Strážkyně Riley Jensonová 1 – Volání úplňku

Nemusíš být jasnovidec. Píšou to rovnou na obálce… 🙂

Celou sérii jsem četla a můžu jen doporučit 🙂 Tedy ne těm, kteří mají alergii na slova “upír”, “vlkodlak”, “erotika”, “sexy”, “svůdný”, “nahý”, “touha” apod. :)))

“bez ohledu na to, že se na prahu jejího bytu objevil extrémně svůdný, zcela nahý a dezorientovaný upír” …. a mám dost:-DDD.

Na druhou stranu je pravda, že když už dívčí soft-porno, na kterém samozřejmě není pranic zlého, tak proč kalit vodu a nějak to okecávat:-D.

Jen bych měl na čtenářky dotaz …. fakt je větší rajc když jsou do toho zamíchaní ti upíři/upírky a čoklolidé? A ptám se zcela vážně a bez nějaké ironie či sarkasmu. Prostě zda je větší rajc představa, že hlavní hrdinku(čtenářku:-))) š….á upír/vlkodlak, než kdyby to byl prostě “jen” pěknej chlap?

No já jsem jednou viděl v zoo vlka a ten ho fakt měl… no nechme toho.

Ne fakt! A kus vedle stál osel na pěti nohách! :-))) Ale o oslodlakovi nepíše nikdo. To není fér!

to Kulagin: neviděl jsi Underworld?

to Michael S.: je větší rajc číst o sexu mezi upírem a člověkem než mezi dvěma lidmi? Ne. Ovšem je mnohem zábavnější číst o vztahu mezi dvěma různými rasami než mezi dvěma lidmi, prostě italská domácnost na entou.

to KarelC: oslodlak v sérii není, pokud si pamatuju, to tě zklamu, ale jeden pěknej hřebeček ano, tak jestli jsi na koníky 😉

A jinak fakt nechápu potřebu některých zdejších komentátorů komentovat knihu z žánru, proti kterému mají tak strašné výhrady. Asi jako bych já komentovala military nebo tak něco.

to Kulagin
To se liší série od série, někdy jsou to jiné rasy, které nevznikly přeměnou z člověka, někdy se jako vlkodlaci nebo upíři přímo narodí a jen v některých knihách to má co dělat s čarodějnictvím či magií. Zrovna Riley se jako upír-vlkodlak už narodila. Ale i pokud to jsou přeměnění lidé, tak už se jako lidé tak docela nechovají 🙂

Pak se ovšem nabízí otázka kde se vzal první upír, žeáno? 🙂

A ještě dřív se mluvívá o Lilith…

Knihu kritizovat nebudu, své čtenáře (tedy spíš čtenářky) si určitě najde, jen mě fascinují ty úvahy spisovatelů.
Upíři tu byli a byla to bomba, vlkodlaci tam taky byli a holky z toho omdlívaly… ale přece se nebudu trapně opakovat. Už vím!!! Bude tam kříženec upíra a vlkodlaka, s tím ještě nikdo nepřišel!!!
Prostě autorům nějak moc rychle docházejí mytické bytosti. Možná by se například M.T. Majar mohla začít zamýšlet nad sexem s hastrmanem, to je aspoň takový pěkně český…

to VŠ
No, věčně krásný? Co když bude pokousanej nějakej šereda? 🙂

To Schramm ještě jednou: pokud se z normálního tuctového obtloustlého šeredy (prostě z někoho, jako jsme my) stane upír, okamžitě zeštíhlí, prudce zkrásní a o pár centimetrů povyroste. Takhle se to píše v literatuře 🙂

upíři
Hmm, jsem si při tom vychvalování upírů VŠ vzpomněl na jeden kreslený vtip, kde se řešilo, jestli vůbec k sexu s upírem může dojít, když nemají krevní oběh :o)
Takže nějaké slabé stránky by ti upíři pro děvčata mohli mít :o))

to Tygr
Sex s hastrmanem? To je přece literárně i filmově velice krásně zpracováno v Kytici, přičemž u toho nechybí ani dramatické až brutální vyústění takového vztahu.

