Drakobijci 3

  • Autor:
  • Nakladatelství: Straky na vrbě
  • Cena: 170 Kč
  • ISBN: 80-86428-19-2
  • Vyšlo: 1. 11. 2001
  • Žánr: Fantasy
  • Provedení: brož.
  • Autor obáky: Ondřej Mašek
  • Počet stran: 400

To nejlepší ze soutěže O železnou rukavici lorda Trollslayera

V novém sborníku naleznete celkem 14 soutěžních fantasy povídek českých autorů. Některé jsou dobrodružné, jiné romantické nebo fantaskní – celek pak tvoří pestrou paletu všeho, co se dnes ve fantasy čte a píše. Jako hosté se letos uvolili vystoupit Františka Vrbenská a Vladimír Šlechta s další povídkou z Krvavého pohraničí…

Obsah: Vladimír Šlechta – Zvykové právo Františka Vrbenská – Dva živí navíc Anna Šochová – Starý příběh Ivana Kuglerová – Krev lásky Jan Dobiáš – Slavnosti medvědů Daniel Soukup – Poklady Lucie a Petra Lukačovičovy – Černá a bílá kočka Konstantin Šindelář – Spoušť Jakub D. Kočí – Stočené konečky I. Martin Antonín – Mazlíček Josef Štefan – Vampyra Miroslav Linc – Kousek lásky Julie Mrázová – Slepé slzy Helena Soukupová – O vrtkavém srdci paní Alisoun Zdeňka Lukovská – Zázračné býlí Pavel Renčín – Dračí hvězda

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. 2 Papuja:
    Film nebyl špatný (takové ne úplně tradiční postapo) a knihy bývají obvykle mnohem lepší;-). Nicméně: ráda si to přečtu, ale v “must have” tuhle knížku teda nemám.

  2. Film byl i mirne nadprumerny v ramci zanru, atmosfera byla paradni.

  3. Hmmm
    A to jsem si nedávno stěžoval, že tuhle knihu ještě nikdo nepřeložil, i když je už podle ní film… Jestli mi skutečně vydávají knížky, když si je přeji, tak přemýšlím, co bych si měl přát příště.

  4. Knihu jsem včera přelouskala a jsem hodně překvapená. Chvíli jsem přemítala kam si ji zařadit, ale potom jsem nad tím mávla rukou a autor si svoji cenu podle mě určitě zasloužil.

  5. Já tyhle epidemické filmy nemusím, knihu si půjčím, film mě nijak nenadchl. Semlel už stokrát omleté scény. A Nobelovka? TA se dává za jiné věci, než je dílo. Škoda slov. Často je NObelova cena upozorněním – tohle radši nečtěte. 🙂

  6. Taky se takovým knihám vyhýbám, ale tahle to naštěstí není.

Zanechat odpověď

Drakobijci 3

  • Autor:
  • Nakladatelství:
  • Cena: 0 Kč
  • Vyšlo: 1. 1. 1970
  • Žánr:
  • Provedení:
  • Autor obáky:
  • Počet stran:

 - Drakobijci 3Hosté

Série příběhů z Pohraničí od Vladimíra Šlechty začíná být stále populárnější. Sám spisovatel se o to velmi snaživě přičiňuje. I tentokrát se zúčastnil jako host a dodal další z velice volně navazujících příběhů – „Zvykové právo“. Povídka je to celkem dlouhá, ve standardní šlechtovské kvalitě a prý je preludiem pro chystanou trilogii, kde se máme setkat se stejným hlavním hrdinou.
Zatímco si Šlechta úspěšně hraje na svém písečku a nehledí nalevo napravo, Vrbenská zvolila takové téma povídky „Dva živí navíc“, že přesně padne do tohoto sborníku. Vesnici Polubno již dlouho předlouho obtěžuje drak, ale až nyní si vesničané usmysleli, že si najmou drakobijce. Drak má však i své sympatizanty a celá situace se nakonec vyvine zcela jinak. Při závěrečném střetnutí bude drak jen jako divák. Jak jsme již od Vrbenské zvyklí, i tato povídka disponuje bohatým jazykem.

