Dívka na klíček

jupí, tak snad to bude minimálně tak dobré jako čerpadlo. teda až na ty příběhy o vraždění dětí a psů, to by tentokrát mohl vynechat

Taky jsem hodně zvědav.V rockové muzice se používá termín „syndrom druhé desky“, kdy se řeší, nakolik kapela naplní vysoká očekávání po výborném debutu.Jak dopadne Bacigalupi?

Jo,jasně.Jako každé přirovnání, tak i to moje trochu kulhá.Já to myslel tak,že dřív v rocku platilo, že než kapela dostala smlouvu na první LP (CD), tak musela o svých kvalitách přesvědčit a třeba roky koncertovala a během toho nastřádala dost skladeb (povídek), které u posluchačů slavily úspěch a tyhle písně se pak objevily na prvním LP (sbírka povídek).Deska měla úspěch a všichni se začali jednak těšit a jednak řešit, zdalipak se podaří kapele naplnit velká očekávání fanoušků vzniklá právě díky mimořádně úspěšné první desce.Tož tak.

to Herne
I skvělá hudba se časem oposlouchá. Člověk ,ať chce ,nebo nechce, stává se náročnější, hledá stále něco nového, takže není od věci číst nové autory a za kvalitu si připlatit. Ale pořád si Kulhánka rád přečtu. Prostě chce to žánry střídat, ať si člověk uchová čtenářský apetit.

Rozečetl, spálil se, odložil…zklamání roku.
Tak se řadím ke skupině těch, pro které je to nečitelné a knihu sem odložil (viz. recenze ostatních na Amazonu). Doslova jsem se probojoval asi do jedné třetina a nešlo to.

Udělal jsem fatální chybu, že jsem spěchal a knihu sem v rychlosti v knihkupectví jen popadl a koupil, aniž bych o ní nahlédl. Kdybych to udělal a nahlédl, ani bych jí nekoupil. Je tam totiž jeden zásadní problém, který velmi stěžuje začtení se.

Problém č. 1. Kniha je psána v přítomném čase !!!

Prosím a apeluji na nakladatele, když už někdo vydáte knihu, která je psána v přítomném čase, tak to napište do anotace nebo kamkoliv jinam. Ušetříte tím nervy spousta čtenářů. Jak známo, takový styl psaní je velmi obtížně čitelný, spíš nečitelný a kniha při čtení působí velmi neohrabaně až tupě a nedá se do toho začíst. Celá kniha je tedy psána takto: “Anderson skloní pušku. Bez zvětšení v dalekohledu skoro ani nerozezná rozptýlené tečky na kůži zvířete. Ale za chvilku bude po něm. Megodont se otočí a upře na Andersona oči…”, “Anderson nevolky užasne nad tím…”. Jako kdybych četl fragmenty scénáře filmu. Otřesné.

Problém č. 2. Absence děje, absence prostředí, absence dialogů.

Po cca 100 stranách se nic nestalo, nic neodehrálo a čtenář je tedy odkázán na jakési “prázdno”, které si má patrně doplnit vlastní představivostí. Musel bych ovšem být Steven Spielberg abych z toho “prázdna” něco vydoloval.
Velmi strohý až nijaký popis prostředí, nulový popis charakterů a téměř nulové dialogy jen prohlubují utrpění čtenářovo. Do toho všeho “novotvary”, které zřejmě mají navodit pocit toho “bio-punku”, bohužel však bez vysvětlení co že to vlastně znamená. Čtenář tedy tápe, co že to je “kličkopružina”, která se vyskytuje ob stránku.
Vsuvky v podobě Thajštiny, které jsou jako pěst na oko a nepříjemně ruší, protože se nedá odvodit o čem se mluví nebo co že to osoba přitakala “Khap”, “phá sin”, “Cou pa” atd… (R. Podaný o tom hovoří v doslovu, že je to tak úmyslně s tím, že tak to patrně bude čtenářům vyhovovat nejvíce). Bohužel u mě přesně pravý opak.
Třešničkou na dortu je minimum dialogů, takže pocit “prázdna” je po 100 stranách dokonalý a knihu sem odložil. Nedá se ztotožnit s žádnou postavou, což je dáno i tím, že je každá kapitola o někom jiném a hlavní postava z anotace tak zaniká.