Holky, nejde o to, že bysme vám nepřáli zajímavou knihu. Spíš nám vadí hento vono… no… že je to z neznámých příčin řazeno do fantastiky, přestože je to normálka dívčí románek.

Ale za to si můžem sami, když jsme posledních padesát let ochodně řadili do fantastiky všechno, co disponovalo fantastickými kulisami. Jenomže takhle se dá udělat fantastika i z Karla Maye, stačí jim dát blastery a koním jaderný pohon.

2 Dardalion
Nu, viděla bych jistá rozdíly mezi zmíněnými dámami a situací, kdy je v anotaci zmíněno “když ji její práce – pro organizaci, která dohlíží na nadpřirozené rasy – postaví tváří v tvář těm nejvíc sexy mužům, jaké je možno si představit”, “je náchylná k měsíční horečce: období, kdy se jí zmocňuje nezvladatelná touha po muži”, “se na prahu jejího bytu objevil extrémně svůdný, zcela nahý a dezorientovaný upír”, “bude muset své touhy udržet na uzdě”.
Tohle mi, při vší úctě ke knize a k žánru paranormálních romancí, přijde jako typická paranormální romance, ne paranormální detektivka/urban fantasy s výraznějšími erotickými rysy/milostnou linkou.

P.S: na paranormálních romancích nevidím nic špatného a rozhodně netvrdím, že jsou to ptákoviny, ale jsou spíš romance okořeněná fantastikou než fantastika okořeněná špetkou romantiky. 🙂

2 Dardelion:
Křížence upírů a vlkodlaků diskutovat nemusíme, ohánět se v případě mětstské fantasy/paranormálních detektivek/paranormálních romancí folklórem mi přijde takové zvláštní.

Jinak zrovna tohle jsem nečetla, ale ve věcech označovaných jako “paranormální romance” je dvojí proud – jednak plnokrevné romance typu Černé dýky, jednak věci, kde je pro nakladatele prostě výhodnější se to snažit do škatulky paranormální romance dostat, protože větší cílová skupina. Přičemž způsob, jakým je anotace formulována, je v tomhle až dost jednoznačný. Anita se sice chová poněkud promiskuitněji, ale nejsem si jistá, jestli některá její anotace jela tímto stylem.

Z pohledu čtenářky: kniha mě k sobě láká jasnými útoky na první signální. Vzniká očekávání, že tam budou ti “nejvíc sexy muži” a budou se točit kolem hrdinky a bude kolem toho patřičné dusno. Což vzhledem k tomu, že z lehčí četby preferuji military, neerotické thrillery a krimi znamená “ruce pryč”.
Nicméně se to dostalo do seznamu “přečtu si, až budu mít zase jednou náladu na romantiku”, zajímalo by mě, jak se autor popasuje s něčím, co se vydává za ženské čtivo. O tom, jak se před dveře bytu dostane extrémně svůdný a zcela nahý upír a jak na to bude hrdinka reagovat, nemluvě.

2 Dardelion:
Jo. Moje blbost, přehodila jsem si jméno a příjmení. 🙂

to Elinor a Dardalion
je to UF a ne PR, je to spíš erotické než romantické, je tam silná detektivní linka, hororové a thrillerové prvky, celá série z pohledu hlavní hrdinky bojující o život svůj a svého bratra proti chlapovi, který chce její vzácnou rasovou kombinaci použít pro své biologické experimenty – nepamatuju si už přesně, co se stane v tom kterém díle, protože jsem to četla celé najednou, ale díly na sebe těsně navazují, nedá se číst každý samostatně.
To jen pro upřesnění pro ty, kteří váhají nad tou anotací jako Elinor 🙂 Rozhodně to má blíž ke Kate Daniels či Anitě než k Bratrstvu.