Soutěžící

Na řadu přichází tři sta stran soutěžních povídek seřazených od nejslabší po nejlepší.
– „Starý příběh“ Anny Šochové je o kletbě na vesnici, o víle, která má vesnici pomoci, o zmrzačené dívce a o hradním pánovi. Tento romantický příběh je spíše pohádkový než fantasy a na to, že má být nejslabší, je svou kvalitou poměrně vysoko. Občas sice něco zaskřípe, ale celkově je to pěkně napsané.
– Ivana Kuglerová neustále klesá. Po třetím a pátém místu se tentokrát ocitla až těsně nad hranicí publikovaných děl. I v její povídce ohrožuje vesnici nebezpečí. Tentokrát to není drak, ale upír. Je to vcelku kvalitní povídka, ale Ivana si to, podle mého názoru, poněkud „zkazila“ stylem vyprávění. Asi chtěla vyzkoušet něco nového, když v celé povídce užila samé jednoduché krátké věty, někdy až „štěky“. Tento způsob by se měl používat hlavně v akčních nebo napínavých částech, ale v klasickém vyprávění působí poněkud nepatřičně. Pro názornost uvedu citát: „…Cítil se silný. Energie mu tepala v žilách. Pohled se zaostřil. Věci kolem získávaly jasnější podobu. Moucha unaveně kroužila kolem okenních tabulí. Venku se zatáhlo. A začalo se stmívat…“ Uvidíme, s čím se vytáhne příště.
– Jan Dobiáš si oproti loňsku polepšil. Jeho letošní povídka je na rozdíl od té předchozí daleko daleko lepší. Je vidět, že se poučil z vlastních chyb. „Slavnosti medvědů“ popisují útrpný boj pohanů proti křesťanství. Autor přišel jak s patřičným zpracováním, tak se zajímavými nápady.
– Daniel Soukup v povídce „Poklady“ oživuje mýtus o kouzelném lese, kde může člověk nabýt bohatství. Je výborně propracovaná a autor se nebál použít nářečí. Některým čtenářům však bude chybět nějaká ta řádná akce.
– Oproti předešlým „vesnickým“ povídkám je „Černá a bílá kočka“ sester Lukačovičových něco zcela odlišného. A nejen proto, že se odehrává ve městě a v době poněkud pozdější. Návraty ze záhrobí a převtělení sice nejsou neobvyklá témata, ale takhle tajemně zpracované si to snad zasloužilo i vyšší místo, než deváté. Škoda trochu zmateného konce.
– Pokud máte rádi příběhy Pavla Housera „Z dob říše“ či tucty podobných povídek z Dechu draka inspirovaných Dračím doupětem, pochutnáte si na „Spoušti“ Konstantina Šindeláře. Překvapilo mě ale, že se tak vysoko dostal příběh, který je sice dobrý, ale má nějaké ty malé chybky. Samozřejmě nemyslím pravopisné nebo překlepy, i když ty se zde také najdou. Konstantin ještě není dostatečně vypsaný a proto občas něco nezapadne a někdy se objeví i zcela zbytečné věty. Např. „Sestavil formuli útočného kouzla proti nemrtvým,“ která jakoby přímo vypadla z pravidel „Dračáku“. Myslím, že to do povídky opravdu nepatří. Kdyby autor zapomněl na pravidla a opravdu vyprávěl příběh, vyznělo by to ještě lépe.
– „Stočené konečky I.“ Jakuba Kočího je poměrně svérázná povídka, která mi trochu připomínala Neffovu „Pravdu o pekle“ ze sborníku „Rigor Mortis“. Ale snad pouze volbou kulis příběhu. V „Pravdě o pekle“ je více prostoru věnováno peklu, tady nebi a Bohu. Povídka je skvěle (až básnicky) sepsaná. Uvidíme, zda se v dalších Drakobijcích setkáme s pokračováním.
– Na sedmé místo se dostala povídka od letošního vítěze soutěže „O lahvičku miruvoru“ – Martina Antonína. „Mazlíček“ obsahuje vlastně dvě povídky, akčně laděné. První příběh začíná obvyklým literárním klišé (zvláště ve fantasy), kdy malý slabý chlapec trpí na statku a jediná jeho životní touha je se z toho jha osvobodit. Pak se ovšem povídka „zvrhne“ v napínavý akční příběh s hrstkou výborných nápadů. Myslím, že se „Mazlíček“ bude líbit téměř všem.
