondent výslovně uvádí, že knihu nečetl a že se na ni těší). Jména autorů a autorek uvádíme tak, jak jsou uváděna na obálkách knih (proto např. „N. K. Jemisinová“, ale „Robin Hobb“). U knihy vždy uvádíme nakladatelství, kde kniha vyšla, u překladových děl uvádíme překladatele. Pokud kniha nevyšla v prvním vydání v češtině v roce 2019, uvádíme i rok, kdy vyšla. V případě, že žádný z vybraných titulů nebyl vydán v roce 2019, rozhodli jsme se odpověď zařadit pouze do „pětiletky“. Ve výsledném žebříčku v případě shodného počtu hlasů uvádíme díla v abecedním pořadí podle názvu. Ke všemu výše řečenému platí, že nám něco mohlo uniknout a v textu se mohou vyskytnout chyby. Budeme rádi, když nás upozorníte v komentáři pod článkem, abychom to mohli opravit.

Oproti loňským 35 odpovědím se letos podařilo oslovit širší publikum, za což jsme rádi. Je to znát i na počtu hlasů – na předních příčkách je to boj opravdu těsný. Ale snad je to zárukou kvality vybraných knih. Osobní poznámka: všichni ti, kteří hlasovali pro Terminus, mají můj obdiv, neboť nikdo neudělal chybu ve jméně autora!

Komentáře jednotlivých respondentů vypadají následovně:

ERIKA ENA ADAMCOVÁ (recenzentka)

Z domácej produkcie by som na knihu roka nominovala Inferium Romana Bureše (Epocha) a Zlo je rodu mužského od Evy Grestenbergerové (Pointa).

Zahraničných kníh je viac. Ale ako prvá ma napadlo Brian Evenson: Doupě/Zhroucení koně (Gnóm!, překlad Jakub Němeček), Carlton Mellick III: Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Carcosa, překlad: Milan Žáček) a Neal Stephenson, Nicole Galland: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný).

Recenzovala som vyše 60 kníh a našťastie bola väčšina z nich fakt dobrá. Takže by som mohla pokračovať ešte dlho. 🙂

MARTIN BEČVÁŘ (redaktor Fantasy Planet, recenzent časopisu Pevnost a především fanoušek a nadšený čtenář)

Roman Bure: Inferium (Epocha)
Tahle kniha mě dostala svým nápadem i provedením. Invaze SS do pekla – to je prostě pecka! A k tomu fakt čtivě napsaná.

Daniel Polansky: Stavitelé (Fragment, překlad Václav Soukup)
Krátká, leč neskutečně zábavná novelka. Sice je to o zvířátkách, ale jezevec s megarotačním kulometem… Prostě tohle vážně chcete.

Brian Staveley: Lebky (Fantom Print, překlad Petra Kubašková)
Epická fantasy, která nesází až tolik na akci a je výborně vyprávěná a chytrá. 

Samozřejmě, těch knih by bylo mnohem víc: Ve stínu magie (editoři Leoš Kyša a Boris Hokr, Epocha), Legendy: Praga caput regni (editor Michael Bronec, Straky na vrbě), Králové Wyldu (Nicholas Eames, Host, překlad Michaela Šprtová), Co to žere a kde to spí (Petr Heteša, Brokilon), Emisar (Jokó Tawadová, Dybbuk, překlad Klára Macúchová), Meč přísahy (Brandon Sanderson, Talpress, překlad Milena Poláčková), Ostravská mysteria (Marek Skřipský, Straky na vrbě), série Cesta šamana (Vasil Mahaněnko, Fantom Print, překlad Martin Kapalka), Ocelová šlechta (Adrian Tchaikovsky, Planeta9, překlad Martin D. Antonín), Kronovy děti (Pavel Bareš, Host), Havraní pláč (Ed McDonald, Talpress, překlad Ondřej Duha), Vzestup a pád agentury DODO (Neal Stephenson, Nicole Gallandová, Argo, překlad Richard Podaný), Bakly – V objetí smrti (Miroslav Žamboch, Triton), Kulový blesk (Liou Cch’sin, Host, překlad Hana Do), Organická oprátka (Vilém Koubek, Host)… Rok 2019 byl na dobrou fantastiku fakt bohatý.

WOJTA BĚHOUNEK (trudomyslný čtenář a úplatný recenzent – Pevnost, XB-1)

Adrian Tchaikovsky: Ocelová šlechta (Planeta9, překlad: Martin D. Antonín)
Adrian Tchaikovsky si střihnul údernou military SF, jakých je dneska pomálu. Tedy ne že bych si myslel, že se k vojákování dostal blíž, než co člověk zahlédne v televizi. Jenže ten cynický způsob uvažování a bezkonkurenční cit pro nadsázku dělá z vypravěče toho nejsympatičtějšího seržanta v žánru. K tomu si připočtěte jednoduchou zápletku s provokativní pointou a uvěřitelně načrtnutou historii války mezi Amerikou a Skandinávií. A co si budeme nalhávat, sever býval vždycky plný hodně divných lidí.

Carlton Mellick III: Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Carcosa, překlad: Milan Žáček)
To bylo tak krásně ujeté, že se mi nedostává slov. Třebaže je příběh ve svém důsledku banální, bizarní imaginace a autorova láska ke korejským romancím tomu dává neskutečné grády. Vyprávění přitom v rámci hororového žánru nesklouzává k bohapustému výčtu nechutností, ale zůstává v sympaticky komediální rovině. Navíc si hrdiny nejen že zamilujete, přestože jde o asociály par excellence, ale hlavně jim do poslední minuty budete držet palce, ačkoliv to znamená popřít hned několik společenských dogmat.

Daniel Polansky: Stavitelé (Fragment, překlad: Václav Soukup)
Daniel Polansky skládá očividný hold legendám spaghetti westernů, jako byli Sergio Leone a Sergio Corbucci, přitom však žánrově zůstává u klasické hrdinské fantasy. Tedy pokud vám v klasické hrdinské fantasy nepřekážejí střelné zbraně a zvířátka místo lidí. Možná to zní maličko pohádkově, ovšem pouze do okamžiku, než přijdou ke slovu první slova. Tady – v zápletce ořezané na samotnou dřeň – zkrátka vévodí cynické dialogy a syrová akce, přičemž konec přijde dřív, než stihnete spočítat všechny mrtvé.

ROMAN „BeeSee“ BÍLEK (spisovatel / scénárista / publicista)

Jeff VanderMeer: Borne (Argo, překlad Pavel Bakič)
Zatímco literární hnutí New Weird, zdá se, polklo samo sebe jako bájný ouroboros, Jeff VanderMeer naopak dokazuje, že jej dávno přerostl a stal se jedním nejpozoruhodnějších autorů fantastiky současnosti. Borne – příběh z blízké budoucnosti plné biotechnologií a lidského úpadku – je toho jasným důkazem.

Carlton Mellick III: Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Carcosa, překlad Milan Žáček)
Vydávání bizarro fiction je u nás zatím těžce v plenkách, ale už druhá kniha Carltona Mellicka III v českém jazyce dokazuje, že to je žánr bez hranic, kde je možné naprosto vše, a pokud budete chtít, bude vás královsky bavit. Zbouchnul jsem Satanovu dceru, je příběhem o lásce, která se dokáže zrodit v domečku z lega navzdory všem pekelným silám či jejich nábožensky fundamentálním odpůrcům.