to Kulaqin
Už ti bylo několikrát vysvětleno, že záleží na autorovi, zda jsou to rasy, nebo ne. Zda se mohou v rámci rasy množit, nebo zda jde o přeměněné lidi. 🙂

Tuhle jsi tu hájil Tolkiena. A u něj ti nevadí, co udělal s Elfi? Takže jako on, i jiní autoři mají možnost si stvořit svět, jaký oni chtějí… 😉

to Kulagin
Takový Kotleta nebo ještě spíš Jan Hlávka potažmo Dan Simmons Tě usvědčují z omylu či spíš selektivním trvání na části upírské mytologie. Aneb on není jen Bram Stoker 🙂

Proti přesile.

Upír:
Prapůvodní původ upíra je mystický(jednoduše řečeno duše nenajde po smrt klid a není schopná opustit tělo – záleží na náboženství, každé to má trochu jinak a u každého upír škodí trochu jinak) a ten rozvedl do důkladnosti Bram Stoker.

Současní autoři vytvářejí upíra na biologickém základě (mimozemský parazit, pozměněná DNA a pod.) což ovšem nemá s původním významem nic společného. Je to jakýsi Superman a k němu odpovídající kryptonit jako protiváha.

Zapomněl jsem tady napsat, v čem mám trošičku jiný názor než KarelC … :-D.

Myslím si, že tady není žádný “autentický lidový” upírský folklór, ale jen lidové historky o mrtvých, kteří vstávají z hrobu, aby škodili živým (viz Erbenova Svatetební košile). Těchto historek se počátkem 19-století zmocnili romantičtí básníci a začali psát o nebezpečných – ale taky zatraceně sexy – upírech – a taky o upírkách (Carmilla). Takže většinu pseudoupírské mytologie vytvořili různí pisálci (= můj názor) a Stoker ji pouze „standardizoval“.

Stoker jako prozaik si samozřejmě vzal co se mu hodilo k vytvoření dramatu.
Upír není jen v křesťanství.Téměř každé náboženství má nějakou formu “upíra”

2 Kulagin
Problém ale je, že Stoker napsal Draculu v době, kdy o moderní vědě nebo SF nevěděl nic. Nemůžeš tušit, jak by ho pojal dnes. Upírství je mýtus, který může být interpretován různě, od nábožensko-mystického, až pod přísně vědecký pohled současné společnosti. Neexistuje žádný “pravý” výklad, který chceš prosadit a neshledávám zásadní rozdíl mezi Draculou nebo řekněme povídkou “Muž, který miloval upíří dámu” od Stableforda. Jediné, co nesnáším, je ohýbání ve stylu Meyerové, protože to už není interpretace, ale deformace, zmrzačení základních upírských rysů a charakteristik takovým způsobem, že má už výsledek s upíry společné jenom to slovo na reklamním plakátu. Na druhou stranu, přečti si třeba “Ať vejde ten pravý” od Lindqista – a řekni, zda ti jeho pojetí upírství opravdu přijde horší, než to Stokerovo.

2 Kulagin
Aha, takže tě zajímají víc kulisy, než samotní upíři nebo příběh? Pozoruhodné. Jinak, tvůj názor na fantasy mi připomíná tu proslulou větu zaměstnance patentového úřadu navrhující jeho zavření…

P.S.: Ten post nahoře je taky ode mě, akorát jsem místo podpisu psal nadpis.

Ehm, opravdu tady právě Kulagin napsal “skuteční upíři, jako byl Dracula”? 😀 😀

to Kulagin
Ano, pochybuju o tom, že skutečně existuje upír Dracula… Ne, to je špatně. Správně je: Nevěřím, že skutečně existuje upír Dracula! 😉

A mimo to popichování… Co teda říkáš na Drakulu od Frost a jak se ti líbil Alucard?

to Dardalion, Schramm
Dardalion: Co je Dracula od Frost? Alucard se mi nelíbí, neboť je to blbina 🙂 Ale zase japonská, takže je to alespoň legrační.