– „Vampyra“ Josefa Štefana je zářným případem naivního příběhu plného „černých“ či „bílých“ postav. Nic mezi tím. Víme, kdo je zlý a kdo hodný, a autor nás o tom stále přesvědčuje. Vysoké umístění v soutěži jistě zajistila povídce dojímavost příběhu. Vždyť neskonalá láska (i když zde konkrétně mezi upírem a vampyrou) je hlavní téma mnoha úspěšných dojáků.
– Miloslav Linc uspěl i letos a do třetího pokračování Drakobijců se prodral (a dost vysoko) s akční krvavou povídkou „Kousek lásky“. Je postavena na překvapivé pointě, i když po delším zamyšlení objevíte poměrně nedomyšlené a nevysvětlitelné scény. To určitě není jen názor editora, který se o tom zmiňuje v doslovu, stačí si to trochu přebrat v hlavě. „Kousek lásky“ je však velice zdařilé čtení. Z Míly se stává, i přes jeho raný věk, starý úspěšný harcovník soutěží. Na nějaký výrazný úspěch (i na svou první knihu) stále čeká.
– Julie Mrázová se soutěže zúčastnila poprvé a hned velice úspěšně. Její „Slepé slzy“ jsou působivým teskným příběhem slepé dívky. Nebýt tak dobrého zpracování, asi by se stěží dostal až na čtvrté místo. Mám rád nechronologicky či retrospektivně stavěné příběhy a „Slepé slzy“ se přesně do mého vkusu strefily. Takže pokud máte stejnou oblibu jako já, máte se nač těšit o to víc. A pokud naopak nechronologicky stavěné příběhy nenávidíte, přesto jen těžko seznáte povídku špatnou. Netočí se totiž ve víru zmatečných časů, což by mohlo někoho odradit.
– Helena Soukupová taktéž do soutěže přispěla, tuším, poprvé. Rozhodla se nám povyprávět „O vrtkavém srdci paní Alisoun“. Toto nenáročné čtení tak trochu svým hlavním tématem koresponduje s Vampyrou, ovšem zatímco Vampyra měla v sobě notnou dávku naivity, „paní Alisoun“ spíše „reality“. Paní Alisoun žije na hradě a její pán často odjíždí pryč. A v tyto doby přichází nejlepší čas na malé milostné zálety. Tentokrát se stane „obětí“ mladičký kuchtík. Dojímavé, milé, stěží lépe zpracovatelné…
– Zemi opět zachvátila epidemie. Nezbývá nic jiného, než se vypravit za „Zázračným býlím“, či pokusit se objevit jiný lék. Snad by to vše i dopadlo dobře, nebýt podlosti a mocichtivosti člověka. Zdeňce Lukovské se to letos opravdu vydařilo. Po prvním místu v soutěži „O nejlepší fantasy“ získala druhé místo v Trollslayerovi.
– Kolo z bobkového listí opět kleslo na ramena Pavla Renčína, který je tak bezkonkurenčně nejlepším autorem v krátké historii této soutěže (jedno druhé a dvě první místa). Bojím se, aby si ostatní přispěvatelé brzy nekoupili malou panenku, nenapsali jí na tričko P.R. a nepíchali do ní špendlíky (jak už se to možná děje u Ceny Karla Čapka v kategorii Román/novela kvůli J.R.) :o) No, zanechám teorií o voodoo a raději něco o této povídce řeknu. „Dračí hvězdu“ si prostě musíte přečíst, i kdyby to mělo být nenápadně u regálu v knihkupectví. Od porotců obdržela téměř čtyřnásobný počet bodů oproti druhému místu. Střípky děje skládají bohatou mozaiku novátorské fantasy, která se obejde bez hrdinných udatníků a udatných hrdiníků. Pavel Renčín se nebojí míchat do fantasy i současná místa a věci – skládku, staré skladiště, revolver. Proč ne? Možná sledujeme vývoj nového subžánru fantasy.
Ještě precizní doslov Michaela Bronce a máme tu čtyřsetstránkovou bichli za sebou. Uff, dalo to hodně práce, ale stálo to za to.