Brian Evenson: Doupě/Zhroucení koně (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Tato kombinace nejroztodivnějších fantastických prvků s psychologickým hororem, kde jde především o vnitřní rozklad osobnosti, není zrovna veselým čtením. O to víc ale novela Doupě a povídková sbírka Zhroucení koně na čtenáře dolehnou. Brian Everson je totiž zavede do své říše, kde naleznou především pochyby, úzkosti, depresi, strach a temně kafkovský literární um.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

  1. K. Jemisinová: Brána z obelisků (Host, překlad Roman Tilcer)
    Stejně jako u prvního dílu se mi líbí civilní a přitom působivý způsob vyprávění, výborně vystavěný svět, netriviální příběh, značná odlišnost od klasických schémat…

Philip Pullman: La Belle Sauvage (Argo, překlad Dominika Křesťanová)
Už když jsem četla Jeho temné esence, překvapilo mě, jak silný a komplexní příběh dokázal Pullmann vytvořit, fantazie má na rozdávání, ale dokáže udržet celek, je v tom ohromný přesah a živoucí postavy. Více takových!

Pavel Bareš: Kronovy děti (Host)
Dobře napsané, výborně promyšlené, přestože mám poslední dobou knih pojednávajících o těžkém životě po katastrofě dost, Projekt Kronos (2017) a navazující Kronovy děti mě zaujaly takřka proti mé vůli.

A mimo beletrii:

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Velmi povedený výběr klasických esejů. Paráda, že i klasika jako Proč se Američané bojí draků vyšla v češtině. 

PETRA DIESTLEROVÁ (překladatelka)

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu magie (Epocha) – protože je to podle mě pestrá a vyvážená antologie. Formát povídky ideální pro člověka, který má málo času. Příjemná setkání se starými známými i nové objevy.

Omar El Akkad: Americká válka (Host, překlad Pavel Bakič) – protože je to sice trochu román na tezi, ale kanadský autor egyptského původu v něm ve své hře na „co by kdyby“ předkládá mrazivou anatomii občanské války.

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček) – protože je to nesmírně zajímavé čtení a myslím, že fantasy by si zasloužila víc takto poutavých teoretických úvah.

Mimo soutěž
Dvě islandské postapo:

Sigríður Hagalín Björnsdóttir: Ostrov (Fobos, překlad Lucie Korecká) – co by se stalo, kdyby se Island ocitl odříznutý od světa a musel se postavit čelem skutečnosti, že na ostrově je 350 000 lidí, ale země jich uživí s bídou 200 000?

Hildur Knútsdóttir: Krvavá zima (Práh 2018, překlad Martina Kašparová) –survival horor pro mladší čtenáře, který se odehrává v islandských kulisách, má vynikající atmosféru všeobecné zkázy. (Ne, nechcete být na Islandu, když právě probíhá apokalypsa.)

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (šéfredaktorka Sardenu)

  1. K. Jemisinová: Brána z obelisků (Host, překlad Roman Tilcer)
    Ano, je to druhý díl trilogie, ale pořád je to skvělé čtení a pořád je to jedna z nejlepších knih, které se mi v loňském roce dostaly do ruky.

Michael Bronec (ed.): Legendy: Praga caput regni (Straky na vrbě)
Stračí antologie jsou vždycky vizuálně vymazlené kousky. A samozřejmě nejen to. Prakticky tam nenarazíte na špatnou povídku. Jsou jen velmi různorodé a nabízejí celou škálu pohledů na naši matku měst.

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Já vím, že to není beletrie. Já vím, že jsou to letité texty. Jsou ale skvělé a každé srdce opravdového fantasty nad nimi zaplesá!

EYLONWAI (redaktorka, Sarden)

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)

  1. R. R. Tolkien: Pád Gondolinu (Argo, překlad Stanislava Pošustová-Menšíková)

Robert Holdstock: Les kostí (Argo, překlad Petr Kotrle)
(i když knížka s tímhle názvem jednou v češtině už vyšla – ale tahle není s tou první co do obsahu totožná)

OSKAR FUCHS (autor)

Petra Kubašková: Čarodějky malostranské (Epocha)
Z dětí budou za pět, deset, patnáct let dospělí čtenáři. Jestli budou číst i fantastiku, záleží na tom, jestli budou mít dost knih určených dané věkové skupině. I proto volím za knihu roku tento titul. PS: každý spisovatel / autor by měl aspoň jednou za život napsat něco pro děti…

KRISTINA HAIDINGEROVÁ (spisovatelka a redaktorka)

Jako recenzentka jsem se loni věnovala především domácí literatuře. Za knihu roku bych označila dlouho očekávaný, v pořadí už dvacátý román autorky Jenny Nowak – Dcera vlčic (Netopejr). U Jenny Nowak jde o sázku na jistotu. Vládne ohromnou slovní zásobou a stylistikou, její příběhy jsou nevšední, surové, tajemné i přitažlivé.

Velkým loňským překvapením pro mě byla kniha Ilusie Milady Střítezské (Ilusie Publishing). Originální a poutavé fantasy dobrodružství netuctové hrdinky v příběhu inspirovaném finským eposem Kalevalou. Autorka dokázala pojmout a zapracovat složitou látku do legend ještě propracovanějších, zároveň mě „na první zmínku“ zaujali její hrdinové, takže jsem se do jejich světa nezvykle ráda vracela.

Za horor roku považuji román Mízožravci Petra Bočka (Golden Dog). Petr Boček je vypsaný autor, tak není divu, že mě jeho tajemstvím opředený horrorový příběh z českého prostředí potěšil.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

V loňském roce vyšla spousta zajímavých titulů, ačkoliv mám pocit, že těch, z nichž bych byla vyloženě nadšená, oproti roku 2018 výrazně ubylo. Ke spoustě knih jsem se bohužel nedostala, takže sama cítím, že můj výběr není zcela kompletní. Je to znát i na tom, že když jsem dohnala nějaké „resty“ během ledna, ukázalo se, že by se tyto knihy do mého žebříčku za rok 2019 dostaly – takže je aspoň takhle můžu trochu rehabilitovat, když se nepropracovaly už do prosincové bilance.

  1. K. Jemisinová: Brána z obelisků (Host, překlad Roman Tilcer)
    Jednoznačně první místo. Tahle ženská přišla s perfektně prokresleným světem, silnými postavami a událostmi, které nikoho nenechají chladným.

Robin Hobb: Dračí domov (Fragment, překlad Jan Kozák)
Druhý díl série, které se podle mě nevěnuje tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. Jistě, zdánlivě se tam nic neděje, ale vztahy mezi postavami a celková dynamika ve skupinách, které se příběhem pohybují, jsou fantastické.

Daniel Abraham: Pavoučí válka (Laser, překlad Daniela Orlando)
Parádní zakončení už tak skvělé série, které jede v duchu předchozích dílů. A stejně jako u dříve zmíněných knih jsem si tady velice užívala postavy a to, jak živě a zručně byly napsány.

A teď zbytek zajímavých titulů už bez komentářů:

Neal Stephenson, Nicolle Galland: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný)
Jonathan French: Šedí bastardi (Host, překlad Hana Vrábelová)
Josiah Bancroft: Cesta do Babylonu (Host, překlad Aleš Drobek)
Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, překlad Michaela Šprtová)
Amie Kaufman, Jay Kristoff: Obsidio (CooBoo, překlad Richard Podaný)

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webzinu Děti noci)

Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián)

James Smythe: Organon (Host, překlad Alžběta Lexová)

Petr Heteša: Co to žere a kde to spí (Brokilon) – dělala jsem korekturu

ZUZANA HLOUŠKOVÁ (redaktorka FantasyPlanet.cz)

Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián)
Brutální vražda, horor věčného lesa a cestování v čase spojené v jednom celku, který nenechá čtenáře pořádně vydechnout. Ten chlad a děs cítím pořád a asi ještě dlouho budu.

Mertlíková Věra: Rok ztraceného hřebce (Gorgona Books)
Středověk, sníh, vlci, falešní mniši, rozmazlené královny, nadržení rytíři, masopustní reje, posvátný bílý jelen, divoženky, turnaje, zapšklé čarodějky, ztracený poklad, tajemný les, lapkové, přízraky, prsaté krčmářky, hrachová kaše, smilstvo, šermířské zápasy a hlavně koně, koně, koně…

Michael Bronec (ed.): Legendy: Praga caput regni (Straky na vrbě)
Michal prostě umí dělat krásné knížky a tahle je obzvlášť magická, stejně jako město, o kterém pojednává.