Podlehl sem momentálnímu boomu jménem P. Bacugalupi a namlátil si. Velmi nestravitelný text, kde chybí vše, co od knihy čtenář očekává. Děj, postavy, dialogy, prostředí. Není tam nic. Respektive je to tak obšírně napsané, že bych musel být na drogách, abych si to dovedl představit. Vrcholem jsou amatérské ilustrace v přední a zadní části knihy, které jsou dělány z naaranžovaných kulis a dodělané v počítači “uměleckým” filtrem.

Pro potencionální kupce: V knihkupectví si přečtěte několik úryvků na různých stranách knihy. Těm co nesnesou knihy psané v přítomném čase to pomůže ušetřit peníze, to je totiž na knize to nejhorší.
Pro mě osobně zklamání roku, tahle literatura není pro mě.

ps. Prosím R. Podaného pokud sem zabrousí, o informaci jak na něj kniha působila ? Každopádně skládám Vám poklonu, tohle překládat muselo být martyrium.

Ani na druhý pokus
Já sám sem Čerpadlo 6 nečetl, ačkoliv ho tu hodně čtenářů doporučovalo a je to bráno jako zásadní dílo. I proto sem se na Dívku na klíček hodně těšil, nicméně když tak zapřemýšlím proč, tak to byla právě idealizace na základě ostatních. Celé to podtrhly snad všechny možné ceny, které může kniha získat. O to větší bylo zklamání.
Jsem hodně zvědav na ostatní, hlavně pokud to přečte “sicco” který tenhle druh čtiva umí s přehledem strávit, jeho názor mě hodně zajímá.
Na mě to působilo stejně špatně jako Miévillovo “Pátrání po Jakeovi a jiné příběhy”, kde sem narazil na stejný problém. Nesourodý divně poskládaný jazyk a nulový děj.

Je fakt, že SF není úplně můj šálek kávy, a spíš se mi dobře čte lehká a nenáročná F literatura, ale chtěl sem po dlouhé době zase zkusit něco nového a vstřebat širokou veřejností označený literární skvost.

Dnes ráno hned po probuzení jsem to otevřel znovu s čistou hlavou, ale nejde to. Místo ubíhajícího děje je tam pouze sled autorových myšlenek, na které se nedokážu naladit a pochopit, co vlastně chtěl vyjádřit a ten “všudepřítomný” přítomný čas, kde se vlastně pořád “něco” odehrává, ale vlastně se nic nestalo, nejde skousnout.

Budu se těšit na ostatní až to přečtou, a doufám, že tam najdou to, co já nenašel.

Nechci kafrat, ale nebyly náhodou v přítomném čase napsáni i veleúspěšní Mariňáci?

re: sicco
Hledal sem (marně) kde sem to už viděl a kde mi to tak strašně lezlo na nervy. Prošel sem všechny řezby co mám v knihovně a nenašel to a oni to byly tedy asi Mariňáci (díky za připomenutí). Chtěl jsem si je koupit když znovu vyšli a když sem do nich v knihkupectví nakoukl, tak sem je po pár stránách odložil. Bylo to stejně nepříjemné jako Dívka na klíček a nešlo mi to číst.
Až půjdu do knihkupectví tak do nich nakouknu, jestli to jsou oni.
Nicméně akční věc, kde děj odsejpá je asi pro přítomný čas schůdnější a čtivější než Bacugalupi, kde člověk musí přemýšel o každém druhém slově. Proto na to u Mariňáků asi nikdo neupozornil.

Vojclovi a Hernovi
Není úplně fér vyjadřovat se ke knížce, aniž jste ji dočetli. “Dívka na klíček” má delší expozici a autor opravdu neservíruje informace na stříbrném talíři: to, co se stalo po Smrštění, jak funguje genopirátství a jaký je obchodní model korporací jako Agrigen, si čtenář musí složit jako puzzle. Nicméně v poslední třetině děj znatelně zrychlí a skutečně dokáže čtenáře překvapit.

Ad historický prézens: zvykejte si, milánci, v anglosaských zemích je čím dál módnější.
K Vojclovi bych poznamenal, že kniha zklame maximálně čtenáře prostomyslného. Co by pak byli všichni ti nadšení angličtí recenzenti? Nečtenáři či co?

Asfalt od Kopřivy je také celý v přítomném čase, několik mích známých si toho ani nevšimlo..
“Čerpadlo 6” je super, tohle doufám dostanu pod strom, ale těším se velmi.