Ilustrace

I letos je sborník ilustrován. K amatérským povídkám patří i amatérské kresby a tak se setkáváme převážně s neznámými kreslíři, o některé jsme ovšem zavadili již v minulých ročnících. Velice překvapila Zdeňka Lukovská, která si svou povídku sama ilustrovala a musím uznat, že opravdu skvěle. Dvě vynikající kresby dodal Jan Pekárek, což je vyloženě nový objev a jistě na sebe přilákal pozornost a budeme se setkávat s jeho kresbami i nadále. Škoda jen, že druhou kresbu v tiskárně špatně naskenovali a výsledek vypadá jak chabá náhražka originálu. Ostatní obrázky už není třeba nijak komentovat zvláště proto, že je jich obrovské množství. Malba na obálce je znovu od Ondřeje Maška, jehož rukopis známe nejen z Drakobijců, ale i pravidel Dračího doupěte.

Porotci

Porota se letos skládala z celkového počtu deseti hodnotících – široké škály od spisovatelů (Jana Rečková, Františka Vrbenská, Leonard Medek), přes nakladatele (Michael Bronec), členy společenstva JRRT (Michal Dudáš, Petra Vladyková), redakotora Dechu draka (Martin Kučera), spolutvůrce Dračího doupěte (Jiřina Vorlová), až po nezávislé (Eva Holcmanová, Pavel Hönigschmied). Svědomitě vybíraná porota je tedy jistě daleko lepší řešení, než nahnat do hodnocení kdekoho, jen aby povídky hodnotilo mnoho lidí.

Vývoj

Soutěž „O železnou rukavici lorda Trollslayera“ udává směr. Ano, nebojím se to říci. Ač proběhly zatím pouze tři ročníky, je vidět, že soutěž má svůj nezpochybnitelný význam a zacelila mezeru, která tady před ní byla.
S vývojem soutěže se ruku v ruce vyvíjí i samotná fantasy. Lze vypozorovat módní trendy i experimenty. Česká fantasy se více než té západní podobá spíše pohádkám Němcové, Drdy apod. Jsou to takové buď hrdinné či romantické vyprávěnky z venkovského prostředí. A jako protiklad jim stojí povídky typu „Černá a bílá kočka“, „Stočené konečky“ a další (o „Dračí hvězdě“ nemluvě). Paleta hrdinů bývá velice pestrá. Od malých prostinkých dítek po svalnaté nepřemožitelné stvůry (obojí v povídce „Mazlíček“), od modrých starců ve svých starých chatrčích, po chamtivé krále ve svých překrásných hradech. Od dobrých po zlé.

A co dinosauři?

Otázkou zůstává, zda by se neměli soutěže zúčastňovat i úspěšní spisovatelé jako Mostecký, Šlechta, Žamboch… Mělo by to jednu výhodu a jednu nevýhodu. Bezpochyby by to zvýšilo ještě více prestiž a kvalitu. Dopomohlo by to ke srovnání amatérů a profesionálů. Kdo z vás by si nepřál porazit mistra Mosteckého? Na druhou stranu by to vytlačilo dobré amatérské povídky, jaké již v Drakobijcích 3 jsou. Současní mladí přispěvatelé by pak opět měli menší šanci dostat se na pulty knihkupectví a soutěž by tím zřejmě stagnovala, což by byla chyba. Systém hostů v Drakobijcích tedy bude asi jediným správným řešením. Záleží tedy na Michaelu Broncovi, které hosty se mu bude dařit sehnat.