BORIS HOKR (zástupce šéfredaktora Pevnosti, nakladatelský redaktor)

John R. R. Tolkien: Pád Gondolinu (Argo, překlad Stanislava Pošustová-Menšíková)
Protože Tolkien je Tolkien a nedávno se příběh Středozemě definitivně uzavřel. Christopher Tolkien byl pravý hrdina.

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Protože jak paní Ursula říká: realismus je tu s námi jen nějaká dvě století a už senilní.

Brian Evenson: Doupě/Zhroucení koně (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Protože nikdo neumí vystihnout děs z rozkladu vaší racionality nebo racionality světa líp než tenhle pošuk.

CHENSIE IPS (šéfredaktorka a recenzentka projektu Čteme české autory a webu Svět Mezi Řádky)

  1. Jonathan French: Šedí bastardi (Host, překlad Hana Vrábelová)
    Epická fantasy inspirována největšími velikány tohoto žánru může někomu až přílišně připomínat známá díla, ze kterých autor čerpal, ale i přesto do něj vložil svou vlastní originalitu a osobitost, a to natolik silnou, že mi kniha utkvěla v paměti. Na tak zajímavý příběh plný překvapivých zvratů se zkrátka nezapomíná.
  2. Pavel Bareš: Projekt Kronos / Kronovy děti (Host)
    Český spisovatel debutoval se svým Projektem Kronos, a i když někomu nemusí vyhovovat jeho vypravování s komiksovými prvky, autorův svět je silně promyšlený a vetkané sci-fi a fantasy prvky jsou víc než poutavé. Není divu, že mnozí čtenáři včetně mě se s Downtownem horko těžko loučili. Neméně úspěšné pokračování Kronovy děti si mě získalo také a už se nemohu dočkat pokračování. 
  3. Roman Bureš: Inferium (Epocha)
    Roman Bureš se pustil do obtížného námětu a tím je zobrazení pekla, které se překrývalo s reálným světem. Ocitáte se jednou nohou v pekle pod zemí a druhou v pekle na zemi, jelikož bují 2. světová válka se všemi zvěrstvy. Poutavé a drsné dobrodružství nemá chybu, ovšem na takový příběh musíte mít žaludek. 

VIKTOR JANIŠ (překladatel)

Piranesi Susanny Clarkové (pozn.: originál vyjde v září 2020) je nejoriginálnější fantasy, jakou jsem četl za posledních 25 let – tedy od té doby, co jsem četl Holdstockův Les mytág. Piranesi je novela o pouhých 150 normostranách. Clarková zde nemá prostor pro poznámky pod čarou, rozmarné budování světa, rokokové arabesky. Exceluje v atmosféře: ta je hutná tak, že by se dala krájet. Jen málokdo by dokázal tak úsporně, a přitom uvěřitelně vykreslit ponurý, melancholický svět Labyrintu. Pamatujete si ještě na italské scény v Jonathanu Strangeovi a panu Norrelovi? Tak takhle intenzivní je Piranesi od začátku. Piranesi je hlavní postava románu. Giovanni Battista Piranesi byl italský malíř z osmnáctého století, který proslul cyklem čtrnácti leptů Smyšlené představy žalářů. Svět Labyrintu a Piranesiho kresby mají hodně společného. Piranesi vždycky žil v Domě. Ten má stovky, ne-li tisíce místností a chodeb, v nichž je uvězněný oceán. Vodní labyrint. Piranesi se čas od času vídá se svým přítelem, Tím Druhým, jenž Piranesiho potřebuje pro vědecký výzkum Velkých a Tajných Vědomostí. Piranesi si své poznatky zaznamenává do deníku. Pak se začnou objevovat vzkazy; ne vše je takové, jak se zdá. A když vyjdou na světlo důkazy o existenci dalšího člověka možná i jiného světa mimo zdi Domu, Piranesi začne rozplétat pavučinu lží – i když je pravda všechno, jen ne příjemná.

STANISLAV J. JUHAŇÁK (nakladatel)

Frederik Pohl: Gateway (poprvé jako Brána v nakladatelství Transit 1991, Argo/Triton, překlad Jiří Engliš)
Reedice trochu pozapomenuté klasiky, líbí se mi psychologie hlavního hrdiny a nápady i napětí v knize. 🙂 Pracoval jsem na knize jako nakladatel.

Gareth L. Powell: Jiskry války (Triton, překlad Zdeněk Uherčík)
Originální space opera, máme je rád, tahle patří k lepším. Pracoval jsem na knize jako nakladatel.

MONIKA JUPOVÁ (nakladatelství Triton)

Petr Heteša: Co to žere a kde to spí (Brokilon)
Podle mého názoru nejlepší hetešovka. Pokud bych měla z bohaté autorovy tvorby doporučit jenom jednu jedinou knihu, byla by to jednoznačně tato. O důvodech proč se rozepisovat nebudu, nerada bych spoilerovala. Takže jenom odlehčeně: Název je přímo bravurní, upoutal mě okamžitě, stejně jako kdysi Sex, drogy & cyb’n’roll. 😉 A jelikož mě na druhých zajímá hudební vkus (o trošičku víc než ten čtenářský), zajásala jsem, protože tady se mi konkrétních hudebních skladeb dostalo vrchovatě.

Štěpán Kopřiva: Křížová palba (Crew)
Přestože se nejedná o fantastiku, tuhle knihu prostě zmínit musím. Baví mě na ní naprosto všechno. Čtivost, bravurně dávkované napětí, hlášky a Praha.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

1) za sci-fi: Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián) – tak trochu detektivka, tak trochu časovka (ve skutečnosti paralelní světy), tak trochu horor. Ale parádní.

2) za fantasy: N. K. Jemisinová: Brána z obelisků (Host, překlad Roman Tilcer) – splácím dluh prvnímu dílu, který jsem vloni nenominovala, protože jsem ho ještě nečetla. Ale to je v pořádku, druhý díl se mi zdál skoro ještě lepší!

3) za domácí produkci: Pavel Bareš: Kronovy děti (Host) – taky druhý díl série. První se mi líbil, druhý mě nadchnul.

TEREZA KADEČKOVÁ (redaktorka Sardenu a úča)

Sara B. Elfgren, Karl Johnson:Vei 2 (Zanir, překlad Jan Schejbal)
Komiks založený na severské mytologii vypráví o válečnici Vei, která je předurčená jako hrdinka Jotunů v turnaji proti Asgárďanům. Příběh je skvělý, plný intrik, lží a lásky. Kresba nezůstává pozadu. Za mě jeden z nejlepších počinů posledních dvou let (když počítáme i první díl).

Džundži Itó: Balónky oběšenců a další hororové příběhy (Crew, překlad Anna Křivánková)
Sborník komiksových příběhů z pera jednoho z nejlepších hororových autorů, které dnes máme. Jeho krátké povídky jsou lepší než Ryby, které vyšly před pár lety. Itó své čtenáře vyděsí mnohdy až nesmyslnými situacemi, nechutností a vyvolá strach z běžných předmětů, které denně užíváme. Itóovu tvorbu sleduji už od roku 2010, kdy u nás vyšla Spirála (za mě stále nejlepší série od tohoto autora), a je dobře, že u nakladatelství Crew vychází víc jeho příběhů, protože by o něj domácí fanoušci hororu a mangy neměli být ochuzeni.

Petr Boček: Mízožravci (Golden Dog)
U hororu zůstanu, fanoušci by totiž měli zabrousit daleko od opakujícího se Kinga a vrhnout se taky na tuzemský horor. Letos vyšlo několik skvělých hororů od českých autorů, já zmíním Mízožravce – příběh o kultu a lidech, které ohrožuje. Ač je to románová prvotina, autor není žádný začátečník. Děj střídá časové linky, je hezky mrazivý, čtivý, a hlavně se odehrává v českém prostředí. Nemusíme daleko do Ameriky, abychom si užili dávku strachu.