Schramm: Samozřejmě, že byl.

to Tlustý zlý strýc Leonard
Nemá. Jeho otec byl Vlad Dracul (Drak), synovi říkali Tepes nebo taky Dracula (syn Draka). Viz odkaz výše: *V rumunštině však slovo drac (dracul) znamená i ďábel, což je už ztotožňováno s životem Vlada III. Označení Tepeš (tsepesch – narážeč na kůl) získal později díky svým zvláště surovým a bestiálním praktikám v mučení a popravách.*

to BorgDog
Dracula to v jednom z rozhovorů s Harkerem zmiňuje. Cituji: *Kdo jiný než příslušník mého rodu překročil jako vojvoda Dunaj a porazil Turky na jejich vlastní půdě,
aby tak odčinil onu strašnou pohanu mého národa, pohanu Kosova
pole, kdy se praporce Valachů a Maďarů sklonily před půlměsícem?
Ano, byl to Dracula! A kdo jiný než jeho nehodný bratr prodal po
jeho smrti na válečném poli svůj národ Turkům a přivedl jej tak v
potupné otroctví? A nebyl to vlastně právě onen Dracula, kdo
pokračovateli svého rodu vnukl myšlenku, aby znovu a znovu
převáděl svá vojska přes veletok do turecké země? A kdo, když byl
odražen, znovu přicházel, opět a opět, třebas i musel přicházet sám z
krvavého bitevního pole, kde byly pobíjeny jeho oddíly, protože
věděl, že nakonec může zvítězit pouze on sám?*

Ano, budiž. Dávno narážím na tvrzení, že “Dracula” rovná se “syn Dracův”. Vždycky jsem to měl za výmysl vykladačů, nejsoucích se smířit d faktem, že Dracul a Tepeš jsou dvě různé osoby… Prostý nákuk na Wikipedii mi řekl, že “Draculea” je zdrobnělina od “Dracul” (nikoli “syn”), načež přesmyknutí na rumunskou versi (kde by to měli vědět nejlíp) přiznává tuto jmennou versi i tam – ovšem jako vedlejší, bez vysvětlení (Rumuni je evidentně nepotřebují), a shodně s českou stránkou upředňostňuje “Tepeš” včetně dobové turecké varianty. Takže ano, “Draculea” může být i “Tepeš”… (Byť s výhradami.)
Co se týče Stokera, vybral si, co se mu hodilo. Jeho presentace upírů stojí ze třetiny na dávném upírském folkloru, ze třetiny na tom, co před ním vymysleli (použili) jiní spisovatelé, a ze zbytku na obecné křesťanské démonologii. I to budiž. Ohledně historických konotací je to podobné, ovšem maličko to skřípe. Vzal jméno “Dracula” (mírně špatně přepsané, ale čert to vem), jakož i jakés takés povědomí, co byl zač. Jenže jenom jako literární inspiraci – (pro něj) obskurního šlechtice zasadil do nejobskurnější končiny, jakou v Evropě svého věku mohl nalézt. (Netrefil se jenom maličko: Borgosský průsmyk, kam zasadil Draculův hrad, se nachází asi dvě stě kilometrů na sever od území, kde skutečně Vladové vládli…)
A jo, já dávám taky přednost oněm vznešeným upírům. jak je presentovali autoři devatenáctého století. A ježí se mi srst z oněch bezzubých sexuálních idolů, předkládaných Meyersovou a podobnými. Jenže pořád platí, že každý spisovatel si to může/smí pojmout po svém – a my coby čtenáři na to buď přistoupíme, anebo ne. O víc nejde.

Malá vsuvka
K výčtu typů upírů si dovolím poukázat ještě na Nekroskopa (Brian Lumley) a Hraběte Káčulu.

😉

http://24.media.tumblr.com/tumblr_mb1ptpzxpc1qh0iv0o1_500.jpg

http://www.youtube.com/watch?v=DopsknF1CmY