Poklona

Musím se přiznat, že potom, co jsem se začetl do prvních povídek, jsem nevěřil vlastním očím. Zatímco zvláště v prvním ročníku soutěže byly na nejslabších místech opravdu špatné povídky (nerad bych jejich autory urazil, ale je třeba si to přiznat), letos i ty nejslabší povídky disponují kvalitou. Ještě ošidnější je tak řazení do žebříčku, protože kromě vítězné povídky jsou všechny poměrně vyrovnané a záleží spíše na osobním vkusu a oblibě témat. Každý si zaručeně vybere to, co se mu líbí. Na tohle jsou Drakobijci skvělí. Nezbývá než doufat, že i příští rok kvalita trochu poskočí (osobně si to dovedu představit jen těžko).
Máte chuť přečíst si nejlepší český sborník fantasy povídek? Pak sáhněte po Drakobijcích 3! Vaše volba padne přesně na to pravé. Vezmeme-li celou věc i z ekonomického hlediska, tak sto sedmdesát korun je za čtyři sta stran textu a obrázků velice slušná cena.

Děkuji Strakám na vrbě za věnování recenzního výtisku
Recenze napsána pro RAMAX

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Dobrá rada (drahá)
    Milé dámy, drazí přátelé, vážení kolegové,
    vyzývám vás, abyste si dvakrát rozmysleli, než někam zabodnete špendlík. Život člověkem zmítá jak divoká voda se stéblem slámy – než se nadějete, rok se sejde s rokem a na vítězném stupínku stanete třeba právě Vy. Co potom?
    Neodpustím si krátkou citaci šoumena Čtvrtníčka z České Sody:
    “Buďme tolerantní. Buďme, prosím, tolerantní.” 🙂

    Jinak mi udělalo opravdu velikou radost, že se povídka líbila. Dává mi to sílu psát dál.

    Díky a ahoj,
    Pavel RENČÍN

  2. Špendlíky vyprodány
    Tak máš štěstí, Pavle, zrovna jsem byl nakoupit a špendlíky došly… aha, tak to vlastně štěstí nemáš, to jenom znamená, že jsem přišel s křížkem po tvém funuse… 🙂 Teď vážně: Jsem také rád, že se líbíme… člověku to dělá tak strašně pěkně u srdíčka, jsem celý naměkko… jéje…

  3. Re: Špendlíky vyprodány
    No a ja jsem pak velice rad, ze mohu takove povidky recenzovat… Co si budeme povidat, ze?

  4. No, moji povídku jsi, Nakore, sice zkritizoval, ale já se na tebe za to nezlobím. Zrovna tenhle příběh byl pro mě, koneckonců, ryze komerční záležitostí :-)) Jo, a ten článek je moc pěkný…

  5. Drakobijci 3 sou shit. Podprumerne povidky, mizerny nakladatel… jednim slovem SHIT

  6. Přiznám se, že mě chvála těší. Dal jsem si s letošními Drakobijci docela záležet a mám pocit, že ty povídky jsou v průměru o dost lepší, než byly loni. Noví autoři se začínají vypisovat a jde jim to docela od ruky… Co se týče účasti profesionálů, jsem docela rád, že se nekoná a že je průměr přispěvatelů do Trollslayera takový, jaký je. Tihle hodně vypsaní autoři dokáží napsat povídku, která se skoro vždycky umístí – a člověk si nemůže pomoct ji nehodnotit – ale zároveň z toho často čpí určitá rutina. Myslím, že kvůli tomuhle zabředla do průměru CKČ a jistě to časem čeká i Trollslayera, ale zatím ho považuju za zajímavou soutěž mimo jiné proto, že tam píší noví, neznámí autoři a můžou přijít s naprosto neotřelými nápady a pojetím. Ostatně, z těchhle posledních Drakobijců je to vidět dost a dost. Doufám, že tím rozvíjení soutěže heště nekončí a že za rok se objeví pár nových a neznámých tváří… Co se týče Ghosta… říká se, že člověk se nejlépe posoudí podle svých nepřátel, tak doufám, že alespoň stojíš za to… 🙂