LUCIE KOKAISLOVÁ (recenzentka na FantasyPlanet)

  1. Susanna Clarková: Jonathan Strange & pan Norrell (Alman 2007, překlad Viktor Janiš)
    Jonathan Strange & Mr. Norell sice nepatří mezi novinky, ale přesto by neměl tento rozsáhlý román fanoušky fantastiky minout. Jedná se o ten typ knihy, který vám buď sedne a budete ho zbožňovat, nebo mu prostě nepřijdete na chuť a přijde vám nudný. Nicméně pokud hledáte společníka na několik dlouhých zimních večerů, máte rádi pomalu plynoucí knihy táhnoucí se několik let a baví vás příběhy zasazené do Anglie na počátku 19. století, v nichž se reálie prolínají s fikcí, pak je tohle ta nejlepší možná volba a budete Strange s Norellem zbožňovat!
  2. Brandon Sanderson: Vzhůru k obloze (Talpress, překlad Petr Miklica)
    Science fiction a young adult se nachází na úplném okraji mého literárního zájmu, a když už se odhodlám po něčem z těchto soudků sáhnout, tak už to musí být vážně něco. Vzhůru k obloze by kolem mě mělo tudíž jít velkým obloukem. Ale přeci jen to Sanderson! Je to vtipné, je to čtivé, je to skvěle odvyprávěné a s pořádným cliffhangerem na konci. A kdyby už měl Talpress vydaný druhý díl, tak po něm okamžitě sáhnu!
  3. Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, překlad Michaela Šprtová)
    Tenhle román není dokonalý a lze mu některé věci vyčítat – třeba bossfight s hlavním záporákem nebyl tak epický, jak by se mi líbilo – ale to nemění nic na tom, že se jedná o příjemné oddechové čtivo, u kterého se stránky otáčí samy. A navíc je docela příjemná změna, když mladé pubertální hrdiny, jimiž se to v knihách poslední dobou docela hemží, vystřídají ostřílení matadoři, kteří mají už něco za sebou.

PETR KOTRLE (překladatel)

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič)
Vydání každé Banksovy knihy beru jako malý svátek. A tahle patří k nejoriginálnějším.

Jeff VanderMeer: Borne (Argo, překlad Pavel Bakič)
Vypadá to, že Jeff v posledních letech chytil dobrou vlnu a Borne je toho skvělým důkazem. Kniha je vtipná a zároveň občas poškádlí mozkové buňky, tak to mám rád.

Neal Stephenson, Nicolle Galland: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný)
Je radost vidět Stephensona znovu ve formě, kombinace s ženským prvkem mu viditelně prospěla. Nápaditý text, do něhož je radost se ponořit – a jako v mém případě mít radost, že jste to nemuseli překládat.

 

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden, Interkom)

Yens Wahlgren: Stopařův průvodce po galaxii jazyků (Paseka, překlad Olga Bažantová)
Vlastně to není moc kniha pro mě – byl jsem fascinován Tolkienovými jazyky, to ano, ale všechny ty klingonštiny a dothračtiny bych nepotřeboval zvlášť zkoumat. Jsem si původně myslel. Kromě toho mě fascinuje péče, která byla knize věnována – kromě toho, že je delší o kapitolu, kterou autor v originále plánuje až do rozšířeného vydání, bylo potřeba vše zmíněné převést do českého úzu. A kdyby ani to nestačilo, skutečnost, že v knize narazíte třeba na tenhle odkaz, mě přesvědčila.

Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Vlastně mě ta kniha v některých ohledech štve. Je trochu manipulativní a pracuje mnohdy více s emocemi než s fakty. Až budu mít čas a klid, mohla by z toho být hezká série polemik pro Sarden. Ale je skvělé, že je to v češtině k dispozici. A přes výtky se nedá zapřít zdravé jádro a mnohé moudro zkušené obránkyně literatury, která bývá přehlížena (ta literatura, ne autorka!).

Neal Stephenson, Nicole Gallandová: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný)
Vlastně trochu fixluju, ještě jsem to nedočetl. Ale… je to Stephenson (a Gallandová), je tam cestování časem a je to vtipné (!!). Až mi to místy připomíná Connie Willisovou. Mohli bychom si na Sardenu taky založit nějaké detašované oddělení… 

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (Univerzita Pardubice)

Přiznávám, že loni jsem přečetl hodně málo nově vydané fantastiky, musel jsem se věnovat trochu jiné literatuře, ale přece jen něco můžu doporučit… 

Neal Stephenson, Nicole Galland: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný)
Stephenson získal pověst náročného tvůrce olbřímích svazků, jejichž čtenář by měl ideálně ovládat všechny možné vědy v rozsahu od lingvistiky po kvantovou fyziku. Přitom je zároveň svižně vtipným vypravěčem, když chce (chtěl tedy většinou spíš v mládí, viz například Velké U). Loni u nás vydaný román ukazuje obě tyto jeho tváře ve velmi koncizní směsi, na které jistě značně zapracovala spoluautorka. Je to výborná satirická sci-fi na úrovni, jaké dnes nedosahuje jen tak někdo.      

Howard Phillips Lovecraft: Houby z Yuggothu (Straky na vrbě, překlad Tomáš Kratochvíl)
Howard Phillips Lovecraft: Houby z Yuggothu (Volvox Globator, překlad Viki Shock)
Dva různé překlady téhož díla vydané krátce po sobě, to je poněkud kuriozita, zvlášť když jde o tu část díla velmistra hororu, která jeho fanoušky zajímá relativně nejméně. Nejsem kompetentní k porovnání kvality převodu do češtiny, ale hlavní je, že Lovecraftovy sonety jsou v češtině k dispozici, už pro ty souvislosti s jeho prózami. Ještě by neškodilo českému publiku představit třeba menší výbor z jeho korespondence a známý životopis od S. T. Joshiho…

MÍLA LINC (spisovatel)

Knížkou roku 2019 je pro mě Píseň oceli od Michaely Merglové (Epocha). Je to totiž skvělá fantasy klasickeho ražení, drsná, romantická, vtipná a navíc psaná stylem, který mi strašně moc sedne.

LUCIE LUKAČOVIČOVÁ (spisovatelka)

1) Julie Nováková: Světy za obzorem (Brokilon 2018) – pestrá sbírka povídek, nápaditá, příjemně čtivá, se znepokojivými momenty.

2) Jan Kotouč: V tajné službě Koruny české (Brokilon) – celá série „České země“ je sympatická military/alternativní historie, zábavná a srozumitelná i pro lidi, kteří nejsou vyloženě fanoušky military žánru.

3) Liou Cch’sin: Vzpomínka na Zemi (Host 2018, překlad Aleš Drobek) – poslední díl trilogie, která má všechno: silnou zápletku, zajímavé postavy i propracované vědecko-fantastické prvky

Bonus – na čem jsem se podílela:
– antologie Ve stínu magie (v níž mám povídku) – různorodé pojetí tématu magie, řekla bych „pro každého něco“
– antologie Praga caput regni (v níž mám povídku) – fantaskní toulky po Praze, výborná je hlavně povídka Leonarda Medka s mladým Františkem Frantou.

TOMÁŠ MARTON (redaktor webzinu Děti noci)

Adrian J. Walker: Poslední pes na zemi (Dobrovský, překlad Aleš Kolář)
Zatím nejlepší příběh psaný z psího pohledu (z části). Originální post-apo.

Džundži Itó: Balónky oběšenců a další hororové příběhy (Crew, překlad Anna Křivánková)
Exploze nápadů. Ujetých, bizarních, ale skvělých. Manga komiks.