čas
Nechápu příliš brojení proti přítomnému času, který podle mě jednak není zas tak neobvyklý, jednak ho považuju naopak za plus, protože přirozeně vtahuje do děje víc než klasická (a okoukaná) odtažitá erforma v minulosti. Přítomný čas ve spojení s ichformou obzvlášť vytváří úžasnou atmosféru – například takový Cit slečny Smilly pro sníh by bez něho sotva byl tak geniální knihou.
Jinak od Dívky na klíček mě odrazuje spíš tématika, já tady tu zelenou agitku moc nemusím a z celého Čerpadla 6 se mi Kalorik líbil nejmíň.

ad Herne
No já bych s tím pádem PB do levných knih nestrašil, to se mi spíš jeví jen jako vaše zbožné přání. Od autora tu vyšly povídky ve FandSF + Čerpadlo, takže většina potenciálních zájemců asi tak nějak tuší, co od něj čekat. No a ti zvědavci, kteří povídky neznají a na románu se popálí, se holt zase vrátí k tomu Kulhánkovi, o kterem jste se zmiňoval výše…

…
VJ: Nemyslím si, že přirovnání k jídlu je až tam moc mimo. Čtenář se snad má právo vyjádřit i k onomu budování světa. Abychom zůstali u toho kulinářství – přece do sebe nebudu cpát pár dní starou a oschlou koblihu, jen abych se konečně dostal k mé milované marmeládě. (Tím nechci v žádném případě připodobnit Bacigalupiho budování světa k oschlé koblize 🙂 )

Nyní již k samotné knize (pozor na možné spoilery):

Zmíněný přitomný čas určitě není takovým problémem, jak se tu snaží někteří jedinci (jedinec) naznačit. Dle mého se jedná spíše o sílu zvyku. Osobně jsem si na to zvykal zhruba prvních 40-50 stran, načež jsem to dále už nevnímal a bral to za naprostou samozřejmost a přirozenost. Rovněž se nepotvrdily obavy o potenciální ekoagitce. Takhle, doposavad jsem s Čerpadlem 6 neměl tu čest, přičemž jsem něčeho podobného (ekoagitka) sám bál, načež se to v žádném případě nepotvrdilo. Autor se nepouští do přílišného (resp. do téměř žádného) moralizování, přičemž se stylizuce do pozice jakéhosi nestranného pozorovatele – bělokošiláci, příslučnící ministerstva životního prostředí, v podstatě neomerkantelisté usilující o získání “nezávislosti” na nadnárodních korporacích zde nevystupují jako ti apriorně “dobří”, a naopak. Rád bych rovněž vyvrátil nepodložená varování ohledně “nedějovosti” knihy, přesto bych spatřoval určitý problém v samotné anotaci, která Dívku na klíček označuje za svižný distopický thriller, což je pravda jen napůl – autor zde celou zhruba třetinu románu v podstatě jen rozmisťujě figury na šachovnici, aby na zbývajících stranách rozehrál onu zmíněnou svižnou partii, od které nelze v žádném případě odlepit oči (a mozek). Zajímavou skutečností, alespoň z mého pohledu, je, že hlavní roli zde nehrají ani tak postavy, jako hlavní motivy jejich chování – hlavním hybatelem děje se pak stává postava, po které je celý román pojmenovám, tedy Dívka na klíček, jejíž chování se řídí motivem v nejprostějším, ale zároveň tím nejsilnějším – touhou po svobodě. A s tím podle mě souvisí i samotný závěr, na který se dá dívat několika pohledy – je to touha po svobodě, která zvítězila v konečné nad všemi ostatními, v podstatě malichernými a méně “ušlechtilými” motivy, načež lidme nahrazeni novolidmi, kteří jsou vedeni právě těmito prostými, přesto vysokými motivy (autor tuto možnost jen naznačuje, explicitně ji neuvádí). Či se snad dá na závěr dívat jako na další možnou reinkarnaci? A to nikoliv jen člověka, ale v podstatě celého lidstva – lidstva, které nenaplnilo svůj potenciál, přičemž samo sebe uvrhlo do víru malicherných, “chamtivostí” poháněných věčných soubojů a intrik, za čož si zasloužilo prožít si to všechno zas a znova…?

Abych jen nechválil – kniha je výrazně postavena na vnitřních monolozích jednotlivých postav, což v zásadě jistě není chyba. Chybou však je, že alespoň ze začátku jsou ony vnitřní monology a myšlenky spíše plytšího, sterilnějšího rázu – postupem času (stránek) se to však stále lepší.