  7. Vzkaz pro záhrobí
    Hele, Ghoste, ty seš fakt zapálenej kritik, co? Máš dar pronikavýho intelektu a stručnýho vyjadřování, viď? Kdybych se chtěl přenést (snížit) na Tvoji úroveň komunikace, musel bych tenhle komentář ukončit větou: “Jednim slovem… seš TROUBA.”

  8. Takze, letos se mi Drakobijci opravdu libili, ptrekvapive i P.Rencin. Konecne napsal povidku ktera se mi libi, ostatne jako vsichni ostatni. Koljo, neni to spatne, tak akorat na to devate misto. Tak piste dal, at se mam na co tesit.

  9. Pavlovi: Klíííd. S panenkami jsem si přestala hrát odhadem tak před třinácti lety. Prozatím ani nejsi na seznamu těch, které hodlám přišpendlit k nejbližšímu vhodnému povrchu mečem. Zato je na něm poměrně vysoko jistý nejmenovaný recenzent… 🙂
    Všem: Kdo mi onoho výše nejmenovaného recenzenta první ukáže v reálu, má u mě pivo!

  10. Včera jsem Drakobijce III dočetl a musím říct, že tento sborník je už alespoň na úrovni Mloka (bez urážky, první dva chápu spíš jako takovej rozpink). Když nepočítám Šlechtu, tak ze soutěžních prací se mi líbily P.a L.Lukačovičovy a jejich Černá a bílá kočka (pro jinakost a překročení hranic žánru), Lukovské Zázračné býlí (na nováčka zdařile ukočírovaný příběh a podmanivý styl), Renčínova Dračí hvězda (pro to samé, co u Lukačovičových,i když loňská povídka se mi líbila víc), překvapil mě Miloslav Linc s Kouskem lásky (zatím jeho nejzdařilejší povídka) a taky miniatura Ivany Kuglerové Krev lásky (líbí se mi její hrdinové, i to jak jim dává po držce). I další povídky nebyly špatné, ale jejich autoři mají před sebou o dost více práce, než ti, které jsem vyjmenoval. Trošku jsi měl Michale pár chybek v doslovu (viz Čarovné býlí) a taky v tom, že jsi Štefanovu povídku Matka noc (z minulého ročníku) přisoudil J.Dobiášovi.Jinak se těším na “čtyřku” a na třeba nové hosty (co třeba Mostecký nebo Medek?)

  11. Hele nechce mi někdo sdělit, podle jakejch kritérií určujete, která knížka dostane “TIP Fantasy Planet”?

  12. Zadny text nebyl uveden – asi nekdo zmackl tlacitko Odeslat drive, nez neco napsal – to se stava…

  13. Kriteria pro TIPY: Je to dobry, dostane to TIP. Jasny? Navrh na TIP dava recenzent a pokud s tim redaktori souhlasi, tak to TIP dostane.

  14. Zdenko: Jestli mam byt ten vyse nejmenovany recenzent ja, pak si me uz videla a bavili jsme se spolu :o)

  15. Zdenka: jo ta povidka mne prijemne prekvapila
    a abych nebyla pozadu, nejvic se mi libily(neni to poporade, spis po pameti): Stocene konecky, Draci hvezda, Slepe slzy, Poklady, Mazlicek, Zazracne byli, Spoust