Kristina Haidingerová: Děti Raumy (Netopejr)
Horůrek s bytostmi zvanými Violeti. Nápaditá knížečka, která prostě baví.

MICHAELA MERGLOVÁ (spisovatelka)

Naomi Noviková – Ve stínu hvozdu (Host, překlad Milan Žáček)
Vychvalované Krále Wyldu jsem zatím nepřečetla, takže ze zahraničních titulů vytáhnu tuhle pohádkovou fantasy. Sice jsem na začátku trnula hrůzou v obavách, že to sklouzne k vyprázdněnému napodobování Padesáti odstínů, jakmile jsem ale překlenula prvních pár stran, čekal mě kouzelně dobrodružný příběh s podmanivou atmosférou, zajímavou hrdinkou a slovanskými perličkami, který neměl s Padesáti odstíny naštěstí společného nic než protivného mužského hrdinu. Velké plus za mě má i fakt, že v dnešní době rozvleklých sérií a nekonečných příběhů stojí tahle kniha sama o sobě.

Kristýna Sněgoňová – Zřídla (Epocha)
Jestli mě baví někdo z české fantastické scény posledních let, tak je to Kristýna. Její příběhy jsou syrové a sevřené, postavy rozbíjejí stereotypické představy o protagonistech a navíc se odehrávají na divokém východě (tedy v Brně). Ani její druhá knížka Zřídla mě nezklamala. Podobně jako v Krvi pro rusalku si pohrává s žánrem špinavého urban fantasy, jde opět na dřeň, ale ne za hranici dobrého vkusu, a nabízí parádní finále, které zanechá zvláštní pachuť ještě dlouho po dočtení. Pokud někdo hledá knížku, která ho donutí přemýšlet, stojí Zřídla rozhodně za přečtení.

Neil Gaiman – Postřehy z poslední řady (Argo, překlad Petra Johana Polcarová)
Váhala jsem, jestli sem zařadit tuhle knihu, nebo Proč číst fantasy od Ursuly K. Le Guin, nakonec jsem ale dala přednost Gaimanovi. Tenhle britský klasik moderní fantasy má na kontě celou řadu knih, povídek, komiksů a scénářů, jsou to ale paradoxně jeho eseje, které mne v poslední době zaujaly nejvíc. Slouží totiž jako krásné okno do autorovy duše, mají jeho nadhled, humor a laskavost a okouzlujícím způsobem v člověku budí dojem, že s autorem sedíte na kávě a probíráte jeho pohled na psaní, literaturu, oblíbené knihy a autory. 

ONDŘEJ NEFF (spisovatel)

Nevyšlo to sice loni, ale v roce 2019 jsem to četl – Temný les (Host 2017, překlad Aleš Drobek) od Liou Cch’-sina a předchozí knihy. Od dob Neuromancera mě nic tak silně nezasáhlo. Měl jsem chvílemi pocit, že se otevřela brána časoprostoru a fičí na mě hodně ledový vítr.

Poznámka: odpověď Ondřeje Neffa byla zařazena do „Pětiletky“.

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka)

  1. K. Jemisinová: Brána z obelisků (Host, překlad Roman Tilcer): Osobně mám z trilogie Zlomená Země nejraději úvodní díl, nicméně celá trilogie je vynikající čtení napříč žánry, plné akce a dramatu i realisticky ztvárněných (krutých) mezilidských vztahů.

Annalee Newitz: Autonomie (Host, překlad Pavel Bakič): Biohacking, off-grid léčiva, umělé inteligence, umělci překračující hranice lidství… Autonomie překypuje nápady, které nejsou nové (většina je i poměrně očekávatelnou extrapolací současného světa), ale Newitzová je umí skvěle podat, vystihnout uvěřitelný svět ne až tak daleké budoucnosti i různě (ne)lidské postavy.

Mimo soutěž: Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu magie (Epocha) – velmi vydařená antologie, ale jako autorka jedné z povídek mohu chválit jen mimosoutěžně.

Ještě nepřečteno, ale v hledáčku: Poslední bůh od Lucie Lukačovičové, Borne od Jeffa VanderMeera, Liščí gambit od Yoon Ha Leeho, Vzestup a pád agentury DODO od Neala Stephensona a Nicole Gallandové, novinky od Pullmana a Nixe, víceméně veškerá produkce Gnómu… Mám za loňský rok zjevně pořádný dluh; ostatně oba doporučené romány mohu zmínit díky tomu, že jsem je četla anglicky dávno předtím, než vyšly u nás.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, recenzent, vydavatel)

  1. Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián)
    Kompaktní a organický mix sci-fi, detektivky a hororu, který přináší jak zajímavé nápady, tak především velmi intenzivní atmosféru. Kdybych měl tuhle knihu k něčemu přirovnat… tak mi asi jako nejpodobnější přijde film Donnie Darko. A to i přesto, že Donnie je víc metafyzický a tady je to čisté sci-fi. Obojí na mně působilo hodně podobně. Tajemně, s ustavičnou atmosférou blížící se zkázy.
  2. Peter F. Hamilton: Pandořina hvězda: Invaze, Jidáš zbavený pout: Pronásledování (Planeta9; překlad Petr Kotrle)
    Oukej, trochu fixluju, ale když jsou obě knihy součástí jedné tetralogie, tak to zase takový podvod není. Parádní rozmáchlá space opera s mnoha liniemi, nebezpečnými protivníky, promakanou technickou stránkou a překvapivými zvraty. První kniha, který vyšla už v roce 2018, byla spíš jen takové představování, teď už příběh začíná pořádně šlapat.Hamilton je vedle Reynoldse to nejlepší z moderní sci-fi a jsem fakt rád, že se k nám touhle čtyřdílnou sérií vrátil. 
  3. Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič)
    Pomysli na Fléba se mi hodně líbilo, takže jsem po Hráči, druhé knize z téhle série, sáhl téměř okamžitě. A s knihou přišla dvě základní zjištění. Je to stejně dobré… a je to něco úplně jiného. Zatímco Pamatuj na Fléba je rozmáchlá space-opera, kde každá kapitola přináší odlišnou akční scénu, tak tohle je spíš komorní špionážní thriller. Ian M. Banks opět prokázal, že je to borec, protože i přes určitou jednoduchost a přímočarost je tenhle román strhující a čte se na jeden zátah. Jde o střetnutí dvou světů, dvou ideologií na hrací ploše. A být jen skvělý hráč někdy prostě nestačí.

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka)

Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, překlad Michaela Šprtová)

Předem přiznávám, že knihu znám z originálu, ne v české verzi. Ale kniha, kde se parta žoldnéřů ve výslužbě vydá na ještě jednu další výpravu, je přesně taková, jak se asi zdá z popisu – plná vzpomínání na staré a lepší časy, zatímco parta sympaticky držkujících dědků dělá, co se udělat musí, a čtenář se směje. A skvělá fantasy, protože mise samozřejmě stojí za to.

Brian Staveley: Lebky (Fantom Print, překlad Petra Kubašková) – na knize jsem se podílela jako redaktorka.
Pyrre je kněžka boha smrti, co skládá zkoušku na „plný“ kněžský stav, kvůli které musí zabít někoho, koho miluje. Jenže ona nemiluje nikoho. Navzdory hlavnímu problému hrdinky Lebky nejsou romantika, ale hodně rázná fantasy mj. o vraždění bohů a Pyrre není žádné ořezávátko. Staveley má obecně dar skvěle a realisticky popsat svůj svět a vytvořit komplexní postavy a dobré příběhové zvraty, ale tady mu na to dokonce stačí jedna kniha místo tří.

