Měsíční píseň mě až tolik nenadchla, nečetla se ale špatně. Proto jsem dala sérii šanci a právě jsem dočetla Krevní pouto. Stouplo napětí, přibylo krve a některé okamžiky byly jak z hororu (v dobrém slova smyslu). Zlepšení o 100%, opravdu jsem se dobře bavila. Sice je pro mě počet stran knihy trochu zklamáním, ale je docela možné že by jí nárůst počtu stran neprospěl.Jaký je Železný polibek? Už jste ho někdo četl?

Já na tom byl ještě hůř, na poprvé jsem přečetl ŽELEZNÝ PAROUBEK. Brr…

Že je to nečitelé, jsem si všimla, až když tu o tom mluvíte a jo, je to stejné i v reálu.To Luna: Polibek je podle mne o něco slabší než Krevní pouto, ale důležitý pro další pokračování série, takže bych neradila přeskakovat. Tentokrát to není o upírech, ale o světu fae.

To Luna: ještě doplním, že slabší než KP, co se týká hororovosti či akčnosti, tohle je spíš detektivka, teda až na ten závěr, kdy je to hodně emoční, pro mne osobně tedy lepší díl než KP.

i jejich komenty ke Královně prokletých byly úžasné :)))

Dočteno!
Dočetl jsem další, třetí díl z cyklu o Mercy Thompsonové od autorky Briggsové, který vydává ostravské nakl. Fantom Print. Kniha se jmenuje „Železný polibek“ a … dá se říci, že udržuje stejnou úroveň kvality, čtivosti a atraktivnosti jako předešlé dva díly – „Měsíční píseň“ a „Krevní pouto“. Svět vlkodlaků, kožoměnců, upírů a dalších nadpřirozených postav (fae), kteří obývají náš svět (tedy aspoň ve fantasii autorky). V prvním díle se jednalo o vnitřní hierarchii vlkodlačích smeček, druhý byl temný horor o upírech a tento třetí je vlastně detektivka ze světa Mercy Thompsonové. V rezervacích fae začal někdo systematicky vraždit a pak se k tomu našlo tělo lidského správce rezervace, kterému někdo urval hlavu. Bohužel byl obviněný Mercy blízký přítel fae. A tak než se nadějeme , je automechanička Mercy zapletena do divné hry lidského a magického světa, kde je vždy někdo dostatečně ochotný ji zabít. Je to přesně kniha, kterou na iLiteratura označují jako knihy – relax.Co bych ale vytknul, je ten nevyřešený milostný vztah Mercy a dvou „nápadníků“, který se v každé knize stále znova řeší a řeší. Pro čtenářky možná to má hodnotu, ale mne už to trochu unavuje. Jak říká jedna z žen ve vlkodlačí smečce: „Musíš něco udělat, Mercy. Smečka je neklidná a popuzená – a Adam se dnes skoro přestal ovládat. Vyber si jednoho z nich.“ Proto doufám, že konec tohoto milostného harašení skutečně ukončí poslední věta v knize:“ „Mercy?“Namísto odpovědi jsem si přetáhla triko přes hlavu a odhodila ho na zem.“