Dívka na klíček
Přítomný čas je u Dívky na klíček čtivý a hlavně opodstatněný. Navíc si myslím, že většina čtenářů ho stráví zcela bez problému, ačkoli někteří si mohou chvilku zvykat. Navíc román má vnitřní náboj, je vyprávěn hned z několika úhlů pohledu, přičemž každý z nich je jiný, odlišný a každý z vypravěčů v podstatě po celou dobu stojí mezi životem a smrtí. Osobně mi tohle po dějové stránce naprosto stačilo. Je jasné, že se najdou čtenáři, kteří knihu nestráví (já sám jsem zde tolik propíraného Kulhánka také odložil asi po 100 stránek, na druhou stranu proti němu nijak nebrojím, z toho jaký ohlas má mezi čtenáři je přece jasné, že je to dobrý vypravěč, a takovým je i Bacigalupi). Celé mi to přijde jako nafouknutá bublina jednoho nespokojeného čtenáře, ovšem o prodejnost knihy se v tomto případě vůbec neobávám, kvalita a čtivost v ní kráčejí ruku v ruce.

Promiň, opravdu z toho drama dělat nechci, jak jsem se sám snažil vysvětlit, skutečně jde o věc názoru a jsem rád, že s tím souhlasíš. Osobně prostě nechápu požadavek “Prosím a apeluji na nakladatele, když už někdo vydáte knihu, která je psána v přítomném čase, tak to napište do anotace nebo kamkoliv jinam.” To je směšné, příště tam budeme dávat upozornění, že uvnitř nejsou obrázky 🙂 Nepovažuji to za problém většího množství čtenářů, promiň. A o “nedějovosti” této knihy si také myslím své. Takže pokud z toho někdo dělá drama, byl jsi to ty, byť možná v rozrušení a naštvanosti, což chápu. Opravdu to ale není soutěž, je to prostě názor jednotlivce oproti, jak se zdá, názoru většiny, na který jsi byl zprvu zvědav. Nic víc bych v tom neviděl a dál bych to už raději nerozebíral. Každopádně jsem rád, že se o knize mluví, i když prozatím jen takhle 🙂

ad DAx…
…jsem to JELITO, co psalo předešlý příspěvek – tímto se nemnohým čtenářům omlouvám a přiznávám se k němu i vysokému hodnocení… Děkuji za pochopení! 😉

pro herne a spol: Mariňáci nejsou v přítomném čase, to si pletete. Některé pasáže jsou, ale většina knihy je “normální”. V přítomném čase byl psaný třeba Sníh od Stephensona a dalo se na to zvyknout, i když to skutečně neposkytuje tolik prostoru pro popis. A ještě pro herne: zkusi si přečíst Mechanický pomeranč, to se asi svalíš hrůzou 😉 On by ti možná dělal problém i Vančura.

Nebuďte tak přísní!
Mnozí román kritizují, mnozí nespravedlivě. Zapomínají, že se jedná o žánr, na jaký možná nejsou zvyklí. Kdo čte 11 měsíců v roce upíří fantasy, tak by si tohle neměl vážně kupovat. Není SF jako SF.

Bohužel musím říct, že jsem po necelých 200 stránkách i já knížku dočasně odsunul a začal číst jinou, ale vrátím se k ní. Vadilo mi však něco jiného, než kritikům přede mnou, a sice strašlivá beznaděj, ve které se svět hlavních hrdinů ocitl. Ale myslím, že právě proto tuhle knížku autor napsal. Ne, abychom se “SKVĚLE bavili”, jak se po nás pořád chce, ale abychom se zamysleli nad tím, jak blbě by tenhle svět mohl za pár let skončit!!!

Pokud mu šlo o tohle, odvedl Bacigalupi velmi dobrou práci.

ad Neoxin
A omlouvám se, že píšu jako prase 🙁

Knížka mi vzala vítr z plachet, netradiční, zajímavá, komplikovaná. Žádný úvod do terminologie byl zarážející, ale bylo krásné po čase pochopit, o čem se vlastně mluví a jak to asi vypadá/funguje. Několik příběhů několika postav, které spojoval svět a motivy byl zajímavý a lákavý. Těšila jsem se na každou další stránku a konec mě pekelně překvapil, ale asi byl v souladu s náturou obyvatelstva. Opět jsem jí četla v angličtině, takže překlad neohodnotím (ale věřím, že byl skvělý. S našimi překladateli jsem extrémně spokojená a jen jedna knížka mi po překladatelské stránce opravdu nesedla – Hypnotizér od Keplera). Přítomný čas mi v té angličtině ani nepřišel zarážející, musela jsem si jí po přečtení ostaních recenzí znovu otevřít, abych se přesvědčila, že tam vážně byl. Tenhle biopunk už mi byl doporučován pár let zpátky a naprosto chápu proč