JOZEFA PEVČÍKOVÁ (recenzentka a fanúšička popkultúry v teórii i praxi)

  1. Ursula K. Le Guinová: Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
    Považujem za absolútnu nevyhnutnosť, aby do češtiny a slovenčiny boli prekladané teoretické texty venované fantastike. Hoci sa to pomaly mení, na fantastickú literatúru sa ešte stále mnoho ľudí pozerá „spatra“. O to viac oceňujem vydavateľské aktivity Jakuba Němečka a to, že nám tento rok okrem iných skvelých textov priniesol práve múdre, stále aktuálne a láskavo vtipné eseje kráľovnej žánru.
  2. Yens Wahlgren: Stopařův průvodce po galaxii jazyků (Paseka, překlad Olga Bažantová)
    Ostávam pri nebeletristických textoch. Vrcholná geekovina v akademickom kabáte – kniha, ktorá učaruje milovníkom jazykov (a lingvistiky), je zrozumiteľne napísaná, logicky štrukturovaná a pritom plná vedeckých faktov a zaujímavostí. Okrem iného ma naučila, že existujú aj xenolingvisti.
  3. Helena Bendová: Co je nového v počítačových hrách (Nová beseda)
    Teória do tretice. Edícia Co je nového, ktorá na 100 stranách predstavuje aktuálne trendy v rôznych vedeckých odborov, tento rok predstavila aj game studies. Autorkou nenápadnej publikácie je herná teoretička z pražskej FAMU Helena Bendová a opäť veľmi zrozumiteľne a pútavo vysvetľuje, o čo v game studies ide, kam sa výskum za ostatných 30 rokov posunul a akým výzvam musí čeliť v súčasnosti. Ak vás videohry zaujímajú aj inak než prostredníctvom ich hrania, toto je najlepší možný štart do teórie.

KAROLÍNA POLÁČKOVÁ (redaktorka, Sarden)

Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, překlad: Michaela Šprtová)
Výpravné dobrodružství stárnoucích dobrodruhů, které se láskyplně opírá do všemožných žánrových klišé, stejně jako do světů DnD a podobných RPG. Králové Wyldu nabízí kromě svěžího humoru především svižné čtení a skvěle propracované barvité postavy. Velmi vydařený debut.

Roman Bureš: Inferium (Epocha)
Velmi zajímavý počin, který navzdory prvnímu dojmu klade větší důraz na příběh a postavy než na akci, i ta tu ale samozřejmě funguje. Inferium je pochmurné čtení plné originálních nápadů a podnětů k zamyšlení, kterému se rovněž daří dobře pracovat s emocemi. Příjemné překvapení loňského roku.

JAN PROCHÁZKA (recenzent – vanili.cz)

Lucie Lukačovičová: Poslední bůh (Klub Julese Vernea)

Kristýna Sněgoňová: Zřídla (Epocha)

Michael Bronec (ed.): Legendy: Praga caput regni (Straky na vrbě)

VÁCLAV RÁC (čtenář)

  1. Brandon Sanderson: Vzhůru k obloze (Talpress, překlad Petr Miklica)
  2. Josiah Bancroft: Cesta do Babylonu (Host, překlad Aleš Drobek)
  3. Brandon Sanderson: Spousta: mnoho životů Stefana Leedse (Talpress, překlad Milena Poláčková)
  4. Vladimír Šlechta: Kletba (Brokilon)
  5. Cullen Bunn, Tyler Crook: Pochmurný kraj (Comics Centrum, překlad Alexandra Niklíčková; první dva díly vyšly roku 2018)

ZDENĚK RAMPAS (šéfredaktor časopisu Interkom)

I letos jenom velmi stručně:

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič), dle mého ještě lepší než Pomysli na Fléba, obraz Kultury zde získal na plastičnosti, a když pak znovu čtete Rub a líc, asi čtete trochu jinou knihu než před sedmnácti lety. Zároveň cyklus ukazuje, že i když utopii nedefinujeme jako místo, kde by nikdo nechtěl žít, tak přinejmenším platí, že je to místo, o kterém je velmi obtížné psát. A tak se cyklus Kultury odehrává hlavně na jejích hranicích, kde se střetává s „barbary“. 

Neal Stephenson, Nicole Galland: Vzestup a pád agentury DODO (Argo, překlad Richard Podaný), spoluautorka text učinila čtenářsky přístupnější, škoda jen, že je to tím pádem i 2x tlustší, než je mi příjemné, já už na tlustoknihy moc nejsem, ale to je spíše můj problém, který ani autora, ani ostatní čtenáře nemusí příliš zajímat. 🙂

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu magie (Epocha), uvidíme, z kolika autorů těch všech věcí ve stínu nakonec něco bude…

Kevin Hearne: Útok obrů (Argo, překlad Pavel Černovský), zajímavě pojatá magie.

Yens Wahlgren: Stopařův průvodce po galaxii jazyků (Paseka, překlad Olga Bažantová), všechna čest překladatelce Olze Bažantové.

RENATA SEIFEROVÁ (redaktorka, Sarden)

Stephen King: Outsider (Beta – Dobrovský, překlad Ivan Němeček)

Tomáš Bandžuch: Noc a mlha (Straky na vrbě)

Arkadij Strugackij, Boris Strugackij: Maxim Kammerer (Triton, překlad Libor Dvořák, Jaroslav Piskáček; omnibus týchž překladů z původně samostatně vydaných děl Obydlený ostrov, Svoboda 1985, Brouk v mraveništi, Lidové nakladatelství 1982, a Vlny ztišují vítr, Svoboda 1989)

ERIK SLIVKA (čtenář, fanoušek, recenzent)

I v roce  2019 jsme se dočkali mnoha zajímavých a úžasných knih. Pro mě osobně vybrat tři nejlepší díla byl úkol snadný, na rozdíl od roku předchozího. 

Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián). Nečekané překvapení, kombinace napínavého krimi thrilleru a cestování časem si umí získat pozornost čtenáře od prvních stránek.

Yoon Ha Lee: Liščí gambit (Host, překlad Dana Krejčová). Originální, inteligentní, netypické a báječné čtení.

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič). Sázka na jistotu, další skvělý příběh ze světa Kultury. 

PETRA SLOVÁKOVÁ (spisovatelka a umělkyně)

China Miéville: Tři okamžiky exploze (Laser, překlad Milan Žáček)

Yoon Ha Lee: Liščí gambit (Host, překlad Dana Krejčová)

  1. M. Chen, Joe Benitez, Martin Montiel: Lady Mechanika 2, 3 (Lady Mechanika & Tabule osudů, Argo, 2018; Lady Mechanika & Ztracenci z West Abbey, Argo, oba díly přeložil Richard Klíčník)

A taky bych ráda zmínila svou young adult Střípky času, které vydalo loni nakladatelství Host. Pokud máte rádi české reálie, urban fantasy a spadáte do ya cílovky, zkuste 😉

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ (spisovatelka)

  1. František Kotleta: Poutník z Mohameda / Alláhův hněv (Epocha, původně Leoš Kyša: Poutník z Mohameda, Epocha 2009, a Leoš Kyša: Alláhův hněv, Epocha 2011) – jednoznačně a zaslouženě. Kniha, která mě přesvědčila o tom, že Kotleta umí psát – a že jsem dlouho prohlašovala opak! Z mnoha důvodů patří Poutník mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec, ale ten hlavní je, že je skvělá.
  2. Michaela Merglová: Píseň oceli (Epocha) – kniha, na jejíž zadní stranu jsem ráda napsala, jak dobrá je. Ona totiž opravdu zpívá. I kdyby to nebyl váš oblíbený subžánr, příběh si vychutnáte – Merglová umí napsat humor, akci i drama bez ohledu na to, do jakých kulis je zasadí.
  3. Vilém Koubek: Organická oprátka (Host) – psychedelická kniha! Jako bych četla dokonalou, do nitra duše se zarývající poezii zabalenou v různými tělními tekutinami ušmudlané próze. Hlavní hrdinové úchyláci a psychopati a celý příběh je úžasně milý a svůj.