  16. Re: Drobne chybky v Drakobijcich III
    Pár chyb se v doslovu opravdu objevilo. Je to (mimo jiné) tím, že si ho sice docela dlouho promýšlim (i se bavím s ostatnimi porotci o tom, co se jim jak a proč líbilo), ale psal jsem ho jako obvykle v době, kdy už měla být knížka dávno v tiskárně. Ono to bylo vzhledem k tloušče a počtu obrázků dost těsně i vzhledem k tomu Bohemiaconu… Holt jsem tohle léto nejel na pár akcí… 🙁 Zdeňka Lukovská už mi mou chybu týkající se její povídky vytmavila 🙂 , té zaměny jmen, kterou způsobila roztržitost, jsem se až doposud nebyl vědom. Taky tam zůstalo pár překlepů. Mimo jiné bylo součástí rychlé výroby i to, že jsem všechny texty korekturoval sám, protože jsem to prostě za nějaké 4 dny po nikom jiném nemohl chtít. Jinak myslím, Ondřeji, že Zdeňka prahne po Tvém skalpu, poněvadž jsi poněkud dezinterpretoval smysl její povídky ve své recenzi…

  17. Prý “poněkud”! A to jsem si, Michale, myslela, že už jsem Tě užívání eufemismů odnaučila. Jinak se jako obvykle mýlíš – recenzent ať si dezinterpretuje horem dolem. Člověk se aspoň pobaví a stejně tomu, co je psáno, v naší zemi nikdo nevěří. Krev poteče kvůli něčemu jinému, ale to mi už si s Ondřejem “vyříkáme” jinde.

  18. Reklama
    Ahoj Michale, vidím, že tuhle stránku pravidelně kontroluješ, takže ti to napíšu sem (a zahájím tak nenápadně reklamní kampaň – ach, my lidé z PR);o) Román Ti přinesu asi tak za čtrnáct dnů do Krakatitu. Hezký den všem!

    Pavel Renčín

  19. O deinterpretaci nešlo. Akorát jsem podle Zdeňky řekl to, co jsem říci neměl. Omlouvám se.

  20. Nu, nějaká ta mrtvola samozřejmě dodá knize ten správný reklamní lesk… ale myslím Zdeňko, že Ondřeje ještě potřebujeme, když tak pěkně dělá tu Fantasy planet. 🙂 A eufemismy si budu používat, jak budu chtít, co by člověk z toho života jinak měl…?

  21. Myslim, ze autor nemusi byt spokojen s recenzi, ktera se na nej objevi. Zdenka je presvedcena, ze jsem znehodnotil jeji povidku… Nuz priste se vynasnazim jeste vice.

  22. Zdravím kolegy z Krakatitu
    Ahoj lidičky, dobře vím, že si to tady přečtete, a tak: omlouvám se za včerejší časný útěk z Krakatitu, ale čekalo mě kino. Nezbývá mi, než dát za pravdu Cyrilu Bromovi: Amelie z Montmartru je skvělý film, který rozhodně stojí za shlédnutí. Je v něm hodně snílkového býlí, trpasličího cestování, nesmělých pohledů a strategie lásky. Myslím, že si na něm každý něco najde. Francouzští herci jsou hodně osobití (žádní hollywoodští hezouni) a jejich výkony přesvědčivé.
    Přeju hezký den!

  23. Re: Zdravím kolegy z Krakatitu
    Jo, Pavle, tenhle film taky hodlám shlédnout. Ale je fakt škoda, že jsi s námi pak nešel dál, bylo to fajn, přijali jsme Ondru Jireše do Buffalo clubu… Jestli toto elitní uskupení neznáš, tak s námi skutečně musíš někam zajít! Že, Nakore? :o)

  24. Re: Zdravím kolegy z Krakatitu
    Jo, Pavle, tenhle film taky hodlám shlédnout. Ale je fakt škoda, že jsi s námi pak nešel dál, bylo to fajn, přijali jsme Ondru Jireše do Buffalo clubu… Jestli toto elitní uskupení neznáš, tak s námi skutečně musíš někam zajít! Že, Nakore? :o)

  25. Byl to vskutku zajímavý večer… Bohužel Bufalo club je pro mě příliš elitní…

Zanechat odpověď