DAVID P. STEFANOVIČ (redaktor, Pevnost)

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič)
Knihu aktuálně dočítám, ale již mohu říct, že i když to není tak dechberoucí pecka jako Pomysli na Fléba, v rámci žánru i mimo něj jde o vysoce nadprůměrné dílo. Stejný je nepochybně i zbytek série Kultura, jehož překladů se nemohu dočkat.

Iain Banks: Vosí továrna (Talpress 1998, Argo, překlad Zuzana Šťastná, Viktor Janiš)
Ač vydaná pod Banksovým „mainstream“ jménem, kniha do fantastiky do značné části spadá. A je to opravdu nezapomenutelná jízda. Nic pro slabé žaludky.

Dále bych si dovolil zmínit pár knih, které mi zatím čekají v knihovně, nicméně jsem si dost jistý, že je mohu s čistým svědomím doporučit na základě zkušenosti s předchozími díly autorů:

Pavel Bareš: Kronovy děti, Brian Staveley: Lebky + čestná zmínka o Tom Sweterlitsch: Terminus, který svorně doporučují úplně všichni.

MARTIN STRUČOVSKÝ (spisovatel, zástupce šéredaktorky, Sarden)

Michaela Merglová: Píseň oceli (Epocha)
Bronz si u mě za minulý rok vybojovala Michaela Merglová. A ačkoliv to je bronz, tak má ve skutečnosti odstíny zlata a oceli. Léta letoucí jsem totiž nečetl lepší prvotinu. A od dob Juraje Červenáka jsem nečetl lepší fantasy v žánr meč a magie. Píseň oceli má všechno, co má dobrá fantasy mít. Draka. Parádní svět, kam se chcete vracet. Spoustu humoru a zápletky, které by Martin zužitkoval na milion dílů Hry o trůny. A především má hrdiny, o kterých chcete číst. Tohle se vážně povedlo a já se nemůžu dočkat další Merglové knihy.

Tomáš Bandžuch: Noc a mlha (Straky na vrbě)
Tomáš Bandžuch si s návratem Petra Hankla dal na čas. Ale stojí to za to. Ve své nové knize přináší propracovanou politic fiction kombinovanou s fantasy a s hororem. A je to vážně parádní. V Bandžuchovi vyrostl vypravěč, který se mazlí s každou větou a na stránkách skvěle kombinuje svoje tři lásky: historii, fantasy a politiku. A prolog je navíc úžasně napsaný horor, za který by se nemusela stydět ani ta největší žánrová esa.

  1. R. R. Tolkien: Pád Gondolinu (Argo, překlad Stanislava Pošustová-Menšíková)
    Událost roku. A možná i desetiletí. Důkaz, že Tolkien byl, je a bude králem fantasy. Na velký epický příběh o lásce, zradě a velké bitvě nepotřebuje milion stran. Úplně v pohodě mu na to stačí sedmdesát. Důkaz, že Christopher Tolkien se dokázal až do poslední chvíle svého života starat o otcovo dílo. A v neposlední řadě další šperk do knihovny.

KAROLÍNA SVĚCENÁ (recenzentka Kaleidoskop šílenství)

Brian McClellan: Hříchy říše (Talpress, překlad Ondřej Kronich)
Autor si mě naprosto získal už svojí trilogií Prachmistři, takže jsem byla opravdu zvědavá, jak bude vypadat její volné pokračování. A nezklamalo, naopak! 

Brian Evenson: Doupě/Zhroucení koně (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Tohle je pro mě asi nejlepší kniha loňského roku. Evensonův píseček je hypnoticky podmanivý a zatraceně čtivý.

Boris Hokr, Leoš Kyša (eds.): Ve stínu magie (Epocha)
Antologie dokazující, že magie rozhodně ještě není vyčpělá a stále má čtenářům co nabídnout.

LENKA ŠÍKOVÁ (spisovatelka)

Mám ráda knihy, kde nejde jen o samotný děj nebo zajímavé prostředí, ale které čtenáře nutí klást si otázky nebo vůbec začít přemýšlet, a kde není všechno podáno snadno a přímočaře, ale čtenář se k tomu musí dopracovat zčásti vlastním úsilím a třeba i při třetím čtení objeví nějakou souvislost, která mu dosud unikala. O to se snažím při psaní a splňují to i všechny níže zmíněné knihy.

Za minulý rok musím jednoznačně jmenovat Bránu z obelisků od N. K. Jemisinové (Host, překlad Roman Tilcer). Tahle kniha je skvělá po všech stránkách – doslova.  Nepamatuji si žádný moment, kdy by postavy, děj nebo vyznění „skřípaly“, zato ale spoustu takových, kdy jsem při čtení zapomínala dýchat nebo zůstávala s otevřenou pusou.  Ocenění si zaslouží i krásný překlad a práce s jazykem.

Zadruhé určitě doporučuji Kronovy děti od Pavla Bareše (Host), což je zajímavá, svěží a pěkně napínavá jízda, která ale zároveň nutí čtenáře používat mozek.

VOJTĚCH ŠROUB (fanoušek)

Za rok 2019 si myslím že je zásadní, že v češtině vyšly:

Nicholas Eames: Králové Wyldu (Host, překlad Michaela Šprtová) – svěží vítr, kombinace fantastiky, humoru a čerstvých nápadů, též spoustu akce.

Brandon Sanderson: Meč přísahy (Talpress, překlad Milena Poláčková) – Brandon Sanderson snad nepíše špatné knihy, 3. díl Archivu Bouřné záře opět drží laťku velmi vysoko, i když druhý díl bych hodnotil lépe.

Jonathan French: Šedí bastardi (Host, překlad Hana Vrábelová) – opět něco nového, pořádně syrového, v záplavě „YA“ fantasy titulů jedině dobře, pokračování ještě lepší.

ALŽBĚTA ŠVARCOVÁ (knižní recenzentka)

Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, překlad Michael Talián)
Terminus (originální kombinace sci-fi, krimi a místy i hororu) chvílemi připomíná 12 opic, chvílemi knihy Philipa K. Dicka. Zaujal mě hlavně koncept cestování časem vyhýbající se fatalistickému determinismu, který obvykle trápí jiné literární a filmové časovky. Protože ve Schweterlitschově Terminu na našich rozhodnutích rozhodně záleží. 🙂 

Roman Bureš: Inferium (Epocha)
Zapomeňte na pekelný oheň a všudypřítomný zápach síry. Protože tohle peklo rozhodně není další variací na laskavou českou pohádku. Ale místem, které vás skutečně donutí začít si dělat seznam svých hříchů. A stát se vegetariánem. Pro jistotu.

ROMAN TILCER (překladatel)

Konečně jsem dosáhl stavu, kdy při čtení v originále nemám pocit, že jsem jednou nohou v práci, a tak jsem v roce 2019 nepřečetl moc překladové ani naší původní fantastiky, a když už, jednalo se spíš o starší tituly, nicméně pár knih bych rád zmínil.

V paměti mi utkvěla především další lahodná jednohubka od velekněze žánru bizarro Carltona Mellicka III Zbouchnul jsem Satanovu dceru (Carcosa, překlad Milan Žáček). Romantická komedie s démony, utržená ze řetězu. Vloni jsem hlasoval pro Strašidelnou vaginu a i letos jsem se královsky bavil.

Mimo soutěž bych připomněl, že letos vyšlo u Hostu v mém překladu pokračování Pátého ročního období od N. K. Jemisinové Brána z obelisků. Podle mého ještě lepší než první svazek, po právu oceněný Hugem pro nejlepší román. Třetí díl Kamenné nebe by měl vyjít na podzim, právě na něm dělám.

ALENA TOMÁNKOVÁ (blogerka a recenzentka – Knižní banket, Naposlech, FantasyMag)

Cítím drobné omezení v tom, že recenzuji především audioknihy a mnoho z těchto děl třeba v loňském roce vyšlo poprvé jako audio, ale knižní předloha je starší. Pokusím se to ve svém hodnocení zdůraznit.

  1. Dan Simmons – Pustá duše (Mystery Press, Alžběta Lexová)
    Příběh telepata, který prožívá úmrtí své manželky, mě opravdu zasáhl. Zároveň ale kniha není „jen“ sondou do duše a mysli lidí, kteří spolu nemusí komunikovat pouze slovy. Najdeme v ní také spoustu akce a vědy a alespoň pro mě cento celek byl jedno velké WOW. Na jednu stranu si říkám, proč kniha napsaná v roce 1992 vyšla u nás až nyní, na druhou jsem za to ráda, protože devadesátkový rychlopřeklad by jí mohl značně uškodit.
  2. Cressida Cowell – Kouzelníci z pradávna (Slovart, překlad Vratislav Kadlec)
    Autorka Jak vycvičit draka představila příběh kouzelníka, který neumí kouzlit, a bojovnice, která to naopak umí, i když je to u nich zakázáno. Jedná se o dětskou knihu, přesto se domnívám, že starší čtenář ocení její jazykovou hravost a obrazotvornost. Celé dílo doprovázejí autorčiny ilustrace. Já jsem knihu poslouchala v audioknižním provedení, pro OneHotBook ji načetl Jan Maxián a v jeho podání se jedná o koncert pro jeden hlas, který vydá za sto.
  3. Katherine Arden – Dívka ve věži (Dobrovský, překlad Kateřina Cardová)
    Dovolím si do ankety podsunout také jednu young adult záležitost. Dívka ve věži je pokračováním knihy Medvěd a Slavík, která stojí na ruských reáliích a představuje známou pohádku o Mrazíkovi v trochu jiném světle. Zatímco v prvním dílu čtenář spíš objevoval fungování světa a společnosti, tento druhý je více akční. Velmi zajímavým způsobem ukazuje postavení ženy, která je natolik divoká a svobodomyslná, že nechápe, proč by nemohla dělat totéž, co muži. A tak se hlavní hrdinka přestrojí za chlapce, což sice může působit jako klišé, je to ale právě ruská zima, která jí s jejím nápadem pomůže.

Nové audioknihy podle dříve vydaných knih:

Petra Stehlíková – Faja (poprvé vydal Host 2017, nyní Audiotéka 2019)
Pokračování Naslouchače čte Jitka Ježková. Svět, který už známe, se ještě více otevírá, stejně jako vztah Ilan k pětadvaceti bojovníkům. Dívka (opět v chlapecké roli) dospívá a s ní i tento příběh. A je to právě Jitka Ježková, která jí dodává nový rozměr.

Liou Cch’sin – Vzpomínka na Zemi (poprvé vydal Host 2018 v překladu Aleše Drobka, nyní Audiotéka 2019)
Závěr olbřímí sci-fi ságy se objevil ve výběru roku 2018. V roce 2019 dostal nový audioknižní kabát, Zbyšek Horák celou trilogii přečetl za neuvěřitelných 62,5 hodiny. Rozhodně se mi nezamlouvá, kam autor osudy lidstva nasměroval, i tak jsem se ale nestyděla část doby poslouchat s otevřenou pusou.

Leigh Bardugo – Šest vran (poprvé Fragment 2017 v překladu Julie Žemlové, nově v audioverzi Fragment 2019)
Tuto young adult knihu jsem vyzdvihovala už v předminulém ročníku, teď na ni upozorním znovu, jelikož se objevila její audioknižní verze, kterou načetlo hned sedm hlasů, mezi kterými nechybí známá jména jako Veronika Khek Kubařová, Matouš Ruml či Tereza Dočkalová. I když je postavám mezi 15 a 18 lety, dobrodružství, které prožívají, je velmi dospělé, hrdiny omezují pouze jejich nezralé city. Jedná je z mého pohledu o počin, který má potenciál přitáhnout k poslechu teen generaci, jež na audioknihy není zvyklá.

Terry Pratchett – Muži ve zbrani (poprvé Talpress pradávno v překladu Jana Kantůrka, nově OneHotBook 2019)
O zeměplošskou renesanci se od roku 2018 pokouší vydavatelství OneHotBook, které navázalo tam, kde ve vydávání nahrávek v roce 2013 skončil Talpress. Skalní fanoušci Jana Kantůrka mi následující tvrzení jistě neprominou, ale tento jinak skvělý překladatel nebyl dobrý audioknižní vypravěč. V OneHotBook vybrali pro příběhy čarodějek Zuzanu Slavíkovou a pro Hlídku Jana Zadražila (on se tedy jakožto velký milovník Zeměplochy vybral sám). A právě Muže ve zbrani v jeho podání chci doporučit vašim uším, jelikož si s jednotlivými hlasy postav Zadražil opravdu vyhrál, trolům a trpaslíkům přidal odlišné přízvuky a zkrátka celý tento svět a příběh si nesmírně užívá.

JAN VANĚK JR. (fan a vůbec)

Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič)

Jiří Dluhoš, Jan Rečková: Vesmír s čokoládou (Fortna)

Paul Kincaid: Iain M. Banks (University of Illinois Press 2017)

LUKÁŠ VESECKÝ (redaktor Sardenu)

Brian Evenson: Doupě/Zhroucení koně (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Sbírka děsivých povídek, v nichž se kromě koní hroutí i realita. Kdo má rád New Weird, ten si zde přijde na své.

EVA „CUKÝNA“ VOKŮRKOVÁ (redaktorka)

  1. Ilona Andrews: Kate Daniels 10 – Magie vítězí (Fantom Print, překlad Hana Vrábelová)
    Tuto fantasy sérii miluju. Od začátku nabízí plno nepředvídatelných scén a spoustu akce. Dalšího dílu se však nemůžu dočkat hlavně kvůli vztahu Kate a Currana.
  2. Patricia Briggs: Mercedes Thompson 11 – Bouří prokletá (Fantom Print, překlad Kateřina Niklová)
    Automechanička Mercedes Thompsonová je kojotí měnič, který má schopnost dostat se do velice zajímavých situací. Líbí se mi její povaha i odvaha. Magie a nadpřirozené bytosti jsou v této sérii pestré, což navíc oživují nevšední bytosti, které se tu průběžně objevují, ať už se jedná o vedlejší, či hlavní postavy.
  3. Sarah J. Maas: Skleněný trůn 7 – Království popela (CooBoo, překlad Ivana Svobodová)
    Poutavá fantasy o nejobávanějším zabijákovi v království Celaeně Sardothien, která je ve skutečnosti Aelin Ashryver Galathynius, právoplatná královna Terrasenu. Aby zachránila svůj lid a ty, které miluje, je ochotná obětovat vlastní život. Děj udržuje čtenáře (nebo aspoň mě), v neustálém napětí, co se bude dít dál.

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka)

1) Yoon Ha Lee: Liščí gambit (Host, překlad Dana Krejčová).
Military spece opera, v níž se dostane nejen na opuletní vesmírné bitvy, ale také na rafinované politické intriky. Mimořádně originálním, až surrealistickým způsobem mísí motivy zrozené moderními technologiemi a současným viděním světa s mytologickými, folklórními odkazy a lidskou psychologií, jejíž základy se od pradávna nemění.

2) Iain M. Banks: Hráč (Planeta9, překlad Pavel Bakič)
Autor vybudoval vizi hypertechnické vesmírné společnosti. Je vybudována brilantně a uvěřitelně včetně fenoménu sofistikované hry. Do SF příběhu vložil poetiku a neokázalou empatii k hrdinům, ať jsou to lidé, nebo drony.

3) Boris Hokr, František Kotleta (eds.): Ve stínu magie (Epocha)
Třetí svazek tematických povídek zahrnujících mladší generaci talentovaných autorů. Oceňuji ediční záměr, invenční přístup editorů a jednotlivé povídky, jejich nápaditost, dynamiku a literární úroveň.

 

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď